1 As 330/2020 — Nejvyšší správní soud

62 A 37/2024- 44 - text  7 62 A 37/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobců: a) M. S. bytem X b) J. S. bytem X oba zastoupeni Mgr. Martinem Bílým, advokátem, sídlem Veleslavínova 252/5, Ostrava proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2024, č. j. JMK 39106/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Boskovice, odbor výstavby a územního plánování („stavební úřad“), rozhodnutím ze dne 12. 12. 2022, č. j. DMBO 28295/2022, nařídil odstranění stavby zídky ze šamotových cihel na pozemcích parc. č. X, XA, v k. ú. X (dále jen „zídka“), jelikož stavba byla realizována bez příslušného povolení, nebyla dodatečně povolena ani dobrovolně odstraněna. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil (upravil) část výroku prvostupňového rozhodnutí, ve zbytku rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil a odvolání žalobců zamítl. II. Žaloba 2. Žalobci považují napadené rozhodnutí i rozhodnutí stavebního úřadu za nezákonné a nepřezkoumatelné. Stavební úřad neprovedl žalobci navržený důkaz, konkrétně zaměření pozemku se zídkou, ani neprovedení důkazu neodůvodnil. Ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu tak zatížil řízení vadou nepřezkoumatelnosti. 3. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné rovněž z důvodu, že správní orgány dostatečně nevysvětlily, proč má být zídka odstraněna. Omezily se toliko na konstatování, že nebylo vydáno dodatečné stavební povolení a že stavba vyžadovala územní rozhodnutí podle § 92 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu („stavební zákon“). To samo o sobě není dostačující. Správní orgány měly podrobně rozvinout argumentaci, proč předmětná stavba nějaké rozhodnutí vůbec potřebuje a na základě jakého ustanovení. 4. Správní orgány dále porušily zásadu rovnosti. V souvisejícím řízení týkajícím se stavby pergoly na sousedním pozemku (ve společném vlastnictví J., S. a S. T. a Mgr. A. L.; dále jen „T.“) byla řešena shodná skutková otázka – tedy zda pergola částečně zasahuje na sousední pozemek. Ani v tomto případě nebylo provedeno žádné zaměření či další dokazování. Stavební úřad však dospěl k závěru, že pergola na pozemek žalobců nezasahuje a rozhodl ve prospěch T. Stavební úřad nepostupoval správně a procesně předvídatelným způsobem, pokud v jednom případě otázku, zda zídka zasahuje na pozemek T., posoudil ve prospěch T., a v jiném řízení v jejich prospěch vyhodnotil i otázku, že pergola T. nezasahuje na pozemek žalobců. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí námitkou porušení zásady rovnosti vůbec nezabýval, v důsledku čehož je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. 5. Stavební úřad pochybil dále tím, že v řízení o odstranění stavby retroaktivně aplikoval stavební zákon z roku 2006, přestože zídka byla postavena před rokem 1975, tedy ještě za účinnosti zákona č. 87/1958 Sb., stavebního řádu. Je nerozhodné, že stavba měla mít povolení podle stavebního zákona, byla-li postavena desítky let před jeho účinností. 6. Žalobci tedy navrhli, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a přiznal jim právo na náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný nepovažuje žalobu za důvodnou. Žalobci v žalobě směšují údaje ze dvou různých řízení týkajících se různých staveb. Ač se jedná o stejný druh řízení, nejsou tato řízení na sobě závislá. Žalovaný se proto v napadeném rozhodnutí zabýval výhradně předmětem nynějšího řízení (zídkou ve vlastnictví žalobců) a zásadu rovnosti neporušil. 8. Napadené rozhodnutí obsahuje odůvodnění, proč nebylo provedeno zaměření zídky. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností a provedení tohoto důkazů by nemělo žádný vliv na výsledek řízení; to bylo vysvětleno na str. 5-6 napadeného rozhodnutí. Podstatou řízení o odstranění stavby byla skutečnost, že zídka byla realizována bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem a že nebyla dodatečně povolena. Stavební úřad správně aplikoval stavební zákon. Stavba totiž vždy podléhala určité formě povolení stavebního úřadu; správně tedy byla posuzována podle zákona účinného v době zahájení řízení. 9. Je přesvědčen, že napadené rozhodnutí je dostatečně odůvodněné a přezkoumatelné. Navrhl proto žalobu zamítnout. IV. Posouzení věci 10. Žaloba není důvodná. 