6 As 213/2015 — Nejvyšší správní soud

30 A 80/2024- 99 - text  14 30 A 80/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: BOHEMIA transport cz s.r.o. sídlem Topolná 62, 687 11 Topolná zastoupený advokátem Mgr. Rostislavem Šustkem sídlem Pařížská 204/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín za účasti: FUTUREX spol. s r.o. sídlem Nádražní 671, Staré Město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2024, č. j. KUZL 93283/2024 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 4. 11. 2024, č. j. KUZL 93283/2024 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 30 160 Kč, k rukám Mgr. Rostislava Šustka, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Uherské Hradiště, odbor stavebního úřadu a životního prostředí (dále jen „prvostupňový správní orgán“) po předchozích zrušujících rozhodnutích žalovaného opakovaně rozhodoval o žádosti společnosti FUTUREX spol. s r.o. (dále jen „FUTUREX“, osoby zúčastněné na řízení) doručené dne 23. 1. 2019 ve věci určení existence veřejné přístupné účelové komunikace. Rozhodnutím ze dne 10. 5. 2023 č. j. MUUH-SŽP/47989/2023/ChyL (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) prvostupňový správní orgán v řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), rozhodl ve výroku I. o tom, že komunikace na částech pozemků p. č. 1030/565 a 1030/566 v k. ú. Topolná (dále jen „Komunikace a Pozemky“) na pozemku p. č. 1030/572 v k. ú. Topolná není veřejně přístupnou účelovou komunikací, neboť je součástí tělesa místní komunikace „K Vysílačkám“ v obci Topolná. 2. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, přičemž brojil pouze proti jeho výroku I. 3. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl tak, že se odvolání žalobce proti výroku I. prvostupňového rozhodnutí zamítá a výrok I. tohoto rozhodnutí se potvrzuje. II. Obsah žaloby 4. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že nebyl naplněn znak udělení souhlasu vlastníka s užíváním Komunikace (cesty) veřejností. 5. Namítá, že žalovaný neměl na danou věc aplikovat zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), ale zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném v době vzniku pozemní komunikace (dále jen „zákon č. 40/1964 Sb.“), neboť Komunikace existovala minimálně od 70. let minulého století. Úvahy žalovaného ohledně rozdílu mezi výprosou a souhlasem s obecným užíváním jsou mylné, neboť výprosu zákon č. 40/1964 Sb. neupravoval. Dále žalobce namítá, že žalovaný měl analogicky posuzovat i charakter Komunikace ke dni jejího vzniku a měl tedy zohlednit zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích, a vyhlášku č. 136/1961 Sb., která zákon č. 135/1961 Sb. prováděla. 6. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že právní předchůdci vlastníka Pozemků nedali konkludentní souhlas s obecným užíváním Komunikace. Tento závěr je v rozporu s tvrzením žalovaného, že se nepodařilo spolehlivě zjistit, zda na pozemcích před vznikem areálu existovala komunikace, která by dále pokračovala. Není přípustné, aby správní orgán na jedné straně tvrdil, že skutkový stav byl zjištěn úplně a bez důvodných pochybností, a na straně druhé přiznal, že některé rozhodné skutečnosti zjištěny nebyly. Takový postup je v rozporu se zásadou materiální pravdy podle § 3 správního řádu. Žalobce dále namítá, že žalovaný, resp. prvostupňový orgán, nesprávně dovozuje prokázání skutkové okolnosti (zde zpřístupnění areálu) z toho, že se nepodařilo zjistit předchozí právní a faktický stav. 7. Žalobce namítá, že správní orgány nevedly dokazování k počtu osob užívajících Komunikaci a neposkytly žalobci jakékoliv poučení týkající se nedostatečnosti jeho tvrzení stran počtu osob jí užívajících. K tomu žalobce cituje z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2023, č.j. 1 As 51/2023-54. 