31 Ad 19/2016

Dne 27. 11. 2015 vydal správní orgán – Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Inspektorát v Hradci Králové (dále jen „SZPI“), rozhodnutí čj. SZPI/AJ671-15/2015, kterým byl žalobce shledán vinným ze spáchání správního deliktu porušení povinnosti, stanovené předpisem Evropské unie upravujícím oblast vinohradnictví, vinařství nebo obchodu s produkty.

Dle tohoto rozhodnutí měl žalobce spáchat delikt, prokázaný při kontrole, a to dle § 17 odst. 11 písm. d) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích v pl. znění (dále jen „zákon č. 110/1997 Sb.“), tím, že uvedl na trh dne 2. 4. 2015 v provozovně v Hradci Králové, Kutnohorská 226, víno na keg sudu označené údaji Tramín víno bílé polosladké, víno z Moldávie, alk. 12 % obj., č.š. 353, plněno ve Vinařství U Kapličky, s.r.o., Zaječí, ČR, á 50 l, celkové množství vína na provozovně 21,5 litru, které na základě výsledků laboratorních rozborů provedených v akreditované laboratoři SZPI v Brně nevyhovělo požadavkům na enologické postupy stanovené čl. 3 odst. 2 resp. v příloze I A nařízení Komise (ES) č. 606/2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o druhy výrobků z révy vinné, enologické postupy a omezení, která se na ně použijí, v platném znění, když u předmětného vína byl prokázán přídavek syntetického glycerolu, což není povolený enologický postup, dále nevyhovělo ve znaku přídavek vody požadavku přílohy VIII část II odst. A bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007, kdy všechny enologické postupy vylučují přídavek vody, kromě případů, kdy existuje zvláštní technická potřeba, což nebyl tento případ, tím v obou případech nebyl dodržen zákaz stanovený čl. 80 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, kdy výrobky uvedené v příloze VII části II se neuvádějí na trh v Unii, pokud byly podrobeny enologickým postupům, které nejsou v Unii povoleny, čímž byla ve dvou případech naplněna skutková podstata správního deliktu dle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 321/2004 Sb.“), kdy právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako výrobce nebo jako osoba uvádějící produkt do oběhu dopustí správního deliktu tím, že poruší povinnost stanovenou předpisem Evropské unie upravujícím oblast vinohradnictví, vinařství nebo obchodu s produkty.

Citovaný produkt pak nevyhověl ani požadavku, uvedenému v příloze VIII, část I, odst. A, bod 2 písm. a) výše cit. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, kdy zvyšování přirozeného obsahu alkoholu v procentech objemových se provádí enologickými postupy dle oddílu B a nesmí překročit mezní hodnotu 3 % objemových ve vinařské zóně A, přičemž laboratorním rozborem byl prokázán ethanol z přidaného cukru v množství 5,58 % obj., nebyl tak dodržen zákaz stanovený čl. 80 odst. 2 písm. c) tohoto nařízení, čímž byla naplněna skutková podstata deliktu, obdobně jak výše uvedeno.

Žalobce dále uvedl na trh dne 2. 4. 2015 v provozovně Hradec Králové, Kutnohorská 226, víno na keg sudu označené jako: Chardonnay víno bílé polosladké, víno z EU – Španělsko, alk. 12 % obj., č.š. 2162, plněno ve Vinařství U Kapličky s.r.o., Zaječí, ČR, á 50 l, celkové množství vína na provozovně 235,25 l (5 keg sudů), které na základě výsledků laboratorních rozborů provedených v akreditované laboratoři SZPI v Brně nebylo vhodné k lidské spotřebě z důvodu kontaminace cizorodými nebo jinými látkami a kažení, neboť nevyhovělo ve znacích vzhled – plovoucí nečistoty, vůně a chuť, byla zjištěna oxidáza, po nežádoucích biologických procesech – mléčné kvašení, kdy se podle čl. 14 bod 2 písm. b) nařízení (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin. Při rozhodování o tom, zda potravina není vhodná k lidské spotřebě, se podle čl. 14 bod 5 bere v úvahu skutečnost, zda není potravina s ohledem na své zamýšlené použití nepřijatelná pro lidskou spotřebu z důvodu kontaminace cizorodými nebo jinými látkami nebo z důvodu hniloby, kažení nebo rozkladu, a proto tato potravina kontaminovaná cizorodými nebo j. látkami s oxidázou a biologickými procesy po mléčném kvašení z důvodu kažení nebyla bezpečná, byla tedy naplněna skutková podstata správního deliktu dle § 17 odst. 1 písm. p) zákona č. 110/1997 Sb, kdy se provozovatel potravinářského podniku dopustí správního deliktu tím, že nedodrží požadavky na bezpečnost potravin podle přímo použitelného předpisu EU, upravujícího požadavky na potraviny. Totéž víno nevyhovělo údajům o obsahu zbytkového cukru „polosladké“, uvedenému na obalu, požadavkům, stanoveným v příloze XIV část B nařízení Komise (ES) č. 607/2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o chráněná označení původu a zeměpisná označení, tradiční výrazy, označování a obchodní úpravu některých vinařských produktů. Zde je stanoveno, že lze výraz „polosladké“ použít u vína, je-li obsah cukru vyšší, než 12 g/l nebo 18 gramů na litr, jestliže celková kyselost vyjádřená v gramech kyseliny vinné na jeden litr je nejvýše o 10 gramů nižší než obsah zbytkového cukru, nepřesahuje však 45 gramů na litr, což nebyl tento případ, když byl laboratorně zjištěný obsah cukru (glukoza + fruktoza) 10,4 g/l, čímž nebyl dodržen zákaz stanovený čl. 64 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 607/2009, neboť aniž jsou dotčeny podmínky pro použití popsané v části B přílohy XIV tohoto nařízení, nesmí se obsah cukru lišit o více než 1 gram na litr od údaje uvedeného na etiketě výrobku. Tím byla naplněna skutková podstata správního deliktu § 39 odst. 1 písm. ff) zákona č. 321/2004 Sb., kdy právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako výrobce nebo jako osoba uvádějící produkt do oběhu dopustí správního deliktu tím, že poruší povinnost, stanovenou předpisem Evropské unie, upravujícím oblast vinohradnictví, vinařství nebo obchodu s produkty.

Žalovaný, za použití absorpční zásady, analogicky dle § 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 200/1990 Sb.“), uložil žalobci jako trest úhrnný a to za delikt jako jeden nejpřísněji postižitelný, prokázaný při kontrole, podle § 17 odst. 11 písm. d) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 110/1997 Sb.“), pokutu ve výši 110.000,- Kč, uložil žalobci uhradit náklady laboratorního rozboru ve výši 33.900,- Kč a náklady řízení v částce 1.000,- Kč. Napadeným rozhodnutím ze dne 1. 9. 2016 pak žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil výše citované rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Hradci Králové, ze dne 27. 11. 2015, čj. SZPI/AJ671-15/2015.

Ve včasné žalobě žalobce namítal, že se stal nechtěně součástí tzv. kauzy moldavských vín, která se poměrně významným způsobem dotkla českých dovozců vína ze zahraničí. Víno, vyrobené v Moldavsku dovezla česká obchodní společnost, a toto víno bylo prodáno mj. i žalobci. SZPI odebrala u žalobce z tohoto vína vzorky, ve kterých měl být při laboratorním zkoumání zjištěn přídavek syntetického glycerolu a vody a nadměrné množství etanolu z přidaného cukru. Žalobci je vytýkáno, že takto vadná vína uváděl na trh.

Nesprávnost napadeného rozhodnutí žalobce spatřuje ve třech zásadních skutečnostech, a to, že správní orgán se zcela nedostatečně vypořádal s tím, zda odpovědnost za správní delikt je odpovědností objektivní či subjektivní, bez dalšího pak vychází z toho, že se jedná o odpovědnost objektivní. Žalobce je naopak přesvědčen, že se jedná o odpovědnost subjektivní, kdy vůbec není zkoumáno zavinění na straně žalovaného. I pokud by odpovědnost za správní delikt byla objektivní, žalovaný zcela nesprávně posoudil případný liberační důvod, spočívající ve vynaložení úsilí, které bylo možno na žalobci požadovat, aby porušení povinnosti zabránil. Zjištění správního deliktu je pak založeno na laboratorních rozborech, které však nejsou kvalitní, jsou nepodložené a nepřezkoumatelné. Žalovaný se možnému přezkoumání aktivně brání, čímž dle žalobce fakticky zavádí „kabinetní justici“, která však s právem na spravedlivý proces nemá nic společného.

