7 As 177/2023 — Nejvyšší správní soud

31 A 50/2024- 47 - text  6 31 A 50/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Václava Štencla, MA, v právní věci žalobkyně: JUDr. Milena Bódiová insolvenční správkyně dlužníka LANATEX, a. s., IČO: 25523139 sídlem Jurečkova 1860/4, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno za účasti: EG.D, a. s. sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2024, č. j. JMK 109865/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci soud posuzoval otázku, zda není třeba dokládat souhlas vlastníka pozemku s umístěním stavby kabelového vedení vysokého napětí ve smyslu § 184a odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), neboť je pro tento účel stanoven účel vyvlastnění zákonem, je-li příslušný pozemek sepsán do majetkové podstaty dlužníka, na jehož majetek byl prohlášen konkurs. 2. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2022, č. j. KSBR 44 INS 3905/2022-A-16 byl zjištěn úpadek dlužníka LANATEX, a. s., IČO: 25523139 („dlužník“), a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Insolvenčním správcem dlužníka byla ustanovena žalobkyně. Pozemky parc. č. 1060/7 a 136/2 v k. ú. Alexovice byly následně sepsány do majetkové podstaty dlužníka. 3. Městský úřad Ivančice („stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 18. 4. 2024, č. j. S-MI 6562/2024-SÚ-Ho-8, na žádost osoby zúčastněné na řízení umístil stavbu „Kabelové vedení VN 22 kV (Alexovice, Plado, Fosan, 2xTS, kabel. smyčka VN – 1030075836)“ na pozemcích parc. č. 1060/7, 136/2, 136/18, 136/16 a 136/17 v k. ú. Alexovice. K odvolání žalobkyně žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 7. 2024, č. j. JMK 109865/2024, změnil rozhodnutí městského úřadu pouze tak, že do výroku doplnil druhy jednotlivých pozemků, a jinak odvolání zamítl a rozhodnutí ve zbytku potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou. Namítla, že územní řízení bylo od počátku stiženo vadou, neboť žalobkyně ani dlužník nebyli stavebním úřadem vyrozuměni o zahájení řízení. Pokud by žalobkyně zahájení řízení náhodně nezjistila, proběhlo by územní řízení bez jejich vědomí. Žalobkyni tak nebylo umožněno využít veškerých procesních práv. Rozhodnutí žalovaného je rovněž nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 5. Při řešení otázky, zda je dán účel vyvlastnění zákonem nelze dle žalobkyně postupovat formalisticky a nelze zcela pominout otázku existence veřejného zájmu. To zvláště ve specifické situaci řešené v projednávané věci, kdy je zde již existující distribuční soustava a s vlastníkem pozemků je vedeno insolvenční řízení. Podle žalobkyně na předmětné stavbě není dán veřejný zájem – jde o připojení dvou subjektů FOSAN s. r. o. (“FOSAN“) a PLADO s. r. o. („PLADO“) k distribuční soustavě pro jejich soukromé obchodní účely. V současné době je totiž v areálu dlužníka zřízena trafostanice vysokého napětí. FOSAN a PLADO přitom využívají vnitroareálové kabelové vedení vycházející z uvedené trafostanice. Mají tak odpovídajícím způsobem zajištěno zásobování elektrickou energií. Kromě toho mají možnost koupit v rámci insolvenčního řízení pozemky dotčené stavbou nebo přímo objekt trafostanice. Není proto nutné zřizovat dvě nová odběrová místa. Tuto konkrétní situaci správní orgány ve svých rozhodnutích pominuly. Nebyly naplněny podmínky aplikace § 184a odst. 3 stavebního zákona a nesprávně byl aplikován též § 25 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), a § 3 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). Žalovaný tak vydal nezákonné rozhodnutí, jímž umístil stavbu na pozemcích ve vlastnictví dlužníka a sepsaných do majetkové podstaty bez souhlasu či smlouvy s insolvenčním správcem. K tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2023, č. j. 7 As 177/2023-29. 6. Podle žalobkyně je v dané věci zásadní též existence insolvenčního řízení, jehož smyslem je uspořádání vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem a co nejvyšší poměrné uspokojení věřitelů. Aplikace zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), je v dané věci zcela zásadní, neboť se jedná o speciální úpravu. Rozhodnutím žalovaného došlo k znehodnocení majetkové podstaty dlužníka, což má za následek nižší výtěžek z prodeje majetku a nižší uspokojení přihlášených věřitelů. Nejvyšší míra uspokojení zjištěných pohledávek je dle žalobkyně veřejným zájmem, který byl žalovaným rozhodnutím poškozen a namísto něj byl upřednostněn zájem dvou soukromých subjektů. 