1 As 53/2011 — Nejvyšší správní soud

30 A 77/2014- 67 - text 16 pokračování 30A 77/2014 Číslo jednací: 30A 77/2014-67 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Pavla Kumprechta a JUDr. Marcely Sedmíkové ve věci žalobce: O. M., zast. JUDr. Ondřejem Moravcem, PhD., advokátem se sídlem Hradec Králové, Resslova 1253, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Praha 1 – Malá Strana, Karmelitská 529/7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. července 2014, č.j. MSMT-22512/2014-5, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. července 2014, č.j. MSMT-22512/2014- 5, a rozhodnutí Mateřské školy Sion ze dne 10. prosince 2009 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 19.456,- Kč, k rukám JUDr. Ondřeje Moravce, Ph.D., advokáta se sídlem Hradec Králové, Resslova 1253, a to do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět sporu Včas podanou žalobou se žalobce u Krajského soudu v Hradci Králové domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28.7.2014, č.j. MSMT-22512/2014-5, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Mateřské školy Sion ze dne 10.12.2009 o ukončení předškolního vzdělávání žalobce v této škole a odvoláním napadené rozhodnutí potvrdil. II. Obsah žaloby K důvodům podané žaloby žalobce uvedl, že odvolací správní orgán v žalobou napadeném rozhodnutí nezhojil zásadní procesní vady v postupu mateřské školy, která rozhodovala jako prvostupňový správní orgán, v důsledku čehož trpí napadené rozhodnutí odvolacího správního orgánu závažnými vadami, které jej činí nepřezkoumatelným a nezákonným. Uvedený žalobní bod žalobce opřel o skutečnost, že vydání prvostupňového rozhodnutí nepředcházelo žádné správní řízení, v němž by byla žalobci dána možnost k uplatnění jeho procesních práv jakožto účastníka řízení. Postupem prvostupňového správního orgánu tak došlo k porušení základního ústavně zaručeného práva žalobce, a to práva na spravedlivý proces. Samotné rozhodnutí, jímž bylo neexistující správní řízení uzavřeno, v daném případě v podobě dopisu ředitelky školy, a jímž bylo předškolní vzdělání žalobce v předmětné školce ukončeno, je zcela nepřezkoumatelné, když z uvedeného dopisu není zcela zřejmé, z jakých důvodů k ukončení předškolního vzdělání vlastně došlo, příp. s ohledem na odůvodnění napadeného rozhodnutí, čím přesně mělo dojít k narušení provozu školy. Závěr žalovaného vyjádřený v napadeném rozhodnutí o naplnění důvodu pro ukončení předškolního vzdělávání dle § 35 odst. 1 písm. b) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění účinném v rozhodném období (dále také jen „školský zákon“), tedy opakované narušení provozu mateřské školy a to závažným způsobem, jehož se měli zákonní zástupci dopustit tím, že se bez omluvy nedostavili k osobnímu projednání záležitostí souvisejících se vzděláváním žalobce ve dnech 6. 11. 2009 a 11. 12. 2009, je tak pro žalobce zcela nový, překvapivý, a jako takový jen posiluje jeho přesvědčení o nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí. Z předmětného dopisu o ukončení předškolního vzdělávání byl totiž žalobce až doposud toho mínění, že důvodem ukončení jeho vzdělávání byl „hodnotový nesoulad“ mezi mateřskou školou a jeho rodiči, příp. spor o zaplacení úhrady za vzdělávání žalobce, resp. o to, zda je mateřská škola oprávněna v průběhu školního roku jednostranně libovolně zvyšovat školkovné. V této souvislosti žalobce namítá, že odvolací správní orgán vybočil ze své pravomoci, když místo aby přezkoumal existenci důvodů, na kterých bylo založeno rozhodnutí mateřské školy, sám v odvolacím rozhodnutí vykonstruoval důvody nové. Přitom nepřezkoumatelné je dle žalobce nejen rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ale též rozhodnutí odvolacího správního orgánu, když na jedné straně dal odvolací správní orgán námitkám žalobce za pravdu a vyslovil závěr, že se jednalo o vadu, „o níž lze mít důvodně za to, že by za určitých okolností mohla mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost“, na straně druhé ovšem žalovaný objektivně vadný procesní postup mateřské školy ospravedlňuje tím, že „škola postupovala v souladu s toho času aktuální běžnou praxí tzv. soukromých církevních škol“. O nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pak dle žalobce mj. svědčí to, že žalovaný v odůvodnění slovy „jak už bylo řečeno shora“ naznačuje, že svou úvahu ohledně vadného procesního postupu mateřské školy již vysvětlil, nic bližšího ovšem k tématu shora řečeno není. Odkaz žalovaného na stavovskou příslušnost otce žalobce, která by tak dle žalovaného měla snad snižovat nároky kladené zákonem na přezkoumatelnost správních rozhodnutí, pak žalobce považuje za zcela irelevantní a nemístný, hraničící s osobní předpojatostí úřední osoby napadené rozhodnutí vyhotovující. Další námitka žalobce obsahovala tvrzení, že žalobou napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení zjištěných skutkových okolností, když odvolací správní orgán dospěl k závěru, že rodiče žalobce porušili svou povinnost stanovenou v § 22 odst. 3 písm. b) školského zákona, dle kterého jsou zákonní zástupci dítěte povinni na vyzvání ředitele školy nebo školského zařízení osobně se zúčastnit projednání závažných otázek týkajících se vzdělávání dítěte nebo žáka. Tyto závěry žalovaného ovšem nemají dle žalobce oporu ve spise. Žalobce namítl, že jeho rodiče se nedostavili toliko k jedinému setkání konanému dne 6. 11. 2009, když z tohoto setkání se řádně omluvili. Pokud jde o setkání, jež se mělo uskutečnit dne 11. 12. 2009, jedná se dle názoru žalobce o zjevný exces v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, které bylo vydáno dne 9. 12. 2009 (později datum tužkou přepsáno na 10. 12. 2012). V této souvislosti žalobce poukázal, že není přípustné akceptovat, aby důvodem ukončení předškolního vzdělávání byly skutečnosti, které teprve v budoucnu nastanou. Nadto i ohledně tohoto termínu setkání jeho rodičů se zástupci školy žalobce poukazuje na ve správním spise založenou písemnou omluvu otce žalobce. Ze spisového materiálu (z písemné korespondence mezi otcem žalobce a mateřskou školou, jejíž snahou bylo získat informace ohledně náhlých změn ve výši školkovného, a jež byla ze strany mateřské školy i odvolacího správního orgánu pro žalobce zcela nepochopitelně kvalifikována jako zneužití práva) je dále zřejmé, že se rodiče žalobce osobnímu projednání v žádném případě nevyhýbali, naopak osobního setkání s ředitelkou školy se aktivně domáhali. Byla to tedy naopak ředitelka školy, která osobní jednání odmítala. S ohledem na uvedené je tak dle žalobce nepochybné, že porušení § 22 odst. 3 písm. b) školského zákona vůbec nemohlo v daném případě nastat. Pokud by snad přesto žalovaný trval na opaku, nemohlo by se jednat o důvod zakládající možnost ukončení předškolního vzdělávání žalobce dle § 35 odst. 1 písm. b) školského zákona, neboť není naplněna podmínka opakovanosti ani závažnosti narušení provozu mateřské školy. V této souvislosti dle žalobce nelze přehlédnut výše zmíněnou rozsáhlou písemnou komunikaci mezi rodiči žalobce a mateřskou školou, z níž mj. vyplývá, že předmětem dané schůzky vůbec nemělo být projednání závažných otázek týkajících se vzdělávání dítěte nebo žáka, jak vyžaduje zákon, nýbrž otázka možnosti jednostranného mnohanásobného zvyšování úplaty za vzdělávání v průběhu školního roku. S otázkou vzdělávání dítěte tak spor mezi rodiči žalobce a mateřskou školkou nemá nic společného a podstata projednávané věci se tak dle žalobce zcela míjí se zákonným vymezením povinností rodičů dle ust. § 22 odst. 3 písm. b) školského zákona. Přehlédnout též nelze, že žalovaný ve svém rozhodnutí zcela ignoruje, že se několik osobních schůzek rodičů žalobce s žalovaným (jednajícím na základě pověření ze strany ředitelky školy s jejím zástupcem Ř.) skutečně uskutečnilo. Pokud jde o druhý důvod k ukončení předškolního vzdělávání žalobce, tj. tvrzené prodlení rodičů žalobce s úhradou školkovného, žalobce namítá, že mateřská školka zřízená církevním zřizovatelem není oprávněna v průběhu školního roku jednostranně upravovat výši školkovného, neboť se jedná o záležitost smluvní, tedy musí existovat konsensus obou stran. Opačný názor žalovaného nemá dle žalobce oporu v právních předpisech a představuje absurdní zásah do autonomie rodičů a dítěte, které se tak stává rukojmím mateřské školy. Respektováním tohoto výkladu žalovaného by rodiče dětí byli donuceni strpět jakoukoliv změnu původně dohodnutých či přislíbených podmínek ohledně úplaty za vzdělávání zcela nezávisle na jejich souhlasu či nesouhlasu. Dále žalobce poukázal na nepřijatelný způsob, kterým k několikanásobnému zvýšení