Víno bylo vyrobeno a na území ČR dodáno moldavským výrobcem a dodavatelem vína, společností IM LION-GRI SRL se sídlem Muncesti 801, Chisinau, Moldova. Žalobce uvedené víno jako víno z Moldavska prodal svému zákazníkovi. Je zcela nezpochybnitelné, a souhlasí s tím i žalovaný, že víno bylo vyrobeno v Moldavsku. Následně bylo dopraveno do ČR, kde ho nakoupil žalobce za účelem prodeje svým zákazníkům. Tyto skutečnosti dokládá úplný řetězec všech listin, požadovaných právními předpisy, které víno doprovázely.

Vína z Moldavska dovážená nepodléhají od 1. 1. 2014 jakýmkoliv kvótám, clo je stanoveno v nulové sazbě. Evropská unie tak členským zemím a jednotlivým osobám obchodujícím s vínem vyslala jasný signál – je žádoucí, aby víno z Moldavska bylo obchodováno na trhu EU, je shledáváno jako kvalitní obchodní artikl, kdy je jednoznačným zájmem EU, aby se tento dostal na území členských států. EU si jistě musela být vědoma, že absence kvót a cla zapříčiní významný nárůst objemu vína, dovezeného z Moldavska, to však nemělo být rizikem, neboť EU již v té době (27. 6. 2008) přijala nařízení č. 555/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008 o společné organizaci trhu s vínem, pokud jde o programy podpory, obchod se třetími zeměmi, produkční potenciál a kontroly v odvětví vína. Zde byla zavedena pravidla, na základě kterých měla být zajištěna kvalita a nezávadnost vín dovážených ze třetích zemí na území EU. Primárním institutem tohoto zajištění je doklad VI1, který vždy musí doprovázet víno ze třetích států na území státu, který je součástí EU. Citovaný dokument musí vždy obsahovat laboratorní rozbor vína, prokazující jeho základní kvalitativní vlastnosti – celkový obsah alkoholu v objemových %, skutečný obsah alkoholu v objemových %, celkový suchý extrakt, celkový obsah kyselin, obsah těkavých kyselin, obsah kyseliny citronové, celkový obsah oxidu siřičitého. Dále musí obsahovat potvrzení Evropskou unií schváleného a autorizovaného státního orgánu země vývozu, o tom, že víno odpovídá definicím nebo kategoriím výrobků z révy vinné přijatým Evropským společenstvím a bylo vyrobeno za použití enologických postupů doporučených a zveřejněných OIV (Mezinárodní organizace pro révu a víno) a schválených Společenstvím. Víno, o němž bylo rozhodováno, bylo opatřeno těmito dokumenty po celou dobu jeho obchodování, tedy již z Moldavska prvnímu kupujícímu v ČR i při jeho převodu na žalobce. Žalobce tam měl při nákupu vína k dispozici doklady, poukazující na jeho bezvadnost a tyto byly dokumentem, požadovaným právními předpisy EU, potvrzeným státním orgánem země výroby. Zde žalobce poukazuje na samotný smysl a účel citované povinnosti dovozců vína ze třetích zemí a je názoru, že jistě nemělo jít o komplikování obchodu s vínem či jinou zbytečnou administrativní zátěž, tedy, naopak mělo jít o nákup bez obav, s důvěrou v nezávadnost, aniž by musela být u každé dodávky vína tato opatřována zvláštním rozborem, nákladným a zdlouhavým. Žalobce je přesvědčen, že obchodoval pouze s vínem, u kterého byla jeho bezvadnost potvrzena zcela v souladu s právem EU.

Žalobce je přesvědčen, že smyslem výše citovaného byla ochrana obchodníků s vínem a spotřebitelů v EU, z proběhlého správního řízení však paradoxně vyplývá, že je trestán za to, že jednal zcela souladně s nařízením, vydaným Evropskou unií a se zde stanovenými pravidly. Pokud by nařízení EU neexistovalo, víno by nebylo doprovázeno požadovaným dokumentem, žalobce by víno pocházející z Moldavska vůbec neodebral. Nebylo by totiž opatřeno potvrzením o bezvadnosti a výsledkem laboratorního rozboru, nemělo by jakýkoliv podnikatelský smysl takové víno po jeho dovozu laboratorně zkoumat na zdejším území. Z rozhodnutí žalovaného plyne, že uváděný dokument není nijak pádným argumentem pro důvěru v kvalitu vína, s tím, že žalobce si mohl sám test na přítomnost glycerolu, vody a etanolu provést. Žalobce s takovým postojem nesouhlasí, neboť je jím potírán smysl i účel předmětného institutu. Žalovaný uvádí ve svém rozhodnutí, že žalobce pouze pasivně spoléhal na správnost údajů předmětného dokumentu, avšak žalobce pouze jednal v souladu s právním řádem, majícím za to, že daný institut, který vyžaduje provedení laboratorního rozboru a certifikaci orgánem autorizovaným Evropskou unií, je jednáním odpovídajícím náležité péči. Žalobce je přesvědčen, že svým povinnostem dostál a obchodoval s vínem přesně tak, jak Evropské společenství vyžaduje. Pokud by pak chtěl žalovaný chránit spotřebitele, měl na úrovni EU vyvolat jednání a zamezit dovozu vína z Moldavska, pokud orgán, autorizovaný EU deklaruje nezávadnost vína, které je posléze shledáno závadným. Sankcí by měl být totiž dotčen právě Moldavský stát a jeho producenti vína, nikoliv subjekt, který „naletěl“ systému, vytvořenému EU, který jednal s důvěrou. Radu SZPI, aby si takovou záležitost žalobce vyřešil v rámci soukromých obchodních vztahů s moldavským výrobcem vína, žalobce nespatřuje jako hodnou správního orgánu, který chce řádně vykonávat svoji činnost.

K výše uvedené argumentaci pak žalobce připomíná, že sám žalovaný má stejnou funkci jako státní orgán Moldavska, který dokument VI1 vydává jako potvrzení o bezvadnosti vína. Dle jeho současného tvrzení však toto nemá žádnou váhu a je absolutně zbytečné a orgán nenese jakoukoliv odpovědnost, neboť obchodník s vínem si má nezávadnost vína zjistit sám vlastní cestou. Jinými slovy, zřejmě žalovaný považuje vydaný dokument v tomto smyslu za zbytečnost, hodnoty laboratorního rozboru určuje odhadem či losem. Jeho výrok obsažený v rozhodnutí o odvolání zní – „Z výsledků laboratorních rozborů provedených akreditovanou laboratoří SZPI je zřejmé, že i po zavedení dokladu VI1 nelze na pravdivost údajů v něm uvedených zcela spoléhat“. Žalovaný tak dokumenty VI1 považuje za nespolehlivé, ode dne, kdy toto zjistil, však neučinil jediný krok, kterým by inicioval změnu tohoto institutu. Žalovaný tedy pouze uděluje pokuty, aniž by trh a samotného spotřebitele chránil. Žalobce a dovozci vína pak trpí tím, že jednají v souladu s legislativou, která je dle SZPI vadná. Taková vada by však měla být řešena nápravou, nikoliv ponecháním v původním stavu za současného pokutování osob, které podle ní jednaly.

Testování vína za účelem jeho laboratorní kontroly provádí na území ČR zásadně žalovaný, jiné laboratoře k tomu nejsou uzpůsobeny a akreditovány, zasílání vzorků do zahraničí (např. Francie) je pak časově velmi náročné a nákladné. Otázkou zůstává, zda by takovým testům žalovaný důvěřoval a jak by se k nim stavěl. Náklady na provedení laboratorních testů činí dle žalovaného 33.900,- Kč, je nemyslitelné, aby účastník při nákupu vína v hodnotě 2.500,- Kč nechal toto prověřovat laboratorním zkoumáním, drahým 13x více než je celková cena vína. Takový rozbor by měl své opodstatnění, pokud by nezávadnost vína nebyla deklarována uvedeným dokumentem VI1.

