52 A 84/2015

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský so ud v Hradci Krá lo vé – pobočka v Pard ub ic íc h ro zhod l v se ná tě složeném z předsedy senátu Ja na Dvořáka a so udc ů A leše Korejtka a Petry Ve nc lo vé ve věc i žalo bce X, na r. X. X. XXXX, bytem X, zas to upe né ho Jaroslavem To pole m, a dvokáte m, se sídlem Na Zla tnic i 301/2, Pra ha 4, proti ža lova né mu Kra jskému úřa du Pardubického k raje se sídlem Ko me nské ho ná m. 125, 532 11 Pardubice, o žalo bě pro ti ro zho dnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2015, č. j. KrÚ 45960/2015/ODSH/8, sp. zn. 36342/2015/ODSH/8,

t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

Městský úřad Hlinsko rozhodl (ro zhod nutí č. j. H l-8074/2015/ODP), že se žalobce (zastoupený FLEET Co nt rol, s. r. o., IČ: 24149322) jako pro vo zo vate l vo zid la to v. zn. Fiat, registrační značky (sp z) X, dopustil správního deliktu pod le usta no ve ní § 125f o dst. 1 záko na

pokračování - 2 - 52A 84/2015

č. 361/2000 S b., o pro vo zu na po ze mníc h komunikacích a o změnách někte rýc h záko nů, ve zně ní po zdějšíc h předp isů (dá le jen ,, záko n o silničním provozu“).

To hoto správního deliktu se ža lobce měl dopustit tím, že ne za jistil, aby při užití výše uvede né ho vo zid la na po ze mníc h ko munikac íc h byly dodržo vá ny povinnosti řid iče a pra vid la provozu na po ze mníc h ko munika c íc h sta no ve ná záko ne m o silničním p ro vo zu, k čemuž došlo tak, že dne 12. 9. 2014 v době minimálně od 16.19 hod. do 16. 44 hod., v Hlins k u, na vyhra ze né m p laceném parkovišti na Poděbradově ná měs tí, v místě, které je o znače no jako placené parkoviště svislo u dopravní značkou IP 13c („Parkoviště s parkovacím automatem“), parkoval blíže nezjištěný řid ič výše uvede né ho vo zid la to v. zn. Fiat, registrační značky (sp z) X, na uvede né m parkovišti, aniž by zaplatil parkovací poplatek, čímž se nezjištěný řid ič dopustil přestupku pod le usta no ve ní § 125c odst. 1 p ísm. k) záko na o silničním pro vo zu. Za tento správ ní delikt byla ža lo bci po dle us ta nove ní § 125f o dst. 3 záko na o silničním provozu ulo že na pokuta ve výši 1.500 Kč. Záro ve ň mu b ylo v souladu s usta no ve ním § 79 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve zně ní po zdě jšíc h předp is ů (dále jen „správní řád “), a s usta no ve ním § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb. ulo že na povinnost na hrad it paušální částku nák lad ů řízení ve výši 1.000 Kč.

Proti tomuto ro zho dnutí po dal žalo bce odvolání o tře ch větách (list číslo 38 správního sp is u), v ně mž na mítl po uze to, že ve věci nebylo na říze no ústní jed ná ní, p řičemž „nenařízením ústního jednání byla jeho práva krácena“, neboť odvolatel „měl zájem účastnit se dokazování, jehož provádění očekával právě v průběhu ústního jednání“. Odvo lá ní žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 7. 2015, č. j. 45960/2015/ODSH/8, za mít l.

Proti ro zho dnutí ža lova né ho, kte ré tvo ří s polečně s ro zho dnutím s práv ního orgánu prvé ho stupně jeden celek, podal žalobce žalo bu, v níž na míta l, že mu sice byla doruč e na výzva dle § 125h záko na o silničním pro vo zu s poučením dle § 125h odst. 6 záko na o silničním pro vo zu (tedy s poučením že může správnímu orgánu prvého stup ně p íse mně sdělit úda je o totožnosti řid iče vo zid la v době spáchání přestupku ve lhůtě pod le odstavce 3 tého ž usta no ve ní, přičemž toto sdělení b ude po važo váno za podání vysvětlení), na kterou nerea go va l a vzdo r po uče ní ve výzvě obsa že nému ani nesdělil správnímu orgánu prvé ho stup ně totožnost řid iče vo zid la, dle ná zoru ža lobce však správní orgán prvé ho stup ně neměl bez da lš ího pře stupko vo u věc od lo žit a měl dále pátrat po pachateli pře stupk u. Pok ud tak správní orgán prvého stup ně ne uč inil a za háj il s ža lobce m (p ro vo zo vatelem vo zid la) říze ní o správním deliktu dle § 125f odst. 1 záko na o silničním pro vo zu, pochybil, neboť měl např. zno vu vyzvat ža lob ce ke sdělení totožnosti řid iče vo zid la (prvá sk up ina ža lob níc h námitek).

Dá le ža lobce namítl, že ve věc i neproběhlo ústní jed ná ní, ža lobce tak byl zkrácen na právu gara nto va né m čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 a 3 Evropské úmluvy o oc hra ně lidsk ýc h práv a zák lad níc h svobod (dále též „Úmluva“). V této so uvislo sti ža lobce po ukázal na některá rozhodnutí krajských soudů a ro zs udek Nejvyššího správního soudu ze dne

7.1. 2016, č. j. 9 As 139/2015 – 30. Na víc pok ud správní orgán prvé ho stup ně dospěl k zá věr u, že ústní jed ná ní ne muse lo být nař izo vá no, měl dle žalobce vyro zumě t ža lob ce o pro vád ě ní

pokračování - 3 - 52A 84/2015

listinných d ůka zů tvoříc íc h správní spis mimo ús tní jed ná ní, jak mu to dle žalobce ukládá § 51 odst. 2 s. ř. s. (druhá sk up ina námitek).

