3 Ads 279/2015 — Nejvyšší správní soud

29 Ad 14/2017- 117 - text  10 29 Ad 14/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobce: P. V., narozen ... bytem D. V. u H., D. V. 22 zastoupen JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem advokátní kanceláře PPS advokáti, s.r.o. se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19 proti žalované: České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25 o invalidní důchod, k žalobě proti rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 12. 6. 2017, čj. 540 224 3484/315-EKO takto: I. Rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 12. 6. 2017, čj. 540 224 3484/315-EKO se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám zástupce náhradu nákladů řízení v částce 13.915,- Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal přezkoumání správnosti a zákonnosti rozhodnutí žalované o námitkách, které obsahovalo tři výroky. Prvním výrokem bylo zčásti změněno rozhodnutí orgánu I. stupně ze dne 12. 12. 2016 č. I., kde byl doplněn výrok následujícího znění: „Doplatek částečného invalidního důchodu náleží podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s ustanovením čl. II bodu 14 zákona č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2009“, ve zbytku se rozhodnutí potvrzuje. Druhým výrokem bylo potvrzeno rozhodnutí II., námitky byly zamítnuty. Třetím výrokem bylo zčásti změněno rozhodnutí III., bylo doplněno výrokem: „Doplatek invalidního důchodu náleží podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů od 1. 1. 2010. Ve zbytku bylo rozhodnutí potvrzeno. 2. Soud doplňuje, že orgán I. stupně vydal dne 12. 12. 2016 tři rozhodnutí, a to I., kterým byl žalobci přiznán podle ust. § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/1988, o sociálním zabezpečení (v rozhodnutí nesprávně uvedeno o důchodovém pojištění – pozn. soudu), ve spojení s ust. § 68 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon č. 155/1995 Sb.), od 20. 6. 1990 částečný invalidní důchod ve výši 598,- Kč měsíčně. Spolu s valorizačním zvýšením dosáhl částečného invalidního důchodu nově ke dni 31. 12. 2009 výše 4.824,- Kč měsíčně (základní výměra činila 2.170,- Kč měsíčně a procentní výměra činila 2.654,- Kč měsíčně). V odůvodnění rozhodnutí byl žalobce informován o tom, že dle ust. § 55 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., zanikl nárok na doplatek důchodu za dobu před 22. 2. 2011. Rozhodnutím II. byla žalobci zamítnuta žádost o plný invalidní důchod podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2009, pro nesplnění podmínky potřebné doby pojištění v rozhodném období před vznikem invalidity konstatované ke dni 1. 3. 2001. Současně bylo konstatováno, že tímto rozhodnutím není dotčen nárok na částečný invalidní důchod za dobu do 31. 12. 2009. Rozhodnutí III. stanoví, že od 1. 1. 2010 náleží žalobci podle ust. § 56 písm. d) a ust. § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., nárok na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 7.478,- Kč měsíčně. Po provedené valorizaci od lednové splátky v r. 2011, 2012, 2013, 2014, 2015 a 2016 činí výše důchodu k datu rozhodnutí 8.210,- Kč měsíčně (základní výměra důchodu činí 2.440,- Kč měsíčně a procentní výměra činí 5.770,- Kč měsíčně). V odůvodnění rozhodnutí je dále žalobce informován o tom, že dle ust. § 56 odst. 1 písm. b) cit. zákona doplatek důchodu náleží pět let zpět od uplatnění nároku, tj. od 22. 2. 2011. II. Žalobní argumentace 3. Podstatou žaloby je námitka o tom, že žalobce je přesvědčen, že stav invalidity u něho vznikl již mnohem dříve, má k dispozici zprávu ošetřující lékařky MUDr. S. z 30. 2. 2011 o tom, že je veden v ordinaci od r. 2000, ale již před tím byl veden na psychiatrii a byl hospitalizován pro paranoidní schizofrenii, lékařka se znala s jeho dřívějším ošetřujícím lékařem, který však již zemřel a došlo ke ztrátě žalobcovy dokumentace. Z ní by bylo jasně patrné, že žalobce se léčil s různými chorobami i psychiatrickou podstatně dříve, již před rokem 2000 se opět ztratila dokumentace žalobce od lékařky MUDr. H., tato byla vedena od dětských let žalobce. Žalobce tak není spokojen s napadeným rozhodnutím o námitkách, které žalovaná vydala dne 12. 