7 Afs 216/2006 — Nejvyšší správní soud

52 Ad 19/2013- 83 - text pokračování - 9 - 52Ad 19/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Petry Venclové, Ph.D. a JUDr. Aleše Korejtka v právní věci žalobkyně: A.S., nar. „X“, trvale bytem „X“, zast. opatrovníkem V.S., nar. „X“, trvale bytem „X“, otcem žalobkyně, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, Odboru odvolání a správních činností nepojistných dávek, Referátu odvolání a správní agendy Pardubický kraj, ze dne 14.08.2013, č. j. MPSV-UM-5602/12/4S-PDK, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, Odboru odvolání a správních činností nepojistných dávek, Referátu odvolání a správní agendy Pardubický kraj, ze dne 14.08.2013, č. j. MPSV-UM-5602/12/4S-PDK a rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Pardubicích, Kontaktního pracoviště Žamberk ze dne 28.06.2012, č. j. MPSV-UP/973717/12AIS-ZDP s e pro vady řízení a nezákonnost z r u š u j í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se toto právo nepřiznává. Odůvodnění: Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný podle § 90 odst. 4 ve spojení s § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen „správní řád“), zrušil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Pardubicích, Kontaktního pracoviště Žamberk (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 28.06.2012, č. j. MPSV-UP/973717/12AIS-ZDP, jímž správní orgán prvního stupně nepřiznal žalobkyni příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo, a řízení zastavil. Žalobkyně dne 27.03.2012 podala prostřednictvím svého opatrovníka správnímu orgánu prvního stupně žádost podle § 22 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, v platném znění (dále jen „zákon o poskytování dávek“) o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo podle § 9 zákona o poskytování dávek. Správní orgán prvního stupně žalobkyni nárok na příspěvek nepřiznal, přičemž k odvolání žalobkyně žalovaný svým rozhodnutím ze dne 01.11.2012, č. j. MPSV-UM-/5646/12/9S-PDK její odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Z následného podnětu žalobkyně však ve zkráceném přezkumném řízení podle § 98 správního řádu rozhodnutí žalovaného ze dne 01.11.2012 zrušila ministryně práce a sociálních věcí vlastním rozhodnutím podle § 97 odst. 3 správního řádu ze dne 11.02.2013, č. j. 2012/88156-51, a věc mu vrátila k dalšímu projednání s právním názorem, že žalobkyně podmínky pro přiznání příspěvku splnila. V pokračujícím správním řízení žalovaný nejprve svým rozhodnutím ze dne 26.04.2013, č. j. MPSV-UM/3016/13/9S-PDK odvolání žalobkyně opakovaně zamítl, aby následně i toto své rozhodnutí dne 19.06.2013 autoremedurou zrušil a v odvolacím řízení pokračoval. Výzvou ze dne 18.07.2013 žalovaný vyzval žalobkyni, aby mu sdělila některé další skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí o nároku na poskytnutí příspěvku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně na výzvu nereagovala, v záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný zrušil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a řízení zastavil s odůvodněním, že žalobkyně v určené lhůtě neodstranila podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. Žalobkyně označila rozhodnutí žalovaného za nezákonné a navrhla, aby bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Jednotlivé žalobní body přitom označila následovně: I. Žalovaný se navzdory zrušení v pořadí prvního rozhodnutí o odvolání žalobkyně ministryní práce a sociálních věcí v přezkumném řízení neřídil jejím závazným právním názorem vyjádřeným v rozhodnutí ze dne 11.02.2013, č. j. 2012/88156-51a pokračoval ve správním řízení prováděním dalšího šetření, jehož výsledky následně použil jako důvod pro zastavení řízení, čímž celou projednávanou věc zatížil vadou. II. Žalovanému jako odvolacímu orgánu nepříslušelo činit si úsudek o výši dávky, kterou je možné žalobkyni přiznat, neboť pokud by jí určitou výši přiznal až v rámci odvolacího řízení, de facto by vyloučil dvojinstančnost správního řízení. Namísto provádění vlastního šetření měl zrušit rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a věc mu vrátit k dalšímu řízení. III. V řízení nebyly splněny zákonné podmínky pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, tedy