1 As 361/2016 — Nejvyšší správní soud

31 A 47/2025- 79 - text  10 31 A 47/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové v právní věci žalobce: Z. H. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Václavem Veselým sídlem K Vršku 80, 254 01 Jílové u Prahy proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava za účasti: EG.D, a. s. sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2025, č. j. KUJI 47767/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce je podílovým spoluvlastníkem pozemku parc. č. XA v k. ú. X o výměře 4 804 m2. Na tomto pozemku je umístěno zařízení distribuční soustavy – stožárová trafostanice a nadzemní vedení vysokého napětí (VN) a nízkého napětí (NN) – které zabezpečuje napojení obce X na distribuční soustavu elektřiny. 2. Dne 12. 6. 2020 vydal Magistrát města Jihlavy k žádosti E.ON Distribuce, a. s., pod č. j. MMJ/SÚ/120781/2020-GoL, územní rozhodnutí o umístění stavby „X, PP Model hobby, kabel NN“ na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD, XE a XF vše v k. ú. X (dále jen „územní rozhodnutí“). Jednalo se o umístění zemního kabelového vedení NN jeho vyvedením ze stožárové trafostanice za účelem rozšíření distribuční sítě NN a připojení nového odběrného místa elektřiny (haly na frézování, vakuové lití, 3D tisk, CO2 laser a laminaci plastů na pozemku parc. č. XC v k. ú. X). Odvolání žalobce proti územnímu rozhodnutí zamítl Krajský úřad Kraje Vysočina rozhodnutím ze dne 27. 11. 2020, č. j. KUJI 112173/2020. Územní rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 1. 2021. 3. Dne 8. 12. 2021 podala EG.D, a. s. (osoba zúčastněná na řízení, též vyvlastnitel) u Magistrátu města Jihlavy (dále též „magistrát“) žádost o vydání rozhodnutí o zřízení věcného břemene a omezení vlastnického práva k pozemku ve spoluvlastnictví žalobce. Magistrát rozhodnutím ze dne 17. 10. 2022, č. j. MMJ/SÚ/176270/2022-MaJ (dále též „rozhodnutí o vyvlastnění“), rozhodl výrokem I. o omezení vlastnického práva k pozemku parc. č. XA v k. ú. X v rozsahu 5,06 m2 z celkové výměry 4 804 m2 zřízením věcného břemene ve prospěch osoby zúčastněné na řízení. Věcné břemeno magistrát vymezil jako oprávnění vyvlastnitele podle § 25 odst. 3 písm. e) zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, zřizovat a provozovat na předmětném pozemku zařízení distribuční soustavy, a to nový zemní kabel NN včetně všech jeho součástí a příslušenství, jak je vymezeno v geometrickém plánu č. 359-1200/2021 ze dne 3. 2. 2021. Výrokem II. magistrát rozhodl, že vyvlastněním nezanikají žádná práva spojená s předmětem vyvlastnění. Výrokem III. magistrát s odkazem na § 3c zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), určil vyvlastniteli povinnost zahájit uskutečnění účelu vyvlastnění nejpozději do 4 let od právní moci tohoto rozhodnutí. Konečně výrokem IV. pak magistrát stanovil jednorázovou peněžní náhradu za omezení vlastnického práva ve výši 60 Kč pro každého ze čtyř spoluvlastníků. 4. Odvolání žalobce a ostatních spoluvlastníků žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 27. 2. 2023, č. j. KUJI 17728/2023, a rozhodnutí magistrátu o vyvlastnění potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Brně zamítl rozsudkem ze dne 20. 7. 2023, č. j. 31 A 26/2023-79. Na základě kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 11. 7. 2024, č. j. 2 As 272/2023-46, zrušil rozsudek krajského soudu a současně rozhodnutí žalovaného v části, jíž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti výrokům I. a III. rozhodnutí magistrátu. V tomto rozsahu Nejvyšší správní soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Důvodem zrušovacího rozhodnutí Nejvyššího správního soudu byla výlučně skutečnost, že se žalovaný ve svém rozhodnutí nevypořádal s odvolací námitkou žalobce, že vyvlastnitel již v mezidobí fakticky realizoval záměr jiným způsobem. 5. Žalovaný tedy pokračoval v řízení a rozhodnutím ze dne 28. 5. 2025, č. j. KUJI 47767/2025, odvolání žalobce proti výrokům I. a III. rozhodnutí magistrátu zamítl a rozhodnutí magistrátu o vyvlastnění potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 6. Ve včas podané žalobě žalobce napadl rozhodnutí žalovaného a výroky I. a III. rozhodnutí o vyvlastnění. Namítl, že vyvlastňovací úřad objektivně neprokázal, že jeho pozemek je zcela nezbytný pro uskutečnění záměru vyvlastnitele. Poměry v dané lokalitě totiž umožňují posunout vedení nového zemního kabelu o cca 50 m, a zatížit tak požadovanou služebností jiný pozemek, k němuž již vyvlastnitel požadovaným právem disponuje. K tomu ostatně žalobce předložil při ústním jednání dne 8. 