8 As 110/2015 — Nejvyšší správní soud

30 A 134/2016- 38 - text 20 pokračování 30A 134/2016 Číslo jednací: 30A 134/2016 - 38 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta v právní věci žalobce: Alessandria Hradec Králové, spol. s r. o., se sídlem třída SNP 733, Hradec Králové, zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. září 2016, č. j. KUKHK-28389/DS/2016/GL, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení Žalovaný shora označeným rozhodnutím změnil ve výrokové části rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 17. 5. 2016, zn. SZ MMHK/067288/2016 OD2/MV MMHK/091957/2016, skutkovou větu následovně: „Dne 25. 04. 2014 v 20:50 hodin v obci Hradec Králové provozoval v rozporu § 38 odst. 1 písm. e) motorové vozidlo tovární značky Mercedes Benz SL63 AMG, registrační značky X, ačkoliv toto vozidlo nesplňovalo podmínky pro provoz na pozemních komunikacích. Při silniční technické kontrole provedené Policií ČR, DI Hradec Králové, bylo zjištěno, že vozidlo nesplňuje podmínky pro provoz na pozemních komunikacích, neboť vozidlo nemělo platnou technickou prohlídku a měření emisí – platnost do 27. 03. 2014.“ Ve zbytku uvedené rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové potvrdil. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl odvolatel uznán vinným z porušení ustanovení § 38 odst. 1 písm. e) v příčinné souvislosti s ustanovením § 37 písm. c) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2014 (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“). Tímto jednáním se odvolatel měl dopustit správního deliktu dle ustanovení § 83a odst. 1 písm. l) citovaného zákona. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 500,- Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1. 000,- Kč. II. Obsah žaloby Žalobce shrnul žalobní námitky do sedmi bodů. V prvním z nich nejprve namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nesrozumitelnost, protože výrok neobsahuje natolik pregnantní popis skutku, který by jednoznačně vedl k závěru, že předmětný skutek naplňuje skutkovou podstatu správního deliktu, který je v něm správním orgánem spatřován. Dle jeho názoru z výroku nejsou patrné skutkové okolnosti, které by vedly k jednoznačnému závěru, že vozidlo žalobce bylo v předmětném čase a místě provozováno. Ve výroku je toliko uvedeno, že vozidlo bylo provozováno, nejsou však v něm uvedeny skutečnosti, ze kterých by toto právní hodnocení vyplývalo. Pouhá silniční technická kontrola provedená policí neimplikuje provozování vozidla. Rovněž není z výroku patrné, kdy a kde předmětná silniční kontrola měla proběhnout. V rámci této žalobní námitky dále žalobce namítl, že správní orgány se vůbec nezabývaly tím, co je to provozování vozidla, neodůvodnily, jak dospěly k závěru, že žalobce předmětné vozidlo provozoval, a ani neprovedly v tomto směru žádné dokazování. Obsahem správního spisu žádný podklad, ze kterého by provozování vozidla žalobcem v předmětném čase a místě bylo možné dovozovat, není. Dle názoru žalobce však není pro nynější řízení podstatné, zda jeho vozidlo bylo či nebylo provozováno. Stěžejní je, že správní orgány se touto otázkou vůbec nezabývaly, a to jak ve fázi dokazování, tak při následném odůvodňování svých právních závěrů. Z těchto důvodů je nezbytné napadená rozhodnutí zrušit pro zjevnou nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, jakož i nezákonnost spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Rovněž ve druhé žalobní námitce žalobce vznesl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, protože správní orgán vůbec neuvedl úvahu, která jej vedla k závěru, že vozidlo žalobce bylo technicky nezpůsobilé – což je ovšem dalším ze znaků skutkové podstaty správního deliktu, který je žalobci kladen za vinu. Z výroku lze sice usuzovat, že technickou nezpůsobilost správní orgán dovozoval z § 37 písm. c) zákona č. 56/2001 Sb., v odůvodnění však tomu odpovídající úvaha chybí. V souvislosti s tím žalobce odkázal na § 38 odst. 1 písm. a) a písm. e) téhož zákona. Z porovnání uvedených ustanovení dle jeho názoru plyne, že pokud by platil závěr, že vozidlo, které toliko nemá platné osvědčení o technické způsobilosti, je bez dalšího technicky nezpůsobilé, neexistoval by případ, kdy by bylo možné § 38 odst. 1 písm. e) aplikovat – neboť všechny takové případy