8 As 110/2015 — Nejvyšší správní soud

30 A 24/2017- 31 - text  21 30 A 24/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce: R. G. zastoupen advokátem Mgr. Jaroslavem Topolem se sídlem Na Zlatnici 301/2, 147 00 Praha 4 proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2016, č. j. KUKHK- 37855/DS/2016/GL, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 4. 8. 2016, č. j. MMHK/142646/2016, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání správního deliktu dle ustanovení § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen také „zákon o silničním provozu“), a uložil mu pokutu ve výši 1 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Tohoto správního deliktu se měl žalobce dopustit tím, že porušil ustanovení § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu, neboť jako provozovatel motorového vozidla tovární značky Audi, registrační značky x, nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Řidič uvedeného vozidla, jehož totožnost není správnímu orgánu známa totiž: - dne 9. 9. 2015 v době od 9:20 hod. do 9:25 hod., v Hradci Králové v ulici Mánesova u č. p. 564, zaparkoval osobní automobil, registrační značky x, u kterého nebyl uhrazen parkovacího poplatek, a vozidlo nebylo označeno platnou parkovací kartou. Tím řidič vozidla porušil dopravní značku IP 13c „Parkoviště s parkovacím automatem“. V místě se nacházelo dopravní značení ZÓNA, které je dále doplněno textem: „zakazuje se stání bez parkovacího poplatku nebo platné parkovací karty“ Po - Pá 8:00 - 18:00 hod., So 8:00 - 16:00 hod. Tím porušil ustanovení § 4 písmeno c) zákona o silničním provozu a dopustil se tak přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. II. Obsah žaloby 3. Žalobce shrnul žalobní námitky do osmi bodů. V prvním z nich namítl, že mu je kladeno za vinu porušení povinnosti, která nemá právní základ. Uvedl, že ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), umožňuje obci vymezit oblasti obce, ve kterých lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy. 4. Dané ustanovení předpokládá existenci dvou, svou formou právních předpisů, první tj. nařízení, kterým se vymezují oblasti obce, resp. místní komunikace nebo jejich určené úseky, způsob placení sjednané ceny a prokazování jejího zaplacení a druhým nařízením je pak cenový výměr, kterým obec stanoví pro tyto osoby cenu za užití těchto místních komunikací. 5. Žalobce provedl vlastní šetření a zjistil, že právě příslušné cenové rozhodnutí obec nevydala. Ta sice v minulosti v souladu se zákonem o pozemních komunikacích a zákonem o cenách cenová rozhodnutí vydala, ale ještě v době účinnosti předchozího nařízení města Hradec Králové č. 1/2001, o placeném stání silničních motorových vozidel ve vymezených oblastech města Hradec Králové, ve znění nařízení města Hradec Králové č. 4/2001, kterým se mění a doplňuje nařízení města Hradec Králové č. 1/2001, o placeném stání motorových vozidel. Žalobce poukázal na skutečnost, že jím zmíněná cenová rozhodnutí byla následně bez náhrady zrušena nařízením č. 18/2006 města Hradec Králové, kterým se vymezují oblasti města, ve kterých lze místní komunikace užít za cenu sjednanou k stání motorových vozidel (dále jen „nařízení č. 18/2006“). 6. Žalobce tak konstatoval, že obec inkasuje parkovné nezákonně, neboť nevydala cenové rozhodnutí ve smyslu zákona o cenách. Svou argumentaci podpořil odkazem na judikaturu Ústavního soudu České republiky, a to na usnesení ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/08. 7. Žalobce dále namítl, že pro vedení správního řízení nebyly naplněny předpoklady, když správní orgán neučinil nezbytné kroky k navázání kontaktu s řidičem předmětného vozidla. Namítal, že v reakci na výzvu dle § 125h odst. 6 zákona o silničním provozu správnímu orgánu sdělil, že jím provozované vozidlo řídil v předmětný čas L. H. N., zaměstnanec společnosti ODVOZ VOZU s.r.o., který si přebírá poštu na adrese sídla společnosti, Americká 362/11, 120 00 Praha. 