1 Afs 15/2012 — Nejvyšší správní soud

29 Af 77/2021- 77 - text  11 29 Af 77/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Martina Kopy, v právní věci žalobce: Diakonie Valašské Meziříčí, IČ: 73632783 bytem Žerotínova 1421, 757 01 Valašské Meziříčí zastoupený advokátem JUDr. Lubomírem Gajduškem sídlem Smetanova 841, 755 01 Vsetín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 9. 2021, č. j. 33954/21/5000-10612-713033, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně ze dne 20. 5. 2021, č. j. č. j. 1274002/21/3300- 31472-712158, jímž Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále též „správce daně“) vyměřil žalobci odvod do Národního fondu ve výši 2 636 959 Kč, a to ve vztahu k dotaci poskytnuté Diakonii ČCE – středisko ve Valašském Meziříčí, Žerotínova 1421, 757 01 Valašské Meziříčí, DIČ: CZ47863561 (dále jen „příjemce dotace“), Ministerstvem pro místní rozvoj (dále jen „Ministerstvo“ nebo „poskytovatel dotace“) na základě Rozhodnutí o poskytnutí dotace identifikační č. EDS 117D03O001155 ze dne 3. 6. 2019, ve znění Rozhodnutí o poskytnutí dotace (změna) č. j. 21223/2019-55/2 (dále jen souhrnně „Rozhodnutí o poskytnutí dotace“), jimiž byly poskytnuty peněžní prostředky v rámci Integrovaného regionální operačního programu (dále jen „IROP“) na realizaci projektu „Zlepšení poskytovaných služeb Diakonie ČCE – středisko ve Valašském Meziříčí“ s registračním číslem CZ.06.4.59/0.0/0.0/16_072/0009229 (dále jen „projekt“). 2. Projekt byl financován z Fondu pro regionální rozvoj ve výši 95 % celkových způsobilých výdajů projektu (max. 3 245 163,87 Kč) a vlastní zdroje příjemce dotace byly Rozhodnutím o poskytnutí dotace stanoveny ve výši 5 % celkových způsobilých výdajů projektu (max. 170 798,10 Kč). Součástí Rozhodnutí o poskytnutí dotace identifikační č. EDS 117D03O001155 byly Podmínky rozhodnutí o poskytnutí dotace – pro aktivitu Deinstitucionalizace sociálních služeb/Rozvoj sociálních služeb s platností od 21. 9. 2017, které byl příjemce dotace povinen v souvislosti s projektem dodržovat (dále jen „Podmínky 1“). Následně po vydání Rozhodnutí o poskytnutí dotace (změna) č. j. 21223/2019-55/2 byl příjemce povinen dodržovat Podmínky rozhodnutí o poskytnutí dotace – pro aktivitu Deinstitucionalizace sociálních služeb/Rozvoj sociálních služeb s platností od 29. 6. 2018 (dále jen „Podmínky 2, souhrnně „Podmínky““). Dotace byla vyplacena formou ex post ve výši 2 636 958,26 Kč na účet příjemce dotace vedený u České spořitelny, a.s. 3. Příjemce dotace zanikl ke dni 31. 12. 2019, kdy došlo na základě rozhodnutí Dozorčí rady Diakonie Českobratrské církve evangelické (dále jen „Diakonie ČCE“), zřizovatele příjemce dotace, ze dne 18. 1. 2019 k jeho sloučení s Diakonií ČCE – hospic CITADELA, IČ: 73632783. K 1. 1. 2020 vznikla nástupnická organizace Diakonie Valašské Meziříčí (žalobce). Zřizovatelem je Diakonie ČCE. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. K porušení smlouvy ani podmínek nedošlo. Diakonie ČCE jako orgán zřizující jednotlivá střediska ve smyslu zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů, rozhodl o sloužení dvou středisek. To se může připodobnit vymezení pobočných spolků dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Žalovaný spatřoval za zásadní problém, že organizační změna byla provedena, aniž by bylo vyčkáno na rozhodnutí ministerstva a to, že dle Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) je nutno zvážit, zda je důvod odvodu v plné výši čerpaných či poskytnutých příspěvků. Žalobci není zřejmé, v čem spočívá tak závažné porušení smlouvy, odůvodňující vrácení celé dotace. 5. Projekt byl svým cílem naplněn. Ministerstvo dalo žalobci za pravdu v tom, že by nemělo dojít k žádnému krácení dotace. Ministerstvo v rozhodnutí ze dne 7. 2. 2020 pod č. j. MMR-55508/2019-26 při posuzování celkové výše dotace konstatovalo právního nástupce tak, že byly splněny indikátory a nově mělo centrum regionálního rozvoje rozhodnout o nepřiznané části dotace. Žalobce vycházel z legitimního očekávání o naplnění projektu. Závěrečná zpráva o realizaci projektu byla dána dne 28. 6. 2019. Z hlediska harmonogramu projektu bylo skutečné zahájení dne 2. 8. 