8. Žalobce považuje za nesprávný závěr žalovaného, který se týká posouzení okruhu osob užívajících pozemky, a to v návaznosti na faktické oplocení areálu žalobce. Podle žalobce je nutné Komunikaci posuzovat zejména s ohledem na její faktické umístění a provedení. Jedná se o několik metrů neoplocené komunikace přímo přiléhající k místní komunikaci. Komunikaci využívá široká veřejnost, kdy o množství jednotlivých osob nemá ani žalobce ani společnost FUTUREX naprosto žádný přehled. Existence oplocení areálu žalobce žádným způsobem neomezuje veřejné užívání Komunikace jinými osobami. Společnost FUTUREX netvrdila, ani neprokazovala, má-li konkrétní přehled o osobách, které ji užívaly nebo užívají. Správní orgány k tomu nic nezjišťovaly, resp. společnost FUTUREX nepoučily o nedostatečnosti jejích tvrzení ohledně užívání Pozemků omezeným počtem osob. 9. Žalobce namítá, že tehdejší vlastníci Pozemků stavbu Komunikace nerealizovali. S největší pravděpodobností její stavbu realizoval orgán místní samosprávy (MNV). Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by se kterýkoli z vlastníků proti stavbě ohradil nebo proti ní protestoval. Podle žalobce tedy byl dán souhlas s obecným užíváním při jejím vzniku. K tomu cituje výňatek z odborné literatury. 10. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný se nevypořádal s námitkou, že prvostupňový orgán neodůvodnil, ze kterého ustanovení dovodil udělení výprosy. Žalobce namítal i nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný se s danou námitkou vypořádal tak, že pochybení v prvostupňovém rozhodnutí označil za chyby písařského charakteru. Žalobce také namítal vnitřní rozpornost prvostupňového rozhodnutí. Tuto námitku žalovaný vypořádal pouhým konstatováním o neoprávněnosti námitky. 11. V replice ze dne 18. 3. 2025 žalobce odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2022, č. j. 30 A 43/2020-180, s tím, že je nutné posuzovat otázku konkludentního souhlasu ve vztahu k prvotnímu vlastníkovi pozemní komunikace, přičemž jednou udělený souhlas s veřejným užíváním nelze později vzít zpět a cestu tak zrušit (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, č. j. 5 As 20/2003-64, a ze dne 2. 11. 2016, č. j. 3 As 18/2016-75). V případě Komunikace prokazatelně došlo minimálně ke konkludentnímu souhlasu právního předchůdce osoby zúčastněné na řízení, když tento aktivně nebrojil proti veřejnému (obecnému) užívání Pozemků, a to poté co na nich byla cesta zřízena (tedy minimálně v období od roku 1979 do roku 2012, kdy se osoba zúčastněná na řízení „poprvé ozvala“). Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně je dle přesvědčení žalobce aplikovatelný i ve vztahu k argumentaci žalovaného ohledně oplocení areálu, neboť v poukazovaném případě se jednalo o posouzení povahy komunikace vedoucí k oplocenému rodinnému domu. V tomto případě je počet a neurčitost uživatelů mnohonásobně vyšší. III. Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení 12. Žalovaný navrhuje podanou žalobou zamítnout, jelikož vznesené námitky považuje za nedůvodné. 13. Osoba zúčastněná na řízení v podání ze dne 14. 2. 2025 uvedla, že žalobu považuje za obstrukční a zcela irelevantní. Celý spor se táhne od roku 2012 (15. 8. 2012 výzva FUTUREX žalobce na uzavření nájemního vztahu k neoprávněně užívaným pozemkům ve vlastnictví FUTUREX). Žalobce nemíní akceptovat nájemní vztah a právní řád ČR, neboť neoprávněně užívá cizí pozemky bez jakéhokoli právního titulu. Osoba zúčastněná na řízení souhlasí se stanoviskem příslušného správního úřadu. Naopak nesouhlasí se závěry plynoucími ze soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 12 C 8/2013. Primárně by měl posuzovat otázku existence veřejně přístupné účelové komunikace správní úřad. Osoba zúčastněná na řízení souhlasí s posouzením věci ze strany správních orgánů. V podáních ze dne 6. 3. 2025, 30. 3. 2025 a 16. 1. 2026 setrvala na své argumentaci. Ve zmíněném podání ze dne 16. 1. 2026 rovněž tvrdí, že žalobce porušuje dotační podmínky. Z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že žalobce je příjemcem finančních prostředků z dotačních programů, které striktně vyžadují, aby měl žadatel zajištěný majetkoprávní vztah k místu realizace projektu a k přístupovým cestám, což v daném případě není pravdou. Žalobce se snaží zvrátit úřední rozhodnutí jen proto, aby obešel dotační podmínky a neplatil vlastníkovi pozemků náhradu. Osoba zúčastněná na řízení navrhuje, aby soud žalobu pro nedůvodnost zamítl. IV. Soudní jednání a posouzení věci krajským soudem 15. V rámci nařízeného jednání, které proběhlo dne 23. 4. 2026, byli účastni zástupci účastníků řízení i jednatel žalobce a jednatel osoby zúčastněné na řízení. K dotazu soudu tito nenavrhovali provedení žádných důkazů, soud vycházel z kompletní připojené s