8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

29 Af 16/2023- 42 - text 10 29 Af 16/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Karla Černína a Ľubomíra Majerčíka ve věci žalobce: GREGOCAR, s. r. o., IČ: 27753999 sídlem Vlkošská 279, 696 42 Vracov zastoupený advokátem JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D. sídlem Pivovarská 8, 682 01 Vyškov proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj sídlem nám. Svobody 4, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2023, č. j. 872290/23/3010-00540-711474, a ze dne 8. 3. 2023, č. j. 871464/23/3010-00540-711474 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný v návaznosti na vykonatelný výkaz nedoplatků ze dne 12. 1. 2023, č. j. 67645/23/3010-00540-711474, sestaveného ke dni 11. 1. 2023 (dále jen „Výkaz nedoplatků“) nařídil exekučním příkazem na přikázání pohledávky z účtu ze dne 13. 1. 2023 č. j. 70341/23/3010-00540-711474 (dále jen „exekuční příkaz 1“) daňovou exekuci na bankovních účtech žalobce č. ú. 0289202286/0300 a č. ú. 0293339568/0300 ve výši 2 048 150,32 Kč. Proti exekučnímu příkazu 1 podal žalobce námitku, o níž žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 8. 3. 2023, č. j. 872290/23/3010-00540-711474 tak, že se námitka zamítá (dále jen „napadené rozhodnutí 1“). 2. Žalovaný v návaznosti na vykonatelný Výkaz nedoplatků nařídil exekučním příkazem na přikázání pohledávky z účtu ze dne 13. 1. 2023 č. j. 76551/23/3010-00540-711474 (dále jen „exekuční příkaz 2“, souhrnně „exekuční příkazy“) daňovou exekuci na bankovním účtu žalobce č. ú. 2101082411/2010 celkem ve výši 2 048 150,32 Kč. Proti exekučnímu příkazu 2 podal žalobce námitku, o níž žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 8. 3. 2023, č. j. 871464/23/3010-00540-711474 tak, že se námitka zamítá (dále jen „napadené rozhodnutí 2“, souhrnně „napadená rozhodnutí“). II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Napadená rozhodnutí trpí vadami a jsou nezákonná. Žalovaný nesprávně vyhodnotil námitky, nepostupoval v souladu se zákonem. Exekuční příkazy nebyly vydány v souladu se zákonem, daňová exekuce nebyla nařízena a zahájena podle platných právních předpisů. Exekuce je předčasná a v rozporu se základními zásadami daňové exekuce a celé správy daní. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu (dále též „OFŘ“) podal žalobce správní žalobu ke Krajskému soudu v Brně, vedenou pod sp. zn. 62Af 10/2022. 4. Exekuce zásadním způsobem omezuje daňový subjekt v jeho činnosti. Zablokování finančních prostředků na bankovním účtu sice představuje jeden z možných způsobů, ale tento de facto znemožňuje řádné fungování žalobce. Vydáním exekučních příkazů žalovaný významně omezil ekonomické fungování žalobce, jež může vést k nižším ziskům a dále nižším daňovým výnosům. Nelze akceptovat, aby se správní orgán domníval či doporučoval, jak má ekonomicky fungovat konkrétní subjekt - realizace obchodů v hotovosti je možnost, to však nic nemění na tom, že znemožnění bezhotovostních transakcí znamená výrazné omezení činnosti žalobce, ať již z pohledu právních omezení (limit plateb v hotovosti), tak i z pohledu odběratelů. 5. Jelikož žalobce podal správní žalobu, v níž je posuzována zákonnost doměřené daně, je takový zásah do práv žalobce nepřiměřený. Je povinností správce daně provádět správu daní v souladu s jejím cílem a v souladu se zásadami správy daní, tj. také se zásadou zdrženlivosti dle § 5 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Správce daně má povinnost činit takové úkony, jež umožní dosáhnout úhrady daně. Exekuční řízení musí být zahajováno a vedeno k dosažení úhrady daně. Správce daně nemá povinnost provést daňovou exekuci a on volí způsob vymáhání. Pokud by bylo v soudním řízení rozhodnuto o odkladném účinku, tak nelze k daňové exekuci přistoupit – rozhodnutí by nebylo vykonatelné. Žalovaný musí posuzovat, zda je vydání exekučních příkazů s přihlédnutím k okolnostem zákonné. Žalovaný postupuje na základě formálních podmínek dle daňového řádu, ale ignoruje principy a zásady správy daní. I vyjádření žalovaného ohledně zásady zdrženlivosti a zvolení způsobu vymáhání potvrzuje jeho formální přístup bez zohlednění zásad správy daní. Zásady představují principy fungování a nemohou být ignorovány. 