6 Azs 163/2015 — Nejvyšší správní soud

30 A 69/2016- 33 - text 7 pokračování 30A 69/2016 Číslo jednací: 30A 69/2016 - 33 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobkyně: N. T. D., nar. ..., státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, zast. JUDr. Radko Reschem, advokátem se sídlem Podolská 124, Praha 4, proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 2. 2016, č. j. MV-179814-4/SO-2015, t akto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „ministerstvo“) ze dne 18. 11. 2015, č. j. OAM-2523-11/ZR-2015, byla žalobkyni zrušena platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podle ustanovení § 46a odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a podle § 46a odst. 3 stejného zákona jí byla stanovena lhůta k vycestování z území České republiky do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, nejpozději do 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Žalovaný k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozhodnutím napadené prvoinstanční rozhodnutí zrušil a správní řízení ve věci zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu zastavil. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobkyně pobývá na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. Žalovaný dále uvedl, že dne 2. 9. 2015 správní orgán I. stupně z výpisu z evidence Rejstříků trestů zjistil, že žalobkyně byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2014, č. j. 4T 7/2014, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 4. 2015, č. j. 12 To 8/2015, shledána vinnou ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku v souběhu s úmyslným přečinem padělání a pozměnění peněz podle § 233 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let. Stejného dne správní orgán I. stupně zahájil správní řízení o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu z důvodu pravomocného odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu. Na základě zjištěných skutečností správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 18. 11. 2016, č. j. OAM-2523-11/ZR-2015, zrušil žalobkyni platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podle ustanovení § 46a odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. V rámci odvolacího řízení žalovaný z cizineckého informačního systému zjistil, že žalobkyni ke dni 31. 12. 2015 zanikla platnost povolení k dlouhodobému pobytu uplynutím doby jeho platnosti. Uvedl, že žalobkyně o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nepožádala. Ač je žalobkyně v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody, nejedná se dle žalovaného o překážku v podání uvedené žádosti. Pokračoval, že předmětná žádost nemusí být podána osobně a žalobkyně měla možnost ji v zákonné lhůtě podat prostřednictvím provozovatele poštovních služeb či svého zmocněného zástupce. Žalovaný konstatoval, že vzhledem k zániku povolení k dlouhodobému pobytu žalobkyně v současné době pobývá na území České republiky na základě § 18 písm. d) bod 1. zákona o pobytu cizinců, podle něhož může cizinec pobývat na území České republiky přechodně bez víza, je-li ve výkonu zabezpečovací detence, vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody. Žalovaný citoval ustanovení § 90 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále také jen „správní řád“), podle kterého „jestliže odvolací správní orgán zjistí, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího zruší napadené rozhodnutí a řízení zastaví, ledaže jiné rozhodnutí o odvolání může mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků“, dále citoval ustanovení § 66 odst. 2 správního řádu, podle kterého „řízení vedené z moci úřední správní orgán usnesením zastaví, jestliže zjistí, že u některého správního orgánu již před zahájením tohoto řízení bylo zahájeno řízení v téže věci, nebo jestliže v řízení, ve kterém nemohou pokračovat právní nástupci, odpadl jeho důvod, zejména jestliže účastník zemřel nebo zanikl, anebo zanikla věc nebo právo, jehož se řízení týká“. Žalovaný uzavřel, že shledal důvod pro zrušení prvoinstančního rozhodnutí a zastavení řízení spočívající v tom, že žalobkyni zanikla uplynutím doby platnost povolení k dlouhodobému pobytu, a proto u řízení o zrušení platnosti tohoto povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití odpadl důvod jeho dalšího vedení. II. Obsah žaloby Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání napadeného rozhodnutí a jeho zrušení, případně vyslovení jeho nicotnosti a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalobkyně uvedla, že napadá rozhodnutí žalovaného ve výroku o zastavení řízení. Co se týče výroku o zrušení prvoinstančního rozhodnutí, žalobkyně nesouhlasí s důvody zrušení rozhodnutí, samotné zrušení prvoinstančního rozhodnutí však považuje za správné. Napadené rozhodnutí dle žalobkyně trpí vadami, které odůvodňují jeho zrušení. Jedná se zejména o nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí. Rozhodnutí trpí i vadami, které vyvolávají jeho nicotnost. Dále namítá, že se žalovaný nezabýval skutečnostmi, které uvedla ve svém odvolání. Žalobkyně konstatuje, že zákon o pobytu cizinců je zajisté složitým právním předpisem, některá jeho ustanovení jsou nesrozumitelná nejen laikům, ale zcela jistě i odborníkům. Namítá, že žalovaný zřejmě nezná ustanovení § 44a odst. 4 zákona o pobytu cizinců, podle kterého „platnost povolení k dlouhodobému pobytu vydaného za účelem společného soužití rodiny nelze prodloužit, je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto povolení (§ 46a)“. V daném případě nelze přehlédnout, že správní orgán I. stupně dne 2. 9. 2015 takové řízení zahájil a skončil (nepravomocně) rozhodnutím ze dne 18. 11. 2015, které žalobkyně napadla odvoláním. Žádat o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu je tak dle žalobkyně zcela zbytečné. K možnostem „neosobního“ podání žádosti postupem, který žalovaný uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí namítla, že praxe žalovaného je poněkud jiná. Zde poukázala na několikahodinové čekání na pracovištích příslušného odboru žalovaného a na to, že řadu zákonem stanovených náležitostí ani jinak, než osobní přítomností splnit nelze. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že rozhodnutím žalovaného byla zbavena možnosti domáhat se přezkoumání postupu správního orgánu I. stupně. Požádat o prodloužení povolení pobytu mohla platně teprve po zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného k žalobě V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na obsah svého rozhodnutí a na spisový materiál a navrhl zamítnutí žaloby. Zdůraznil, že právo žalobkyně k dlouhodobému pobytu na území ČR zaniklo dne 31. 12. 2015, tedy v průběhu odvolacího řízení vedeného žalovaným, uplynutím doby. Vzhledem k tomu, že není možné zrušit právo v době, kdy již zaniklo z jiného právního důvodu, postupoval žalovaný podle § 90 odst. 4 ve spojení s § 66 odst. 2 správního řádu a napadené prvoinstanční rozhodnutí zrušil a řízení v předmětné věci zastavil. Dle žalovaného ustanovení § 46a zákona o pobytu cizinců nevylučuje podání žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. Ač žalobkyně z důvodu pobytu ve výkonu trestu nemohla tuto žádost podat osobně, mohla tak učinit prostřednictvím svého zmocněného zástupce, případně prostřednictvím provozovatele poštovní přepravy. IV. Posouzení věci krajský soudem Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem udělili souhlas způsobem předvídaným v § 51 odst. 1 větě druhé s. ř. s. Krajský soud přitom dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu důvodnou neshledal. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že žalobkyni bylo dne 1. 1. 2011 uděleno povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem společného soužití rodiny s platností do 31. 12. 2015. Z výpisu z evidence cizinců s povoleným pobytem na území ČR soud ověřil, že manžel žalobkyně (nar. ..., st. příslušnost Vietnam) má v ČR uděleno povolení k trvalému pobytu od 27. 4. 2006. Společn