7. Žalobkyně navrhla, aby soud rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě konstatoval že po zjištění existence insolvenčního řízení bylo oznámení o zahájení stavebního řízení opakovaně doručováno. Účastníkům bylo umožněno využít veškerých procesních práv, což žalobkyně podáním námitek učinila. Žalovaný odmítl, že by rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, neboť se se všemi odvolacími námitkami vypořádal. Otázka existence veřejného zájmu nemá v územním řízení místo; stavební úřad ve smyslu § 184a odst. 3 stavebního zákona hodnotí pouze to, zda existuje zákonem daný účel vyvlastnění. Skutečnost, že FOSAN a PLADO využívají vnitroareálové kabelové vedení a měli možnost pozemky odkoupit, nemá na rozhodnutí správních orgánů žádný vliv. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2023, č. j. 7 As 177/2023-29, na věc nedopadá, neboť se týká vyvlastňovacího řízení. Územní a insolvenční řízení jsou dle žalovaného postaveny na rozdílných principech a mají rozdílné cíle. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci 9. Žaloba není důvodná. 10. Pokud jde o tvrzenou vadu řízení, ze správního spisu je zřejmé, že stavební úřad nejprve doručoval oznámení o zahájení řízení přímo dlužníkovi. Na základě upozornění žalobkyně pak vydal nové oznámení o zahájení řízení, které znovu doručil všem účastníkům řízení včetně žalobkyně. Jelikož se územní řízení týká pozemků dlužníka, které jsou sepsány do majetkové podstaty, je k právnímu jednání ohledně nich oprávněn výlučně insolvenční správce [§ 228 písm. a) ve spojení s § 229 odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona]. Stavební úřad se tak dopustil vady řízení, pokud oznámení o zahájení územního řízení doručil pouze dlužníkovi. Následně však tuto vadu napravil a zahájení územního řízení bylo žalobkyni řádně oznámeno. Tato vada tak nemohla mít žádný vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Tvrdí-li žalobkyně, že jí v důsledku postupu stavebního úřadu nebylo umožněno využít všech procesních práv, není soudu vůbec zřejmé, o jaká práva by mělo jít. Námitka není důvodná. 11. Soud nemá ani za to, že by rozhodnutí žalovaného bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Z rozhodnutí je zřejmé, o čem bylo rozhodováno, podle jaké právní úpravy a jaké byly skutkové a právní úvahy žalovaného. Žalovaný se rovněž vypořádal se všemi námitkami žalobkyně obsaženými v odvolání včetně námitky týkající se aplikace zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, na projednávanou věc. Žalobkyně v žalobě tuto námitku již výslovně nevznesla, soud nicméně pro úplnost konstatuje, že se se závěry žalovaného v této souvislosti plně ztotožňuje. Ustanovení § 1 odst. 4 věta první zákona č. 416/2009 Sb. totiž vymezuje pojem energetická infrastruktura, avšak věta druhá vymezuje pojem vybrané stavby energetické infrastruktury. Do energetické infrastruktury bez větších pochybností spadá i posuzovaný záměr [srov. definice elektrizační a distribuční soustavy v § 2 odst. 2 písm. a) bod 1. a 4. energetického zákona]. Stavební úřad a žalovaný proto postupovali správně, pokud ve věci aplikovali též zákon č. 416/2009 Sb. Žalobkyně má pravdu, že projednávaný záměr není vybranou stavbou energetické infrastruktury. Tato okolnost se však projevuje pouze v tom, že se na věc nevztahuje speciální procesní úprava v § 2b, 2g a 2k zákona č. 416/2009 Sb. 12. Pokud jde o posouzení věci samé, pak je nejprve nezbytné vymezit, co je předmětem územního řízení. Jak uvedl Nejvyšší správní soud, „územní rozhodnutí je výsledkem územního řízení, které správní orgán v souladu s dispoziční zásadou zahájí k žádosti o vydání územního rozhodnutí a v rozsahu této žádosti posuzuje soulad záměru s cíli a úkoly územního plánování. Předmětem územního řízení je tedy pouze záměr v podobě, jak jej určil žadatel; není zde prostor pro posouzení případných alternativ či variantních řešení, která ž