6 As 15/2026 — Nejvyšší správní soud

34 A 28/2025- 35 - text  6 34 A 28/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobkyně: Z. L., s.r.o. sídlem X. zast. advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2025, č. j. JMK 87836/2025, sp. zn. S-JMK 72962/2025/OD/VW, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2025, č. j. JMK 87836/2025, sp. zn. S-JMK 72962/2025/OD/VW, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 135 Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně, advokátky Mgr. Rebeky Moťovské Židuliakové. Odůvodnění: I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Žalobkyně podala žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2025, č. j. JMK 87836/2025, sp. zn. S-JMK 72962/2025/OD/VW („napadené rozhodnutí), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Vyškov („správní orgán I. stupně“) ze dne 9. 4. 2025, č. j. MV 30900/2024 OD/27 Ja („prvostupňové rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí o přestupku“). 2. Rozhodnutím o přestupku byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání tří přestupků provozovatele vozidla dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích („zákon o silničním provozu“). Přestupků se žalobkyně měla dopustit tím, že jako provozovatelka vozidla v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistila, aby při užití vozidla byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovené zákonem o silničním provozu. Prvního přestupku se měla žalobkyně dopustit jako provozovatelka vozidla registrační značky X, značky Audi A4. Neznámý řidič měl dne 12. 4. 2024 v 19:53 hodin ve V. na pozemní komunikaci ulice N. ve směru jízdy na Brno překročit nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 10 km/h a více, rychlost motorového vozidla činila po odečtu toleranční odchylky 62 km/h, přičemž v daném úseku je stanovena nejvyšší dovolená rychlost jízdy na 50 km/h. Druhého přestupku se měla dopustit jako provozovatelka totožného vozidla. Neznámý řidič měl dne 22. 4. 2024 v 12:58 hodin na totožném místě překročit nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 10 km/h, rychlost motorového vozidla po odečtu toleranční odchylky činila 57 km/h. Třetího přestupku se měla žalobkyně dopustit jako provozovatelka vozidla registrační značky X značky VW Touran. Neznámý řidič měl dne 7. 7. 2024 na totožném místě překročit nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 10 km/h a více, rychlost motorového vozidla činila po odečtu toleranční odchylky 60 km/h. Jednáním neznámého řidiče došlo ve všech třech případech k porušení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Neznámý řidič se dopustil jednání vykazujícího znaky přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Za spáchané přestupky byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 6 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč. 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul průběh správního řízení, uvedl relevantní právní úpravu a vyjádřil se k odvolacím námitkám žalobkyně. Doplnil spisový materiál o článek týkající se úsekového měření v dotčených lokalitách. Neshledal rozpor prvostupňového rozhodnutí s právními předpisy a uzavřel, že byly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o přestupku provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Uloženou pokutu ve výši 6 000 Kč považoval za přiměřenou a zákonnou; stejně tak i výrok o náhradě nákladů řízení. II. Žaloba, vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 4. Napadené rozhodnutí je dle žalobkyně nezákonné proto, že nebyla vypořádána odvolací námitka ve znění: „Zároveň namítáme, že místa, ve kterých Městská policie Vyškov měří rychlost jízdy vozidel, nebyla ani schválena Policií ČR k měření. Městská policie Vyškov tedy měří rychlost jízdy vozidel nezákonně, v rozporu s ust. § 79a zákona o obecní policii.“. V rozhodnutí se odpověď na tuto otázku nenachází. 5. Další žalobní námitka směřuje proti závěru o splnění podmínky podle § 24b odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále jen „zákon o obecní policii“). Žalovaný sice do spisu založil výtisk webové stránky, který má splnění této podmínky dokládat, podle žalobkyně však není prokázáno, že tato informace byla zveřejněna již před spácháním přestupků. Žalobkyně dále namítá, že informace byla na webových stránkách umístěna v sekci „servis pro novináře“, podsekci „tiskové zprávy“, tedy způsobem, který byl pro běžného adresáta jen obtížně dohledatelný. Navrhla proto zrušení napadeného rozhodnutí. 6. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, napadené rozhodnutí považoval za správné a odůvodněné. Podklady, se kterými byla žalobkyně seznámena zcela jasně prokazují splnění podmínky dle § 24b odst. 2 zákona o obecní policii. Schválení úsekového měření Policií České republiky je součástí každého oznámení o přestupku. Žalobkyně se s těmito podklady mohla seznámit, svého práva však nevyužila. Stran požadavků na odůvodnění správních rozhodnutí žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2019, č. j. 32 A 36/2017-47. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 7. V replice ze dne 28. 1. 2026 žalobkyně uvedla, že neměla důvod nahlížet do spisu za účelem ověření podkladů, které správní orgány ve svých rozhodnutích vůbec nezmínily. Trvala na tom, že její námitka ohledně schválení místa měření Policií České republiky měla být vypořádána již v napadeném rozhodnutí, nikoliv až ve vyjádření k žalobě. 8. Pokud jde o splnění podmínky podle § 24b odst. 2 zákona o obecní policii, žalobkyně setrvala na tom, že nebylo prokázáno zveřejnění informace nejpozději v den spáchání přestupku. Žalovaný se podle ní rovněž nevypořádal s námitkou, že informace byla umístěna pod odkazem „servis pro novináře“, a tedy pro veřejnost fakticky ukryta. III. Posouzení věci soudem 9. Před posouzením věci samé se soud zabýval včasností žaloby. Žaloba byla podána dne 11. 9. 2025. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo doručováno A. H. dne 7. 7. 2025, žalobkyni dne 11. 7. 2025 a V. Ch. dne 23. 1. 2026. 10. Ze správního spisu neplyne, z jakého důvodu bylo napadené rozhodnutí doručováno A. H.; ze spisu se nepodává, že by žalobkyni v tomto řízení zastupovala. Toto doručení proto nemá pro posouzení běhu lhůty k podání žaloby význam. 11. Ve vztahu k doručení V. Ch. soud zjistil, že součástí správního spisu je na č. l. 27 plná moc ze dne 2. 11. 2023, doručená správnímu orgánu I. stupně dne 12. 11. 2023. Touto plnou mocí žalobkyně podle jejího textu zmocnila V. Ch. pro všechna řízení o přestupku podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Takto formulované zmocnění svou povahou odpovídá plné moci podle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu, tedy plné moci pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena v budoucnu. U takové plné moci však musí být podpis zmocnitele úředně ověřen. Posuzovaná plná moc tuto náležitost nesplňuje. 12. Z judikatury Nejvyššího správního soudu současně plyne, že jednotlivé druhy plných mocí podle § 33 správního řádu mají odlišný rozsah a nelze je bez dalšího směšovat (srov. rozsudek ze dne 1. 4. 2026, č. j. 6 As 15/2026-35). Nejvyšší správní soud dále dovodil, že vadnou prezidiální plnou moc nelze bez dalšího automaticky považovat za plnou moc jiného typu; je třeba zkoumat též vůli zmocnitele, okolnosti předložení plné moci a případně umožnit odstranění jejích vad (srov. rozsudek ze dne 4. 12. 2025, č. j. 1 As 150/2025-27). 13. V nyní projednávané věci však ze správního spisu neplynou takové okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že V. Ch. byl v tomto konkrétním řízení procesním zástupcem žalobkyně pro celé řízení. Ze spisu se nepodává, že by rozsah zmocnění byl dodatečně upřesněn nebo že by byla vada plné moci odstraněna. Za této situace nelze mít za prokázané, že by v době oznámení napadeného rozhodnutí existovalo účinné zastoupení žalobkyně V. Ch. pro toto řízení. 14. Soud pro úplnost dodává, že pokud by žalobkyně v době doručování napadeného rozhodnutí účinně zastoupena byla a rozhodnutí by bylo doručeno přímo jí namísto zástupci, nešlo by bez dalšího o důvod pro odmítnutí žaloby pro předčasnost. Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 2 As 27/2004-78, by se jednalo o odstranitelný nedostatek, který by bylo třeba zhojit řádným doručením rozhodnutí zástupci. O takovou situaci však v nynější věci nejde. 15. Pro běh lhůty podle § 72 odst. 1 s. ř. s. je proto rozhodné doručení napadeného rozhodnutí přímo žalobkyni dne 11. 7. 2025. Dvouměsíční lhůta k podání žaloby počala běžet dne 12. 7. 2025 a skončila dne 11. 9. 2025. Žaloba podaná téhož dne byla tudíž podána včas. 16. Krajský soud proto při splnění podmínek řízení přezkoumal napadené rozhodnutí v mez