Za zásadní fakt žalobce považuje skutečnost, že byl s výsledky laboratorních testů u vzorků odebraných 2. 4. 2015 seznamován až 19. 5. 2015. Je obecně známou skutečností, že výsledky rozborů zná žalovaný poměrně brzo po zahájení rozboru. Personální a technické zabezpečení SZPI nemůže být omluvou pro takto značné prodlení mezi odběrem vzorku a seznámením žalobce s jeho výsledkem. Na jedné straně žalovaný vyžaduje, aby měl žalobce dokument VI1 a nechal si dělat další rozbory a dostál tak aktivnímu předcházení správního deliktu, na druhou stranu sám není schopen řádně a kvalitně provádět svou činnost - mohl v dílčím posudku informovat žalobce, že víno není souladné s právním řádem a ochránit tak spotřebitele. Žalobce je jinými slovy přesvědčen, že k „ohrožení spotřebitele“ v daném případě přistoupila sama SZPI svým laxním postupem. Dále se žalobce vyjadřuje k délce uskladnění vína, pokud by měl jednat tak, jak uvádí žalovaný, tedy uskladnit víno po celou dobu, než jej nabídne zákazníků, a to za situace, kdy taková povinnost není uložena všem účastníkům trhu, dostal by se do jasné konkurenční nevýhody, mohlo by dojít k znehodnocení vína a k růstu nákladů na jeho ošetření. Žalobce je přesvědčen o tom, že EU si při stanovení postupu byla zcela zřejmě vědoma ekonomické a časové nákladnosti a praktické nerealizovatelnosti naznačeného postupu obchodníků s vínem, proto zavedla opatřování vína dokumentem VI1. Žalobce nemohl vadnost vína zjistit na základě jeho senzorických a chuťových vlastností, neboť v tomto ohledu bylo víno zcela v pořádku, včetně chutě, vůně, i vzhledu.

Žalobce dále poukazuje na chybné vypořádání otázky odpovědnosti na straně žalobce, tuto považuje za objektivní, subsidiárně použitelným předpisem v případě správního trestání je však zákon č. 200/1990 Sb., který za základní znak odpovědnosti stanoví zavinění. Objektivní odpovědnost není obecným a základním druhem odpovědnosti, musí ji výslovně stanovit právní předpis, což v daném případě nenastalo a žalovaný na něj ani neodkazuje. Úmysl či nedbalost pak vůbec zjišťována nebyla. V dalším pak žalobce odkazuje na vydání Teorie práva z r. 2003, 2008 a komentář k §§ 2055 – 3014 Občanského zákoníku, které komentují tuto otázku ve smyslu odpovědnosti v právu veřejném jako odpovědnosti za protiprávní jednání, s tím, že dodává, že pokud by i jeho odpovědnost za správní delikt skutečně objektivní byla, je třeba tento závěr řádně odůvodnit, v opačném případě je odpovědnost za správní delikt subjektivní a obligatorním znakem je pak zavinění, buď ve formě úmyslu, nebo nedbalosti. Na zjišťování tohoto aspektu odpovědnosti však žalovaný zcela rezignoval, čímž své rozhodnutí zatížil další vadou. V dalším pak žalobce poukazuje na to, že i pokud by jeho odpovědnost byla posuzována jako objektivní, tato není absolutní a je možné se z odpovědnosti liberovat, s ohledem na vynaložení veškerého úsilí, které bylo možno požadovat, aby k porušení povinnosti nedošlo. Pokud by žalobce koupil z Moldavska víno, které by neprovázel dokument VI1, bylo by jistě na místě hovořit o tom, že dostatečné úsilí vynaloženo nebylo. Pokud však jednal v souladu s právním řádem a kvalitu a nezávadnost nechal zkontrolovat zprostředkovaně státním orgánem autorizovaným EU, toto úsilí, které po něm je možné spravedlivě požadovat, jednoznačně naplnil.

Dále žalobce v žalobě připomíná problém laboratorních rozborů, o nichž lze mít značné pochybnosti. V kauze moldavských vín byla mj. kontrolována i obchodní společnost Vinařství Noemi s.r.o., u které bylo kontrolováno víno bílé Traminer, č.š. 180/15. Vzorek tohoto vína byl odebrán dne 29. 4. 2015, z tohoto vyplývá, že přídavek vody měl činit 79 %. Totéž víno bylo odebráno dne 21. 5. 2015 u zákazníka spol. Vinařství Noemi s.r.o. (ve vinotéce), kdy byl zjištěn přídavek vody pouze v rozsahu 41 %. V obou případech se jedná o totéž víno stejné šarže. Je záhadou, jak žalovaný dospěl k takto rozlišným zjištěním, neboť majitel vinotéky by z neznámého důvodu musel extrahovat z vína 28 % původně údajně přidané vody, přičemž by ale do tohoto vína musel přidat a doplnit jeho další součásti (např. skutečný obsah allkoholu, alkohol celkový, obsah cukru, maltosu, sacharózu, glycerol, acesulfam K, sacharin, aspartam, cyklický diglycerol). Toto se zdá být nepravděpodobné, až nereálné a spíše se nabízí vysvětlení, že laboratorní testy, prováděné žalovaným, nejsou kvalitní, jsou chybné a nepřesné, a „provinění“ je neodborně a nekvalifikovaně podloženo. Žalovaný se tímto důkazem vůbec nezabývá, poukazuje na to, že toto víno není předmětem řízení. Žalobce je však toho názoru, že pokud je spáchání správního deliktu odůvodněno výlučně laboratorními rozbory, bylo by vhodné, aby tyto byly nadány alespoň jistou mírou kvality, což se v daném případě nestalo. Žalovaný shledal ve víně přídavek etanolu, glycerolu a vody, případně pouze glycerolu a vody, případně pouze vody, ve všech ostatních kontrolovaných znacích však jakékoliv odchylky od norem stanovených právním řádem, zjištěny nebyly. To má dle názoru žalobce dva dopady, a to - Přídavek vody v rozsahu např. 87 % do vína vypadá samozřejmě na první pohled hrozivě a žalovaný jej tak i prezentuje. Nebyl však schopen vysvětlit, co vlastně tento údaj znamená. Znamená údaj o přítomnosti 61 % vody ve víně, že v nápoji, který zákazník koupil jako víno, je ve skutečnosti pouze 39 % tohoto vína a zbytek je voda z vodovodu? Proč by žalobce k takovým úpravám vína přistupoval? U takového vína by již s ohledem na chuť každý, i naprostý laik zjistil, že se o víno fakticky nejedná, neboť takový nápoj bude vodou, avšak v takovém případě je nemožné, aby nebyly rozporovány senzorické vlastnosti vína, přičemž by zároveň obsah alkoholu a další hodnoty byly zcela v pořádku. Každé víno obsahuje 10 – 15 % etanolu, ve zbytku pak kyseliny, třísloviny, cukry, aromatické látky, barvivo apod., a dále zejména právě vodu, a to v rozsahu desítek % objemu vína. Voda se ve víně nachází zcela přirozeně, je jeho většinovou součástí. Žalovaný nikdy neodůvodnil, jakým způsobem zjistil, že se v případě nadepsaného vína nejedná o vodu fysiologickou, avšak uměle přidanou. - Protože by skutečný přídavek vody byl na vlastnostech vína jednoznačně poznat, a je skutečností, že víno není přirozeně „vodyprosté“ a vodu jednoduše obsahuje, neboť se jedná o jeho přirozenou součást, považuje žalobce za evidentní, že voda ve víně pochází již z jeho výroby.