8. Nato se správní orgán pokusil označenému řidiči doručovat na uvedenou adresu, jako adresáta však dle spisové dokumentace uvedl toliko pana N., a nikoli společnost ODVOZ VOZU s.r.o., ačkoli z vyjádření vyplývalo, že pan N. je zaměstnancem této společnosti a poštu si přebírá na adrese jejího sídla. Správní orgán tedy měl pana N. kontaktovat tak, že měl uvést jako adresáta (nikoli) pouze pana N., ale (především) společnost ODVOZ VOZU s.r.o., neboť z vyjádření žalobce nevyplývalo, že by pan N. na uvedené adrese měl domovní schránku, ale vyplývalo z něj toliko to, že mu lze doručovat na adresu sídla jeho zaměstnavatele, tj. do poštovní schránky společnosti ODVOZ VOZU s.r.o. 9. Žalobce rovněž namítl, že ačkoli správnímu orgánu zjevně bylo známo, že pan N. na uvedené adrese nemá poštovní schránku, přesto jediným krokem, který správní orgán za účelem prověření jeho oznámení jako přestupce učinil, bylo doručování mu na tuto adresu, ačkoli správnímu orgánu muselo být zřejmé, že tento krok nebude úspěšný. O tom, že panu N. nelze na uvedenou adresu doručovat písemnosti měl být žalobce též vyrozuměn. Navíc mohl správní orgán ustanovit opatrovníka nebo mu doručovat veřejnou vyhláškou. 10. Žalobce se také ohradil proti závěru správních orgánů, že jmenovaný v době spáchání přestupku vozidlo neřídil, resp. že jeho označení za řidiče je účelové, obstrukční apod. Nelze tak dle jeho názoru usuzovat pouze ze skutečnosti, že dotázané orgány veřejné moci informacemi o pobytu označeného řidiče na území České republiky nedisponují. Stejně tak i skutečnost, že pan N. je označován různými provozovateli jako řidič vozidla, neindikuje účelovost tohoto označení, jelikož je zaměstnán ve společnosti zmocněnce žalobce, který provozuje tzv. „drink and drive“ a pan N. jako výkon svého zaměstnání řídí vozidla různých provozovatelů po celé České republice. Správní orgán mohl pachatele přestupku zjistit i pomocí kamerového systému, kterým město disponuje. 11. V dalším bodu žaloby vytkl žalobce správnímu orgánu postup v rozporu s § 125g odst. 2 zákona o silničním provozu, když uvedl, že byl správním orgánem současně stíhán za patnáct různých správních deliktů, o kterých ale nebylo vedeno společné řízení. Žalobce rovněž poukázal na fakt, že pokud by bylo vedeno řízení společné, byla by mu udělena jen jedna pokuta a měl by povinnost nahradit pouze jedny náklady řízení. Žalobce vyčíslil, že v příčinné souvislosti s tímto pochybením správního orgánu mu může vzniknout škoda ve výši až 35 000 Kč. 12. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítl, že již v průběhu správního řízení před správním orgánem I. stupně písemně obeznámil správní orgán o tom, že označená osoba řidiče nepostřehla umístěnou dopravní značku IP 13c „parkoviště s parkovacím automatem“, a to zřejmě z důvodu zakrytí zaparkovaným objektem velkých rozměrů. Správní orgán se tak měl tímto podáním zabývat. 13. Žalobce se dále neztotožnil s vyjádřením správního orgánu, který uvedl, že tato námitka je pouhou spekulací, jíž lze snadno vyvrátit fotodokumentací vloženou ve správním spise a zastává názor, že pokud byla fotodokumentace pořízena dlouhou dobu poté, co zde parkoval označený řidič s jeho vozidlem, situace se již mohla změnit a fotografie tak situaci popisují nepřesvědčivě. 14. V dalším bodu žaloby, nazvaným „Vady odůvodnění“, namítal žalobce nepřezkoumatelnost rozhodnutí z důvodu, že se správní orgán nezabýval tím, zda bylo vydáno cenové rozhodnutí, zda bylo zpoplatnění daného místa potřebné, zda se jednalo o místní komunikaci, ani zda se místo nacházelo na území obce. Žalobce taktéž uvedl, že mu není zřejmé, co z dokazování správní orgán zjistil a poukázal na to, že v nařízení č. 18/2006 není nikde výslovně uvedena ulice Mánesova, kde mělo k předmětnému správnímu deliktu dojít a je pro něj v tomto případě s podivem, že správní orgán došel k tomu, že tato ulice je zpoplatněna. 15. V závěru této námitky žalobce navíc podotkl, že mu není zřejmé, jak správní orgán dovodil, že pan N. mohl vědět, že má parkovací lístek po zakoupení vystavit na viditelném místě za předním sklem, neboť nic takového z dopravní značky IP 13c „parkoviště s parkovacím automatem“ žalobci nevyplývá. Z dodatkové tabulky pak lze toliko vyčíst, že parkovné je nutné uhradit, ale že by měl být parkovací lístek někde