Dá le ža lobce ( nutno dodat, že až v ža lobě) zpoc hyb nil sk utko vý stav věc i. Ko nkré tně namítl, že nebylo prokázáno, že by vo zid lo pro vo zo va né ža lobce m b ylo zap arko vá no v p ůsob nosti dopravní značky IP13c a že zde bylo zaparkováno v době, kdy parkování b ylo zpop latně no. Ža lobc e si je „jist, že vozidlo bylo na daném místě zaparkováno v době, kdy nebylo povinností řidiče zakoupení parkovacího lístku“. Žalobce dále „spek ulo va l“ (jak sám výslo vně uvedl), že pok ud byl čas p arko vá ní zjiště n z hodinek, z telefo nu či z fotoaparátu Městské po lic ie Hlinsko, ne lze „informaci o času brát za průkaznou“, neboť nebyla získá na sta no ve ným měřid le m (§ 3 odst. 3 zák. č. 505/1990 Sb., o metro lo gii, ve zně ní pozdějších předp is ů, dá le jen „zákon o me tro lo gii“), nýb rž pouze měřid le m pracovním (§ 3 odst. 4 záko na o metro lo gii). D le ža lobce měl být proveden výslec h strážníka (třetí sk up ina námitek).

Koneč ně žalobce namítl, že ro zhod nutím ze dne 16. 3. 2015, č. j. KrÚ 17894/2015/ODSH/8, jímž ža lo va ný zr uš il ro zhod nutí správního orgánu prvé ho stup ně, neboť správní orgá n prvé ho stup ně uložil sa nkc i po uze ve výši 500 Kč, tedy pod spodní hra nic í záko ne m stano vené sa zb y, po rušil zásadu zákazu reformationis in peius ve správním řízení (čtvrtá námitka).

Ze všech výš e uvede nýc h d ůvod ů žalobce na vr hl, aby so ud ža lo va né ro zhod nutí zr uš il a věc vrátil ža lo va né mu k no vé mu pro jed ná ní.

Žalovaný ve vyjá dře ní k ža lo bě (které ne ní třeba podrobně rekapitulovat, neboť je ho obsah účas tníc i zna jí, nadto v řízení byl ža lo va ný úspěšný, p řičemž v od ůvod ně ní ro zsudk u je třeba vypořádat ná mitk y to ho účastníka, kterému so ud za pra vd u nedal) uved l, že ža lo va ný uplatnil většinu námitek (zejména se jed ná o ná mitk y zpo c hyb ňujíc í skutkový stav věc i) až v žalobě, a proto by se jimi krajský so ud neměl s o hlede m na ustáleno u ro zhodo vac í praxi Nejvyššího správního soudu zab ýva t. Pokud jde o povinnost nař íd it ús tní jed ná ní, po ukázal ža lo va ný na rozhodovací praxi senátu 52A Krajského soudu v Hradci Krá lo vé a na § 49 odst. 1 správního řád u, z něhož plyne, že ústní jed ná ní správní orgán naříd í v případech, kdy to sta no ví záko n, a dá le te hd y, jestliže je to ke sp lně ní úče lu říze ní a up latně ní práv účas tník ů ne zb ytné. V daném případě to záko n nesta no ví a ke splnění účelu řízení a k up latně ní práv účas tník ů řízení to ne zb ytné neb ylo, správní orgány vyc há ze ly pouze z listinných d ůka zů za lo že nýc h ve správním spise. Skutkový stav věc i byl dle ža lo va né ho řád ně ob jasně n, a to ze jmé na fo to gra fie mi. Zásada zákazu reformationis in p eius por uše na nebyla, neboť ža lo va ným rozhodnutím nebylo změ ně no rozhodnutí správního orgánu v neprospěch žalobce, nýbrž bylo zamítnuto od vo lání ža lobce a po tvrze no rozhodnutí správního orgánu prvé ho stup ně. Ze všec h výše uvede nýc h d ůvod ů ža lo va ný na vr hl, aby krajský so ud ža lob u jako ned ůvod no u za mít l.

Předně krajský so ud připomíná, že pod le § 75 odst. 2 záko na č. 150/2002 Sb., so ud ní řád správní, ve zně ní pozdějších p ředp isů (dále jen „s. ř. s.“), so ud pře zko umá vá (p řiče mž vyc há zí ze skutko vé ho a právního stavu, který tu byl v době ro zhodo vá ní správního orgánu

[OBRÁZEK]pokračování - 4 - 52A 84/2015

/§ 75 odst. 1 s. ř. s./) napadené výroky ža lo va né ho rozhodnutí v me zíc h ža lob níc h bodů (d ispo zič ní zásada), z nichž musí být patrno, z jak ýc h skutkových a právních d ůvod ů považuje ža lobce napadené výroky rozhodnutí za ne záko nné nebo nic otné (§ 71 odst. 1 pís m. d/ s. ř. s.). Přezkoumá-li so ud ža lobo u napadené rozhodnutí nad rámec ža lob níc h bod ů, překročí rámec přezkumné činnosti vymezený v § 75 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní so ud již v minulosti vys lo vil, že „jinou vadou řízení před soudem“ s vlivem na zákonnost ro zhod nutí o věc i sa mé je, pokud krajský so ud přezko umá a poté zruší ža lobo u napadené správní rozhodnutí z d ůvod u, který neb yl žalobcem up latněn jako ža lob ní bod. Takový po stup krajského soudu je neje n popřením d ispo zič ní zásad y, kterou je o vládá no správní so ud nic tví, ale zna me ná i zása h do princ ip u ro vnosti účas tník ů ř íze ní, neboť jim odnímá prá vo vyjád ř it se ke skutkovým a právním otá zká m, které vza l so ud za urč ujíc í pro své zrušujíc í rozhodnutí (srov. nap ř. ro zs udek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7Afs 216/2006-63, dostupný /obdobně jako ostatní zmiňo va ná rozhodnutí kasačního so ud u/ na www. nsso ud.c z ).