V napadeném rozhodnutí žalovaný sděluje, že zjištěný přídavek vody (61 %) je přídavkem do vody pocházející z hroznů révy vinné (či spíše její náhradou), a to pravděpodobně před fází fermentace. Mělo by toto dle jeho názoru proběhnout tak, že vinař z moštu odstraní 61 % přirozené vody a tuto nahradí vodou pitnou. Tento závěr žalovaného považuje žalobce za absurdní, proč by k takovému zásahu mělo docházet? Takový závěr žalobce považuje za nesmyslný, učiněný pouze za účelem jeho potrestání. Neodborné provedení testů žalobce namítal již před orgánem I. stupně, bylo mu tvrzeno, že přídavek vody a nadlimitní množství etanolu z přidaného cukru je zjišťováno porovnáním s údaji v databázi zpracované společností EUROFINS, která k tomu má být certifikována. Skutečností však je, že jedinou „certifikací“, o níž žalovaný opírá využívání předmětné databáze, je dopis ze dne 25. 8. 2006, který považuje žalobce pouze za zdvořilostní korespondenci a který nemůže nic dokládat. Uvádí obsah této certifikace – „Tímto osvědčujeme, že databáze autentických výrobků dodávaných spolu s výkladovým modulem v rámci SNIF-NMR@CONCEPT jsou spolehlivé. Analytické údaje byly získány akreditovanými postupy laboratoří Eurofins. Naše akreditace Komisí francouzské akreditace Cofrac dle č. 1-0287 pokrývá jak analýzu, tak i výklad. Naše postupy pro odběr vzorků ovoce jsou obdobné existující regulaci ES v kontextu Evropské databáze vína a odpovídající vzorky jsou vždy analyzovány v rámci naší akreditace. Referenční mřížky stabilních izotopů poskytované našim zákazníkům jsou statistickými limity autentických vzorků příslušné odrůdy ovoce a regionu. Dle našeho názoru tyto databáze poskytují spolehlivý prostředek testování autentičnosti neznámých výrobků vyrobených ze stejného druhu ovoce a majících stejný původ“.

Žalobce dodává, že není možné očekávat, že by vlastník tohoto komerčního produktu, prodávaného třetím osobám, sdělil, že dle jeho názoru jím nabízená databáze není spolehlivá. Se skutečnou autorizací však tento dopis nemá cokoliv společného.

Žalobce se dále vyjadřuje k výši uložené pokuty, s tím, že by mu mělo být v takovém případě osvětleno, jaké údaje jsou do předmětné soukromým dopisem „certifikované“ databáze zahrnuty, s tímto však žalovaný žalobce neseznámil, rozhodnutí tak je nepřezkoumatelné, neboť nejsou známy údaje, o které žalovaný své rozhodnutí opírá – tedy o vínech, s nimiž bylo žalobcem obchodované víno porovnáváno. Žalovaný zmiňuje, že v dané databázi je 13 000 vzorků vína, pro posouzení dané věci je však důležité množství moldavských vín odpovídající odrůdy, oblasti a ročníku. Žalovaný byl požádán o sdělení informací o moldavských vínech, o jejich množství, žádosti byly zamítnuty. Informace o této databázi tedy nejsou k dispozici, ač dle ní žalovaný ukládá pokuty. Ministerstvo zemědělství proto napadené rozhodnutí žalovaného zrušilo, ani tak žalovaný informace nepodal. Žalobce tak má sdělení přímo od spol. Eurofins, která sice přesný počet moldavských vín v databázi neuvedla, nicméně potvrdila, že se jedná o méně než 50 vzorků. Toto považuje žalobce za zcela zásadní. Vzhledem k počtu odrůd, pěstovaných v Moldavsku, k počtu ročníků vína, které by se měly od vzniku databáze objevit a s ohledem na různé vinařské oblasti a lokality, by bylo jen náhodou, pokud by v předmětné databázi byl alespoň jeden vzorek, s nímž by bylo lze porovnat víno, shledané žalovaným jako vadné. SZPI tedy zcela zřejmě neměla dostatečně reprezentativní výběr vzorků a nemohla tak dospět k relevantním výsledkům. Žalobce uzavírá, že je přesvědčen, že odebraný vzorek nebylo s čím porovnávat. K tomuto navrhl žalobce výpovědi osob, provádějících dané rozbory.

V dalším se žaloba zabývá problémem vína Chardonnay ze Španělska, které nevyhovělo ve znacích vzhled, vůně a chuť, neboť v něm byly plovoucí nečistoty a vůně a chuť po nežádoucích biologických procesech. Vada se projevovala chutí a vůní po kysaném zelí se silážovými tóny. Žalobce nepopírá v tomto směru, že v jednom z keg sudů došlo k mléčnému kvašení, které uvedené vady vína způsobilo. Tato vada byla s ohledem na její charakter seznatelná již na první pohled, a to i laikem. Účastník řízení toto sám zjistil, aniž by k tomu potřeboval laboratorní rozbor a víno z tohoto jednoho sudu stáhl okamžitě z oběhu a zlikvidoval. Jakýkoliv obchodník s vínem nemůže neustále kontrolovat veškeré naskladněné víno, kdyby tak neustále i činil, došlo by k jeho znehodnocení. K vadě vína došlo z důvodu netěsnící gumičky na hlavě sudu, kdy se tam dostal kyslík, a došlo ke spuštění mléčného kvašení. K ohrožení spotřebitelů však nedošlo a dojít nemohlo, neboť víno bylo zlikvidováno před samotnou distribucí zákazníkovi, není myslitelné, aby obchodník s vínem takové víno prodával, primárně by tím poškozoval své dobré jméno a pověst. Z povahy mléčného kvašení vyplývá, že anaerobní bakterie přeměňují cukr na kyselinu mléčnou, octovou a CO2.Tento proces ve víně již začal, došlo k poklesu cukru ve víně, toto bylo sice označeno jako polosladké, avšak obsahovalo méně cukru, než vyžaduje toto označení. Žalobce si je vědom, že došlo k uvedené vadě vína mechanickým poškozením obalu (keg sudu), kdy žalobce, aniž by sud narazil, neměl možnost tuto vadu zjistit, okamžitě po naražení a zjištění vady víno zlikvidoval. Dostál tedy své povinnosti, vadné víno na trh neuvedl, nemohl se proto dopustit uvedeného právního deliktu. Vadný sud byl opraven. Víno likvidovala paní J. D., žalobce navrhl její výpověď jako svědka, provedena v řízení však nebyla. Tvrzení o likvidaci vína považuje SZPI za účelové, ovšem takové víno je neprodejné. Žalobce navrhl zrušení obou správních rozhodnutí z výše uvedených důvodů, pokud by soud dospěl k závěru o spáchání správního deliktu, navrhuje s ohledem na všechny okolnosti věci upustit od uložení sankce, případně tuto snížit.

Z písemného vyjádření žalovaného ze dne 19. 1. 2017 vyplývá, k žalobcovu tvrzení, že jednal zcela s důvěrou v systém, který vytvořila EU, a dostál všem svým povinnostem, že podobnou funkci při vydávání dokladů VI1, jakou má při vývozu moldavských vín příslušný moldavský státní orgán, vykonává při vývozu tuzemských vín inspektorát SZPI v Brně. Těmito námitkami se žalovaný zabýval v odůvodnění svého rozhodnutí v bodě A). Žalobce má nepochybně pravdu v tom, že problematice dovozu vína z tzv. třetích zemí věnuje EU náležitou pozornost a tato oblast je regulována přímo použitelnými právními předpisy. Z právní úpravy vyplývá, že při dovozu vinařských produktů do EU je třeba předložit osvědčení vystavené subjektem třetí země, ze které výrobek pochází, a zprávu o výsledku analýzy, vystavenou úřední laboratoří uznanou třetí zemí, ze které výrobek pochází (je-li určen k přímé lidské spotřebě). Osvědčení a zpráva o výsledku rozboru se pro každou zásilku určenou pro dovoz do EU vyplňují na samostatném dokladu VI1. Ve zprávě o výsledku analýzy jsou uvedeny analytické vlastnosti výrobku (celkový obsah alkoholu, skutečný obsah alkoholu, celkový suchý extrakt, celkový obsah kyselin, celkový obsah oxidu siřičitého, obsah těkavých kyselin, a obsah kyseliny citronové). V sekci osvědčení je uvedena formulace, že výrobek je určen k přímé lidské spotřebě, odpovídá definicím nebo kategoriím výrobků z révy vinné přijatým EU a byl vyroben za použití enologických postupů, doporučených a zveřejněných OIV či schválených EU. Ve vztahu k textu osvědčení se jako problematické jeví, že zde není obsažena bližší specifikace toho, na základě jakých analýz byl daný závěr učiněn. Nejsou zde tedy zachyceny laboratorní analýzy či jejich výsledky, kterými by byly uvedené skutečnosti prokázány, ale je pouze stroze konstatována souladnost dováženého produktu s výše uvedeným. Víno uváděné na trh žalobcem nevyhovělo požadavkům právních předpisů EU z důvodu přídavku vody, přídavku syntetického glycerolu a zvýšené hodnotě ethanolu z přidaného cukru. Konkrétní výsledky analýzy zaměřené právě na tyto konkrétní ukazatele mezi náležitosti dokladu VI nepatří, a nelze tak vyloučit, že analýza těchto ukazatelů nebyla v Moldavsku jako zemi původu vína vůbec prováděna. Doklady VI1 doprovázející zásilky vín ze zemí mimo EU nejsou způsobilé s jistotou prokázat, že by dané produkty nebyly podrobeny nepovoleným enologickým postupům; pouze bez dalšího tvrdí, že byly splněny náležitosti pro vývoz těchto produktů z Moldavska do EU. To ale bylo v posuzovaném případě vyvráceno pomocí laboratorních rozborů, provedených akreditovanou laboratoří SZPI na základě akreditovaných metod. Z výsledků těchto rozborů je zřejmé, že předmětné produkty byly podrobeny nepovoleným enologickým postupům, a proto je na základě ustanovení čl. 80 odst. 2 nařízení (EU) č. 1308/2013 nelze uvést na trh. Je přitom nutno si rovněž uvědomit, že v posuzované věci bylo s daným vínem obchodováno jako s vínem sudovým. V takových případech je velmi těžko prokazatelné, v které fázi výroby a distribuce bylo víno podrobeno nepovoleným enologickým postupům, nelze totiž vyloučit, že obsah příslušné nádoby bude v průběhu doby upravován a měněn.

