8 Aps 6/2007 — Nejvyšší správní soud

30 A 63/2017- 51 - text  7 30 A 63/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce: L. K., narozen X toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Valdice, nám. Míru 55, Valdice zastoupen Mgr. Ladislavem Preclíkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/18 proti žalovanému: Vězeňská služba České republiky, věznice Valdice se sídlem nám. Míru 55, Valdice v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, takto: I. Žaloba se v části tvrzeného nezákonného zásahu spočívajícího v provádění srážek žalovaným z přijatých peněz pro úhradu nákladů výkonu trestu prováděných od 23. 7. 2015 do 19. 1. 2017 odsouzenému P. K., nar. X, a vyplácení mu z přijatých peněz 100 Kč měsíčně, odmítá. II. Žaloba se v části tvrzeného nezákonného zásahu spočívajícího v provedení srážky žalovaným z přijatých peněz pro úhradu nákladů výkonu trestu prováděných od 20. 1. 2017 do dne podání žaloby, tj. do 20. 3. 2017, odsouzenému P. K., nar. X, a vyplácení mu z přijatých peněz 100 Kč měsíčně, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou ze dne 20. 3. 2017, doručenou krajskému soudu dne 21. 3. 2017, domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,s. ř. s.“). Nezákonný zásah spatřuje v tom, že rozhodnutími ředitele věznice Valdice vydanými v období od 23. 7. 2015 (do podání žaloby) dochází k nezákonným srážkám odsouzenému P. K., nar. X, na úhradu nákladů výkonu trestu odnětí svobody, současně je mu vypláceno z přijatých peněz 100 Kč měsíčně, a to vše ke škodě žalobce. 2. K tomu uvedl, že usnesením Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 22. 7. 2015, čj. 128 E 6412015-34, soud nařídil podle vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 27. 1. 2003, čj. 23 Ro 3003/2002-9, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 232.626 Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile za každý měsíc prodlení, výkon rozhodnutí přikázáním peněžité pohledávky, kterou má povinný P. K. za dlužníkem povinného Vězeňská služba ČR - Věznice Valdice. Dále uvedl, že povinný P. K. je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné soudní poplatek ve výši 11.630 Kč, uvedené usnesení bylo do věznice Valdice doručeno dne 23. 7. 2015, vyrozumění o nabytí právní moci tohoto usnesení pak dne 20. 10. 2015. Dne 16. 11. 2015 žalovaný převedl na účet soudu 11.360 Kč a žalobci dne 16. 11. 2015 částku ve výši 22.370 Kč. Soud zakázal od doručení usnesení žalovanému, aby vyplatil povinnému jeho pohledávku, provedl na ni započtení nebo s ní jinak nakládal. Přesto žalovaný poskytuje P. K. každý měsíc (počínaje srpnem 2015) částku 100 Kč a odečítá částku 1.500 Kč pro náklady výkonu trestu. Žalovaný tak každý měsíc zkracuje uspokojení žalobce o částku 1.600 Kč a ke dni podání žaloby jej tak zkrátil o 32.000 Kč, přičemž v nezákonném zásahu pokračuje. 3. Lhůtu pro podání této žaloby považuje žalobce za zachovanou, neboť mu bylo dne 20. 2. 2017 doručeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 2. 2017, čj. 31 A 2/2015-77 (kdy se tak o něm dozvěděl), v němž mu byla soudem v obdobné věci vysvětlena povaha aktů žalovaného, což lze aplikovat i v této věci. 4. Žalobce dále uvedl, že ředitelem věznice je rozhodnutími od srpna 2015 každý měsíc povinnému P. K. uložena povinnost uhradit neuhrazené náklady výkonu trestu do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí ve výši 1.500 Kč a aniž by každé jednotlivé rozhodnutí nabylo právní moci a stalo se vykonatelným, obsahem každého rozhodnutí je i sdělení, že srážkou z přijatých peněz bylo uhrazeno 1.500 Kč. Povinný P. K. je tak dle žalobce zbaven práva dobrovolné úhrady. Pro nepravomocný a nevykonatelný exekuční titul však nelze provést výkon rozhodnutí, navíc bez vydání rozhodnutí, jakým způsobem má být proveden. 5. Dále žalobce zrekapituloval právní úpravu dopadající na srážky k úhradě nákladů výkonu trestu odnětí svobody, zejména poukázal na ustanovení § 25 odst. 4, § 35 odst. 1 a § 36 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o výkonu trestu odnětí svobody“), na ustanovení § 3, § 4 odst. 1 písm. c), § 7 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů (dále jen „vyhl. č. 10/2000 Sb.