22 A 20/2025 – Krajský soud v Brně

22 A 20/2025- 30 - text 7 22 A 20/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: S. R., nar. X, st. př. X bytem X zastoupen Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem sídlem Varšavská 714/38, 120 00 Praha 2 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 7. 2025, č. j. MV-95118-4/SO-2025, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 24. 7. 2025, č. j. MV-95118-4/SO-2025, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 140 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Pavla Čižinského, advokáta se sídlem Varšavská 714/38, 120 00 Praha 2. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 5. 12. 2024, č. j. OAM-36750-8/DP-2024 (dále též „prvostupňové správní rozhodnutí“). Tím bylo podle § 169r odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZPC“), zastaveno správní řízení o žádosti žalobce ze dne 4. 9. 2024 o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, neboť žalobce podal žádost na území České republiky, ač k tomu nebyl oprávněn. 2. Žalobci bylo v České republice vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem „ostatní/jiné“ s platností od 1. 9. 2023 do 31. 8. 2024. Dne 4. 9. 2024 (tedy v době, kdy již nebyl oprávněn pobývat na území) podal žalobce žádost o nové povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Současně uvedl, že v období od 27. 8. 2024 do 2. 9. 2024 byl nemocný, přičemž tato nemoc představovala důvody na jeho vůli nezávislé, které mu ve smyslu § 47 odst. 3 ZPC zabránily podat žádost včas. Prvostupňový správní orgán dospěl k závěru, že zdravotní stav žalobce nebyl až tak vážný; lékařská zpráva totiž neobsahuje konkrétní diagnózu, navíc žalobce nevyhledal lékařskou pomoc okamžitě. Žalovaná v napadeném rozhodnutí konstatovala, že žalobce neprokázal, že mu nemoc objektivně bránila v podání žádosti. Je pravdou, že správní orgán není oprávněn zpochybňovat obsah lékařských zpráv. V žalobcem předložené lékařské zprávě je vyslovena pouze vágní informace, že byl od 27. 8. 2024 do 2. 9. 2024 nemocný; není ovšem uvedena konkrétní lékařská diagnóza, doporučená léčba ani případná omezení. Žalobce tedy neprokázal, že jeho nemoc mu zabránila ve včasném podáním žádosti. Čestná prohlášení svědků pak dle žalované k prokázání nemožnosti podat žádost nejsou dostatečná. II. Podání účastníků 3. Žalobce v žalobě namítá, že k prokázání toho, že mu nemoc bránila ve včasném podání žádosti, předložil mimo jiné dvě čestná prohlášení a navrhl svou účastnickou výpověď. Tyto důkazy nebyly provedeny, přičemž správní orgány se s nimi nijak nevypořádaly. Je proto předčasný závěr, že žalobce svou nemoc neprokázal; právě ty důkazní prostředky, kterými se pokoušel svá tvrzení prokázat, totiž nebyly provedeny. Již v odvolání žalobce argumentoval, že z lékařské zprávy potvrzující jeho nemoc vyplývá, že v daném období nebyl schopen normálního života. Jednalo se o obdobu tzv. neschopenky, do které se rovněž nepíše diagnóza; potvrzení o nemocnosti proto odpovídá tomu, pokud zaměstnanec nemůže chodit do zaměstnání. Vystavená neschopenka přitom dle judikatury znamená nemožnost podat žádost. Na tuto argumentaci však napadené rozhodnutí nijak nereaguje. Žalobce v odvolání též tvrdil, že správní orgán měl možnost vyslechnout lékařku; ani tuto námitku žalovaná nevypořádala. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Žalobce nadto nesouhlasí s tím, že pokud v lékařské zprávě není uvedena konkrétní diagnóza, doporučená léčba či případná omezení, pak nepředstavuje doklad o nemoci. Takový názor dle něj odporuje zásadě volného hodnocení důkazů a představuje nepřípustný věcný přezkum lékařské zprávy. Z právní úpravy neplyne, že by potvrzení lékaře o tom, že byl někdo nemocen, bylo „platné“ pouze tehdy, pokud je v něm současně uvedena konkrétní diagnóza. 4. Žalovaná ve vyjádření odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Většina námitek formulovaných v žalobě je dle ní obsahově shodná s odvoláním; již se s nimi proto vypořádala. Žaloba nepřináší žádnou novou argumentaci. Žalovaná má za to, že byly splněny podmínky pro zastavení řízení, napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného stavu věci, bylo řádně odůvodněno a je v souladu s právními předpisy. III. Posouzení věci soudem 5. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“) a je přípustná. Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 6. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a to v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.); současně ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. 7. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Krajský soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou nepřezkoumatelnosti. Předesílá, že rozhodnutí může být nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost především tehdy, pokud z něj nelze seznat určitý a jednoznačný výrok, případně jde o výrok s obsahem rozporuplným či nevykonatelným. Dalším důvodem nepřezkoumatelnosti může být nedostatek důvodů správního rozhodnutí, který nastává, pokud není možno z jeho odůvodnění spolehlivě seznat, jakými úvahami se správní orgán řídil, resp. proč považoval námitky účastníka řízení za liché. Nepřezkoumatelnost může nicméně spočívat i v tom, že argumentace účastníka je odmítnuta jako nesprávná, aniž by bylo v kontextu individuálních okolností zdůvodněno, v čem tato nesprávnost spočívá [k tomu blíže srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, ze dne 27. 9. 2017, č. j. 1 As 252/2016-48, či ze dne 17. 8. 2023, č. j. 1 Afs 66/202379]. 9. Soud ověřil, že žalobce v odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí skutečně argumentoval tím, že jím předložená lékařská zpráva (neobsahující konkrétní diagnózu jeho nemoci) odpovídá svým obsahem, podrobností i charakterem neschopence vystavované zaměstnancům v situaci, kdy jim jejich zdravotní stav neumožňuje docházet do zaměstnání. Na tuto argumentaci žalobce ovšem žalovaná v napadeném rozhodnutí nikterak nereagovala; úvahy, proč tuto námitku neshledala důvodnou, přitom nevyplývají ani implicitně z kontextu celého odůvodnění. Krajský soud zdůrazňuje, že se rozhodně nejednalo o argumentaci mimoběžnou či v projednávané věci nepodstatnou. Naopak, Nejvyšší správní soud opakovaně konstatoval, že nemoc zapříčiňující pracovní neschopnost je třeba považovat za důvod na vůli cizince nezávislý, který dočasně brání nemocnému cizinci v pracovní činnosti, tedy v úkonech svou náročností odpovídajících podání žádosti (srov. rozsudky NSS ze dne 27. 6. 2014, č. j. 4 Azs 62/2014-31, či ze dne 30. 7. 2024, č. j. 9 Azs 151/2024-50). 10. Pečlivé posouzení žalobcem předestřeného tvrzení, že lékařské potvrzení o nemoci bez uvedení diagnózy je ekvivalentem lékařem vystavené neschopenky taktéž neobsahující konkrétní diagnózu, je proto pro řešenou věc naprosto zásadní. Pokud by totiž správní orgány tomuto názoru žalobce přisvědčily, s ohledem na judikaturu správních soudů by to pravděpodobně vedlo k závěru, že žalobce dostatečně prokázal důvody na jeho vůli nezávislé, které mu zabránily podat předmětnou žádost včas (§ 47 odst. 3 ZPC). Jestliže naopak správní orgány s tímto názorem žalobce (zjevně) nesouhlasí, musí jeho argumentaci explicitně vyvrátit vlastní řádně odůvodněnou polemikou. To se ovšem v projednávané věci nestalo. Nelze přitom akceptovat nereagování na takto relevantní odvolací námitku. 11. Dále žalobce v odvolání uvedl, že pokud prvostupňový správní orgán neměl jeho zdravotní stav za dostatečně prokázaný, mohl a měl předvolat k podání svědecké výpovědi lékaře, který předmětnou zprávu vyhotovil. Taktéž k této námitce se žalovaná v napadeném rozhodnutí nijak nevyjádřila. Krajský soud konstatuje, že za situace, kdy žalobce dle správních orgánů dostatečně neprokázal své rozhodné tvrzení (že jeho nepříznivý zdravotní stav představoval důvod na jeho vůli nezávislý zabraňující mu podat žádost včas), je výtka proti způsobu a rozsahu provedeného dokazování z podstaty věci relevantní. Žalovaná se tedy měla výslovně zabývat tím, zda a případně proč dle ní (ne)musel prvostupňový správní orgán přistoupit k výslechu lékařky. Odvolací správní orgán však, i přes uplatněnou námitku, o možnosti výsl