Dá le krajský so ud zdůrazňuje, že ačkoliv je povinností orgánů veře jné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, ne lze tuto povinnost interpretovat jako po žada vek odpovědi na každou ná mitk u, resp. argument (srov. k upř. ná le zy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 201/04, I. ÚS 729/2000, I. ÚS 116/05 a IV. ÚS 787/06, III. ÚS 961/09). Rozsah reakce na konkrétní ná mitk y je co do šíře odůvodnění spjat s otá zko u hledá ní míry (proto zpra vid la postačuje, jso u-li vypořádány alespoň zák lad ní ná mitk y účas t níka řízení /srov. např. ro zs udek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9Afs 70/2008 – 13, dostupný na www.nssoud.cz/), případ ně (za podmínek to mu přimě ře né ho kontextu) i s akceptací odpovědi implicitní (což připouští i Ústavní so ud – sro v. např. usnesení ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09 /odstavec 4 od ůvod ně ní/, usnesení ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/10 /odstavec 5 od ůvod ně ní/, usne se ní ze dne 7. 5. 2009, II. ÚS 515/09 /odstavec 6 od ůvod ně ní/, či ro zsud ek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 4 Ads 58/2011 – 72, dostupný na www. nsso ud.cz atd.) - tzn., že na ná mitky l ze reagovat i (na př.) tak, že v odůvo dně ní svého ro zho dnutí orgán ve ře jné moc i pre zentuje od ná zo ru ža lo bce odlišný ná zo r, kte rý přesvědčivě zdůvodní tak, že toto zdůvo dně ní pos kyt uje dostatečnou opo ru výrok u ro zho dnutí ( te nto právní ná zor akceptoval i Nejvyšší správní soud – viz nap ř. bod 15 od ůvod ně ní ro zsudk u Nejvyššího správního soudu ze dne 22.10.2014, č. j. 6 Ads 237/2014 – 9, bod 37 odůvod ně ní ro zsudk u tého ž soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. 6 As 153/2014 – 108, bod 12 od ůvod ně ní ro zsudk u téhož soudu ze dne 4. 3. 2015, č. j. 8 Afs 71/2012 – 161, či od ůvod ně ní ro zsudk u tého ž soudu ze dne 16. 4. 2015, č. j. 7 As 169/2014 – 55). Ústavní so ud v této souvislosti ko nsta to va l: „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim stav í vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v práv u rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68, a desítky dalších ro zhod nutí Ústavního soudu dostup ná na http ://na lus. uso ud.c z/Searc h/Searc h.a sp x; sro v. obdobně též ro zsudk y Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012 - 50, odstavec 21, nebo ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013 - 30, odstavec 41, popř. ze dne 3. 7. 2013, č. j. 1 As 17/2013 – 50, odstavec 17, popř. ro zsudk y ve věcech sp. zn. 1 Afs 81/2013, 1 Afs 82/2013, 1 As 72/2013, 9 Afs 22/2013, 9 Afs 39/2013, 9 Afs 45/2013, 3 As 80/2013 a řada d alších). Ostatně i Ústavní so ud v případě, že námitky stěžo vatelů ne jso u zp ůsob ilé změnit výrok ro zhod nutí, tyto ne vypo řádá vá (s ro v. např. odstavec 24. ná le zu 28.5.2009, sp. zn. II. ÚS 2029/08; Ústavní so ud zde uvedl: „Ústavní soud se nezabýval dalšími námitkami stěžovatelky, protože by rozhodnutí o nich nebylo způsobilé změnit

[OBRÁZEK]pokračování - 5 - 52A 84/2015

výrok.“), neboť si je p lně vědo m to ho, že požada vk y k lade né na orgány veře jné moc i - pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami adresátů jejich aktů - ne smí být pře mrš tě né. Tako vé pře hna né po žada vk y by byly výra ze m přepjatého for ma lis mu, který by ohro žo va l funkčnost těchto or gá nů, především pak jejich sc hop nost e fek tivně (zejména v přimě ře né době a v odpovídajícím ro zsa hu) plnit záko ne m jim ulo že né úkoly. Z výše uvede nýc h d ůvod ů k rajský soud ne bude na košatou a o bsáhlo u žalo bu reagovat s te jně košatým a o bsáhlý m ro zsudke m (s hod ně sro v. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2015, č. j. 10 Afs 18/2015 – 48, bod 35).

Ne lze též za po mínat, že ne ní smysle m soudního pře zk umu stále dokola po dro bně opakovat již je dno u vyřčené, a proto bude kra jský soud v přípa de ch sho dy me zi názore m soudu a o důvo dně ním žalo bo u na pa de né ho ro zho dnutí (po př. zprávou o da ňové kontrole) o dka zovat na toto o důvo dně ní (popř. zprávu o da ňo vé ko ntro le; k to mu sro v. např. ro zs udek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 – 130, pub liko va ný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či ro zsudk y téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012 – 47, a ze dne 30. 6. 2014, č. j. 8 Azs 71/2014 – 49, všechny dostupné na www.nssoud.cz). Tuto prax i a pro boval i Ev ro pský s oud pro lidská práva ve věc i Helle proti F insk u (rozhodnutí ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, odst. 59 - 60), jako ž i Ús tav ní soud (s ro v. nap ř. us nese ní Ústavního soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. II. ÚS 752/10, a usne se ní tého ž soudu ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. II. ÚS 2454/12, us nese ní ze dne 4. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1972/12, usnesení ze dne 14. 10. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2266/12, ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3391/12 atd.).

Vhod né je též vyp íc hno ut, že odmítnutí argumentace účas t níka říze ní ne lze bez da lš ího po va žo vat za porušení je ho prá v. Prá vo na spravedlivý proces ne lze vyk láda t tak, že jde o prá vo jednotlivce na vyho vě ní je ho návrhu či na ro zhod nutí v je ho prospěch (srov. např. usne se ní Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2773/11).

Nyní k samo tnému pře zk umu.

Pok ud jde o prvo u skupinu námitek, pak ty důvodné ne js ou.

Ža lobc i byla dor uče na výzva d le § 125h záko na o silničním provozu s poučením dle § 125h odst. 6 záko na o silničním provozu (tedy s poučením že může správnímu orgánu prvé ho stup ně p íse mně sdělit úda je o totožnosti řid iče vo zid la v době sp áchání p řestupk u ve lhůtě podle odstavce 3 tého ž usta no ve ní, p řičemž toto sdě le ní bude po va žo vá no za podání vys vě tle ní), na kterou ovšem ža lobc e nerea go va l a vzdor po uče ní ve výzvě obsaže né mu, které soud po va žuje za do sta teč né (neb ylo tedy třeba žalobce zno vu vyzývat ke sdělení to to žnosti řid iče vo zid la, neboť žalobce je svép rávno u osobou, u které se má za to, že má rozum průměrného č lo věka i sc hop nost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku d ůvod ně očekávat /viz § 4 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský záko ník /), nesdělil správnímu orgánu prvé ho stup ně to to žnost řid iče vo zid la. Správní orgán prvé ho stup ně, který ned ispo no va l žádnými info r mace mi o tom, kdo vo zid lo žalobce na vyhra ze né m placeném parkovišti zapa rko va l (řídil), proto zce la správně pře stupko vo u věc od lo žil a zahájil říze ní o správním deliktu p ro vo zo vate le vo zid la. Šlo by proti s myslu právní úpravy s práv ního deliktu provo zova te le vozidla vy ža dovat po správ níc h o rgá nech ro zs áhlé kroky smě řující k určení totožnosti pře s tupce , ne mají-li pro takové zjištění pot ře bné

[OBRÁZEK]pokračování - 6 - 52A 84/2015

indicie (srov. na př. bod 18 o důvo dně ní ro zsudk u Ne jvyš š ího s práv ního soudu ze dne 22.10.2015, č. j. 8 As 110/2015 - 46).