“), a na § 18 odst. 3 nařízení generálního ředitele Vězeňské služby ČR č. 43/2010, o postupu při rozúčtování odměn osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody a v ústavu zabezpečovací detence zaměstnány, o úhradě nákladů spojených s výkonem vazby a trestu odnětí svobody a o evidenci finančních prostředků obviněných a odsouzených (dále jen „nařízení GŘ VS č. 43/2010“). Dle jeho názoru není Generální ředitelství VS k vydání tohoto nařízení zmocněno, neboť pouze Ministerstvo spravedlnosti je oprávněno vyhláškou stanovit podrobnosti úhrady nákladů výkonu trestu, generální ředitel VS toto oprávnění nemá a věta druhá ustanovení § 18 odst. 3 nařízení GŘ VS č. 43/2010 je v rozporu se zákonem. 6. Dle žalobce peněžní prostředky na kontě „R“ nelze postihnout na úhradu nákladů výkonu trestu „srážkou z přijatých peněz“ předepsaných nepravomocným a nevykonatelným exekučním titulem. Peněžní prostředky na kontě „R“ mají být po rozúčtování pracovní odměny převedeny na konto „E“ nebo „O“, a teprve po uplynutí lhůty pro dobrovolné plnění může tyto prostředky ředitel věznice jako správce daně postihnout daňovou exekucí přikázáním pohledávky s připočtením nákladů za nařízení daňové exekuce. 7. Žalobce proto žádal, aby krajský soud vydal rozsudek, kterým by určil nezákonnost srážek „z přijatých peněz z konta ‚R‘ pro úhradu nákladů výkonu trestu prováděných od 23. 7. 2015 odsouzenému P. K. a vyplácení z přijatých peněz 100 Kč měsíčně, ke škodě žalobce“, a zakázal žalovanému, aby v nezákonném zásahu pokračoval a přikázal obnovení stavu před zásahem. 8. Ve vyjádření k žalobě žalovaný předně namítl zmeškání lhůty pro podání žaloby u žalobcem tvrzených nezákonných zásahů před 21. 1. 2017, tj. do doby dvou měsíců před podáním žaloby. Pro účely povahy žalobcem napadené činnosti žalovaného poukázal na úpravu výkonu trestu odnětí svobody v trestním zákoníku, trestním řádu a podrobnou úpravu podmínek výkonu trestu odnětí svobody ve speciálním zákoně, tj. zákoně o výkonu trestu odnětí svobody, vyhl. č. 10/2000 Sb. a nařízení GŘ VS č. 43/2010. Žalovaný podotkl, že žalobce napadá rozhodnutí ředitele věznice, kterými byla P. K. na základě § 35 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody uložena povinnost uhradit neuhrazené náklady výkonu trestu odnětí svobody, aniž by byl účastníkem těchto řízení. Práva podání stížnosti proti předmětným rozhodnutím ředitele věznice P. K. nevyužil a každé v žalobě uvedené rozhodnutí marným uplynutím lhůty 3 dnů od jeho doručení P. K. nabylo právní moci. 9. K tvrzení žalobce, že Generální ředitelství VS není zmocněno k vydání předmětného nařízení, kterým se náklady výkonu trestu uhradí jiným způsobem, než je uveden v ustanovení § 36 odst. 3 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, žalovaný uvedl, že zmíněné nařízení bylo vydáno podle § 1 odst. 2 zákona č. 555/1992 Sb. v návaznosti na vyhlášku č. 10/2000 Sb. a zákon o výkonu trestu odnětí svobody. 10. Žalovaný konstatoval, že odsouzenému P. K. je srážena na náklady výkonu trestu částka 1.500 Kč dle ustanovení § 8 odst. 1 vyhl. č. 10/2000 Sb. Žalovaný mu ponechává každý měsíc na nákup z jeho konta „O“ částku 100 Kč. Dále uvedl, že P. K. je příjemcem invalidního důchodu 3. stupně, přičemž od 1. 1. 2016 pobírá invalidní důchod ve výši 5.693 Kč a od 1. 1. 2017 ve výši 5.875 Kč. V současné době jsou z konta úložek P. K. prováděny finanční srážky pouze na pohledávku ve prospěch žalobce (jako oprávněného), a to na základě výkonu rozhodnutí přikázáním peněžité pohledávky nařízeného usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově čj. 128 E 64/2015-34. 11. Žalovaný je toho názoru, že při příjmu peněz zaslaných do věznice P. K. a při dalším nakládání s nimi postupoval v souladu s ustanovením § 25 odst. 1 a § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody ve spojení s § 5 odst. 1 a § 18 nařízení GŘ VS č. 43/2010. Má zato, že v jeho postupu při výkonu rozhodnutí přikázáním nepřednostní peněžité pohledávky podle usnesení okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 22. 7. 2015, čj. 128 E 6412015-34 nedošlo k pochybení a bylo v souladu právní úpravou. Závěrem proto žalobu označil za nedůvodnou. 12. Při jednání soudu konaném dne 24. 4. 2018 setrvaly obě strany sporu na svých argumentech a procesních návrzích. 13. Krajský soud v řízení podle části t