pro podstatné vady žádosti, neboť žádost žalobkyně žádné vady neobsahovala, natož pak takové, které by bránily pokračování v řízení. Pokud má žádost vady, odstraňuje je správní orgán prvního stupně. Jestliže se navzdory tomu žalovaný jal odstraňovat vady žádosti v odvolacím řízení, přičemž marné uplynutí lhůty k doplnění vyžádaných informací vzal jako důvod pro použití procesní sankce spočívající v zastavení řízení, jedná se zneužití práva. IV. Jde-li o samotné informace, které žalovaný po žalobkyni výzvou ze dne 18.07.2013 požadoval sdělit, ty byly již obsaženy ve správním spisu. Pokud chtěl žalovaný konkrétně doplnit identifikační údaje specialisty, k němuž žalobkyně motorovým vozidlem dojíždí, tak údaje o četnosti a důvodu dopravy žalobkyně doložila již čestným prohlášením, a to je podle § 9 odst. 6 zákona o poskytování dávek postup dostatečný. Ačkoliv jednou z náležitostí žádosti je ve smyslu § 23 písm. c) citovaného zákona označení praktického lékaře, které registruje žadatele o dávku, jde se o jiného lékaře, než specialistu, přičemž tento praktický lékař v žádosti identifikován byl. Jestliže i přesto žalovaný potřeboval údaje o případných specialistech, k nimž žalobkyně dojíždí, jsou takové údaje součástí zdravotnické dokumentace založené právě u praktického lékaře a tam si je mohl opatřit. Pokud chtěl žalovaný dále v rámci údajů o celkových majetkových poměrech žalobkyně a společně posuzovaných osob informaci o jejich finančních prostředcích v hotovosti a o tom, z jakých prostředků opatrovník žalobkyně zakoupil motorové vozidlo, na nějž žalobkyně uplatňuje příspěvek, tak je z obsahu spisu zřejmé, že vozidlo bylo zakoupeno ze zdrojů společně posuzovaných osob. Tato skutečnost nebyla žalobkyní nijak rozporována a žádost i bez sdělení takové informace považuje za úplnou, neboť podstatnou náležitostí žádosti je podle § 23 písm. b) zákona o poskytování dávek toliko doklad o příjmech žadatele a společně posuzovaných osob. Ty žalobkyně doložila. Soud předně zdůrazňuje, že podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), soud přezkoumává napadené výroky žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tedy platí dispoziční zásada. Rozsah přezkumu žalobou napadeného správního rozhodnutí je ve správním soudnictví vymezen žalobními body, jimiž žalobce konkretizuje svá tvrzení ve vztahu k namítanému porušení zákona. Z tohoto důvodu obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne18.07.2013, č. j. 9 Afs 35/2012-42). Uvedení konkrétních žalobních námitek nelze nahradit zopakováním námitek uplatněných v odvolání, či snad pouhým odkazem na takové podání (srov. rozsudek NSS ze dne 22.01.2007, č. j. 8 Afs 55/2005-74). Soud není povinen se takovými námitkami opětovně zabývat, neboť není další třetí instancí ve správním řízení. Pro zhodnocení zákonnosti napadeného rozhodnutí je totiž podstatné, jakým způsobem se s těmito námitkami vypořádal správní orgán. Tyto principy se přirozeně neuplatní za situace, kdy napadené správní rozhodnutí není přezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů, popřípadě trpí takovými vadami, které z něj dělají rozhodnutí nicotné. V takovém případě soud napadené rozhodnutí zruší podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nebo vysloví jeho nicotnost (§ 76 odst. 2 s. ř. s.), aniž to žalobce navrhne. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně dne 27.03.2012 podala prostřednictvím svého opatrovníka žádost podle § 22 zákona o poskytování dávek o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo podle § 9 zákona o poskytování dávek. Správní orgán prvního stupně na základě posouzení zdravotního stavu žalobkyně lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Ústí nad Orlicí dospěl k závěru, že nárok na přiznání příspěvku žalobkyni nevzniká. Podle závěrů posudkového lékaře je žalobkyně vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopna převozu pouze sanitním vozem na lehátku a přiznání příspěvku na pořízení motorového vozidla je tím vyloučeno, proto rozhodnutím ze dne 28.06.2012, č. j. MPSV-UP/973717/12AIS-ZDP žalobkyni příspěvek nepřiznal. Žalovaný k odvolání žalobkyně opakovaně přezkoumal její zdravotní stav, přičemž posudková komise se ve svém posudku 21.09.2012 ztotožnila s posouzením prov