Žalobce ve svých vyjádřeních připouští, že pasivně spoléhal na správnost údajů uvedených v dokladu VI1 a na bezvadnost obchodovaných produktů, a sám žádnou aktivitu, směřující k ověření analytických znaků těchto produktů neuskutečnil. Vždy je samozřejmě možné polemizovat nad tím, kde je hranice mezi pasivním a aktivním přístupem, skutečností však je, že žalobce nedoložil, že by si nechal provést jakýkoli laboratorní rozbor předmětných vín. Za stavu, kdy žalobce obchoduje s víny pocházejícími z tzv. třetích zemí, aniž by si ověřil jejich kvalitu provedením rozboru, žalovaný setrvává na svém názoru, že přístup žalobce nelze považovat za natolik aktivní, aby se ze své odpovědnosti vyvinil, neboli liberoval. Žalobce dle názoru žalovaného nevynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení dané právní povinnosti zabránil ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 zákona č. 321/2004 Sb. Tvrzení žalobce, že je mu přičítáno k tíži, že jednal zcela souladně s právními předpisy, považuje žalovaný za čistě účelové. Skutečnosti, které byly správním orgánem I. stupně přičteny při úvaze o výši pokuty k tíži žalobce, jsou jasně specifikovány jak v prvoinstančním rozhodnutí, tak v rozhodnutí žalovaného, a tato skutečnost mezi nimi nefiguruje. Žalovaný netvrdí, že doklady VI1 jsou ze své podstaty zbytečné, tyto doklady plní důležitou funkci při obchodování se zeměmi mimo EU. Je pravdou, že inspektorát SZPI v Brně vystavuje doklady VI1 při vývozu tuzemských vín do tzv. třetích zemí. Práva na vyplňování těchto dokumentů při exportu vín z ČR byla tomuto inspektorátu udělena Komisí ES – výborem pro víno, a to již v roce 1992. Inspektorát SZPI v Brně danou činnost vykonává zodpovědně, ovšem nemůže ze své pozice ovlivnit to, jak probíhá vystavování dokladů VI1 v tzv. třetích zemích. Jak žalovaný uvedl už v žalobou napadeném rozhodnutí, vína dovážená na území EU z Moldavska jsou v poslední době považována za problematickou komoditu, pokud se jedná o jejich jakost. Ministerstvo zemědělství (mimo jiné i prostřednictvím SZPI) v souvislosti s opakovanými zjištěními týkajícími se nevyhovujících vín původem z této tzv. třetí země úzce spolupracuje s kontaktními místy v ostatních evropských zemích tak, aby byl dovoz závadných vín co nejvíce omezen a minimalizován. Žalovaný se ohrazuje proti tvrzení žalobce, že by snad měl ve své dozorové činnosti těžit z nedostatků platné právní úpravy. Posláním SZPI jako orgánu dozoru je chránit spotřebitele před těmi subjekty, které právní předpisy obcházejí a získávají tak neoprávněné výhody ve srovnání se svými konkurenty, kteří tyto předpisy dodržují.

Žalovaný k problému akreditace rozborů uvádí, že pro potřeby učinění závěrů v rámci úřední kontroly mají relevanci rozbory, které byly provedeny akreditovanými metodami na vzorcích odebraných při úřední kontrole dne 2. 4. 2015, žalobce nepožádal o odběr vína pro doplňující odborný posudek ve smyslu čl. 11 odst. 5 a odst. 6 nařízení (ES) č. 882/2004, o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (dále jen „nařízení (ES) č. 882/2004“). Tyto rozbory musejí být provedeny buď v tuzemské, nebo v zahraniční laboratoři, která disponuje potřebnou akreditací. Lze konstatovat, že náklady za provedené laboratorní rozbory odpovídají tomu, kolik nedostatků u odebraných vzorků vín bylo zjištěno. Ze spisu je zřejmé, že žalobce byl s výsledky laboratorních rozborů předmětných produktů seznamován po uplynutí 47 dnů po odebrání vzorků. Den seznámení žalobce s výsledky rozborů přitom úzce časově navazoval na den ukončení zkoušek v laboratoři: zkoušky předmětných vín byly prováděny ve dnech 3. 4. 2015 – 14. 5. 2015, výsledky zkoušek byly s žalobcem projednány dne 19. 5. 2015. Prodlení mezi odběrem vzorků a seznámením účastníka řízení s výsledky laboratorních rozborů nelze zkrátit účastníkem navrženým postupem (vyhotovením dílčího posudku), a to vzhledem k tomu, že nelze vyvozovat jakékoliv závěry předtím, než proběhnou zkoušky v laboratoři. Účastníka řízení nelze neoficiálně vyrozumívat o zjištění, že odebraný produkt byl shledán jako nevyhovující, neboť podkladem pro prokázání tvrzení o nevyhovujícím produktu může být pouze laboratorní posudek a protokol o zkoušce. Účastník řízení totiž může postup správního orgánu akceptovat pouze za zachování tohoto postupu. Z uvedeného přehledu je zřejmé, že nevyhovující výsledky laboratorních rozborů byly s žalobcem projednávány v rámci možností co nejdříve po provedení těchto rozborů. K možnému ohrožení spotřebitelů došlo již tím, že žalobce předmětné produkty za účelem prodeje skladoval, a bylo na něm, zda bude i přes provedené odběry vzorků toto zboží dále prodávat. Když žalobce dané produkty prodával dál, lze předpokládat, že se mohly dostat k dalším spotřebitelům. Pokud by žalobce produkty skladoval a čekal by s jejich prodejem na výsledek rozhodnutí ve správním řízení, sice by tato vína uváděl na trh, ale za těchto okolností by bylo možno spíše uvažovat o případné liberaci než v daném případě. Odpovědnost za dodržení požadavků právních předpisů je plně na žalobci jako provozovateli potravinářského podniku. Ohledně nemožnosti rozpoznat vady vín na základě senzorických vlastností žalovaný poukazuje na to, že skutečnost, že konstatované nedostatky byly zjistitelné pouze laboratorním rozborem (nejednalo se tak o zjevné vady produktů), byla vzata v úvahu při určování výše pokuty a byla posouzena ve prospěch žalobce.

