7 As 320/2024 — Nejvyšší správní soud

62 A 22/2025- 53 - text  12 62 A 22/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci žalobce: IP Polná s.r.o. sídlem Tyršova 405, Polná zastoupen JUDr. Janem Brožem, Ph.D., LL.M., advokátem sídlem Teplého 2786, Pardubice proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava za účasti: 1. Obchodní centrum Polná s.r.o. sídlem Luční 515, Chýnov 2. EG.D, s.r.o. sídlem Lidická 1873/36, Brno 3. Banka CREDITAS a.s. sídlem Sokolovská 675/9, Praha 8 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2025, č. j. KUJI 24246/2025, sp. zn. ODSH 175/2025 Ma/Odv, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 11. 3. 2025, č. j. KUJI 24246/2025, sp. zn. ODSH 175/2025 Ma/Odv, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 15 269 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, advokáta JUDr. Jana Brože, Ph.D., LL.M. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Magistrát města Jihlavy (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 30. 10. 2024, č. j. MMJ/OD/273262/2024-PIJ, k žádosti osoby zúčastněné na řízení 1 (dále jen „stavebník“) podle § 118 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), povolil změnu stavby před dokončením s názvem „Parkoviště OC Polná“ na pozemcích parc. č. X, XA a XB, a to v rozsahu dle předložené projektové dokumentace. Žalovaný zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. II. Žaloba 2. Žalobce namítá, že prvostupňové rozhodnutí nevydal příslušný správní orgán. Podle § 330 odst. 3 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona (dále jen „nový stavební zákon“), činnost původních speciálních stavebních úřadů vykonávají obecní stavební úřady. Obecním stavebním úřadem však Magistrát města Jihlavy nebyl a není. 3. Napadené rozhodnutí je dle žalobce nepřezkoumatelné, neboť žalovaný se dostatečně nevypořádal s odvolacími námitkami. 4. Žalobce dále napadá závěry žalovaného, že koncentrace námitek podle § 112 odst. 2 stavebního zákona způsobuje nemožnost uplatnění odvolacích námitek založených na nezákonnosti. Fakticky by výklad žalovaného znamenal, že neuplatní-li v koncentrační lhůtě účastník řízení žádné námitky, pozbývá možnost namítat nezákonnost záměru z jakéhokoliv důvodu. Dle žalobce je nutné trvat na tom, aby rozhodnutí správních orgánů byla odůvodněna, a to bez ohledu na aktivitu či případnou pasivitu účastníků řízení. 5. Žalovaný dále pochybil tím, že si přisvojil působnost dotčeného orgánu posoudit odvolací námitky směřující do závazných stanovisek dotčených orgánů. Žalobce v odvolání namítal, že má důvodné pochybnosti o tom, zda závazná stanoviska byla vydána pro účely vedeného řízení, a současně poukázal na to, že byla vydána k irelevantní dokumentaci. Tyto námitky měly vypořádat (nadřízené) dotčené orgány, nikoliv žalovaný. 6. Stavební úřad dle žalobce rezignoval na formulaci výrokové části rozhodnutí. Prostý odkaz na přiloženou projektovou dokumentaci není popisem změn tak, jak vyžaduje § 18c odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování a stavebního řádu. Podle něj je nutné v rozhodnutí uvést druh a účel povolované stavby. V nynějším případě je pouze obecně uvedena „úprava parkoviště“, avšak není zřejmé, v čem úprava konkrétně spočívá, a to i ve vazbě k povolené stavbě. Rovněž podmínky rozhodnutí musí být ve výroku jednoznačně formulovány, nepostačí pouhý odkaz na stanoviska jiných orgánů. 7. Žalovaný také zcela rezignoval na námitku žalobce, že účastníci řízení včetně žalobce nebyli poučeni dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), o tom, že stavební úřad shromáždil podklady pro vydání rozhodnutí a účastníci řízení se s nimi mohou seznámit a vyjádřit se k nim. Žádné ustanovení stavebního zákona (ani žalovaným odkazovaný § 112) tuto povinnost správního orgánu neomezuje. 8. Ani předložená dokumentace dle žalobce nesplňovala zákonné náležitosti, což notně omezilo práva žalobce se s podklady seznámit a adekvátně na ně reagovat. Ani touto námitkou se žalovaný odpovídajícím způsobem nezabýval. 