11. Ze správního spisu vyplývá a mezi stranami není sporu, že žalobci před rokem 1975 realizovali stavbu zídky o výšce cca 1,3 m a délce 3,2 m (včetně branky) stojící mezi dvěma rodinnými domy. Stavba byla realizována na pozemku parc. č. X ve vlastnictví žalobců a z části (což žalobci popírají) na sousedním pozemku parc. č. XA. Vlastníci sousedního pozemku s realizací stavby nesouhlasili, proto stavební úřad provedl dne 25. 3. 2014 kontrolní prohlídku, načež dne 27. 8. 2014 zahájil řízení o odstranění stavby. V průběhu řízení vyšlo najevo, že kromě nesouhlasu vlastníků sousedního pozemku, na němž stavba z části stojí, byla zídka postavena bez příslušného povolení. Řízení o odstranění stavby bylo dvakrát přerušeno z důvodu opakovaně podané žádosti o dodatečné stavební povolení. Ani v jednom případě však žalobci k žádosti nedoplnili potřebné podklady, a tak jim dodatečné stavební povolení vydáno nebylo. Stavební úřad proto nařídil odstranit stavbu, neboť měl za to, že jde o stavbu provedenou bez územního rozhodnutí dle § 92 odst. 1 stavebního zákona. 12. Soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností. Tu žalobci spatřují jednak v nedostatečném odůvodnění nařízení odstranění stavby, jednak v nevypořádání námitky o porušení zásady rovnosti. Platí přitom, že zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno jen těm nejzávažnějším vadám, pro které není možné dané rozhodnutí vůbec meritorně přezkoumat (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2021, č. j. 1 As 330/2020-80). 13. Co se týče námitky nedostatečného odůvodnění, proč bylo odstranění stavby nařízeno, podle soudu je z napadeného rozhodnutí i z obsahu spisu zřejmé, v čem správní orgány spatřovaly naplnění podmínek vyplývajících z § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Nešlo jen o to, že pro stavbu zídky nebylo vydáno dodatečné povolení. Žalovaný v napadeném rozhodnutí jasně uvedl, že rozhodným bylo, že stavba byla provedena bez územního rozhodnutí podle § 92 odst. 1 stavebního zákona (viz str. 4-5 rozhodnutí). Odkaz na konkrétní ustanovení zákona, podle něhož stavba zídky vyžadovala územní rozhodnutí, je obsažen na str. 3 rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavby [§ 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona]. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří jeden celek, mohou případné mezery v odůvodnění rozhodnutí o odvolání zaplnit i argumenty obsažené v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014 č. j. 6 As 161/2013-25, nebo ze dne 2. 12. 2015, č. j. 6 As 186/2015-31). Stavební úřad v průběhu řízení vysvětlil, že stavbu zídky posoudil jako oplocení, k jehož realizaci bylo v době zahájení řízení nutné vydání územního rozhodnutí podle § 92 odst. 1 stavebního zákona. Takové odůvodnění je podle soudu dostačující. 14. Dále žalobci namítali, že se žalovaný opomněl zabývat námitkou porušení zásady rovnosti. Nerovné zacházení spatřovali v tom, že byť jde v nynější věci a ve věci odstranění pergoly ve vlastnictví T. o podobnou situaci, v obou případech bylo rozhodnuto ve prospěch T. Žalovaný se skutečně v napadeném rozhodnutí případem odstraňování pergoly na pozemku T. nezabýval. Nebylo to ani jeho povinností, neboť pro nynější věc nemůže být relevantní, jakým způsobem (a v čí prospěch) byly vyhodnoceny důkazy v jiném řízení o nařízení odstranění stavby. V doplnění odvolání z 28. 3. 2023 žalobci skutečně uváděli, že v případě zídky ve vlastnictví žalobců a pergoly ve vlastnictví T. jde „o stejný druh skutkové otázky, ovšem stavební úřad se s obojím vypořádal v rozporu se zásadou rovnosti“, nebo že stavební úřad ani v jednom případě neprovedl jakékoliv zaměření, „avšak nerozhodoval stejně – rozhodl vždy tak, že vyhověl T.“. Soud je však přesvědčen, že žalovaný nepochybil, pokud se v napadeném rozhodnutí držel pouze okolností nyní projednávaného případu a z argumentace obsažené v odvolání věcně hodnotil pouze námitky relevantní pro nyní posuzovanou věc, tj. že obsahem odvolání je nesouhlas žalobců se závěrem stavebního úřadu, že zídka zasahuje na pozemek T., resp. že závěr o přesahu zídky na sousední pozemek byl učiněn bez provedení zaměření. Pokud žalovaný vyvrátil námitky ohledně chybného posouzení přesahu zídky na sousední pozemek, resp. nezákonného