Dále žalovaný k námitce o problematice spáchání správního deliktu v právní teorii uvedl, že je přesvědčen o to, že tím, že žalobce uváděl na trh víno, které bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům, spáchal správní delikt. Správní delikty se dle právní teorie obecně člení na přestupky a tzv. jiné správní delikty. Žalobce se v daném případě nedopustil přestupku (ve smyslu zákona č. 200/1990 Sb.), nýbrž tzv. jiného správního deliktu. Zatímco u přestupků se uplatňuje subjektivní odpovědnost (odpovědnost za zavinění, a zavinění ve formě úmyslu či nedbalosti je třeba prokazovat), u tzv. jiných správních deliktů se uplatňuje objektivní odpovědnost (odpovědnost za výsledek, kde není zapotřebí prokazovat zavinění). Subjektivní odpovědnost není u skutkových podstat tzv. jiných správních deliktů stanovena. Skutečnost, že odpovědnost právnických a podnikajících fyzických osob za správní delikt je v potravinovém právu koncipována jako objektivní, vyplývá i z ustálené judikatury správních soudů. Žalobce jakožto provozovatel potravinářského podniku, který uvádí na trh potraviny, nese podle zákona objektivní odpovědnost za zjištěný nedostatek týkající se jeho činnosti. Konstrukce objektivní odpovědnosti není absolutní, provozovatel se může z odpovědnosti „vyvinit“, resp. za správní delikt neodpovídat, prokáže-li, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti zabránil (§ 40 odst. 1 zákona č. 321/2004 Sb.). Podle názoru žalovaného žalobce v posuzovaném případě však aktivní činnost nad rámec svých zákonných povinností neprokázal – zde odkaz na rozsudek KS v Brně ze dne 7. 12. 2009, č. j. 30 Ca 17/2008-35, kde soud poukazuje na nutnost prokázání „veškerého úsilí“, resp. na aktivní činnost pachatele deliktu). Odkaz na porušení právních povinností dodavatelem, nebo pasivní spoléhání se na existenci dokladu VI1 nelze považovat za vynaložení veškerého úsilí ve smyslu shora citovaného ustanovení.

Žalovaný odmítá zpochybňování kvality rozborů vinařských produktů prováděných laboratořemi SZPI ze strany žalobce. Tuto námitku žalobce v odvolání neuplatňoval, i když tvrdí, že ji již uplatňoval. Žalovaný proto ve svém vyjádření přibližuje metodu, která byla v rámci laboratorních rozborů využita (daná námitka byla vznesena jiným subjektem – Vinařstvím U Kapličky s.r.o., který je zastupován stejným advokátem, v rámci jiného správního řízení - SZPI/AO787/2015). Pokud se jedná o laboratorní rozbor vína za účelem zjištění, zdali do něj nebyla přidána voda, tento rozbor je v laboratořích SZPI prováděn pomocí stanovení poměru stabilních izotopů kyslíku 18O/16O (vyjádřeného jako delta 18O) metodou OIV-MA-AS2-12:R2009 [Method for 18O/16O isotope ratio determination of water in wines and must]. Předmětná metoda je publikována ve Sborníku mezinárodních metod rozboru vína a moštu - Compendium of International Methods of Wine and Must Analysis – který je veřejně dostupný. Pro účely akreditace je tato metoda zapracována do řízeného dokumentu Metoda SZPI 4903 Stanovení poměru stabilních izotopů kyslíku 18O/16O (vyjádřeného jako delta 18O) ve vodě pomocí hmotnostní spektrometrie izotopových poměrů (IRMS) – stanovení přídavku vody do produktů vinné révy, kde je v kapitole 11. rozšířena o pravidla interpretace naměřených výsledků. Naměřené výsledky jsou srovnávány v interpretačním modulu EURODIAG s databází přirozených hodnot, které reprezentují přirozený rozptyl hodnot pro vodu v autentických vínech dané geografické oblasti a pitné vody. Interpretační modul EURODIAG je součástí produktu "SNIF-NMR®Concept“, jehož každý modul splňuje požadavky normy EN ISO/IEC 17 025 „Obecné požadavky na odbornou způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří“. Pomocí pravděpodobnostní analýzy se vyhodnotí zastoupení vody původem z hroznů a z přidané vody ve vzorku na úrovni spolehlivosti 95%. Výstupem z interpretačního modulu EURODIAG je soubor hodnot (interval), deklarující složení vzorku od minimálního až po maximální zastoupení sledovaného parametru. Jako výsledek je použita hodnota minimálního obsahu vody jiného původu než z hroznů révy vinné, přičemž je vždy zohledněna rozšířená nejistota stanovení. Použitím nejnižší možné hodnoty obsahu přidané vody laboratoř SZPI v nejvyšší možné míře zohledňuje získané hodnoty obsahu vody ve prospěch kontrolovaných osob. Autenticitu databáze, spolehlivost uvedených dat i jejich interpretaci pomocí interpretačního modulu EURODIAG, jakož i celého produktu "SNIF-NMR®Concept“ garantuje firma Eurofins, akreditovaná podle Cofrac (Comité francais d´accrédiation) č. 1-0287 certifikátem vydaným pro potřeby laboratoře SZPI dne 25. 8. 2006 v Nantes manažerem kvality Eurofins Scientific Analytics. SZPI disponuje databázemi EUROFINS pro jednotlivé země EU a mimo EU, které jsou producenty vína. V rámci těchto databází je i soubor izotopových hodnot pro Moldavsko, který poskytuje vztažné hodnoty jak pro vyhodnocení přidané vody, tak i pro zjištění zvýšení přirozeného obsahu alkoholu v procentech objemových z přidaného cukru do produktů vinné révy. Používané databáze EUROFINS jsou vytvořeny jako certifikovaný komerčně dostupný produkt. Firma EUROFINS ve svém certifikátu deklaruje, že jejich tvorba počínaje vzorkováním je obdobná jako při sběru dat dle Nařízení (ES) č. 555/2008, v jehož čl. 87 a násl. je právně zakotvena tvorba Databanky analytických hodnot vinařských výrobků včetně výsledků izotopových rozborů (databáze je nezbytné v pravidelných intervalech aktualizovat, což SZPI činí, když jejich aktuálnost je pravidelně ověřována). Vzhledem k tomu, že Moldavsko není členem EU, a vystupuje tedy jako tzv. třetí země, nelze jej plně zařadit pod režim Databanky analytických hodnot. SZPI tudíž plně využívá shora uvedenou databázi EUROFINS. V daném případě pak k uvedenému problému žalovaný uvádí, že lze přitakat v tom, že voda je přirozenou součástí vína. Víno je svou podstatou roztok, kde voda tvoří cca 80 %; zbytek je pak tvořen dalšími složkami, jako je alkohol (u předmětného vína se jednalo o 12 % obj.), dále pak cukerný extrakt – glukóza/fruktóza, glycerol, kyselina vinná. Avšak u vody obsažené ve víně se musí vždy jednat o vodu, která byla získána výhradně z hroznové šťávy, a její izotopové složení tomu musí odpovídat. Jsou-li laboratorními rozbory na izotopovém poměru kyslíku prokázány odlišné hodnoty, než má tato voda z hroznů mít, a to směrem k hodnotám běžné pitné vody, pak lze tvrdit, že při výrobě vína došlo k přídavku exogenní vody (patrně ještě před fermentací), a jejímu následnému zapracování do finálního produktu. Co se týká vyjadřování konkrétních hodnot přídavku vody uvedeného v protokolu o zkoušce, žalovaný konstatuje, že pokud je u vína po provedení laboratorních rozborů uveden přídavek vody např. ve výši 61 % (jako tomu bylo v případě produktu uváděného na trh žalobcem), je tím myšleno 61 % z celkové možné vody ve víně (tj. z výše uváděných cca 80 %). V právě projednávané věci tak bylo laboratorními rozbory prokázáno, že na trh byl uveden produkt, který nevyhověl požadavku stanovenému v příloze č. VIII části II oddílu A bodu 1 nařízení (EU) č. 1308/2013 [„Všechny povolené enologické postupy vylučují přidání vody, kromě případů, kdy existuje zvláštní technická potřeba“]. V nevyhovujícím produktu se vyskytovalo procentuálně vyjádřené množství vody jiného původu než z hroznů révy vinné - tzv. exogenní voda, jejíž přídavek není v produktech révy vinné povolen. Nejedná se o vodu fyziologickou, jak ji nazývá žalobce, nýbrž skutečně o vodu přidanou. Lze připustit, že k přídavku exogenní vody (zejména za stavu, kdy bylo ve finálních produktech zjištěno její procentuální zastoupení i v množství výrazně přesahujícím 50 %), došlo patrně již při výrobě produktů, jelikož jinak by byly ovlivněny i další analytické vlastnosti produktů, zejména obsah alkoholu (skutečný i celkový), to však na odpovědnosti žalobce za správní delikt uvedený v napadeném rozhodnutí, dle přesvědčení žalovaného, nic nemění. Porušení právní povinnosti žalobcem spočívá v uvedení vína podrobeného nepovolenému enologickému postupu na trh.

