8 As 152/2015 — Nejvyšší správní soud

63 A 11/2026- 294 - text  18 63 A 11/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše v právní věci navrhovatele: DOLÁK Transport s.r.o., IČO 269 52 157 sídlem Za Drahou 4372/3, Prostějov 796 01 zastoupen Mgr. Ing. Annou Francovou, advokátkou sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno proti odpůrkyni: obec Držovice sídlem SNP 71/37, Držovice 796 07 zastoupené Mgr. Lucií Knoll, advokátkou sídlem Helceletova 235/9, 602 00 Brno o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy odpůrkyně ze dne 6. 1. 2025, č. 1/2025 Změna č. 1 Územního plánu Držovice, v rozsahu částí textových i grafických, jimiž odpůrkyně a) stanovila podmínku předchozího zpracování územní studie US.04 pro plochy Z.14a, Z.14b, Z.14c, Z.15 a Z.17 pro rozhodování v dotčeném území, b) podmínila zastavitelnost plochy Z.15 předchozí zastavitelností plochy Z.14a, Z.14b, Z.14c a Z.17, a podmínila předchozí zastavitelnost plochy Z.14a předchozí zastavitelností ploch Z.14b, Z.14c a Z.17 a c) stanovila požadavek na minimální šíři veřejných prostranství v délce 13 m v plochách Z.14a a Z.15, takto: I. Opatření obecné povahy odpůrkyně ze dne 6. 1. 2025, č. 1/2025 Změna č. 1 Územního plánu Držovice, v textové části, v kapitole l, bodu .4, se zrušuje ve vztahu k bodu .1, části US.04 – Z.14a, Z.14b, Z.14c, Z.15 a Z.17 ke dni právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu se návrh zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci V návrhu se navrhovatel domáhá zrušení části opatření obecné povahy – Změny územního plánu Držovice ze dne 6. 1. 2025, č. 1/2025 (dále „Změna č. 1 ÚP“). Námitky soustřeďuje především na nepřiměřenost zásahu do svého vlastnického práva, kterého se měla odpůrkyně dopustit tím, že nově ve vztahu k pozemku navrhovatele stanovila požadavek vypracování územní studie, etapizaci a minimální šířku pozemních komunikací. II. Obsah návrhu 1. Navrhovatel konkrétně požaduje, aby soud zrušil Změnu č. 1 ÚP v části textové i grafické, v nichž došlo ke stanovení a) podmínky předchozího zpracování územní studie US.04 pro plochy Z.14a, Z.14b, Z.14c, Z.15 a Z.17 pro rozhodování v dotčeném území, b) podmíněnosti zastavitelnosti plochy Z.15 předchozí zastavitelností plochy Z.14a, Z.14b, Z.14c a Z.17, a podmíněnosti předchozí zastavitelnosti plochy Z.14a předchozí zastavitelností ploch Z.14b, Z.14c a Z.17 a c) požadavku na minimální šíři veřejných prostranství v rozsahu 13 m v plochách Z.14a a Z.15. 2. Navrhovatel nejprve shrnul skutkový stav a uvedl, že má ve svém vlastnictví pozemek parc. č. 627 v k. ú. Držovice na Moravě, a již 8 let plánuje projekt spočívající ve vybudování technické infrastruktury a pozemní komunikace pro několik desítek rodinných domů (dále „Záměr“). Navrhovatel popsal, že před Změnou č. 1 ÚP vymezoval původní územní plán jeho pozemek jako plochu 14-SO a 15-SO návrhovou zastavitelnou plochu smíšenou obytnou, plochu 22-U jako plochu pro dopravní obsluhu a plochu 25-Z jako plochu sídelní zeleně. Po schválení změny č. 1 ÚP navrhoval nemůže Záměr realizovat v původní podobě. Změna územního plánu je podle navrhovatele nepřezkoumatelná a nezákonná. 3. Podle struktury návrhu lze shrnout argumentaci navrhovatele do několika okruhů. Nejprve namítal, že podle původního územního plánu měla být pro plochy 14-SO, 15-SO, 22-U a rovněž 23-U pořízena územní studie coby podmínka pro rozhodování s lhůtou pro vypracování do 31. 12. 2018. Změnou č. 1 ÚP se však stanovila další navazující lhůta opět v délce 8 let, v důsledku čehož nelze v plochách Z.14a, Z.14b, Z.14c, Z.15 a Z.17 do doby pořízení územní studie umístit žádnou stavbu, tedy ani část Záměru navrhovatele. Navrhovatel namítá, že lhůta v délce 8 let je pro daný případ nepřiměřená. Odpůrce měl přitom dostatek času na to, aby územní studii pořídil. 4. K délce lhůty navrhovatel zdůraznil, že musí respektovat ústavní limity zásahů do vlastnického práva, stanovené v čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a rozvinuté judikaturou správních soudů – tedy že zásahy do vlastnického práva musí mít zásadně výjimečnou povahu [k tomu navrhovatel odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) – rozsudek ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, nebo rozsudek ze dne 20. 12. 