2 Afs 198/2006 — Nejvyšší správní soud

31 Af 37/2022- 78 - text  7 31 Af 37/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: Mgr. Jaroslav Fiala, advokát, IČ: 66245664 sídlem Jakubská 647/2, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída kpt. Jaroše 1926/7, 604 55 Brno za účasti osob zúčastněných na řízení: I. Advokátní kancelář Volopich, Tomšíček & spol., s.r.o., IČ: 02476649 sídlem Vlastina 602/23, Severní Předměstí, 323 00 Plzeň II. Dopravní podnik hl. m. Prahy, IČO 00005886 sídlem Sokolovská 42/217, 190 00 Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2022, č. j. ÚOHS-15227/2022/162, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně brojil žalobce proti shora označenému rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen předseda Úřadu), kterým bylo v jeho výrocích II a III potvrzeno usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0661/2021/VZ, č. j. ÚOHS-10046/2022/500 ze dne 22. 3. 2022 a současně jím byl zamítnut rozklad podaný žalobcem. 2. Správní orgán prvního stupně svým rozhodnutím ve výroku II. podle § 257 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen ZZVZ), zastavil řízení v části týkající se návrhu na uložení zákazu plnění ve výroku uvedených smluv uzavřených zadavatelem – Dopravní podnik hl. m. Prahy s různými advokátními kancelářemi na plnění právních služeb, neboť v souvislosti s podáním návrhu žalobce na zahájení správního řízení ve věci uložení zákazu plnění smluv uvedených v návrhu nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 odst. 1 citovaného zákona na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. 3. Správní orgán prvního stupně svým rozhodnutím ve výroku III. podle § 257 písm. a) ZZVZ zastavil řízení v části týkající se návrhu na uložení zákazu plnění ve výroku uvedených smluv uzavřených zadavatelem – Dopravní podnik hl. m. Prahy s různými advokátními kancelářemi na plnění právních služeb, neboť nebyl ve vztahu k ve výroku uvedeným smlouvám připojen doklad o složení kauce ve výši podle § 255 odst. 1 ZZVZ a žalobce tento nedostatek návrhu ani ve lhůtě stanovené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže neodstranil. II. Obsah žaloby 4. Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí z toho důvodu, že postupem žalovaného dle „Stanoviska Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k výpočtu výše kauce dle § 255 odst. 1 a 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávaní veřejných zakázek ve znění pozdějších předpisů“ ze dne 23. 8. 2018 došlo ke zkrácení jeho práv, a též proto, že ve věci bylo rozhodováno na základě návrhu rozkladové komise, která s ohledem na předmět plnění a okruh vedlejších účastníků byla podjatá, jelikož v ní působí řada advokátů, kteří jsou přímými členy rozkladových komisí, popř. mají velmi úzké vazby na členy rozkladových komisí, a kteří byli dotčeni samotným sporem. 5. Konkrétně žalobce namítl, že při kontrole registru smluv zjistil, že zadavatel Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s. uzavřel s celkem 13 advokátními kancelářemi/advokáty několik desítek smluvních vztahů, jejichž předmětem je poskytování právních služeb, bez zadávacího řízení, ačkoliv byl povinen uveřejnit oznámení o zahájení zadávacího řízení. Dlouhodobé obcházení zákona zadavatelem podle něj dokladuje následně uveřejněné zahájení řízení na právní služby. 6. Věcně se žalobce neztotožnil s výkladem § 255 ZZVZ, ke kterému přistoupil žalovaný, a to že „kauce je v případě návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy jednoznačně skládána ve vztahu ke každé návrhem napadané smlouvě“. Podle názoru žalobce je kauce dle citovaného ustanovení spojena s návrhem, nikoliv s jednotlivými smlouvami, u nichž je zákaz plnění navrhován. Jeho návrh nenaplňoval znaky účelového či šikanózního návrhu, naopak byl podán jako ucelený soubor porušení povinností zadavatele při zadávání veřejných zakázek na právní služby, kdy k tomuto nezákonnému postupu ze strany zadavatele dochází již řadu let a je nutné na takovéto porušení pohlížet jako na celek. Výkladem žalovaného by obecně došlo k znemožnění přezkumu nezákonných postupů zadavatelů při uzavírání smluvních vztahů s dodavateli. V projednávané věci bylo na předmětné smlouvy/objednávky nutno pohlížet jako na jedno plnění, tj. právní služby, které by mělo být posuzováno jako jedna veřejná zakázka na právní služby rozdělená na dílčí části. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že námitka podjatosti, tak jak ji vznesl žalobce, nebyla uplatněna řádně ani včas, neboť ji neuplatnil za trvání správního řízení, tj. včas. Žalobce jako osoba zákona znalá byl obeznámen s tím, že předseda Úřadu rozhoduje po návrhu rozkladové komise. Složení jednotlivých rozkladových komisí je veřejně dostupné na internetu. Stejně tak byli žalobci známí i jednotliví dodavatelé. Námitka podjatosti je dále neurčitá, neboť byla vznesena obecným způsobem vůči blíže nespecifikovanému okruhu osob, a nelze proto posoudit, zda některý ze členů rozkladové komise předsedy Úřadu má jakýkoliv poměr k věci. Dostatečný důvod pro pochybnosti o nepodjatosti jejích členů není podle něj to, že se jedná o advokáty. Dále předseda Úřadu uvedl po srovnání dodavatelů a členů rozkladové komise, že projednání případu se neúčastnila žádná osoba, která by měla jakýkoliv zjevný vztah k veřejné zakázce, jelikož se ho neúčastnili Mgr. A. H., LL.M. a JUDr. J. B. 8. Pokud jde o otázku kauce, setrval předseda Úřadu na tom, že pojem „návrh na uložení zákazu plnění smlouvy“ dle § 255 odst. 1 ZZVZ je třeba vykládat v materiálním smyslu jako žádost o uložení zákazu plnění konkrétní smlouvy, nikoliv ve smyslu formálním tak, že jde o podání označené „návrh na uložení zákazu plnění smlouvy“. Podle něj je smyslem a účelem zákonného ustanovení zabránit tomu, aby byl narušen princip právní jistoty stran smlouvy, která již byla uzavřena, zásahy zvenčí. O tom svědčí i dvojnásobná výše kauce za tento typ návrhu. Návrh žalobce napadá více než jednu smlouvu a současně jde o smlouvy, které nemají zcela totožný okruh účastníků. Podaný návrh je proto nutné posuzovat v tom smyslu, že samostatně napadá každý jednotlivý právní vztah, který žalobce označil. S ohledem na tento výklad, dále na teleologický výklad uvedený v napadeném rozhodnutí a současně jazykový výklad § 255 odst. 1 zákona, který hovoří toliko o zákazu plnění smlouvy (v jednotném čísle) a nikoliv o zákazu plnění smluv (v množném čísle), má žalovaný za to, že jeho výklad povinnosti složit kauci za každou jednotlivou smlouvu, kterou žalobce v podaném návrhu označil, je výkladem správným a zákonným. 9. Stran Stanoviska Úřadu k výpočtu kauce uvedl, že to se v první části zabývá otázkou zaplacení kauce toliko ve vztahu k okamžiku placení a ve druhé části se vztahuje k problematice výkladu zaplacení kauce ve vztahu k nabídkové ceně. Žalobcem uvedený rozsudek se vztahuje k otázce placení kauce za podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele, a proto je nelze aplikovat na daný případ. Nepřiléhavý je podle něj i žalobcem uváděný hypotetický příklad. IV.Posouzení věci 10. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí předsedy žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), a řízení předcházející jeho vydání. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování. a. K výši kauce 11. V nyní projednávané věci byla soudu předložena k posouzení jediná právní otázka související s § 255 odst. 1 věta čtvrtá ZZVZ, dle které je navrhovatel v případě návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy povinen složit kauci ve výši 200 000 Kč, a to, zda se výše kauce odvíjí od samotného podání návrhu (tedy bez ohledu na počet smluv, u kterých se navrhovatel domáhá zákazu plnění), nebo naopak od jednotlivých smluv, u kterých se navrhovatel domáhá zákazu plnění, a které jsou v návrhu uvedeny. 12. Podle § 255 odst. 1 ZZVZ je ve lhůtě pro doručení návrhu navrhovatel, nejde-li o případ podle odstavce 2, povinen složit na účet Úřadu kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky nebo za dobu prvních čtyř let plnění v případě smluv na dobu neurčitou, nejméně však ve výši 50 000 Kč, nejvýše ve výši 10 000 000 Kč. Za nabídkovou cenu se pro účely výpočtu této kauce považuje rovněž cena uvedená v předběžné nabídce. V případě, že navrhovatel nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu, je p