6. Předmětné exekuční příkazy exekuují tentýž daňový nedoplatek, a to stejným způsobem zvolené daňové exekuce, což je nezákonné a nepřípustné. Žalovaný nyní nařídil exekuci daňových pohledávek vzniklých na základě rozhodnutí OFŘ, ale ty již byly předmětem exekucí přikázáním pohledávky z týchž účtů. Pohledávky jsou exekuovány několika samostatnými exekučními příkazy, nedošlo ale k ukončení či omezení daňové exekuce. Takový postup je svévolný, nezákonný a nepřípustný. 7. Žalovaný argumentuje subsidiárním použitím OSŘ a dospěl k závěru, že daňová exekuce zaniká jejím provedením; žádné rozhodnutí o tom správce daně nevydává. S tímto nelze souhlasit. Žalovaný vydáním exekučního příkazu zahájil exekuční řízení, tj. formalizovaný proces v rámci správy daní. Řízení musí mít konec v podobě okamžiku skončení řízení, to upravuje § 181 odst. 2 daňového řádu. Ze znění daňového řádu jasně vyplývá, že správce daně je povinen exekuční řízení zastavit rozhodnutím, tj. řízení končí rozhodnutím. Nelze akceptovat závěr, podle nějž zahájené exekuční řízení trvá do nekonečna s tím, že exekuční příkaz zaniká a že v takovém případě správce daně nevydává rozhodnutí o skončení exekuce. Uplynutím lhůty 6 měsíců znamená pouze zproštění bankovního ústavu povinnosti blokování finančních prostředků na účtu. Právní předpis nestanoví, že uplynutím 6 měsíců se zastavuje exekuční řízení. Jelikož žalovaný již v minulosti zahájil exekuční řízení, dosud neskončené, tak vydanými exekučními příkazy zahájil již dříve zahájené řízení a jde o druhé řízení v téže věci. Jde o zjevné porušení překážky litispendence a exekuční příkazy jsou nezákonné, návazně jsou nezákonná i napadená rozhodnutí. 8. Žalovaný požaduje zrušení napadeného rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný se řádně vypořádal se všemi namítanými důvody, své závěry řádně odůvodnil a odkazuje na napadená rozhodnutí. Exekuční příkazy byly vydány v souladu se zákonem. Daňová exekuce nebyla předčasná ani v rozporu se zásadami daňové exekuce a správy daní. Podání správní žaloby nemá samo o sobě odkladný účinek, a tudíž nebrání vymáhání povinnosti uložené předmětným rozhodnutím. Rozhodnutí o stanovení daně byla v době nařízení exekuce vykonatelná a na jejich základě bylo možné nařídit daňovou exekuci. Exekuce zásadně neomezuje žalobce v jeho činnosti. 10. Dne 13. 1. 2023, kdy žalovaný vydal exekuční příkazy, neběžela žádná exekuce postihující bankovní účet žalobce, neboť ty byly ze zákona ukončeny uplynutím 6měsíční lhůty, aniž by byl žalovaný tuto skutečnost povinen deklarovat rozhodnutím. Žalovaný se neztotožňuje s názorem, že byl povinen zastavit daňovou exekuci po uplynutí 6měsíční lhůty podle § 181 odst. 2 a 3 daňového řádu. Ustanovení § 181 daňového řádu vztahuje na situace, kdy se stane exekuce nepřípustnou v průběhu jejího provádění nebo byla-li již nepřípustná v okamžiku, kdy byla nařízena, a tudíž musí být zastavena, tj. jedná se o případy absolutně a relativně nepřípustné exekuce. 11. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. IV. Ústní jednání 12. Při ústním jednání dne 25. 3. 2025 účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích. V. Posouzení věci soudem 13. Krajský soud v Brně (dále také „soud“) v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. 14. Předmětem sporu v nyní posuzované věci je postup žalovaného jako správce daně při vydání exekučních příkazů a zákonnost nařízených daňových exekucí. 15. Soud při meritorním posouzení důvodnosti žaloby vyšel zejména z následující relevantní právní úpravy. 16. Podle § 103 odst. 1 daňového řádu je rozhodnutí, které je účinné a proti kterému se nelze odvolat, v právní moci. Podle § 103 odst. 2 daňového řádu je rozhodnutí, které je účinné, vykonatelné, jestliže se proti němu nelze odvolat, nebo jestliže odvolání nemá odkladný účinek, a uplynula-li lhůta k plnění, pokud byla stanovena. 17. Podle § 149 odst. 1 daňového řádu [s]právce daně vede evidenci daní, kde zaznamenává stanovení daně, vznik, splnění, popřípadě jiný zánik daňových povinností, a z toho vyplývající přeplatky, nedoplatky a případné převody. Tyto údaje jsou evidovány na osobních daňových účtech. 18. Podle § 152 odst. 4 daňového řádu se úhrada daně použije nejdříve na splatné daňové pohledávky s dřívějším datem splatnosti. 19. Dle § 177 odst. 1 daňového řádu se postupuje při daňové exekuci podle občanského soudního řádu. 20. Dle ust. § 178 odst.