Důvodná ne ní ani druhá skupina námitek.

Podle § 49 odst. 1 správního řádu správní orgá n naříd í ús tní jed ná ní, je-li to ne zb ytné ke sp lně ní úče lu říze ní a up latně ní práv úča stník ů, případ ně sta no ví-li to záko n. Zákon o přestupcích sta no ví v § 74 odst. 1 správním o rgánům povinnost naříd it v prvním stup ni ús tní jed ná ní; tím je přestupkové řízení specifické (srov. např. ro zs udek Nejvyššího správního soud u ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 As 24/2013 – 28, odst. 15, nebo ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013 – 19; na okraj mo žno po zna me na t, že vlád ní ná vrh no vé ho pře stupko vé ho záko na již s tímto specifikem nepo č ítá, sro v. § 80 ná vr hu, dostupný na http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=555&CT1=0). V říze ní o správních deliktech s práv ní o rgá ny ne mají povinnost vždy na řídit ús tní je dná ní (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2004, č. j. 3 As 32/2004 – 53). Te nto práv ní názor pre ze nt uje senát 52A Kra jské ho soudu v Hra dci Králové setrvale (z pos led ní doby sro v. ro zs udek ze dne 18. 11. 2015, č. j. 52A 22/2015 – 53, dostupný na www. nsso ud.cz, na jeho ž vyčerpávající od ůvod ně ní krajský so ud tímto odkazuje) a je ho s práv nos t by la po tv rze na i Ne jvyšším správním soudem (srov. na př. bod 23 odůvo dně ní ro zs udku Ne jvyš š ího s práv ního soudu ze dne 22. 10. 2015, č. j. 8 As 110/2015 – 46). Práv ní názor osmé ho senátu Ne jvyš š ího s práv ního soudu ne byl dos ud záko ne m pře dvída ný m způsobe m (§ 17 s. ř. s.) pře koná n. Opačné ná zo ry, na něž žalobce poukazo va l, senát 52A vžd y o značo va l za ne sprá vné a od své ustá le né ro zhodo vac í pra xe se ne hod lá ani v tomto případě odchýlit. Právní ná zor vyslo ve ný v od ůvod ně ní ro zsudk u Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2015, č. j. 8 As 110/2015 – 46, neb yl zpoc hyb ně n ani v žalobcem zmiňo va né m ro zsudk u tého ž soudu ze dne 7. 1. 2016, č. j. 9 As 139/2015 – 30. Pouze pro úp lnos t krajský so ud připomíná, že soula d říze ní o s právním deliktu s čl. 6 Ev ro pské úml uvy je tře ba ho dnot it ne jen v kontextu s právního řízení, ale i navazujícího soudního říze ní. Nedostatky s práv ního říze ní z po hle du zá ruk sta nove nýc h čl. 6 Ev ro pské úml uvy ne ma jí za násle de k ro zpo r s Ev ropsko u úmluvou, má-li o bvině ný mo žnos t na pa dno ut správ ní ro zho dnutí v soudním říze ní, kte ré je jím po ža davk ům vyhov uje (srov. ro zs udek Evropského soudu pro lidská p ráva ze dne 21. 2. 1984, Ö ztürk proti SRN, stížnost č. 8544/79, odst. 56). Nedostatek ústního jed ná ní ve správním řízení tedy z pohledu Evropské úmluvy zho jil § 51 s. ř. s., podle k teré ho so ud naříd í jed ná ní k ro zhod nutí o správní žalobě, led a že strany souhlasí (b yť imp lic itně) s ro zhod nutím ve věc i samé bez nařízení jed ná ní. Žalobci proto nebylo up ře no prá vo na ústní jed ná ní. Lze též poukázat na to, že v ro zhod nutí o přijatelnosti ze d ne 17. 5. 2011, Suhado lc proti S lo vinsk u, stížnost č. 57655/08, Evropský so ud pro lidská prá va neshled a l porušení čl. 6 ani v příp adě, kdy správní soud odmítl žádost o na říze ní jed ná ní ve věc i ža lob y proti rozhodnutí o dopravním přestupku; zd ůra znil p řito m, že správní spis obsa ho va l dostatečné podk lad y pro vyd ání rozhodnutí (zá zna m o mě ře ní rychlosti vo zid la a obsahu alko ho lu v dechu) a že obviněný měl příležitost zpoc hyb nit sp áchání p řestupk u v písemném vyjádření v rámci správního říze ní a nás led ně i ve správní žalobě. Ostatně pok ud by krajský so ud akceptoval tezi žalobce, že v řízení o správním de liktu (obvinění trestní po va hy) je vžd y (bezvýjimečně) nut né nař íd it ús tní jed ná ní, neb ylo by zře jmě mo žno využít ani ins titutu zk ráce nýc h (ro zka zníc h /příkazních/) říze ní, ačkoliv v říze níc h o obviněních trestní povahy (ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy) se te nto institut bě žně užívá (s ro v. § 314e až 314g trestního řád u, § 150 správního řád u, § 87 záko na o p řestup c íc h).

