3 Ads 245/2021 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 19/2020- 162 - text  9 č. j. 31 Ad 19/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D. a Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. právní věci žalobkyně: žalobkyně: Ing. P. G., MBA, narozena X trvale bytem X zastoupena advokátem Mgr. et Mgr. Jiřím Flamem, Ph.D. sídlem Vodičkova 729/11, 110 00 Praha proti proti žalovanému: předseda Rady Energetického regulačního úřadu sídlem Masarykovo náměstí 5, 586 01 Jihlava o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícímu v nesprávném stanovení platu žalobkyně za leden roku 2020 a únor roku 2020, takto: I. Návrh ze dne 2. 10. 2022 na vydání opravného usnesení se zamítá. II. Žaloba se zamítá. III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně se žalobkyně původně domáhala, aby soud zrušil rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu ze dne 5. 8. 2020, č. j. MV-101410-3/OSK- 2020, a dále rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu (dále jen „Rada ERÚ“) ze dne 15. 4. 2020, č. j. 03589-2/2020-ERU, a rozhodnutí Rady ERÚ ze dne 27. 5. 2020, č. j. 03589-4/2020-ERU, kterými mělo být rozhodnuto o zamítnutí její žádosti o valorizaci platu za měsíce leden a únor roku 2020. 2. Usnesením ze dne 1. 7. 2022, č. j. 31 Ad 19/2020-95, vyzval soud žalobkyni ke změně žaloby, neboť považoval podanou žalobu za žalobu na ochranu před nezákonným zásahem a na základě návrhu žalobkyně změnu žaloby připustil. 3. Změnou žaloby ze dne 4. 8. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by soud označil zásah žalovaného spočívající v tom, že žalovaný nestanovil žalobkyni plat za měsíc leden 2020 a únor 2020 v takové výši, aby platový tarif, který byl součástí platu, na nějž vznikl žalobkyni v měsíci lednu 2020 a únoru 2020 nárok, byl stanoven tak, aby jeho výše odpovídala platovému tarifu, který žalobkyni náležel dle nařízení vlády č. 300/2019 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, za nezákonný. 4. Dále se domáhala toho, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikázal mu, aby žalobkyni stanovil plat za měsíce leden 2020 a únor 2020 v takové výši, aby platový tarif, který bude součástí platu žalobkyně za měsíce leden 2020 a únor 2020, byl stanoven tak, že jeho výše bude odpovídat platovému tarifu, který žalobkyni v měsíci lednu 2020 a únoru 2020 náležel dle nařízení vlády č. 300/2019 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 5. V posledním bodu se žalobkyně domáhala toho, aby soud žalovanému přikázal, aby žalobkyni vyplatil doplatek platu za měsíce leden 2020 a únor 2020 odpovídající rozdílu platu žalobkyně za měsíce leden 2020 a únor 2020 určeného tak, že v tomto platu stanovená výše platového tarifu bude odpovídat platovému tarifu, který žalobkyni v měsíci lednu 2020 a únoru 2020 náležel dle nařízení vlády č. 300/2019 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, a rozdílu dosud žalobkyni skutečně vyplaceného platu za měsíce leden 2020 a únor 2020, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Obsah podání účastníků 6. V podané žalobě (ve znění její změny ze dne 4. 8. 2022) žalobkyně nejprve shrnula skutkový stav, který předcházel samotnému zásahu žalovaného a vyjádřila nesouhlas s hodnocením soudu, že se jedná o nezákonný zásah. Odkázala na případnou kasační stížnost, v níž by proti tomuto předběžnému závěru zdejšího soudu brojila. 7. Ve věci samotného zásahu uvedla, že je mezi ní a žalovaným nesporné, že rozhodnutím nadřízeného služebního orgánu č. j. MV-2883-11/OSK-2020 bylo zrušeno rozhodnutí č. j. 05790-25/2015- ERU, čímž ke dni právní moci rozhodnutí č. j. MV-2883-11/OSK-2020 a s účinností od 1. 1. 2020 odpadl důvod, pro který byla žalobkyně zařazena mimo výkon služby podle § 62 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě. Dále je podle ní nesporné, že v důsledku rozhodnutí č. j. MV-2883-11/OSK-2020 se žalobkyně v období od 1. 1. 2020 do 14. 4. 