2016, č. j. 8 As 152/2015-103]. Z odůvodnění Změny č. 1 ÚP není vůbec zřejmé, jak odpůrce zdůvodnil požadavek na zvolení co nejšetrnějšího způsobu na zásah do vlastnických práv. Kromě nepřiměřenosti délky lhůty pro pořízení územní studie se odpůrce nevypořádal s námitkou, z jakého důvodu není možné dosáhnout podrobnější regulace změn v podobě regulačního plánu, u kterého by odpadla čekací doba 8 let. 5. Navrhovatel má též za to, že pořízení územní studie je nadbytečné, když Změna č. 1 ÚP stanovuje etapizaci, v důsledku které je zástavba plochy Z.14a podmíněna předchozí realizací ploch Z.14b, Z.14c a Z.17 a dále realizací rekonstrukce ulic Jaroslava Ježka, Jaroslava Haška, Dr. Mičoly a Sebastiniho, přičemž datem realizace je pro účely územního plánu datum kolaudace stavby. Napojení struktury zástavby tak bude závislé na faktické realizaci parku a pozemních komunikací, a to dříve, než bude možné plochy Z.14a a Z.15 využít k umístění Záměru. Obdobným způsobem bylo podmíněno i využití plochy Z.15, a to konkrétně tak, že využití plochy Z.15 je podmíněno realizací plochy Z.14a, Z.14b, Z.14c a Z.17 a dále rekonstrukcí ulic popsanou výše. 6. Odůvodnění etapizace považuje navrhovatel za nedostatečné. Z odůvodnění Změny č. 1 ÚP není navrhovateli jakkoliv zřejmé, proč nelze plochu Z.15 zastavět spolu s plochou Z.14a, tedy proč je realizace staveb v ploše Z.15 podmíněno předchozím využitím plochy Z.14a. Navrhovatel odkázal na rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-85, ze kterého dovozuje, že etapizace výstavby je důležitou součástí územního plánování, která umožňuje stanovit racionální časový a funkční rámec budoucí plánované výstavby. V nyní řešeném případě však žádné rozložení výstavby v dotčeném území, tedy zabránění „překotné výstavby“ nutné není, nejen proto, že podmínky využití území zahrnují konkrétní požadavky na dopravní obslužnost a vedení pozemních komunikací, ale též proto, že před zahájením výstavby bude ve shodě s požadavky obsaženými ve Změně č. 1 ÚP zpracována územní studie US.04, která prověří možné problémy spojené s využitím území, a to jak dopravní obslužnost, tak řešení zástavby jako takové. Etapizace by teoreticky mohla dávat smysl (a být chápána jako menší zásah do vlastnického práva navrhovatele), pokud by pro stejnou lokalitu nebylo vyžadováno pořízení územní studie. Tak tomu ovšem není. 7. S ohledem na zcela nedostatečné zdůvodnění ve vztahu k ploše Z.14a a téměř absentující zdůvodnění ve vztahu k ploše Z.15 shledává navrhovatel stanovení etapizace jako nepřiměřený zásah do jeho vlastnického práva. Nadto poukázal na skutečnost, že požadavek etapizace je stanoven zásadně jen u těchto ploch (pokud navrhovatel nebere v potaz plochu Z.09), přestože například realizace zástavby v ploše Z.06 s obdobnou rozlohou jako mají plochy Z.14a a Z.15 předchozí realizací zástavby v ploše Z.1.01 podmíněna není. 8. V rámci Změny č. 1 ÚP byl nově oproti původnímu návrhu Změny č. 1 ÚP stanoven požadavek na minimální šířku nových veřejných prostranství. Tento požadavek redukuje možné využití jeho pozemku. Pořizovatel nijak nezohlednil námitku navrhovatele, z jakého důvodu mají být veřejná prostranství široká minimálně 13 m, když tento požadavek nesplňují ani jiná nově budovaná veřejná prostranství v jiných zastavitelných plochách dle Změny č. 1 ÚP. Parkování má být navíc řešeno odstavnými stáními a garážemi. 9. Navrhovatel dále poukázal na to, že opatření obecné povahy musí splňovat požadavek proporcionality vůči dotčeným osobám. To však Změna č. 1 ÚP nerespektuje, neboť pomíjí vlastnické právo navrhovatele a jeho legitimní očekávání založené na respektu ke kontinuitě územního plánování (viz rozsudek NSS ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 1/2013-85). Navrhovatel přitom nabyl očekávání, že bude moci realizovat v budoucnu Záměr. Změna regulativů v průběhu času musí být proto řádně odůvodněna (viz rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2020, č. j. 9 As 171/2018-50, ze kterého navrhovatel dovozuje, že nová dokumentace by měla navazovat na stávající; blíže navrhovatel odkazoval na další rozsudky správních soudů a uvedl, že pokud není respektována kontinuita územního plánování, správní soudy určité části územního plánu ruší). Navíc musí změna územního plánu omezovat práva dotčených osob co nejšetrněji, být opřena o zákonné cíle a důvody, v nezbytně nutné míře, způsobem vedoucím k zamýšlenému cíli a nediskriminačním způsobem. Změna č. 1 ÚP přitom stanoví neproporcionálně přísné podmínky funkčního využití dotčeného pozemku, a to za situace, kdy navrhovatel dlouhodobě o realizaci Záměru usiluje. III. Vyjádření odpůrkyně 10. Odpůrkyně nesouhlasí se skutečnostmi uvedenými v návrhu a j