2 As 56/2007 — Nejvyšší správní soud

51 A 11/2014- 76 - text 17 pokračování 51A 11/2014 Číslo jednací: 51A 11/2014 - 76 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kumprechtem ve věci žalobce: Š. K., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem AK v Praze 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. dubna 2014, č. j.: OD 234/14-2/67.1/14066/NL, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalovaným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Turnov (dále jen „správní orgán“) ze dne 6. 1. 2014, č.j.: OD/14/660/PRS, p.č: 3/14, a toto potvrdil. Uvedeným prvoinstančním správním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), ve spojení s porušením ustanovení § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu. Uvedeného přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 6. 7. 2013, v 11:52 hod., na pozemní komunikaci R/10, v katastru obce Příšovice, ve směru na Prahu, kde je dovolená rychlost jízdy 130 km/hod., jel jako řidič motorového vozidla tovární značky Nissan GT-R, registrační značky: …., a hlídkou Policie České republiky, OSD Liberec, mu byla naměřena rychlost jízdy 203 km/hod. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ± 3 % mu byla jako nejnižší skutečná rychlost jízdy naměřena rychlost 196 km/hod., takže žalobce překročil nejvyšší dovolenou rychlost o 66 km/hod. Měření bylo prováděno silničním radarovým rychloměrem RAMER 10C. Za toto jednání byla žalobci podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“) a podle ustanovení § 125c odst. 4 písm. d) zákona o silničním provozu, uložena pokuta ve výši 8.000,- Kč a podle ustanovení § 125c odst. 5 zákona o silničním provozu mu byl dále uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 10 měsíců ode dne nabytí právní moci prvoinstančního rozhodnutí. Proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou odůvodnil následujícím způsobem. I. Obsah žaloby. Žalobce namítal, že jak žalované rozhodnutí, tak i rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, jsou nezákonná, neboť skutkové jednání, pro které byl uznán vinným z přestupku, trpí podstatnou vadou, a to, že popis skutku neobsahuje dostatečné určení místa spáchání protiprávního jednání. Popis skutku totiž musí být určitý a nezaměnitelný a tyto požadavky rozhodnutí o přestupku nesplňuje. Místo spáchání deliktu je ve výrokové části rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu (dále jen „správní orgán“), identifikováno pouze jako pozemní komunikace R/10, v katastru obce Příšovice, ve směru na Prahu, což nestačí. Místo protiprávního jednání mělo být určeno konkrétněji, a to například souřadnicemi GPS nebo např. údajem o objektu, před kterým měla být rychlost překročena, kilometrem komunikace, apod., k čemuž je policie vybavena, a to tak, aby žalobce mohl ve věci od samého počátku konkrétně argumentovat, zejména technické aspekty měření silničním rychloměrem. V této souvislosti žalobce odkazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. listopadu 2010, č.j. 4 As 28/2010-56, v němž uvedený soud dospěl k názoru, že specifikace místa v napadeném rozhodnutí správního orgánu, které bylo specifikováno jako „na silnici I. třídy č. 56 na ulici Frýdlantská v obci Frýdek Místek“ bylo nedostatečné. Rovněž nejasnost místa měření je věcí zásadní, neboť nesprávnost měření souvisí právě též s místem měření. Rozhodnutí žalovaného i správního orgánu jsou vadná i z toho důvodu, že nebylo v řízení o přestupku spolehlivě osvědčeno, že policista M. Č., OEČ 311650, skutečně absolvoval odbornou přípravu pro užívání a údržbu silničních rychloměrů Ramer 10 C. Jmenovaný policista je přitom osobou, která nastavila toto měřící zařízení, kterým mělo být zjištěno překročení rychlosti. Žalobce pokračoval, že: „Samotná Policie ČR uznala, že v řízení o podezření z přestupku bude nutné vést správním orgánem rovněž dokazování k tomu, zda měření rychlosti žalobce prováděla řádně proškolená osoba, a proto do oznámení o přestupku založila kopii Osvědčení Policie ČR č. 7/12 ze dne 12. dubna 2012 vyhotovené na hlavičkovém papíře Policie České republiky, Krajské ředitelství Policie Libereckého kraje, odbor služby dopravní policie, oddělení silničního