by již byly řešeny v rámci § 38 odst. 1 písm. a) zákona. Dle názoru žalobce je proto nutné § 37 písm. c) zákona č. 56/2001 Sb. vykládat např. tak, že vozidlo je dle tohoto ustanovení technicky nezpůsobilé k provozu tehdy, pokud jsou po uplynutí platnosti osvědčení o technické způsobilosti technickou prohlídkou (anebo měřením emisí) zjištěny tzv. vážné závady, které nejsou ve stanovené lhůtě napraveny, nebo pokud se jedná o vozidlo, pro které dosud nebylo vydáno platné osvědčení o technické způsobilosti. Nelze však dovozovat, že vozidlo, kterému toliko uplynula platnost osvědčení o technické způsobilosti, je technicky nezpůsobilé. Ačkoliv i takový výklad je možný (je však v rozporu s principem vyloučení redundance a dle názoru žalobce se jedná o výklad absurdní), je nutné dát přednost jinému výkladu, neboť tak stanoví zásada in dubio mitius – v pochybnostech mírněji. V další žalobní námitce žalobce konstatoval existenci liberačního důvodu dle § 84 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. Žalobce tvrdil, že své vozidlo pronajmul panu J. A., nar. X. bytem X, přičemž v předmětné nájemní smlouvě se jmenovaný žalobci zavázal, že se zdrží porušování povinnosti vyplývajících ze zákona pod hrozbou nezanedbatelné smluvní pokuty. Žalobci není známo, co jiného měl ještě udělat proto, aby zabránil porušování zákona jmenovaným řidičem. Přislíbil předložit krajskému soudu při jednání nájemní smlouvu toto tvrzení dokládající. Žalobce dále namítl nepřezkoumatelnost odůvodnění výše uložené pokuty v rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, které považoval za zcela nedostatečné. Správní orgán se nezabýval všemi hledisky, která mu zákon předkládá (minimálně způsob spáchání, následky, okolnosti správního deliktu), když pouze uvedl, že při výměře pokuty vycházel ze závažnosti správního deliktu, a následně pouze popsal deliktní jednání. Neuvedl, jaká skutková zjištění – a jakým způsobem – pod jednotlivá zákonná kritéria podřadil, a jaký měla tato kritéria vliv na konečnou výši pokuty. Není přitom rozhodné, že pokutu ve výši 500,- Kč lze vnímat jako nižší. Žalovaný se pak s výměrou pokuty a jejím odůvodněním toliko ztotožnil, neuvedl však vlastní úvahy, které jej ke ztotožnění se s odůvodněním poskytnutým správním orgánem vedly. V pátém žalobním bodu žalobce namítal, že mu žalovaný včas neposkytl informaci o osobě, která bude rozhodovat o jeho odvolání proti prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí. Rovněž s touto vadou spojoval nezákonnost žalovaného rozhodnutí, spatřovanou v tom, že bylo ve věci rozhodnuto podjatou úřední osobou. Pro žalobce bylo překvapivé, že bylo rozhodnuto ve věci, přestože nebyl vyrozuměn o tom, která úřední osoba bude o jeho odvolání rozhodovat. V šestém vytkl správním orgánům, že nebylo provedeno jednání či dokazování mimo ústní jednání za jeho účasti, V posledním žalobním bodu žalobce namítal, že se správní orgány nezabývaly materiální stránkou správního deliktu. Dle názoru žalobce přitom předmětný skutek vykazuje zcela bagatelní závažnost. V podrobnostech se krajský soud vrátí ke shora uvedeným žalobním bodům ještě dále, a to v souvislosti s jejich vypořádáním v části V. odůvodnění tohoto rozsudku. Ostatně obsah žaloby je účastníkům řízení znám a netřeba jej proto již jen z tohoto důvodu znovu opakovat. Žalobce navrhoval zrušit jak žalované rozhodnutí, tak i rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, jež mu předcházelo, a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě Obsah vyjádření žalovaného k žalobě v podstatě kopíroval vybrané části odůvodnění napadeného rozhodnutí, na něž žalovaný v podrobnostech také odkázal. Napadené rozhodnutí je dle žalovaného věcně správné a odpovídající řádně zjištěným skutečnostem. Navrhl proto zamítnutí žaloby. IV. Jednání soudu K jednání soudu, přestože jej žalobce požadoval s tím, že u soudu předloží důkazy, např. nájemní smlouvu s řidičem vozidla, ani jeden z účastníků bez omluvy nedorazil, ač k němu byli řádně předvoláni. Jednání soudu tedy proběhlo bez jejich účasti. Soud při něm přečetl obsahy všech podání účastníků v této věci, obsah napadeného rozhodnutí, jakož i konstatoval podstatné okolnosti projednávané věci. V. Skutková zjištění a právní závěry krajského soudu Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu