8 Ads 301/2018 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 12/2020- 298 - text  33 31 Ad 12/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D. a Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. ve věci žalobkyně: Ing. P. G., MBA trvale bytem X zastoupená advokátem Mgr. et Mgr. Jiřím Flamem, Ph.D. sídlem Vodičkova 729/11, 110 00 Praha proti žalovanému: nejvyšší státní tajemník sídlem Jindřišská 967/34, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2020, č. j. MV-29880-15/OSK-2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši, která bude specifikována samostatným usnesením. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 27. 6. 2020 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu ze dne 14. 4. 2020, č. j. MV-29880-15-OSK-2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu (dále jen „správní orgán prvního stupně“ či „Rada ERÚ“) ze dne 17. 12. 2019, č. j. 05790-24/2015-ERU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně ze služebního místa představeného – ředitelka sekce regulace v ČR – Energetickém regulačním úřadu. II. Obsah žaloby 2. Na prvním místě žalobkyně uvádí vady schválené systemizace služebních míst, konkrétně její nezákonnost a účelovost. Návrh systemizace byl žalovanému zaslán ještě před projednáním s odborovou organizací, na kterém navíc odborový orgán nedostal žádný prostor ke komentování navržených změn. Z návrhu systemizace také není zřejmé, na základě jakých podkladů byl sestaven. Návrh systemizace tak nebyl služebním orgánem zpracován zákonem požadovaným způsobem a je proto nezákonný. V důsledku této skutečnosti je nezákonná i systemizace schválená vládou, pro kterou byl návrh systemizace podkladem, a i následně provedená změna organizační struktury ERÚ schválená na základě systemizace schválené vládou. Potřeba významných organizačních změn by přitom měla být založena na objektivních skutečnostech. K ničemu takovému však nedošlo. Změna systemizace měla podle předsedy Rady ERÚ Stanislava T. vycházet zejména z požadavku Ministerstva financí na snížení celkového počtu systemizovaných míst ERÚ z tehdejších 321 na 296, tj. redukce o 25 systemizovaných míst. Z tohoto celkového počtu redukovaných systemizovaných míst mělo být 17 služebních a 8 pracovních. Výsledkem nicméně byly navrhované systemizační úpravy, které v sobě zahrnovaly zrušení 65 systemizovaných míst a vytvoření nových 40 systemizovaných míst. O tom, že se u změny systemizace ERÚ pro rok 2020 jedná pouze o účelové odstranění nepohodlných zaměstnanců, svědčí mimo jiné i to, že i při odměňování mimořádnými odměnami za mimořádné úsilí v roce 2019 to byli právě zaměstnanci, kteří jsou od 1. 1. 2020 postaveni mimo službu, komu Rada ERÚ neschválila tyto odměny, přestože jim byly navrženy. Ve vztahu k žalobkyni pak o účelovosti systemizační změny vypovídá také nezákonné udělení výtky, která byla následně vyjmuta z osobního spisu žalobkyně. Navrhovaným změnám navíc předcházel personální audit provedený Oddělením interního auditu ERÚ, který došel k naprosto opačným závěrům, než jsou prezentovány Radou ERÚ. Neexistuje žádný racionální důvod pro to, aby došlo ke zrušení sekce regulace tak, jak to navrhl a na základě schváleného návrhu systemizace i realizoval schválením změny organizační struktury ERÚ služební orgán a následnému zřízení sekce regulatorních činností a mezinárodní spolupráce s téměř totožnou náplní zajišťovaných činností. Je zřejmé, že jedinou motivací k tomuto postupu služebního orgánu byla za těchto okolností snaha služebního orgánu zrušit služební místo státní zaměstnankyně, což je v rozporu se zásadou poctivosti právního jednání, jejíž uplatnění ve správním řízení vyloučeno není (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2015, č. j. 4 As 259/2014-38). 3. Na druhém místě žalobkyně brojí proti vadám prvostupňového rozhodnutí, které je dle jejího názoru nepřezkoumatelné a nezákonné. Nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí spatřuje v tom, že návrh systemizace předložený nadřízenému služebnímu orgánu, systemizace schválená vládou ani organizační struktura ERÚ nebyly součástí shromážděného spisového materiálu, na jehož základě bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, přestože to vyžaduje metodický pokyn náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 2/2019, který je pro správní orgány závazný. Pakliže se žalovaný nevypořádal s námitkou nepřezkoumatelnosti v odvolání, je i rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné a nezákonné. Nezákonnost prvostupňového rozhodnutí žalobkyně spatřuje v nemožnosti odborové organizace projednat a zaujmout stanovisko k návrhům rozhodnutí týkajících se změn a skončení služebního poměru, jak dovozuje § 132 odst. 2 písm. c) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění účinném do 30. 4. 2020 (dále jen „zákon o státní službě“). Nepřezkoumatelnost a nezákonnost prvostupňového rozhodnutí žalobkyně dále spatřuje ve vedení řízení o odvolání žalobkyně ze služebního místa pod sp. zn. 05790/2015-ERU, pod kterou bylo vedeno několik dalších řízeních s jiným předmětem. Dále spis sp. zn. 05790/2015-ERU je zároveň osobním spisem žalobkyně, jakožto státní zaměstnankyně, který vede služební orgán již od roku 2015. Z obsahu spisového materiálu shromážděného ve spise sp. zn. 05790/2015-ERU tak v rozporu s § 50 správního řádu nelze zjistit, které podklady ve spise obsažené, jsou podklady, na jejichž základě bylo vydáno rozhodnutí, č. j. 05790-24/2015-ERU, a které poklady s tímto řízením nesouvisí. V dotčeném správním spise přitom není založen žádný protokol o provádění dokazování, ze kterého by si žalobkyně mohla učinit závěr o tom, jakými podklady byly činěny důkazy v tomto řízení, což je v rozporu s 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Nezákonné a nepřezkoumatelné je tedy i napadené rozhodnutí, v němž se žalovaný s uvedenými vadami prvostupňového rozhodnutí nijak nevypořádal a naopak rozhodnutím jej potvrdil. 4. Na třetím místě se žalobkyně zabývá vadami napadeného rozhodnutí. Žalovaný jednal v rozporu s § 3 správního řádu, neboť si nevyžádal stanovisko odborové organizace ERÚ, zda a jakým způsobem byly podklady potřebné k sestavení systemizace s odborovou organizací projednány, neprovedl dokazování výslechem členů odborové organizace ERÚ ani členů služebního orgánu a nedoplnil podklady o výsledky jednání mezi ním a odborovou organizací ERÚ, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti a interní materiál oddělení interního auditu, na který žalobkyně žalovaného upozornila. Za podklady napadeného rozhodnutí nelze považovat samotný návrh systemizace obsahující komentáře předaný služebním orgánem žalovanému, neboť ty nemohou nahradit absenci podkladů, na jejichž základě byl sestaven návrh systemizace. Ostatně podklady (návrh systemizace ERÚ předložený nadřízenému služebnímu orgánu, systemizace schválená vládou a příslušná změna organizačního řádu ERÚ) byly do spisu doplněny až v rámci odvolacího řízení, což dokazuje neodstranitelnou vadu prvostupňového rozhodnutí, které je nadto podle § 168 odst. 2 zákona o státní službě předběžně vykonatelné. Tímto postupem žalovaného byla porušena zásada dvojinstančnosti správního řízení, neboť žalobkyně již nemá možnost proti tomuto postupu žalovaného uplatnit opravný prostředek v rámci správního řízení. III. Vyjádření žalovaného 5. K podané žalobě se žalovaný vyjádřil v podání doručeném zdejšímu soudu dne 14. 9. 2020. Obecně uvedl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy a plně odkázal na spisový materiál a na obsah samotného napadeného rozhodnutí. Následně se vyjádřil k jednotlivým žalobním námitkám žalobkyně. 6. K nezákonnosti procesu přijetí změny systemizace shrnul, že zákon o státní službě ani jiný právní předpis nekonkretizuje, jakým způsobem má být povinnost služebního orgánu podle § 132 odst. 3 písm. a) zákona o státní službě naplněna, stejně tak nestanoví povinnost služebního orgánu k vypořádání námitek odborové organizace k návrhu systemizace. Postup služebního orgánu v rámci projednání s odborovou organizací tak žalovaný považuje za zákonný, neboť služební orgán své povinnosti projednat návrh systemizace a související změny v organizační struktuře, dostál. K tvrzené účelovosti předmětné systemizace žalovaný dodal, že z návrhu systemizace vyplývá, že došlo k rozsáhlejším změnám a redukci více útvarů, a je tedy zřejmé, že předmětná organizační změna byla komplexnější. Dle názoru žalovaného nebyla změna účelová a zaměřená vůči žalobkyni. Pokud jde o názor žalobkyně, že žalovaný pochybil, jestliže předložil neodůvodněnou systemizaci vládě ke schválení, lze opětovně, stejně jako v napadeném rozhodnutí, uvést, že součástí návrhu sy