2017 a skutečné datum ukončení bylo dne 31. 5. 2019. Projekt jako takový byl k tomuto datu ukončen. 6. Obecné podmínky projektu kopírují § 14a zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“) a zapomínají, že účastníky dotačních programů budou i subjekty jiné právní formy. Obecné podmínky zřejmě dobře neimplementovaly evropskou směrnici a založily zjevnou nerovnost. Důvodová zpráva k § 14a zákona o rozpočtových pravidlech doplňuje ustanovení tak, aby se umožnila přenositelnost dotačního titulu na jiný subjekt. Výkladově s přihlédnutím k nálezům ústavního soudu měl žalovaný provést i jiný výklad právních norem, tzv. systematický, logický, teleologický či historický, který by korigoval interpretační výsledky jazykového výkladu. Žalovaný dává žalobce do stejné roviny, jako kdyby žalobce tuto dotaci zneužil, přestože šlo jen o „změnu označení nositele projektu“. 7. Projektová výzva připouští okruh zájemců, které v podmínkách změn prakticky redukuje. To vykazuje diskriminační znaky. Diskriminační je i hodnocení žalovaného z hlediska autonomie církví a náboženských společností zřizovat jednotlivé církevní právnické osoby. Jde o odvozenou právní subjektivitu. Jakékoliv změny ve struktuře těchto osob, resp. jejich možného zániku, zůstávají v poloze jednotlivých registrovaných církví a náboženských společností. 8. Pokud žalovaný argumentuje § 14a odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech, musí být jeho aplikace modifikována z hlediska lhůty jako takové. K žádnému zveřejňování ve veřejném rejstříku žádná povinnost nebyla. Argumentace o závažnosti porušení je bagatelní. O změnu příjemce bylo požádáno ještě před zánikem dne 28. 11. 2019. Pokud žalovaný dospěl k porušení z hlediska rozsudku NSS 1 Afs 291/2017-33, jednalo se o drobné administrativní pochybení s minimálním odvodem, nikoliv odvodem stoprocentním. 9. Žalobce navrhuje zrušit napadené rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný se neztotožňuje s právním závěrem žalobce, odkazuje na napadené rozhodnutí a správní spis. Žalobcem provedená změna neodpovídá stanoveným podmínkám Obecných a Specifických pravidel pro žadatele a příjemce (souhrnně s Podmínkami dále „OSPŽP“). Každé středisko je samostatným právním subjektem (církevní právnickou osobou), došlo tak bez předchozího souhlasu Řídícího orgánu IROP (dále také „ŘO IROP“) k převodu práv, povinností a majetku na právního nástupce v rozporu s pravidly. Byla porušena podmínka části VI. bodu 4. Podmínek 2. Žalobce není spolkem, pobočným spolkem, obchodní společností, družstvem či školskou právnickou osobou. Závažnost pochybení žalobce vyplývá z bodu 12 Části III Podmínek 2, dále ze Zprávy o daňové kontrole. Závažnosti změny si mohl být vědom i žalobce. Nelze přisvědčit námitce, že žalobci není zřejmé, v čem žalovaný spatřoval zásadnost porušení této změny. Námitku legitimního očekávání žalobce v průběhu řízení nenamítal, žalovaný se jí tak v napadeném rozhodnutí nezabýval. Žalovaný poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2019, č. j. 22 Af 34/2018-200. Žalobce nemohl dojít k legitimnímu očekávání o naplnění projektu. Projekt byl ze strany Ministerstva sice ukončen, nebyl však ukončen finančně ze strany ŘO IROP. Pětiletá doba udržitelnosti nebyla dosud stanovena. 11. Nelze předvídat úmysly a záměry zákonodárce, pokud nejsou jednoznačně zřejmé, případně neposkytují vícero možných výkladů. Výklad dané právní úpravy je jednoznačný. Nedává důvod k pochybnostem. Žalovaný odkazuje na rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, zveřejněný pod č. 689/2005 Sb. NS. Správce daně a žalovaný jsou povinni dodržovat zásadu zákonnosti. Otázka, zda se § 14a zákona o rozpočtových pravidlech vztahuje i na subjekty jiné právní formy, je otázkou práva hmotného. I v této rovině však argumentace nerovností různých příjemců dotace není na místě. Žalobce byl povinen postupovat podle OSPŽP a dle zákona o rozpočtových pravidlech. Žalovaný odkazuje na rozsudek NSS ze dne 19. 3. 2008, č. j. 9 Afs 113/2007-63. 12. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci 13. Krajský soud v Brně (dále jen „soud“) v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez nařízení úst