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 7 - 52A 84/2015

Lze tedy uza vř ít, že v da né věci ne muse lo být nař íze no ústní jed ná ní, jak tvrd í žalobce. Deliktní je dnání bylo s pole hlivě proká zá no listinami založený mi ve s práv ním spise a ne byla tak splně na podmínka nezbytnosti ús tní ho jednání.1 Ža lobce se mo hl se vše mi ro zho dný mi s kute čnos tmi (lis tina mi) sezná mit postupe m dle § 38 o dst. 1 s práv ního řá du (na hlíže ní do spisu) či po dle § 36 odst. 3 s práv ního řá du (seznáme ni s po dkla dy ro zho dnutí pře d je ho vy dá ním), o čemž byl s právním orgáne m prvé ho stupně řá dně po uče n (což ža lo bce ani nezpochybňoval). To, že žalo bce v ro zpo ru se zás ado u vigilantibus i ura scripta s unt svá práva nevyužil, ne může vytýkat správ ním o rgá nům, ný brž po uze a jeno m sobě, re sp. zvole né mu zástupci. Žalobce tak neb yl krácen na svých právech, neb ylo ani nutno ža lob ce info rmo va t o to m, že správní orgán b ude číst listiny za lo že né ve správním spise, neboť takový po stup se předpokládá vžd y (těžko by mo hl správní orgá n ro zhod no ut bez to ho, aby listiny ve správním spise za lo že né če tl). S práv ní říze ní je zásadně ne ve ře jné a pís e mné a bylo by absurdní, aby správ ní o rgá ny v každé m říze ní informovaly účastníky pís e mně ve de né ho říze ní o to m, že budou v určitý de n, ho dinu a minutu číst listiny zalo že né ve s práv ním s pise, s nimiž se může účastník říze ní se zná mit postupe m dle § 38 odst. 1 či 36 odst. 3 s práv ního řá du (s rov. na př. ro zsude k Ne jvyš š ího s práv ního soudu ze dne 29. 5. 2015, č. j. 5 As 197/2014 – 262). Takový postup by paralyzoval c hod veře jné správy (ve všec h říze níc h, v nic hž se jed ná ní ne na ř izuje, neboť se vyc há zí po uze z listin zalo žených ve správním sp ise, by totiž stejně v d ůsledk u žalobcem prosa zo va né interpretace § 51 odst. 2 správního řádu došlo k jakémusi „k va zijed ná ní“ a smysl § 49 odst. 1 správního řádu by se zce la vytratil) a interpretaci práv ních pře dpis ů ve doucí k takovým absurdním důsle dk ům je tře ba (per re ductio ne ad absurdum) o dmítno ut. Postup § 51 o dst. 2 s práv ního řá du je vy hra zen pro provádění těch důkazů, při je jic hž prová dě ní spo lupůso bí vedle vě cné ho obsahu důkazu i další skutečnosti (například při výslechu svědka způs ob reprodukce vylíčených okolností, c hová ní v průběhu výpovědi apod.), kte ré - ač ne jsou bez vlivu na posouzení vě ro ho dnos ti zdroje důkazu - nemo ho u

1 Na tomto mís tě je vhodné zdůraznit, že ustanovení § 53 odst. 6 správního řádu se nevztahuje na všechny písemnosti (dokumenty či listiny), které jsou součástí spisu a které s louží jako podklad pro rozhodnutí. Sepsání protokolu o provedení důkazu listinou má význam především u „listin“ podle odst. 1 tohoto ustanovení. Takový postup by zcela postrádal význam v případě, kdy určitá listina je a po celou dobu správního řízení (a i poté) zůstane součástí spisu, na základě čehož mají účastníci řízen í možnos t se s ní na základě § 38 s ezná mit – pouhé přečtení takové listiny nebo sdělení jejího obsahu neznamená z hled iska listiny samotné žádnou „přidanou hodnotu (srov. Vedral J. Správní řád. Ko mentář. 2. vydání. Praha: RNDr. Ivana He xne rová – BOVA POLYGON, 2012, str. 536 – 537, či r ozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2014, č. j. 10 As 16/2014 – 25, a ze dne 3. 7. 2013, č. j. 1 As 23/2013 - 53).

2 Vodůvodnění rozsudku ze dne 29. 5. 2015, č. j. 5 As 197/2014 – 26, Nejvyšší správní soud uvedl: „Smyslem ustanovení § 51 odst. 2 věta první správního řádu je umožnit účastníkům řízení, aby mohli být přítomni při provádění důkazů, nebylo-li k jejich provedení nařízeno ústní jednání. Dík y přítomnosti při provádění důkazů se mohou účastníci lépe seznámit s jejich obsahem a v návaznosti na to se detailně vyjádřit k důkazu. Je-li však jak o důkaz prováděn audiovizuální záznam, který byl pořízen z webových stránek jediného účastníka řízení, není vadou řízení, pokud nebyl tento účastník informován o provedení důkazu mimo ústní jednání. Bylo by naprosto bezúčelné, aby stěžovatel musel informovat žalobce o tom, že v uvedený den a hodinu si hodlá promítnout audiovizuální záznam, který byl pořízen z webových stránek samotného žalobce, a tak jím provést důkaz. Uvedené platí tím spíše, že správní orgán není povinen sdělovat účastníkům řízení předběžný úsudek o důkazu plynoucí z provedeného důkazního prostředku. Své úvahy o hodnocení důkazu vtělí správní orgán až do odůvodnění správního rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu). V této souvislosti je rovněž vhodné uvést, že v těchto případech platí také zásada písemnosti stanovená § 15 odst. 1 správního řádu, na kterou navazuje § 17 správního řádu, který upravuje obsah správního spisu. Podle § 17 odst. 1 věta druhá správního řádu přílohou, která je součástí spisu, jsou zejména důkazní prostředky, obrazové a zvukové záznamy a záznamy na elektronických médiích. S obsahem audiovizuálního záznamu se tedy žalobce mohl seznámit při nahlížení do spisu, např. v souvislosti se seznamováním se s podklady před vydáním rozhodnutí.“

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 8 - 52A 84/2015

být vy já dře ny na př. v protokolu. Jiná situace je u důkazu lis tino u, k terý se prová dí pře čte ním (po kterém účastník říze ní může zásadně v znášet pouze námitky zpochybňující pravost a správ nost listiny, takové ná mitky však může účastník říze ní vznést kdykoliv v průběhu s práv ního říze ní ne bo v oka mžik u, kdy je vyzván k seznáme ní se s podklady ro zho dnutí po dle § 36 odst. 3 s práv ního řá du). Proto na př. může i v civilním říze ní odvolací soud, aniž důka z lis tino u prove dl při odvolacím je dná ní, tento důka z jinak hodnotit a do jít tak i k jiný m skutkovým závěrům než soud prv ního stupně (srov. nap ř. ro zsude k Nejvyššího soudu ze dne 30. led na 2002, sp. zn. 25 Cdo 626/2000, uveře jně ný v Souboru civilních ro zhod nutí a stanovisek Nejvyššího so ud u, C. H. Beck, pod číslem C 997, a ro zsudk y ze dne 27. k větna 2009, sp. zn. 28 Cdo 2401/2008, ze dne 2. ř íjna 2012, sp. zn. 32 Cdo 1669/2012, ze dne 25. led na 2012, sp. zn. 25 Cdo 5157/2009, ze dne 22. led na 2013, sp. zn. 32 Cdo 3539/2012, ze dne 25. dubna 2013, sp. zn. 32 Cdo 4406/2011, a ze dne 24. zář í 2013, sp. zn. 33 Cdo 3787/2011, a d ůvod y ro zsudk u ze dne 25. února 2014, sp. zn. 32 Cdo 2368/2013, uve řejně né ho pod číslem 72/2014 Sbírky soudních ro zhod nutí a stanovisek, ze dne 15. dubna 2015, sp. zn. 32 Cdo 1102/2013). Ostatně i po ra dní sbor minis t ra vnit ra ke s prá vnímu řá du se shodl na tom (viz závě r č. 115 ze dne 8. 6. 2012, dostupný na http://www. mvc r.c z/cla ne k/zave ry-po ra dniho-s bo ru- minis t ra-v nit ra-ke -s prav nimu- ra du.as px), že při doka zová ní prostřednictvím pís e mnýc h po dkla dů js ou práva účastníka říze ní za jiš tě na postupe m po dle § 36 odst. 3 s práv ního řá du, § 51 odst. 2 s práv ního řádu se ne uplat ní (pouze pokud by správní orgán př is toupil k zís kání podkla dů jakožt o pra me nů důka zů jiným způsobem, např. přizváním pracovníka jiného orgá nu ke sdě le ní urč itýc h s kuteč nos tí význa mnýc h k objas nění sta vu věc i, mě l by se i zde upla tnit § 51 odst. 2 správního řádu a účastník říze ní by mě l být o úkonu vyrozuměn).

