6 Ads 257/2019 — Nejvyšší správní soud

29 Ad 6/2021- 44 - text  7 29 Ad 6/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou ve věci žalobkyně: M. B. zastoupena Z. B. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem 128 01 Praha 2, Na Poříčním právu 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2021, čj. MPSV-2021/17103-918, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. I. Vymezení věci 1. Správní orgán I. stupně, kterým je Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Hradci Králové – vydal rozhodnutí ze dne 5. 9. 2018, kterým zamítnul návrh na změnu výše přiznaného příspěvku na péči a ponechal jeho výši na původních 4.400,- Kč měsíčně, neboť žalobkyně s ohledem na svůj zdravotní stav potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti II. Vůči tomuto rozhodnutí žalobkyně podala odvolání a v rozhodnutí ze dne 17. 6. 2019 žalovaný jako odvolací orgán rozhodl o ponechání příspěvku na péči v II. stupni invalidity od března 2019. Poté podal přípisem podnět k přezkoumání rozhodnutí žalovaného veřejný ochránce práv a ministryně práce a sociálních věcí svým rozhodnutím čj. MPSV-2020/90184-513/2 ze dne 18. 9. 2020 citované rozhodnutí žalovaného zrušila a věc vrátila k novému projednání. Důvodem bylo to, že Posudková komise Ministerstva práce a soc. věcí (dále jen „PK“) nevycházela při posuzování soběstačnosti žalobkyně v jednotlivých obdobích ze spolehlivě zjištěného zdravotního stavu, nebyla objektivně zjištěna tíže demence ani parkinsonského syndromu. 2. PK znovu ve věci jednala dne 14. 12. 2020 a posuzované období co do tíže zdravotních obtíží žalobkyně rozdělila na období od 28. 5. 2018 do 6. 3. 2019, v uvedeném období shledala žalobkyni za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II., tedy jako středně těžkou závislost, neboť žalobkyně nebyla schopna samostatně zvládat 6 základních životních potřeb, a to mobilita, oblékání a obouvání, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Jako další období je konstatováno období od 7. 3. 2019 do 27. 11. 2019, kdy u žalobkyně již existovala závislost na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III. – těžká závislost, neboť žalobkyně nebyla samostatně schopna zvládat 8 základních životních potřeb, kromě uvedených výše se jedná o základní životní potřebu orientace a komunikace. Posouzení zdravotního stavu žalobkyně pak v období od 28. 11. 2019 shledalo tuto za již závislou na pomoci jiné osoby ve stupni IV. – úplná závislost, kdy již žalobkyně nebyla schopna samostatně zvládat ani základní životní potřebu stravování, tělesné hygieny, tedy celkem 10 základních životních potřeb. 3. Žalovaný ve svém rozhodnutí odkázal na zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, zejména pak jeho § 8, podkladovou dokumentaci, a doplňující posudek PK v Hradci Králové ze dne 13. 1. 2021. Postupné navýšení samostatně nezvládaných základních životních potřeb PK odůvodnila závěry odborných vyšetření zdravotního stavu ze dne 7. 3. 2019 a 6. 2. 2020. II. Žalobní argumentace 4. V žalobě je namítáno, že žalovaný nesprávně nezohlednil faktický stav postižené osoby v rozhodném období, tj. 28. 5. 2018 až 6. 3. 2019, ve kterém dle žalobkyně již v plné míře nezvládala základní životní potřeby tělesná hygiena a stravování, což uváděla již ve svém odvolání ze dne 17. 9. 2018. Dále žalobkyně předložila zprávu praktické lékařky MUDr. V., která na základě doložených podkladů z r. 2017 a 2018 dokládá nezvládání cit. dvou základních životních potřeb již v r. 2017 a 2018. Žalobkyně je tedy přesvědčena, že závislost na pomoci jiné osoby u základní životní potřeby tělesné hygieny a stravování vznikla dříve, než žalovaný určil. Navrhuje proto zrušení rozhodnutí MPSV-2021/17103-918, přehodnocení posudkových závěrů a přiznání nezvládání základní životní potřeby tělesné hygieny a stravování již od r. 2017. III. Vyjádření žalovaného 5. Z písemného vyjádření žalovaného ze dne 3. 5. 2021 vyplývá, že po zrušení rozhodnutí žalovaného byl zdravotní stav a dochovaná soběstačnost žalobkyně hodnoceny znovu posudkovou komisí MPSV v posudku ze dne 14. 12. 2020 a poté v doplňujícím posudku z 13. 1. 