4 As 165/2016 — Nejvyšší správní soud

29 A 67/2022- 63 - text 7 29 A 67/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka, ve věci žalobce: T. H. N. zastoupený advokátkou Mgr. Helenou Pindejovou sídlem Příkop 8, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 6. 2022, č. j. MV- 66567-4/SO-2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „soud“) domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zněměn výrok rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „Ministerstvo“) ze dne 20. 1. 2022, č. j. OAM-67842-51/DP-2012 (dále jen „rozhodnutí Ministerstva“) tak, že se žalobci zamítá žádost a povolení k dlouhodobému pobytu se neuděluje, neboť žalobce nesplňuje podmínku pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění podle §43 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). II. Obsah žaloby 2. Správní řízení bylo vedeno nezákonným způsobem. Napadené rozhodnutí je nezákonné. Žalobce byl zkrácen na svých právech. 3. Žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území byla podána téměř před deseti lety (29. 10. 2012). Žádost podal žalobce v době, kdy disponoval dlouhodobým vízem dle § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců – podal žádost o vydání povolení k trvalému pobytu, o této v době platnosti původního oprávnění k pobytu nebylo rozhodnuto. O žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu nebylo rozhodnuto ani v době, kdy žalobce podával žádost o dlouhodobý pobyt (pravomocně rozhodnuto bylo teprve dne 15. 11. 2021), splňoval tedy podmínky pro podání této žádosti. Přestože v řízení o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu bylo rozhodováno soudem (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2020, č. j. 29 A 59/2018-35), nebyl dán zákonný důvod, aby i řízení o žádosti o vydání dlouhodobého pobytu bylo vedeno tak dlouhou dobu. Lhůta pro vydání rozhodnutí je 60 dnů. Ta nebyla dodržena. 4. Dlouhodobý pobyt za účelem strpění pobytu na území, navazující na dlouhodobé vízum dle § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytech cizinců, nezávisí na tom, jak dopadne řízení o žádosti o trvalý pobyt. Má sloužit žadateli, aby po dobu, než bude o jeho žádosti o trvalý pobyt pravomocně rozhodnuto, pobýval na území ČR legálně. Z postupu Ministerstva v řízení o vydání dlouhodobého pobytu lze dovodit, že nehodlalo žalobci udělit tento typ dlouhodobého pobytu a pouze čekalo na výsledek řízení o žádosti o trvalý pobyt. Tento postup není ani správný, ani v souladu se zákonem. Není možné řízení o žádosti vést téměř deset let, pokud je zde vliv průběhu řízení o žádosti o trvalý pobyt, ve kterém rovněž byla nezákonná rozhodnutí, jejichž náprava musela být sjednána až v rámci žaloby ve správním soudnictví. Bez ohledu na průběh řízení o žádosti o trvalý pobyt mělo být v zákonné lhůtě Ministerstvem rozhodnuto. Jestliže tak neučinilo a vyčkávalo na ukončení řízení o žádosti o trvalý pobyt, byl tento postup nezákonný. Žalobce splňoval veškeré zákonné podmínky pro vydání dlouhodobého pobytu, tímto postupem Ministerstvo porušilo základní zásady činnosti správních orgánů. Tento postup byl aprobován žalovanou, její rozhodnutí je rovněž nezákonné. 5. Změna výroku rozhodnutí žalovanou je v rozporu se zákonem. Napadené rozhodnutí není opřeno o žádné zákonné zákona o pobytu cizinců, které by v rámci žádosti o dlouhodobý pobyt umožňovalo tento postup. Právní ustanovení ve výroku rozhodnutí žalované zcela absentuje. Jestliže chybí jedna ze základních náležitostí výroku rozhodnutí, pak je rozhodnutí nezákonné a současně rovněž nepřezkoumatelné. Právě § 56 zákona o pobytu cizinců obsahuje zákonné důvody, které mohou vést k neudělení dlouhodobého pobytu. Jestliže hodlala žalovaná změnit rozhodnutí Ministerstva a řízení zamítnout a dlouhodobý pobyt neudělit, byla povinna své rozhodnutí podřadit pod některý ze zákonných důvodů uvedených v tomto ustanovení. 6. Dne 14. 6. 2022 podal žalobce u Ministerstva žádost o trvalý pobyt, a to dle § 68 zákona o pobytu cizinců. Je tedy vedeno další správní řízení o žádosti žalobce o trvalý pobyt, k němuž lze žádost o dlouhodobý pobyt vztáhnout. 7. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí a rozhodnutí Ministerstva zrušil a věc vrátil Ministerstvu k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 8. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Lhůta pro vydání rozhodnutí je lhůtou pořádkovou. Její nedodržení nemá vliv na zákonnost rozhodnutí. Účastník řízení může žádat o uplatnění opatření proti nečinnosti, žalobce tak neučinil. Důvody, pro které bylo žalobci dlouhodobé vízum uděleno, netrvaly. Ministerstvo mělo žádost zamítnout s odkazem na nesplnění podmínky dle § 43 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žalovaná proto důvod zamítnutí žádosti překvalifikovala a změnila výrok rozhodnutí Ministerstva. Žalobce nebyl nijak krácen na svých právech. Byly splněny veškeré podmínky pro zamítnutí žádosti žalobce. IV. Posouzení věci soudem 9. Žaloba byla podána včas (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), osobou k tomu oprávněnou [§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a jedná se o žalobu přípustnou. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 10. Podle ust. § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 11. V projednávané věci je předmětem sporu, zda správní orgány postupovaly správně, pokud zamítly žádost žalobce a neudělily mu povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění z důvodu nesplnění podmínky pro jeho vydání podle § 43 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. 12. Krajský soud se předně zabýval námitkou žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o tak závažnou vadu, že by se jí soud musel zabývat z úřední povinnosti i nad rámec uplatněných žalobních námitek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35; judikatura správních soudu je dostupná na www.nssoud.cz). Je-li totiž správní rozhodnutí nepřezkoumatelné, lze jen stěží uvažovat o jeho přezkumu správním soudem, což ostatně vyplývá již z lingvistické stránky věci, kdy nepřezkoumatelné rozhodnutí prostě nelze věcně přezkoumat. Takové rozhodnutí by bylo nutno zrušit pro nepřezkoumatelnost, která může nastat buď pro nesrozumitelnost (nelze seznat určitý a jednoznačný výrok, jde o výrok s obsahem rozporuplným, nevykonatelným apod.), nebo pro nedostatek důvodů (odůvodnění je v rozporu s výrokem, popř. uvádí jiné důvody než ty, v nichž má mít dle zákona oporu, odůvodnění postrádá rozhodný důvod pro výrok či neobsahuje žádné hodnocení provedených důkazů a závěr z nich učiněný). 13. Žalobce uplatnil námitku nepřezkoumatelnosti ve vztahu k výroku napadeného rozhodnutí. Uvádí, že změna výroku žalovanou je v rozporu se zákonem – žalovaná neuvedla ve změně výroku právní ustanovení. Podle § 68 odst. 2 věty první správního řádu se ve výrokové části uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků. 14. Není tedy pochyb o tom, že správní orgány mají povinnost uvést právní ustanovení, podle nichž rozhodovaly. Je však třeba uvést, že porušení této povinnosti automaticky neznamená zrušení napadeného rozhodnutí, viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 31. 10. 2017, č. j. 4 As 165/2016-46, Sb. NSS č. 3656/2018: „Pokud správní orgán ve výrokové části (§ 68 odst. 2 správního řádu) neuvede všechna ustanovení, která zakládají porušenou právní normu, bude třeba v každém jednotlivém případě posoudit závažnost takového pochybení. Při úvahách, zda je neuvedení určitého ustanovení ve výrokové části odstranitelné interpretací rozhodnutí, bude významné zejména to, zda jasné vymezení skutku ve výroku rozhodnutí dovoluje učinit jednoznačný závěr, jakou normu pachatel vlastně porušil. Důležité bude též to, jaká ustanovení ve výrokové části správní orgán uvedl, a jaká neuvedl. Ke zrušení rozhodnutí bude třeba přistoupit i tehdy, nebude-li chybějící ustanovení zmíněno ani v odůvodnění rozhodnutí.“ 15. Citovaný závěr Nejvyššího správního soudu se sice týká správního trestání, dle názoru krajského soudu z něj však lze přiměřeně vycházet i v posuzované věci. Žalovaná v napadeném rozho