Při vědomí ro zd ílů me zi so ud ním řízením správním a správním řízením krajský so ud pro úp lnos t dodává, že ani v řízení před správním so ude m se doka zo vá ní správním spisem nepro vád í, byť z je ho obsahu správní soudy vyc há zejí a důkazní prostředky (důkazy) v něm obsažené hod no tí. Např. v odůvodnění ro zs udku ze dne 12. 11. 2015, č. j. 7 As 238/2015 – 31, Nejvyšší správní so ud uvedl: „Dokazování nicméně není potřeba provádět obsahem správního spisu, neboť ten je obrazem a výsledkem správního řízení, dokládá skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 – 117, č. 2383/2011 Sb. NSS).“

Nad rá mec nutné ho odůvo dně ní je mo žno dodat i to, že nekonání je dnání ne ní automaticky vadou říze ní ma jící za násle de k zruš e ní žalova né ho ro zho dnutí ani v pře stupkové m říze ní. Nejvyšší správní so ud se již ve své judikatuře obdobnou otá zko u zab ýva l, a to např ík lad v ro zsudk u ze dne 16. 3. 2005, č. j. 3 As 46/2004 - 60, v jeho ž odůvodnění ko ns tato val, že správní orgá n, který v prvním stup ni v řízení o přestupku ro zhod l, aniž by naříd il ústní jed ná ní (§ 74 odst. 1 záko na č. 200/1990 Sb., o přestupcích), se dopustil vad y ř íze ní. Tato vada však ne mus í mít bez da lš ího vliv na záko nno st ro zhod nutí. To též platí i pro případné porušení § 51 odst. 2 správního řád u. I kdyby tedy v daném případě došlo k porušení výše c ito va nýc h usta no ve ní správního řádu (§ 49 odst. 1, § 51 odst. 2 správního řádu), jak tvrd í žalobce, ne mě lo by toto pochybení vliv na zákonnost ro zhod nutí v situaci, kdy správní orgány vyc há ze ly po uze z listin, s nimiž se ža lob ce mo hl v průběhu řízení se zná mit a vznést vůč i nim výhrady.

Pok ud jde o tře tí skupinu ná mite k, kterými se žalo bce s nažil zpo chy bnit skutkový stav zjištěný správními o rgá ny, je tře ba pře dně zdůraznit, že tyto námitky by ly po prvé

[OBRÁZEK]pokračování - 9 - 52A 84/2015

upla tně ny až v ža lobě , a to zce la účelově (obdobně s ub jekt zastup ujíc í žalobce ve správním říze ní /FLEET Control., s.r.o./ postupo va l v řadě jinýc h věc í, které správní soudy již projed ná va ly, a obstrukční charakter je ho s tra te gie je proto pro správní soudy noto rie to u). Domníval-li se žalobce, že s práv ní orgán prvé ho stupně poc hy bil při zjišťování skutkového stavu, nic mu ne brá nilo na mítno ut to již v odvolání, což však neučinil (po ruš il tak obe cně uznáva no u zásadu vigilantibus iura scripta s unt /srov. ro zsudk y Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2012, č. j. 1 As 148/2011 - 52, či ze dne 3. 2. 2010, č. j. 1 Afs 103/2009 – 232, č. 2033/2010 Sb. NSS/). Ny ní již námitky zpoc hy bňující zjištěný skutkový stav věci ne lze pře d správním soudem proje dnat (srov. bod 14 odůvodnění ro zsudk u Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2015, č. j. 9 As 42/2015 – 39, bod 45 od ůvod ně ní ro zsudk u téhož soudu ze dne 28. 5. 2015, č. j. 9As 291/2015 – 39, bod 27 odůvod ně ní rozsudk u tého ž soudu ze dne 7. 10. 2015, č. j. 9 As 27/2015 – 59, či ro zsudk y Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, č. j. 2 As 215/2014 – 43, a ze dne 28.5.2015, č. j. 9 As 291/2014 - 39). Jak totiž již mno hokrá t ko nsta to va l Nejvyšší správní so ud, základním smyslem a úče le m pře zk umu správních rozhodnutí ve správním soudnictví je poskytnutí so ud ní ochrany v případ ec h, kdy osoby, jež tvrd í, že byly na svých p rávech dotčeny, se svých práv nedo mo hly před správním orgá ne m, ač se o to pokusily. Správní soudnictví ta dy ne ní pro to, aby suplovalo říze ní pře d správ ním o rgá nem, a s o hledem na o mezený re vizní pře zk um v odvolacím říze ní (z pos led ní doby sro v. např. ro zs udek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2015, č. j. 9 As 27/2015 – 59, bod 27 od ůvod ně ní). Ža lobc i je třeba též připo me no ut, že tak, jako nikdo nemůže mít prospěch ze své ho protip rá vního jed ná ní, ne může mít nikdo v demokratickém právním státě prospěch ani z jed ná ní právní řád úmyslně obcházejícího či právní řád zneužívajícího3 (shodně sro v. usne se ní Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 3231/14).

