6 As 4/2021 — Nejvyšší správní soud

30 Af 12/2023- 288 - text 61 30 Af 12/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: CHAPS spol. s r. o. sídlem Bráfova 1617/21, Brno zastoupené advokátem JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M. sídlem Křižovnické náměstí 193/2, Praha 1 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem tř. Kapitána Jaroše 1926/7, Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 3. 1. 2023, č. j. ÚOHS45950/2022/164 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně podniká v oboru tvorby softwarových řešení. V roce 2001 uzavřela veřejnoprávní smlouvu s Ministerstvem dopravy, které na ni přeneslo svou zákonnou povinnost vytvořit a vést Centrální informační systém o jízdních řádech (dále též „CIS“), stejně jako povinnost zajišťovat provoz celostátního vyhledávače dopravních spojení veřejnou hromadnou dopravou (dále též „smlouva o vedení CIS“). Na základě tohoto pověření žalobkyně připravila programové prostředí CISnet, v němž se evidují trasy, zastávky a jednotliví provozovatelé veřejné dopravy, a ti pak jeho prostřednictvím předkládají své jízdní řády ke schválení dopravním úřadům. Schválené jízdní řády se následně vkládají do databáze CIS. Vzniklou databázi obohacovala žalobkyně na základě soukromoprávních smluv s jednotlivými dopravci a jinými subjekty o další informace (např. souřadnice stanic a zastávek), a zejména o další jízdní řády (zpočátku neměli povinnost předávat své jízdní řády do CIS někteří provozovatelé městské hromadné dopravy, do dnešní doby tuto povinnost nemají např. provozovatelé soukromých autobusových linek k velkým nákupním centrům či leteckých linek). Nad touto obohacenou databází pak žalobkyně vybudovala vyhledávač spojení nazvaný Informační dopravní systém, známý jako IDOS. Za plnění úkolů státu nepříslušela žalobkyni podle smlouvy s Ministerstvem dopravy žádná přímá odměna, smlouva jí však umožňovala využívat data z CIS ke komerčním účelům. Žalobkyně proto nabízela na internetových stránkách, na nichž provozovala IDOS, reklamní prostor inzerentům, přičemž od roku 2007 tak činila prostřednictvím společnosti MAFRA. 2. V roce 2010 se na žalobkyni obrátila společnost Seznam.cz, a.s. (dále též „Seznam“) a žádala, aby jí poskytla data z CIS ke komerčnímu využití. Žalobkyně uvedla, že požadovaná data v určitých formátech zveřejňuje na svém internetovém portálu, což považuje za dostačující. Seznam se v reakci na to různými cestami domáhal zpřístupnění předmětných dat, a to nejprve u žalobkyně a u Ministerstva dopravy prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím, následně se pak dožadoval od žalobkyně cenové nabídky za poskytnutí dat. Dne 23. 5. 2012 se Seznam obrátil s podnětem k prošetření této věci též na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „žalovaný“ nebo „ÚOHS“). Ten dospěl v rozhodnutí ze dne 22. 12. 2015 k názoru, že žalobkyně zneužila svého dominantního postavení na trhu s daty o jízdních řádech tím, že odmítla dodávky společnostem Seznam a Google Inc. (dnes Google LLC, dále též „Google“). Uložil jí proto pokutu za delikt podle § 22a odst. 1 písm. c) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže) ve výši 2 199 000 Kč (dále též „rozhodnutí o pokutě“). 3. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí bránila rozkladem, byla však úspěšná jen zčásti. Předseda žalovaného změnil prvostupňové rozhodnutí pouze v tom směru, že vypustil část skutku spočívající v odmítnutí dodávek společnosti Google (a porušení čl. 102 Smlouvy o fungování Evropské unie), neboť k tomu nebyl ve spise shromážděn dostatek přesvědčivých důkazů. Setrval však na názoru, že žalobkyně odpírala v době od 6. 12. 2010 do 31. 8. 2015 dodávky společnosti Seznam, čímž mohla narušit hospodářskou soutěž na českých trzích s vyhledáváním dopravních spojení, a porušila tudíž § 11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže (zákaz zneužití dominantního postavení na újmu jiných soutěžitelů). Rozhodnutím ze dne 16. 1. 2018, č. j. ÚOHSR12/2016/HS01402/2018/310/HBt proto předseda žalovaného pokutu snížil na 1 080 000 Kč (dále též „první rozkladové rozhodnutí“ nebo „zrušené rozkladové rozhodnutí“). Toto rozhodnutí napadla žalobkyně v roce 2018 u Krajského soudu v Brně, a ten je zrušil (rozsudkem ze dne 25. 11. 