V dalším se žalovaný vyjadřuje k žalobcem namítanému případu chyb a nedostatků rozborů prováděných laboratoří SZPI. Týká se rozborů vína provedených u dvou kontrolovaných osob, odlišných od žalobce [Vinařství Noemi s.r.o., a Vinotéka Ing. J. H.]. Co se týká případu obchodníka (Vinařství Noemi s.r.o., který je zastupován stejným právním zástupcem), u něhož byl odebrán vzorek vína a v tomto víně byl zjištěn přídavek vody 79 %, přičemž následně u zákazníka tohoto obchodníka (Ing. J. H., vinotéka) byl u totožného vína zjištěn přídavek vody 41 %, žalovaný uvádí, že v tomto jiném řízení vydal dne 10. 10. 2016 rozhodnutí č. j. SZPI/AA765-46/2016, kterým potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kterým byla uložena právnické osobě Vinařství Noemi s.r.o. pokuta ve výši 600 000,- Kč. Žalovaný poukazuje na to, že argumentace žalobce, že se kromě přídavku vody jednalo ve všech dalších znacích o zcela totožné víno, se nezakládá na pravdě, což ve svém písemném vyjádření ilustruje na jednotlivých údajích z obou protokolů, s tím, že vzhledem k rozcházejícím se analytickým hodnotám obou vzorků je podle žalovaného vysoce pravděpodobné, že víno uváděné do oběhu ve vinotéce nebylo totožné s tím, které bylo odebráno v provozovně obchodníka. Žalovaný ve svých vyjádřeních souvisejících s daným případem poukazoval na to, že s předmětným vínem bylo v inkriminované věci obchodováno jako s vínem sudovým. Vzorek vína při kontrole vinotéky byl odebraný z 50 l keg sudu, přitom s keg sudy je možné snadno manipulovat, nejsou jištěny plombou, štítek lze jednoduše vyrobit a na sud umístit, případně víno stočit do sudu, který je z dřívější doby štítkem opatřen. Mohlo tedy dojít k záměně vína v keg sudech a ve vinotéce mohlo být vzorkováno jiné víno, než ze kterého byl předtím odebrán vzorek u obchodníka. Podle žalovaného tak žalobcem předložené informace o zcela jiném víně, než je předmětem nynější žaloby, nezpochybňují výsledky týkající se vín v nyní řešené věci a námitky žalobce jsou neodůvodněné.

Žalovaný ve svém vyjádření reaguje i na žalobní námitku o nedostatečnosti databáze moldavských vín. Uvádí, že Odbor zkušební laboratoře inspektorátu SZPI v Brně, který rozbory předmětných produktů prováděl, je zkušební laboratoří č. 1058.8 akreditovanou národním akreditačním orgánem, kterým je Český institut pro akreditaci, o.p.s. (ČIA) a to podle ČSN EN ISO/IEC 17025:2005. Nedílnou součástí Osvědčení o akreditaci této laboratoře je jeho příloha, z níž vyplývá, že i použitá metoda rozboru byla tímto orgánem řádně akreditována. Tato metoda rozboru je v příloze osvědčení o akreditaci uvedena pod pořadovým číslem 104: „Stanovení poměru stabilních izotopů kyslíku 18O/16O (vyjádřeného jako delta 18O) ve vodě pomocí hmotnostní spektrometrie izotopových poměrů (IRMS) - stanovení přídavku vody do produktů vinné révy“. Jedná se o metodu SZPI 4903, v jejímž textu je zakotven i postup při intepretaci naměřené hodnoty poměru izotopu kyslíku, a to včetně odkazu na Certifikát EUROFINS „Osvědčení o záruce, že data v databázích jsou autentická a spolehlivá“. Žalobce ve své žalobě certifikaci databáze EUROFINS záměrně a účelově znevažuje a nazývá ji toliko pouhou korespondencí. Jak ale následně sám konstatuje, v tomto dokumentu je uvedeno, že: „…Analytické údaje byly získány akreditovanými postupy laboratoře EUROFINS. Naše akreditace Komisí francouzské akreditace Cofrac dle č. 1-0287 pokrývá jak analýzu, tak i výklad. Tento dokument v návaznosti na francouzský akreditační orgán Cofrac uznává i Český institut pro akreditaci o.p.s., který takové prokázání autenticity vzorků v databázi považuje za dostatečné. Citovanou metodu na stanovení přídavku vody do produktů vinné révy řádně akreditoval již v roce 2006. Tím, že uvedená laboratoř i její přímo dotčená analytická metoda jsou akreditované a splňují požadavky normy ČSN EN ISO/IEC 17025:2005, je splněn i požadavek na úřední metodu dle čl. 12 odst. 2 nařízení (ES) č. 882/2004. Databáze jsou v pravidelných intervalech doplňovány o další nové údaje a tím je zajišťováno, aby byl obsah těchto databází neustále aktuální a byla tím nadále plněna podmínka, že data v databázích jsou spolehlivá. Dle žalovaného pak žalobcova argumentace nedostatečným počtem vzorků moldavských vín v souvislosti s množstvím odrůd, ročníků a různých vinařských oblastí v Moldavsku nesvědčí o hlubší orientaci v problematice analýzy stabilních izotopů a metody vyhodnocování přídavku vody do vín. Moldavsko je z pohledu rozptylu přirozených izotopových hodnot velice malou, homogenní a klimaticky stabilní zemí, ve které rozdílné klimatické podmínky v rámci území (přítomnost velikých pohoří, celková velikost země zejména z pohledu sever-jih), které jsou pro izotopové hodnoty zásadní, hrají jen minimální roli. Vyhodnocení přídavku vody pak není nikdy prováděno na základě porovnání s konkrétním vzorkem, ale s rozptylem přirozených izotopových hodnot celé země na zvolené hladině statistické významnosti, přičemž jako nevyhovující je vzorek označen, pokud opustí rozptyl přirozených hodnot, a to včetně rozšířené nejistoty stanovení. Ve vzorcích odebraných u žalobce byly prokázány relativně vysoké hodnoty přídavku vody (až 61 %). Ze statistického pohledu je pak vyloučeno, aby jakékoliv moldavské víno, které nebylo podrobeno nepovolenému enologickému postupu, vykazovalo takto vysoké hodnoty.

Žalovanému je z úřední činnosti známo, že žalobce se domáhal v režimu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“) určitých informací týkajících se databáze EUROFINS (produkt „SNIF-NMR®Concept“). Nejdříve se žalobce domáhal poskytnutí této databáze jako celku. Vzhledem k tomu, že podle § 3 odst. 4 tohoto zákona není počítačový program informací v jeho smyslu, bylo nutné žádost žalobce v této části podle § 15 odst. 1, v návaznosti na § 3 odst. 4 odmítnout. Dále žalobce žádal v režimu zákona č. 106/1999 Sb., o sdělení veškerých informací o moldavských vínech, která jsou v databázi Eurofins zařazeny. I tato žádost žalobce byla odmítnuta, a to vzhledem k tomu, že SZPI jako povinný subjekt nemůže informaci podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., poskytnout. Byla by tím totiž porušena ochrana práv třetích osob k předmětu práva autorského. SZPI využívá produkt Eurofins „SNIF-NMR®Concept“, jehož nedílnou součástí jsou i databáze EUROFINS, na základě licenční smlouvy se společností EUROFINS SCIENTIFIC S.A. Na základě ujednání v licenční smlouvě je obsah předmětné databáze chráněn podle úpravy autorského práva dané francouzským právním řádem. Následně žalobce požádal v režimu zákona č. 106/1999 Sb. o informaci, kolik moldavských vín je v předmětné databázi zaneseno. I tato žádost o informace byla podle § 15 odst. 1, v návaznosti na § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., odmítnuta, a to ze stejného důvodu jako žádost předchozí. Žalobci bylo sděleno, že majetková práva k tomuto předmětu ochrany práva autorského vykonává společnost EUROFINS SCIENTIFIC S.A., se sídlem v Nantes v Francii. Žalovaný zdůrazňuje, že počet moldavských vín, ze kterých jsou data v databázi zanesena, nelze reálně z daného systému extrahovat. Žalovaný tak fakticky informací požadovanou žalobcem nedisponuje. Pokus o rozkrytí obsahu databáze ze strany žalovaného za účelem zodpovězení dotazu „kolik moldavských vín je zanesených v databázi EUROFINS“ by totiž znamenal překročení rozsahu oprávnění daných licenční smlouvou, a tím pádem i porušení uzavřené licenční smlouvy. Žalovaný uzavírá, že autenticitu a spolehlivost celého produktu "SNIF-NMR®Concept“ garantuje firma Eurofins, akreditovaná národním akreditačním orgánem Francouzské republiky, kterým je Cofrac (Comité francais d´accrédiation). Jedná se o certifikát vydaný pro potřeby laboratoře SZPI dne 25. 8. 2006 v Nantes manažerem kvality Eurofins Scientific Analytics, jehož platnost následně uznal i ČIA jako národní akreditační orgán ČR. Tato databáze tak poskytuje dostatečně spolehlivá a relevantní data pro potřeby úředních kontrol SZPI jako orgánu dozoru v oblasti vinařství a i tuto žalobní námitku tak žalovaný shledává jako nedůvodnou a provedení výslechu osob, které v laboratoři rozbor prováděly, považuje žalovaný za nadbytečné.