Opět nad rámec nutné ho od ůvod ně ní krajský so ud dod á vá, že to kd y, kde a v jakém čase byl zap arko vá n a uto mob il žalobce, b ylo spolehlivě proká zá no foto gra fie mi za lo že nými na listu číslo 3 a 4 správního sp isu, na nichž je zac hyce n a uto mob il žalobce, příslušná dopravní značka IP13c (společně s a uto mob ile m žalobce), údaj o to m, kdy b yla fo to gra fie poř íze na a dále i údaje z pa rko vac ího automatu o to m, v jaké době je parkování zpop la tně no, přiče mž z těchto údajů je zřejmé i to, že a uto mob il ža lobce byl na p laceném parkovišti zapa rko vá n v době, kdy bylo nut no parkovné zaplatit. Časový úda j přitom neb yl zjiště n z hodinek, z fotoaparátu ani z telefo nu, jak se mylně domnívá ža lob ce (viz list číslo 4 správního sp is u). I kdyb y to mu však tak bylo a jed na lo se „po uze “ o pracovní měřid lo (§ 3 odst. 4 zákona o metrologii), nebránila by tato skutečnost, aby výs tup z tako vé ho měř id la s lo užil jako podk lad ro zhod nutí o pro tiprá vním jed ná ní (k to mu sro v. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 11. 2015, č. j. 10 As 159/2014 – 36), zvlá ště když žalobce k prokázání svých spekulativních (a prima vista úče lo výc h) tvrzení o nep řes nos ti měře ní času nepřed lo žil (a ani neo znač il) jediný d ůka z.

3 Připo menout lze na tomto místě i slova Deklarace lidských práv a občanských povinností (součástí tzv. Ústavy z roku III /22. 8. 1795/): „Není dobrým člověkem ten, kdo nezachovává upřímně a striktně zákony /článek 5/. Ten, kdo zákony otevřeně porušuje, se dostává se společností do sporu /článek 6/. Ten, kdo zákony obchází lstí či vychytralostí, aniž je otevřeně přestupuje, pošk ozuje zájmy všech lidí a stává se nehodným jejich přízně a úcty /článek 7/.“ (Tinková, D. /editorka/. Zro zení občana: antologie dokumentů z Francouzské revoluce. 1. vydání, Praha: Academia, 2015, s. 351).

pokračování - 10 - 52A 84/2015

Lze tedy uzavřít, že skutkový stav byl správními orgány dostatečně zj iště n a nebylo třeba provádět další doka zo vá ní, nap ř. výslec he m zasahujícího policisty (s ro v. ro zsudk y Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2014, č. j. 3 As 128/2013 – 36, nebo ze dne 26.1.2015, č. j. 8 As 109/2014 – 70, popř. ze dne 22. 10. 2015, č. j. 8 As 110/2015 - 46). Předvolávat zasa hujíc í policisty v této věci (parkování), pok ud byl na víc skutek fo to gra fick y řádně zdok ume nto vá n, by b ylo v ro zporu se zá sado u procesní eko no mie a b ylo by zb yteč né (srov. shod ně již výše zmíněné ro zsudk y Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 128/2013 – 36 a 8 As 109/2014 – 70). Krajský so ud proto uzavírá, že tvrzení žalobce up la tně ná až v žalobě ne zpoc hyb nila zjiště ný sk utko vý stav a že správní orgány dostatečně prok á za ly spáchání správního de lik tu.

Jde-li o ná mitk u, že rozhodnutím ze dne 16. 3. 2015, č. j. KrÚ 17894/2015/ODSH/8, jímž ža lo va ný zr uš il rozhodnutí správního orgánu prvého stup ně a věc mu vrátil k no vé mu projed ná ní, neboť správní orgán prvé ho stup ně uložil sankci po uze ve výši 500 Kč, tedy pod spodní hra nic í záko ne m sta no ve né sa zb y, porušil ža lo va ný zásadu zákazu re fo rma tio nis in pe ius ve správním řízení (čtvrtá námitka), pak ta zjevně s měř uje proti jinému než ža lo vanému rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí správního orgánu prvé ho stup ně po tvrzo vá no, niko liv mě ně no či r uše no. Nadto takový po stup ža lo va né ho neb yl ne záko nný, neboť ho § 90 odst. 3 správního řádu připouští. Zr uše né ro zhod nutí správního orgánu prvé ho stupně totiž b ylo v daném případě prima vista v ro zporu s právními předpisy, šlo přitom o jed no zna č ný a příkrý rozpo r s jasným usta no ve ním záko na.

Pro úplnost je mo žno dodat, že Ús tav ní soud, kte rý je finálním vnitrostátním interpretem práva, již v od ůvod ně ní us nese ní ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. III. ÚS 880/08, uvedl:

„Pro oblast správního trestání nelze z ústavněprávních předpisů dovodit všeobecný zákaz změny rozhodnutí v neprospěch odvolatele (zákaz reformationis in peius). Tak ov ý zákaz nelze odvodit ani z práva na spravedlivý proces, zakotveného v článku 6 odst. 1 Úmluvy, ani z článku 36 odst. 1 Listiny, ani z článku 2 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě. Lze odkázat též na publikované doktrinární názory uznávaných autorit české právní vědy. Např. J. Pražák a J. Hoetzel uznávali možnost změny v neprospěch odvolatele v případech, kdy prvoinstančním rozhodnutím nebyl dostatečně chráněn veřejný zájem (v iz Pražák, J.: Rak ousk é práv o veřejné. Díl druhý, Rakouské práv o správní. Praha : Nákladem Jednoty právnické, 1905, s. 128; Hoetzel, J.: Československé správní práv o : část všeobecná. Praha : Melantrich, 1934, s. 331). Ani na úrovni obyčejného práva takový všeobecný a bezvýjimečný zákaz neplatí. Správní řád č. 71/1967 Sb., aplikovaný v době, kdy v této věci bylo rozhodováno, takové pravidlo neobsahoval. Za zmínku stojí, že nynější správní řád č. 500/2004 Sb. sice v ustanovení § 90 odst. 3 praví, že odvolací správní orgán nemůže změnit napadené rozhodnutí v neprospěch odvolatele, avšak zároveň obsahuje výjimky pro případy, kdy odvolání podal také jiný účastník, jehož zájmy nejsou shodné, anebo je napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy nebo jiným veřejným zájmem. Zákaz reformationis in peius mohou ovšem uprav ov at speciální normy, jako tak činí např. ust. § 82 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, které se však na jiné správní delikty nevztahuje.“

Te nto právní názor pak Ús tav ní soud zopakoval i v o důvo dně ní us ne se ní ze dne