2020, č. j. 30 Af 28/2018373, dále též „předchozí rozsudek krajského soudu“). Ačkoliv ve většině žalobní námitky neshledal důvodnými, ke zrušení napadeného rozhodnutí musel přistoupit proto, že žalovaný nesprávně stanovil délku trvání přestupku, neboť nepřihlédl k tomu, že k přetržení trvajícího skutku došlo již zahájením správního řízení dne 31. 10. 2013. Toto pochybení žalovaného nicméně nebránilo soudu v tom, aby se vypořádal s většinou žalobních námitek týkajících se viny, přičemž v žádné z nich žalobkyni za pravdu nedal. Žalovaný podal proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost, ale Nejvyšší správní soud se s náhledem krajského soudu na otázku přetržení skutku ztotožnil a kasační stížnost zamítl (rozsudek ze dne 18. 5. 2022, č. j. 6 As 4/202175). 4. Žalovaný poté rozhodl o rozkladu znovu rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „druhé rozkladové rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Rozhodnutí o pokutě tentokrát žalovaný modifikoval ve dvou směrech. Za prvé, stejně jako poprvé, i tentokrát vypustil část skutku spočívající v odmítnutí dodávek společnosti Google. Za druhé, v souladu s názorem krajského soudu a Nejvyššího správního soudu zkrátil dobu, po kterou se měla žalobkyně přestupku dopouštět, a to od 6. 12. 2010 do 31. 10. 2013. Pokutu na základě toho snížil na částku 956 000 Kč. Žalobkyně je nadále přesvědčena, že se jednak žádného přestupku nedopustila, a jednak že při stanovení výše pokuty žalovaný pochybil. Proto i proti druhému rozkladovému rozhodnutí podala žalobu ke Krajskému soudu v Brně, a to dne 2. 3. 2023. II. Žalobní argumentace 5. Žalobkyně navrhuje zrušit napadené rozhodnutí i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí žalovaného. Její obsáhlou žalobu lze shrnout do následujících stěžejních bodů. 6. Za prvé, žalobkyně tvrdí, že vůbec není soutěžitelem, neboť ve vztahu k CIS vystupuje jako správní orgán (a pokud by z této pozice narušila veřejnou soutěž, obsahuje zákon odlišné nástroje nápravy). Vedení CIS – a do 31. 8. 2015 též zpřístupňování informací z něj prostřednictvím nestranného a nezávislého vyhledávače, jímž byl IDOS – představují úkoly ve veřejném zájmu, které žalobkyně plnila na základě veřejnoprávní smlouvy s Ministerstvem dopravy. Žalovaný bez jakéhokoliv šetření ohledně okolností uzavření smlouvy a stanoviska Ministerstva dopravy dovodil, že šlo o smlouvu se soukromoprávními prvky. Ačkoliv žalobkyně v obecné rovině nepopírá, že jeden a týž subjekt může mít „obojetné“ postavení v závislosti na činnostech, které vykonává, zpřístupňování údajů shromážděných v databázi zřízené na základě zákona státem bylo podle ní neoddělitelnou součástí její veřejnoprávní činnosti. Sběr a zpracování dat pro CIS tak byly součástí její činností veřejnoprávních a žalobkyně byla oprávněna rozhodovat za podmínek stanovených veřejnoprávní smlouvou i o jejich zpřístupňování. Proto také muselo být zpřístupňování dat nakonec vyřešeno změnou legislativy. Veřejnoprávní postavení žalobkyně má potvrzovat i judikatura českých správních soudů, které ji označily za subjekt povinný poskytovat informace o CIS. Mezi poskytováním statických dat z CIS na žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím a poskytováním průběžných aktualizovaných dat přitom není principiálně žádný rozdíl. Naopak rozdělení jednotlivých činností žalobkyně souvisejících s vedením CIS na veřejnoprávní a soukromoprávní provedené žalovaným je výrazem libovůle a je i vnitřně rozporné, neboť žalobkyně měla zneužít dominantní postavení v rámci trhu s daty z CIS, jehož správa však i podle žalovaného spadá mezi její veřejnoprávní činnosti (na rozdíl od vyhledávače IDOS). Žalobkyně v této souvislosti zdůrazňuje, že s daty z CIS nikdy neobchodovala (k čemuž se žalovaný v napadeném rozhodnutí podle ní vyjadřuje nejednoznačně), a proto nemohla mít na trhu s těmito daty postavení soutěžitele. Dokonce i vyhledávač IDOS provozovala v rozhodné době jako součást svých veřejnoprávních závazků vůči Ministerstvu dopravy. Šlo o jednu z forem zpřístupnění dat z CIS veřejnosti, kam spadalo např. i poskytování vyhledávací vrstvy IDOS pomocí protokolů TTWS a CRWS jiným subjektům, což se žalobkyně ve smlouvě s ministerstvem zavázala činit „dle technických a obchodních možností“. 7. Žalobkyně v této souvislosti navrhuje, aby krajský soud položil SDEU předběžnou otázku, zda orgán veřejné moci vykonává hospodářskou činnost, když nezpřístupňuje zájemcům zdrojová data, která jsou dopravci povinni předávat do příslušné databáze na základě zákona (a další navazujíc