9. Prvostupňové rozhodnutí bylo dle žalobce vydáno bez ohledu na skutečnost, že objektivně představuje i změnu umístění stavby, tedy změnu územního rozhodnutí. Zákonná úprava přitom striktně rozlišuje situace, kdy je nutné měnit i aspekty umístění záměru, a kdy je možné změnu povolit bez změny územního rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení 10. Dle žalovaného žalobce v žalobě neuvedl jedinou věcnou námitku vůči povolené změně stavby a zůstává stejně jako v průběhu odvolacího řízení v rovině rozporování domnělých formálních vad postupu stavebního úřadu. Stavební úřad postupoval dle § 334a nového stavebního zákona, podle něhož se řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů. Nadto Magistrát města Jihlavy je ve vztahu k veřejným pozemním komunikacím příslušným stavebním úřadem i podle nového stavebního zákona. 11. Tím, že žalobce zůstal v průběhu řízení před stavebním úřadem pasivní a současně ani nikdy později neuvedl věcnou námitku, vyloučil možnost, že by stavebník či stavební úřad mohli jakkoliv věcně reagovat či mu dokonce vyhovět. Navíc ve stavebním řízení platí koncentrační zásada. Pokud žalobce neuvede, co mu na stavbě „vadí“, nemají správní orgány o čem rozhodovat. Postupy před orgány veřejné moci mají sloužit k ochraně vlastnického práva, nikoliv k jejich zneužívání např. v rámci konkurenčního boje. 12. Závazná stanoviska žalobce věcně nenapadl, uvedl pouze, že požaduje, aby dotčené orgány potvrdily, že svá vyjádření daly k požadované změně stavby, aniž by uvedl, proč by tomu tak nemělo být. Žalovaný nehodnotil ani nepřezkoumával obsah závazných stanovisek. Závěrem žalovaný uvádí, že žalobce nemá právo dozorovat zákonnost postupu úřadu, pokud tím není dotčeno jeho vlastnické právo. Navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 13. Osoby zúčastněné na řízení se k žalobě nevyjádřily. IV. Posouzení věci krajským soudem 14. Žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 15. Žaloba je důvodná. 16. K východiskům soudního přezkumu lze úvodem poznamenat, že z § 118 odst. 3 stavebního zákona vyplývá, že účastníky řízení o změně stavby před jejím dokončením jsou účastníci stavebního řízení, jejichž práv se změna přímo dotýká. Při vymezení okruhu účastníků je tedy třeba vycházet z § 109 stavebního zákona, podle něhož je účastníkem stavebního řízení mimo jiné e) vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, můželi být jeho vlastnické právo prováděním stavby přímo dotčeno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2025, č. j. 5 As 66/2024-44). Dle stavebního úřadu i žalovaného byl žalobce účastníkem řízení dle citovaného ustanovení. 17. Pokud samy správní orgány dospěly k závěru, že žalobcovo vlastnické právo k sousednímu pozemku může být prováděním stavby přímo dotčeno, není dle zdejšího soudu namístě žalobci vytýkat, že toto dotčení v průběhu správního řízení blíže nekonkretizoval. Obecně platí, že žalobce může jak námitkami uplatněnými v řízení před soudem, tak námitkami uplatněnými ve stavebním řízení hájit pouze své zájmy, resp. ty veřejné zájmy, jejichž nedodržení se promítá do jeho právní sféry. Není oprávněn vynucovat a hájit veřejné zájmy, resp. své pojetí „obecného dobra“, jestliže se jej ta která otázka osobně a konkrétně nedotýká. Z ničeho ovšem neplyne, že by žalobce z tohoto mantinelu vybočil. Jak uvádí i žalovaný ve svém vyjádření, žalobce žádné věcné námitky proti stavebnímu záměru neuplatnil. Uplatnil toliko námitky nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí, nezákonnosti podkladových aktů, vad žádosti, nesplnění podmínek pro rozhodnutí v režimu změny stavby před dokončením a porušení svých procesních práv, které v žalobě obohatil o námitku nepříslušnosti stavebního úřadu. Tyto námitky je žalobce coby účastník řízení oprávněn vznášet. Úvahu žalovaného, že pokud byl žalobce coby účastník v řízení před stavebním úřadem pasivní a neuvedl, co mu na stavbě „vadí“, jsou veškeré jeho námitky nepřípustné, je proto třeba jako nesprávnou odmítnout. 18. To však samo o sobě nezpůsobuje nezákonnost ani nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť přes toto chybné východisko se žalovaný odvolacími námitkami v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval, byť dle vlastního tvrzení nad rámec odvo