29. 4. 2010, sp. zn. II. ÚS 1154/10, v o důvo dně ní usnesení ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. I. ÚS

[OBRÁZEK]pokračování - 11 - 52A 84/2015

2252/10, a v o důvo dně ní usnesení ze dne 15. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2346/13. V odůvodnění pos led ně c ito va né ho usne se ní Ústavní so ud ko nk rétně uvedl: „Protože ustanovení § 90 odst. 3 správního řádu dává ve vztahu k této zásadě přednost zásadě legality před subjektivním zájmem (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 1154/10 ze dne 29. dubna 2010), a tento princip ve správním řízení bez dalšího nemá ústavněprávní základ (sp. zn. III. ÚS 880/08, U 1/52 SbNU 743)“. Jedná se tak zje vně o v ro zho dovací praxi Ústavního soudu us tále ný práv ní názor (s ro v. ovšem ro zsud ek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2014, č. j. 2 Afs 67/2013 – 53).

Pok ud jde o ná mitky žalo bce (upla tně né s ubs titute m Ja roslava Topola, advokáta, pa nem Václave m Vo říš kem, advokátem) týka jící se opráv ně ní ve do ucího o dbo ru ža lované ho (pa na Ladislava Umbra una ) po de psat vy já dře ní žalova né ho k žalo bě a opráv ně ní re fe re nta tého ž odboru (pa na Mo jmíra Dry mla) je dna t jméne m žalova né ho pře d s oude m, tak ty jsou prima vis ta liché. Obě zmíněné úřední osoby krajský so ud z úřed ní činnosti zná, ví té ž, jaká je jejich pozice u ža lo va né ho. Krajskému soudu je též z úřed ní činnosti zná mo, že pod le vnitřních předpisů ža lo va né ho je za ža lo va né ho oprávněn vedo uc í odboru podepsat (mimo jiné ) i vyjádření k žalobě (srov. např. rozsudek zdejšího soud u ve věc i sp. zn. 61A 24/2014). Pok ud jde o pa na Mojmíra Drymla, pak ten předložil soudu řád né pověření podepsané vedo uc ím úřad u (§ 33 odst. 5 s. ř. s.), které je za lo že no v so ud ním spise. V podrobnostech odkazuje krajský so ud na protokol o jed ná ní ze dne 20. 1. 2016. Navíc námitky tohoto druhu vyhodnotil jako lic hé opakovaně i Nejvyšší s práv ní soud (sro v. např. ro zs udek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2015, č. j. 7 As 83/2015 – 56, či rozsudek tého ž soudu ze dne 16. 7. 2015, č. j. 4 As 63/2015 – 52, bod 21), a proto k rajský s oud av izuje , že se k nim již v budo uc nu ne bude v jinýc h věcech vy ja dřovat (ostatně požadavek, aby jménem ža lo va né ho vystupovala osoba k to mu oprávněná, ne lze řadit me zi podmínky ř íze ní, ža lo va ný na víc v říze ní ne mus í aktivně vys tupo vat vůbec). Jejich případné opakované uplatnění Vác la ve m Voř íške m, ad voká te m, při jed ná ní soudu (spo je né s požad a vke m, aby byly ná mitk y zapro toko lo vá ny) nadto bude krajský so ud považovat za procesní obstrukci a projev neúcty k soud u (k to mu sro v. usnesení představenstva České advokátní ko mory č. 1/1997 Věstník u ze dne 31. října 1996, kterým se sta no ví p ravid la pro fes io ná lní etiky a pra vid la so utě že advokátů České rep ub lik y /etický kodex/).

K žalo bce m navrže nému doka zová ní „přestupkovým spisem“ soud ne přis to upil (viz protokol o jed ná ní ze dne 20. 1. 2016). Jednak ža lobce ani ne uved l, o jaký „přestupkový sp is“ se mě lo jednat, jednak ža lobc e jaksi p ře hléd l, že žád né p řestupko vé řízení neprob íha lo (ostatně proto b ylo postupo vá no pod le § 125f záko na o silničním provozu), neboť věc podezření ze spáchání přestupku byla od lo že na, a proto postrádá smysl provádět dokazování „k prokázání toho, jak probíhalo přestupkové řízení“, jak na vrho va l zástup ce ža lobce (resp. je ho substitut - Vác la v Voříšek, advokát) při jed ná ní dne 20. 1. 2016. Všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí soudu byly obsaženy v před lo že né m správním spise.

Je liko ž zák lad ní ža lob ní námitky nebyly důvodné, krajský so ud ža lob u podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl (výrok I).

pokračování - 12 - 52A 84/2015

Ža lobc e neb yl v říze ní úspěšný, ne má proto prá vo na ná hrad u nák lad ů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s. a co ntra rio), úspěšný žalo vaný se prá va na ná hrad u nák lad ů říze ní vzd a l. Krajský so ud proto ro zhod l, že žádný z účas tník ů ne má prá vo na ná hrad u nák lad ů řízení (výrok II).

P o u č e n í :

Ro zs udek, který byl do ručen účas tník ům, je v právní moc i.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost (mimořádný opravný prostředek) ve lhůtě dvou týd nů ode dne je ho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhoto ve níc h u Nejvyššího správního so ud u, se sídlem Moravské ná městí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní so ud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím d ne, který se svým označením shoduje se d nem, který urč il počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). P řipad ne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je pos led ním dnem lhůty ne jb líže nás led ujíc í pracovní de n. Zme šká ní lhůty k podání kasační stížnosti ne lze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z d ůvod ů uvede nýc h v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsaho vat označení ro zhod nutí, proti ně muž s měř uje, v jakém ro zsa hu a z jak ýc h d ůvod ů jej stě žo va te l napadá, a údaj o to m, kdy mu b ylo rozhodnutí do ruče no.

V řízení o kasační stížnosti musí být stě žo va te l zasto upe n advokátem; to neplatí, má-li stě žo vate l, je ho za měs tna nec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdě lá ní, které je pod le zvláš tníc h zákonů vyžado vá no pro výko n ad vok ac ie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vyb írá Nejvyšší správní so ud. Variabilní symbo l pro zaplacení so ud ního poplatku na úče t Nejvyššího správního soudu lze získat na je ho interne to výc h stránkách: www. nsso ud.c z.

V Pard ub ic íc h dne 20. led na 2016

Jan Dvo řák v. r.

předseda senátu

Za správnost vyho to ve ní: Vlad imír a P íchová