dohledu Liberec, podepsané J. Š., podle kterého měl pprap. M. Č. absolvovat odbornou přípravu pro užívání silničních rychloměrů Ramer 10 C. Podle právního názoru žalobce je však písemné Osvědčení Policie ČR nevěrohodné a nemůže být použito jako důkaz ve správním řízení, neboť nemá předepsané náležitosti dokumentu vyhotoveného Policií České republiky, tj. nevzniklo předepsaným způsobem. Postup Policie České republiky při přijímání, evidování, rozdělování, oběhu, vyřizování, vyhotovování, podepisování, odesílání a ukládání dokumentů doručených Policii České republiky a vzniklých z činnosti policie, vytváření replik dokumentů v digitální podobě a podrobnosti skartačního řízení včetně kontroly uvedených činností (dále jen „spisová služba“) upravuje závazný pokyn policejního prezidenta č. 221/2011, kterým se vydává spisový řád Policie České republiky, ve znění pozdějších změn, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2012. Závazný pokyn policejního prezidenta č. 221/2011, kterým se vydává spisový řád Policie České republiky, ve znění pozdějších změn (dále „Spisový řád Policie ČR“), byl vydán podle ust. § 66 odst. 1 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů a podle (-) vyhlášky č. 191/2009 Sb. o podrobnostech výkonu spisové služby (viz úvodní ustanovení Spisového řádu Policie ČR). Osvědčení Policie ČR č. 7/12 ze dne 12. dubna 2012 je v rozporu s Článkem 18 odst. 2 písm. b), Díl 3 Náležitosti vlastního dokumentu, Spisového řádu Policie ČR, neboť neobsahuje číslo jednací, nebo evidenční číslo, které se umisťuje vlevo pod záhlaví, pokud není stanoveno jinak, nebo na místo, které je stanoveno tiskopisem (například referátník). Smyslem této argumentace žalobce není poukazovat na formální pochybení spočívající v neuvedení čísla jednacího, nýbrž poukázat na nevěrohodnost vzniku a data vzniku Osvědčení Policie ČR, neboť pokud by Osvědčení Policie ČR obsahovalo číslo jednací, bylo by dohledatelné, kdy a kde skutečně tento dokument vznikl, neboť číslo jednací podle článku 19 odst. 1 Spisového řádu Policie ČR přiděluje dokumentu systém e-SSL nebo pracovník pověřený vedením jednacího protokolu při zápisu dokumentu do jednacího protokolu. Takto není nade vší pochybnost prokázáno, že Osvědčení Policie ČR nebylo vyhotoveno až po jednání, kterým se měl údajně žalobce dopustit přestupku. Osvědčení Policie ČR č. 7/12 ze dne 12. dubna 2012 je v rozporu s článkem 18 odst. 2 písm. c), Díl 3 Náležitosti vlastního dokumentu, Spisového řádu Policie ČR, neboť neobsahuje místo vzniku např. Liberec 12.04.2012. Žalobce napadá věrohodnost vydaného Osvědčení Policie ČR pro pprap. M. Č., tedy osobu, která zajišťovala měření rychlosti vozidla žalobce měřícím zařízením Ramer 10 C a které je součástí uceleného řetězce důkazů, kterým byl žalobce usvědčen z protiprávního jednání. Celá věc se důvodně jeví tak, že Policie ČR až dodatečně vyhotovila osvědčení o proškolení a nemohla je tak oficiálně zařadit do systému elektronické spisové služby, neboť automaticky generované přidělené číslo jednací by prokázalo, že dokument vznikl, resp., byl zpracován v systému spisové služby později, než bylo Policií ČR správním orgánům předestřeno. Nebylo prokázáno, že by pprap. M. Č. byl řádně proškolen v používání měřícího zařízení Ramer 10 C, případně k jakému skutečnému datu mělo k tomuto proškolení dojít. Žádný policista nepodepíše za běžných okolností dokument na hlavičkovém papíru Policie ČR, který není opatřen číslem jednacím. Žalobce navrhuje, aby soud provedl jako důkaz čtením Spisový řád Policie ČR. Podle ust. § 63 odst. 1 písm. a) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o archivnictví a spisové službě“) ve spojení ust. § 3 odst. 1 písm. c) zákona o archivnictví Policie ČR jako bezpečnostní sbor a veřejnoprávní původce vykonává spisovou službu. Výkonem spisové služby se podle ust. § 2 písm. I) zákona o archivnictví a spisové službě rozumí zejména zajištění odborné správy dokumentů vzniklých z činnosti původce, zahrnující jejich řádnou evidenci, vyhotovování, ukládání, včetně kontroly těchto činností. Povinnost Policie ČR opatřovat dokumenty číslem jednacím dále plyne z ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 259/2012 Sb., o