K námitce týkající se vína Chardonnay žalovaný opakuje, že protokol o kontrole č. P051-60458/15 ze dne 19. 5. 2015 dle jeho názoru popisuje objektivně zjištěný skutkový stav. Skutečnost, zda keg sudy těsní, či zda jsou poškozeny a vniká do nich vzduch, lze dle názoru žalovaného zkontrolovat poměrně lehce. Tudíž tato skutečnost nemůže účastníka řízení zprostit odpovědnosti za spáchaný delikt. Dne 2. 4. 2015 bylo inspektory SZPI na provozovně žalobce zjištěno celkem 235,25 litrů vína (z původně 250 litrů tohoto zakoupeného vína), kdy vzorek tohoto vína byl odebrán k laboratorním rozborům. Dne 19. 5. 2015, kdy inspektoři SZPI přišli na provozovnu sdělit žalobci výsledky laboratorních rozborů, již na provozovně předmětné víno nenašli, proto se zeptali paní D., co se s vínem stalo. Ta jim sdělila, že bylo prodáno. Až v průběhu správního řízení žalobce měnil tuto informaci a uvedl, že víno bylo zlikvidováno, což chtěl podložit pouze výpovědí paní D., která inspektorům do protokolu uvedla informaci zcela jinou. Takový důkaz se žalovanému nejevil jako věrohodný, a proto nebyl proveden. Oproti tomu předmětný protokol o kontrole přítomná paní D. podepsala a s jeho obsahem souhlasila a účastník řízení proti obsahu protokolu následně nevznesl žádné námitky. Podle žalovaného tak o obsahu protokolu a skutečnostech, které zachycuje, není pochyb. Důvod, na základě něhož došlo k nedostatku v označení vína Chardonnay není v daném případě relevantní, když podstatná je skutečnost, že dané víno neodpovídalo zjištěným obsahem cukru uvedenému označení polosladké (navzdory tomu, že žalobce uvádí, že po započtení toleranční hodnoty byl obsah cukru nižší jen o 0,6 g/l). K chuťovému znehodnocení vína však dozajista došlo, když v daném víně probíhalo mléčné kvašení (toto víno se kazilo).

Závěrem žalovaný uvádí, že správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí při určení výše pokuty přihlédl, v souladu s požadavky zákona č. 321/2004 Sb., k závažnosti správních deliktů, zejména ke způsobu jejich spáchání, jejich následkům a okolnostem, za nichž byly spáchány. Žalovaný na základě odvolacích námitek úvahy, kterými byl správní orgán I. stupně veden při ukládání pokuty (jakož i skutečnost, zda tyto úvahy dostatečně odůvodňují uložení pokuty ve výši, jakou správní orgán I. stupně stanovil), řádně přezkoumal, a na toto své posouzení plně odkazuje. Současně zdůrazňuje, že žalobci uložená pokuta byla řádně individualizována. Byla uložena ve výši 0,22 % zákonného rozpětí, a to na základě řádně vyhodnocených kritérií závažnosti protiprávního jednání. Stejně tak žalovaný ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), přezkoumal zákonnost prvoinstančního rozhodnutí a následně konstatoval, že k zákonnosti daného rozhodnutí nemá žádné výhrady. Žalovaný tedy uzavírá, že žádnou ze žalobních námitek nepovažuje za důvodnou pro vyhovění návrhu na zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, popř. upuštění od uložení sankce. Rovněž neshledává důvod pro moderaci uložené pokuty. Navrhl zamítnutí žaloby.

Žalobce dne 26. 10. 2017 zaslal soudu repliku, v níž uvedl, že dle jeho názoru se žalovaný s jeho námitkami nevypořádal ani v průběhu správního řízení, ale ani ve svém vyjádření. Uvedl, že znění § 40 odst. 1 zákona č. 321/2004 Sb., může odkazovat na odpovědnost objektivní, nicméně tento fakt nelze konstatovat bez dalšího, názory na tuto otázku se různí, ani tak se ale nejedná o odpovědnost absolutní a je tak možné se jí zprostit. Žalobce pak souhlasí s tím, že veškeré úsilí pravděpodobně nevynaložil, neboť nemusel vůbec zboží odebírat, mohl provést 10 různých rozborů, či si nezávadnost vína nechat potvrdit od 15 státních orgánů různých zemí, nikoliv „pouze“ od jednoho. Tento názor bude muset posoudit soud, žalobce pak znovu poukazuje na dostatečnost dokumentu VI1, který víno provázel. Pokud se jedná o text osvědčení, žalovaný hovoří o tom, že zde není obsažena bližší specifikace analýz, na jejichž základě byl učiněn závěr. To však nemůže být kladeno k tíži žalobce, i zde je možné se zeptat, proč žalovaný takovou změnu neinicioval, pokud stav shledává nedokonalým. Dále žalobce uvedl, že mu je známo, že v rozboru nebyly uvedeny analytické výsledky co do přídavku glycerolu, vody a přítomnosti etanolu z přidaného cukru ve víně, avšak v druhé části dokumentu byl potvrzen soulad výroby vína se všeobecně uznávanými enologickými postupy, mezi které přídavek vody a glycerolu a nadlimitní přítomnost etanovu z přidaného cukru nepatří. Tyto skutečnost byly potvrzeny certifikovaným a autorizovaným orgánem, tedy orgánem, který je na úrovni samotného žalovaného. Nemá-li být důvěřováno jemu, nemělo by být důvěřováno ani žalovanému. EU měla v daném směru možnost buď vůbec dokument VI1 nezavádět, případně ho zavést, žádat jeho dodržování a nežádat další úkony po dotčených osobách, pokud tedy zvolila druhý případ, a ukáže se, že tato cesta nebyla správná, je potřebné změnit právní úpravu, nikoliv trestat adresáty právních norem. V dalším žalobce prakticky připomíná rovnost akreditovaných orgánů s tím, že pokud by si i před kontrolou SZPI vyžádal laboratorní rozbor vína např. u inspektorátu v Brně, dle logiky žalovaného by si pak měl ještě vyžádat z důvodu spolehlivosti další např. v Ústí nad Labem apod. Žalovaný tak dle názoru žalobce devalvuje zákonodárství EU.

K délce lhůty 47 dnů, kdy byl žalobce seznámen s výsledky rozborů po odebrání vzorku, žalobce připomíná slova ministra zemědělství Ing. J. na 44. Schůzi Poslanecké sněmovny (projednávání novely vinařského zákona): A není to tady to, co říkáte, pane poslanče Bendle, prostřednictvím pana předsedajícího, že by tady byly nějaké nekonečné lhůty. My když do 10 dnů nepřijdeme a neodebereme vzorky, tak to víno může běžet dál do výrobního procesu, a my garantujeme, že odebereme vzorek, a v řádu dnů, protože už při první indikaci v naší laboratoři v Brně víme, jestli u toho vína je nějaký problém, jestli je tam zvýšený obsah vody, glycerolu a tak dál. A na to navazují další rozbory. A budeme toho klienta informovat o tom, jak dlouho případně, jestli dva nebo tři týdny budou další rozbory, které indikují, že to víno má nějaký problém, a je to v zájmu toho dovozce, respektive to