2020 nacházela v postavení státního zaměstnance, v jehož případě existují překážky na straně služebního úřadu podle § 106 odst. 3 zákona o státní službě. A do třetice je nesporné, že poté, co nabylo právní moci rozhodnutí č. j. MV-2883-11/OSK-2020, byla žalobkyni doplacena část platu za měsíce leden a únor 2020 odpovídající rozdílu platu, který jí byl vyplacen z důvodu zařazení mimo službu podle § 62 odst. 1 zákona o státní službě, a platu který jí náležel z důvodu zařazení mimo službu podle § 106 odst. 3 zákona o státní službě. 8. Žalobkyně věcně namítla, že součástí doplacené části platu nebyla částka odpovídající rozdílu platového tarifu, který by žalobkyni v měsících lednu a únoru 2020 náležel dle nařízení vlády č. 300/2019 Sb., a platového tarifu, který žalobkyni náležel k 31. 12. 2019. Namítla, že mezi případy, kdy se státnímu zaměstnanci poskytuje plat podle § 176 zákona o státní službě, tedy ve výši, která mu byla naposledy určena, před tím, než přestal službu vykonávat, není zahrnuta doba, po kterou nemohl státní zaměstnanec konat službu pro jiné překážky na straně služebního úřadu podle § 106 odst. 3 zákona o státní službě. Z toho je podle ní zřejmé, že ze zákona o státní službě, zákoníku práce ani jiného právního předpisu neplyne žádný důvod, proč by žalobkyni neměl být za období od 1. 1. 2020 do 28. 2. 2020, kdy se nacházela v postavení státního zaměstnance, v jehož případě existují překážky na straně služebního úřadu podle § 106 odst. 3 zákona o státní službě, stanoven a poskytnut plat v takové výši, která by zahrnovala rovněž platový tarif stanovený dle nařízení vlády č. 300/2019 Sb. Jelikož neexistuje zákonná překážka, která by bránila v tom, aby byl žalobkyni plat za měsíce leden a únor 2020 v takové výši stanoven a poskytnut, žalobkyni nejpozději ke dni právní moci rozhodnutí č. j. MV-2883-11/OSK-2020 vznikl nárok na stanovení a poskytnutí platu v takové výši. Žalobkyně považuje tento zásah za zásah trvající, neboť jeho intenzita s časem roste. 9. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 10. Před vydáním usnesení o připuštění změny žaloby a o změně žalovaného se k věci vyjádřil původní žalovaný, tj. náměstek ministra vnitra pro státní službu, který reagoval na stížnost proti postupu žalovaného při žádosti o doplacení valorizovaného platu za měsíce leden a únor roku 2020. 11. Ten uvedl, že ke změně výše platových tarifů došlo v důsledku změny přílohy č. 2 nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, s účinností ode dne 1.1.2020, kdy nabylo účinnosti nařízení vlády č. 300/2019 Sb. Žalobkyně měla od 1. 1. 2020 postavení státního zaměstnance, v jehož případě existují překážky na straně služebního úřadu podle § 106 odst. 3 zákona o státní službě, a v případě takové překážky do doby vydání nového rozhodnutí ve věcech služebního poměru má státní zaměstnanec nárok na služební volno a dosavadní plat, což v případě žalobkyně byl plat stanovený rozhodnutím Rady ERÚ č. j. 05790-22/2015-ERU ze dne 31. 5. 2019. Zdůraznil, že žalobkyně tedy k 1. 1. 2020 nebyla zařazena na žádném služebním místě, když z posledního služebního místa byla odvolána a na jiné služební místo nebyla převedena a že právě služební místo je klasifikováno platovou třídou a příslušný platový tarif, který je státnímu zaměstnanci po zařazení do platové třídy a platového stupně určen, je spjat pouze se zařazením na konkrétním služebním místě. Podle náměstka ministra vnitra pro státní službu v situaci, kdy před nabytím účinnosti valorizace platových tarifů dojde ke zrušení služebního místa, nelze již nově určit výši platu do té doby, než se státní zaměstnanec převede na jiné služební místo, neboť služební orgán nedisponuje hmotněprávním podkladem pro změnu výše platového tarifu. 12. Ke stanovení platu žalobkyně proto uvedl, že, nastanou-li okolnosti, za nichž je třeba státnímu zaměstnanci stanovit měsíční plat, jako je tomu v případě zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů podle § 62 odst. 2 zákona o státní službě, nebo právě v případě, že je v postavení státního zaměstnance, v jehož případě existují překážky na straně služebního úřadu podle § 106 odst. 3 zákona o státní službě, musí služební orgán vycházet z té výše platového tarifu, která naposledy příslušela státnímu zaměstnanci v době, kdy