6. 2017, je krácen na svých právech, a to i na rozhodnutí o doplatcích dávky. 4. Dle dobrozdání lékařů je žalobce invalidní od r. 1990. V r. 2001 byl shledán invalidním, ale neměl splněnu podmínku potřebné doby pojištění. V soudním řízení mu bylo sděleno, že se musí přihlásit na úřadu práce, tam mu bylo v Liberci sděleno, že toto nelze, neboť je invalidní, má se přihlásit na dávky v nouzi. Následně byl nemocen a sháněl práci, ta mu ale byla vždy po lékařské prohlídce odřeknuta, pokaždé doplatil na diagnozu schizofrenie. Hledal si práci brigádníka, ta se ale nezapočítávala do doby pojištění, sice takto krátkodobě pracoval asi 5 – 6 roků do r. 2010, ale takové krátkodobé úvazky není schopen nijak doložit, snad jen svědecky od lidí, kteří mu tuto práci poskytli. Vzpomíná na brigádu v Jablonci nad Nisou, kde pan Ing. J. rozdával domácí práci pod hlavičkou různých firem, jednalo se o návleky korálků, zde odpracoval žalobce asi 2 – 3 roky. Takto si přivydělával k dávce v nouzi, tyto mu byly ale zamítnuty a ocitl se ve velmi svízelné situaci. Měl nulový příjem, žádal o důchod, ale dostával opakovaně zamítavá rozhodnutí. Je přesvědčen, že mu v minulosti byla opakovaně zamítána jeho žádost o invalidní důchod nejen z důvodu nesprávného medicínského posouzení, ale i pro nesprávný postup orgánu sociálního zabezpečení, a to po r. 2000 i v letech následujících. Záležitost posuzuje žalobce tak, že byl dlouhou dobu nezájem mu vyhovět. Není pravdou, že se obracel na ČSSZ s žádostí o přiznání plného invalidního důchodu až v r. 2007, žádal opakovaně každý rok, vždy byl ale odmítnut, byť i jen s žádostí o sepsání u některé z OSSZ. Byl opakovaně léčen v Bohnicích v pavilonu č. 22, což byl tenkrát vězeňský pavilon, léčba vždy trvala několik měsíců, léčil se i během dalších let věznění a vazby, byl nepřetržitě ve vazební psychoze. Pravdivá není ani informace o jeho odmítnutí léčby v r. 2011, ani to, že mu mohla pomáhat rodina, všichni žili jen z invalidních důchodů. Sám se o možnosti pobírání částečného invalidního důchodu dozvěděl až v r. 2017. Chybí podstatná část jeho zdravotní dokumentace za mnoho let, tím se nikdo nezabýval, ač se nacházel v těžkém zdravotním stavu. Pokud by mu v posledních letech nepomáhala jeho družka zastupováním před úřady, nikdy by mu nevyhověly. Z důvodu krácení práv proto žalobce navrhl nové posouzení své věci a doplacení důchodu v plném rozsahu. 5. V dalších přípisech soudu pak žalobce sdělil, že mu nikdy nebylo umožněno nahlížet do svého spisového materiálu, jeho zdravotnická dokumentace je neúplná, toto je však dílem nedbalosti a nedůslednosti státních úředníků. V r. 1989 byl postřelen VB v oblasti kyčle, byl ošetřen záchrannou službou Mělník, byl v těžkém duševním stavu, následně se léčil v Bohnicích a v Kosmonosech, tímto se nikdy nikdo nezabýval. Mnoho měsíců odpracoval pro potřeby vězeňské služby, šlo o tzv. dobrovolně-povinné práce, bez nároku na odměnu. Jednalo se o údržbu okolí věznice, práce v kuchyni, úklid kanceláří, toto se ale nikde neregistrovalo. Odměnou bylo povolení sledovat televizi. III. Vyjádření žalované 6. Z písemného vyjádření žalované ze dne 24. 7. 2017 vyplývá, že podkladem pro vydání výše uvedených tří rozhodnutí ve věci žalobce bylo posouzení jeho zdravotního stavu Okresní správou sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) v Jičíně dne 8. 7. 2016, podle něhož byl žalobce od 20. 6. 1990 do 31. 12. 1995 částečně invalidní dle § 37 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl schopen vykonávat zaměstnání jen ze zvlášť ulehčených pracovních podmínek a v důsledku toho byl předpoklad podstatného poklesu výdělku. Od 1. 1. 1996 do 28. 2. 2001 byl žalobce dle § 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2009 částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %. Od 1. 3. 2001 je žalobce plně invalidní dle ust. § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2009, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %. Od 1. 1. 2010 jde o invaliditu třetího stupně dle § 39 odst. 2 písm. c) téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 80 %. 7. Z námitek žalobce plyne žádost o doplacení invalidního důchodu již od r. 2001. Žalovaná v řízení o námitkác