2. 2022 návrh variantního řešení zpracovaného Ing. arch. Jiřím Vohralíkem a Ing. arch. Hanou Vavřičkovou z prosince 2020. Magistrát se s touto námitkou nijak nevypořádal; žalovaný se jí zabýval až po kasačním zásahu Nejvyššího správního soudu, avšak bez provedení řádného dokazování pouze převzal argumenty vyvlastnitele, že žalobcem navrhované řešení není dlouhodobě možné. Měl si přitom pro svá tvrzení obstarat odborný posudek vydaný osobou nezávislou na vyvlastniteli, neboť pověřená úřední osoba není v této oblasti odborníkem, ale osobou s právnickým vzděláním. Tímto postupem došlo k porušení § 2 odst. 1 a 2, § 3 a § 7 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Žalovaný jednal s žalobcem (v porovnání s vyvlastnitelem) diskriminačním způsobem. 7. Žalobce dále namítl, že vyvlastnitel již záměr realizoval jiným způsobem mimo vyvlastňovaný pozemek. Žalovaný tuto námitku vznesenou v odvolání odborně nevypořádal, na místě ji neověřil a v rozhodnutí pouze převzal argumenty vyvlastnitele, které v řízení nebyly prokázány odborným posudkem podaným osobou na vyvlastniteli nezávislou. Žalovaný navíc neseznámil žalobce s podklady rozhodnutí a nedal mu možnost se k nim vyjádřit, čímž porušil § 36 odst. 3 správního řádu. 8. Podle žalobce žalovaný vychází z teze, že podle energetického zákona má vyvlastnitel vždy nárok na vyvlastnění pozemku nezbytného k realizaci záměru, nedojde-li k dohodě s vyvlastňovaným, neboť energetický zákon u takových staveb výslovně předpokládá existenci veřejného zájmu. Tento paušální závěr je však v rozporu s ústavním pořádkem, k čemuž žalobce odkázal na body 118 a 138 nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. Pl. ÚS 39/18. S ohledem na princip rovnosti není podstatné, zda vyvlastňovaná plocha je malá či rozlehlá, ale zda existuje variantní řešení. Žalobce podává žalobu z principiálních důvodů, neboť nelze připustit, aby si v oblasti elektroenergetiky velcí hráči mysleli, že si mohou dovolit vše, a správní orgány jim šly „na ruku“. 9. Žalobce též tvrdil, že se správní orgány řádně nezabývaly tím, že záměr vyvlastnitele se týká stavby dočasné. Jelikož Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí žalovaného, došlo tím podle § 28 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), k pozbytí platnosti výroku o náhradě za vyvlastnění. Žalovaný tak měl znovu rozhodnout o náhradě za vyvlastnění, což neučinil. 10. Žalobce z výše uvedených důvodů navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného i magistrátu v požadované části zrušil, vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení, replika žalobce 11. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobcem navržené řešení, které by mělo posunout vedení NN o 50 m, je zcela obecné a neurčité; touto námitkou se zabýval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku a shledal ji nedůvodnou. Důvodný není ani požadavek na pořízení odborného posudku nezávislou osobou, neboť vyvlastnitel disponuje oprávněním vydávat sdělení ke stavbám, která jsou závazná pro příslušné stavební řízení. Pokud jde o realizaci záměru jiným způsobem, pak je z vyjádření vyvlastnitele zřejmé, že se jednalo o dočasné řešení, které nezajišťovalo požadovaný příkon. Proti konkrétním závěrům žalovaného v tomto ohledu žalobce nijak nebrojí. Před vydáním napadeného rozhodnutí nebyl do spisového materiálu doplněn žádný nový podklad, se kterým by byl žalovaný povinen žalobce seznámit ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Nejvyšší správní soud zrušil pouze část rozhodnutí žalovaného; samotné výroky rozhodnutí magistrátu zůstaly nedotčeny, a tudíž nemohlo dojít k pozbytí platnosti výroku o náhradě za vyvlastnění. Žalovaný závěrem navrhl, aby soud žalobu zamítl. 12. Osoba zúčastněná na řízení uvedla, že úkolem vyvlastňovacího úřadu je posoudit, zda jsou splněny podmínky vyvlastnění. Jednou z nich je sice podmínka nezbytnosti, ale tu nelze vykládat tak, že trasu vedení určí žalobce na nemovitostech jiných vlastníků a