2021. Zdravotní stav žalobkyně byl hodnocen pro diagnózu progredující středně těžké demence smíšené etiologie, progredující Parkinsonský syndrom, vleklý reaktivní anxiozně depresivní syndrom, bolesti páteře a nosných kloubů při degenerativních změnách bez kořenového kompresivního syndromu a omezení rozsahu kloubní hybnosti. PK se s ohledem na námitky zabývala dobou, od které byly jednotlivé potřeby uznány, velmi podrobně, potřebu komunikace a orientace hodnotila jako nezvládanou na základě lékařské zprávy MUDr. F. C. ze dne 7. 3. 2019 od tohoto data a zdůraznila, že z předchozích neurologických vyšetření (6/2017 a 3/2018) vyplývá, že úroveň kognitivních funkcí odpovídá pásmu lehké demence. Pro konstatování nezvládání základní potřeby však je potřebné zjištění stavu středně těžké až těžké demence, občasnou dezorientaci časem PK proto nemohla hodnotit jako dlouhodobé nezvládání pouze jedné kvality kognitivního deficitu. Takovému závěru ovšem neurologická vyšetření před datem 7. 3. 2019 neodpovídají. 6. Rovněž nezvládání základní životní potřeby komunikace může být zapříčiněno středně těžkou až těžkou demencí, posuzovaná byla v posuzovaném období schopna dorozumět se mluvenou řečí a neztratila schopnost psát, obě potřeby nebyly předmětem žalobních námitek, závěr veřejné ochránkyně práv o jejich nezvládání před březnem 2019 není podložen posudkovým hodnocením. 7. K základní životní potřebě stravování, jejíž nezvládání je namítáno od května 2018 posudková komise uvedla, že pro namítanou neschopnost naporcovat si a přenést stravu nebyl shledán medicínský korelát, přemístění stravy či nápoje na místo konzumace lze realizovat nejen přenášením, ale i posouváním nebo převezením na servírovacím vozíku nebo přizpůsobením místa konzumace místu servírování. Schopnost najíst se lžící je považována za přijatelný standard. Neschopnost zvládat stravování vyplývá z anatomické či funkční ztráty horních končetin, nevidomosti obou očí či těžké duševní poruchy spojené se sociální dezintegrací, kdy jsou narušeny stravovací stereotypy. Tíže postižení odpovídající uvedenému byla u posuzované prokázána až zprávou MUDr. C. ze dne 6. 2. 2020, kdy byla prokázána středně těžká forma demence (MMSE 15 b). Vzhledem k postupné progresi demence byla neschopnost zvládat tuto potřebu k 28. 11. 2019, PK uvedla, že ze zprávy ze dne 7. 3. 2019 tato tíže nevyplynula. 8. Žalovaný ve svém vyjádření dále uvedl, že obdobně u základní životní potřeby tělesné hygieny hodnotil posudkový orgán to, že u posuzované nebyla přítomna těžká porucha funkce horních či dolních končetin, ztráta zraku ani ztráta duševních kompetencí bránící provedení celkové hygieny při možném využití vhodných pomůcek a jako v případě stravování PK považovala za medicínský důvod pro nezvládání tělesné hygieny až zprávu z neurologie ze dne 6. 2. 2020, z níž vyplývá doložení středně těžké demence. Jedná se o postupný pokles kognitivních funkcí posuzované, kdy záznam subjektivního vnímání zdravotního stavu, který je obsahem lékařské zprávy v odstavci „subj.“, je záznamem toho, jak pacient či osoba blízká zdravotní stav subjektivně vnímá, není však objektivním nálezem o zdravotním stavu. Veřejná ochránkyně práv se ke zvládání potřeby tělesné hygieny a stravování v předmětném období nevyjádřila. 9. Žalovaný měl na základě uvedených skutečností posudek ze dne 14. 12. 2020 spolu s doplněním ze dne 13. 1. 2021 za dostatečně přesvědčivý podklad pro závěr o zdravotním stavu žalobkyně. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. IV. Posouzení věci krajským soudem 10. Soud po přezkoumání věci hodnotil výše uvedené skutečnosti a listiny, které jsou obsahem správního spisu, jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 77 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní - s.ř.s. ), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud se souhlasem účastníků řízení rozhodl ve věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s.ř.s.). 11. Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci. Podmínky nároku na příspěvek na péči vycházejí z ust. § 7, kde je uvedeno, že příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby a nárok na něj mají osoby, uvedené v § 4 odst. 1, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8, pokud jim tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče uvedený v § 83, nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb… Dle § 8 odst. 2 cit. zákona se osoba starší 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby