6 As 29/2003 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 4/2020- 121 - text  9 31 Ad 4/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: J. D. zastoupen Mgr. Jiřím Šlencem, advokátem se sídlem AK Velké náměstí 148, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Ředitel Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje ve věcech služebních Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje se sídlem Ulrichovo náměstí 810, 501 01 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2020, č. j. KRPH-107978-31/ČJ-2017-0500KR, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím náměstka ředitele krajského ředitelství pro ekonomiku ve věcech služebního poměru Krajského ředitelství Policie Královéhradeckého kraje bylo dne 14. října 2019 rozhodnuto pod čj. KRPH-107978-22/ČJ-2017-500VO ve věci žádosti žalobce o přiznání nároku na náhradu nemajetkové újmy vyčíslené výší 2.500.000,- Kč tak, že dle ustanovení § 109 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“) nebylo jednorázové odškodnění pozůstalých přiznáno, a dle § 106 a § 179 téhož zákona bylo řízení ve věci žádosti o proplacení bolestného a ztížení společenského uplatnění zastaveno, neboť žádost byla posouzena jako zjevně právně nepřípustná. 2. Žalobce je pozůstalým bratrem po pprap. M. D., naposledy služebně zařazeném jako vrchní asistent na Krajském ředitelství policie Královéhradeckého kraje, pohotovostním a eskortním oddělení odboru služby pořádkové policie, který zemřel při dopravní nehodě dne 29. 12. 2014 při výkonu služby. Z žádosti žalobce vyplynulo, že po smrti bratra došlo k újmě na jeho zdraví, spočívající v utrpěné bolesti a ztíženém společenském uplatnění dle § 2958 občanského zákoníku a dále utrpěl značné dušení útrapy s trvalými následky ve smyslu § 2959 občanského zákoníku. Z žádosti žalobce vyplynulo, že po předchozí konzultaci s Prof. MUDr. K. M., DrSc., byl v době od 6. 1. 2015 do 2. 9. 2015 v péči Psychiatrické kliniky FN v Hradci Králové, od září 2015 je v péči MUDr. Z. Týden po tragické nehodě bratra byl náhodně kontrolován hlídkou policie, v ten moment se mu vybavil zemřelý bratr a nebyl schopen ovládat své tělo, v hlavě měl stále bratra, jezdil jako řidič z povolání, avšak poté nemohl sednout za volant. Závěrem vyšetření byla akutní reakce na stres. Byly mu předepsány léky, byl v pracovní neschopnosti, s následně stanovenou finální diagnozou – porucha přizpůsobení. Má předepsána antidepresiva, jejich krátkodobé vysazení mělo za následek rozvoj stavu úzkosti, bušení srdce s obavami ze smrti, rozklepanost, pocity slabosti, proto musí léky užívat i nadále. Od 16. 11. 2016 byl uznán invalidním pro invaliditu I. stupně s poklesem pracovní schopnosti o 35 %. 3. Rozhodnutí ze dne 14. 10. 2019 odkázalo na § 98 a násl. komplexní úpravu náhrady škody, resp. odpovědnosti bezpečnostního sboru za újmu způsobenou příslušníkovi porušením právní povinnosti při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby, a to včetně úpravy odškodnění pozůstalých po příslušníkovi, který zemřel následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání (§§ 106 – 110) zákona č. 361/2003 Sb., s tím, že odkázalo rovněž na judikaturu Nejvyššího soudu – rozsudek sp. zn. 21 Cdo 1161/2014 – kde byla řešena situace, kdy jestliže zákon obsahuje ucelenou úpravu odškodnění pozůstalých ve speciálním zákoně, je vyloučeno použití právní úpravy obecné obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., (dále jen „občanský zákoník“), s tím, že tato argumentace následně vyplynula i z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 353/16. 4. Rozhodnutí citovalo znění § 109 cit. zákona, s tím, že žadatel nesplňuje podmínky pro jednorázové odškodnění pozůstalých, náhrada za bolestné a ztížení společenského uplatnění je vázána na přímé jednání škůdce, kterým bylo zasaženo do osobní integrity poškozeného a tato příčinná souvislost u pozůstalých chybí, žádost je v uvedeném směru zjevně právně nepřípustná a proto v případě žadatele nezbylo, než řízení zastavit. 5. O odvolání žalobce následně rozhodl žalovaný dne 20. 1. 2020 tak, že rozhodnutí orgánu I. stupně bylo potvrzeno. II. Žalobní argumentace 6. V žalobě se uvádí, že výzvou doručenou Krajskému ředitelství policie Královéhradeckého kraje dne 10. 2. 2017 vyzval žalobce k plnění náhrady nemajetkové újmy dle §§ 2958 a 2959 občanského zákoníku, když takto postupoval cíleně, neboť zákon č. 361/2003 Sb., takový typ nemajetkové újmy neupravuje. Předchozí občanský zákoník upravoval odškodnění pevnými částkami dle příbuzenské posloupnosti. Na výzvu reagoval tehdejší ředitel plk. JUDr. D. F. sdělením, že žalobce dle zákona č. 361/2003 Sb. nesplňuje podmínky pro přiznání náhrady. Žalobce nebyl a s takovým řešením spokojen a podal proto žalobu o zaplacení peněžité náhrady za ublížení na zdraví a náhrady za odčinění duševních útrap u Okresního soudu v Hradci Králové. 7. Žaloba odkazuje na obě ve věci vydaná rozhodnutí žalovaného, postup žalovaného považuje za diskriminační, neboť se nemůže domoci stejných náhrad jako každý jiný občan mimo rámec ozbrojených sborů. K uvedené situaci došlo tím, že zákon č. 361/2003 Sb., nezareagoval na příslušná ustanovení nového občanského zákoníku a vytvořil tím nerovný přístup občanů k zákonu. Žalobce považuje rozhodnutí orgánu I. stupně za překvapivé, z rozhodnutí žalovaného pak není patrné, zda výrok 1 je potvrzen. 8. Obě řízení ve věci pak trpí zásadní vadou, která je činí neplatnými, když § 175 odst. 5 cit. zákona předpokládá vydání rozhodnutí o podání do 30 dnů, ve složitějších případech pak do 60 dnů od jeho doručení. Podání bylo doručeno 10. 2. 2017, služební funkcionář rozhodl 14. 10. 2019, o odvolání bylo rozhodnuto 20. 1. 2020. Žaloba namítá, že uvedená lhůta není pouze pořádková, neboť takovou uvedený zákon nezná. Žaloba z uvedených důvodů navrhla obě rozhodnutí žalovaného zrušit a nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 9. Z písemného vyjádření žalovaného ze dne 16. 4. 2020 plyne, že zákon č. 361/2003 Sb. řeší komplexně právní vztahy mezi bezpečnostním sborem a jeho příslušníky. Služební poměr je specifickým pracovně – právním vztahem, kde jsou zpřísněny vztahy podřízenosti a nadřízenosti, neexistuje rovnost obou subjektů, jako je tomu u zaměstnaneckého či jiného právního vztahu. To pak přináší i řadu rozdílů v právní úpravě jednotlivých institutů, když v rámci služebního poměru v některých případech je stanovena právní úprava pro příslušníky bezpečnostních sborů přísněji, na straně druhé jim zákon přiznává i výhodnější postavení – výsluhové nároky, ozdravný pobyt, úmrtné apod. 10. Žalovaný dále odkazuje na znění zákona č. 361/2003 Sb., který v ust. § 98 a násl. obsahuje komplexní úpravu odpovědnosti bezpečnostního sboru za újmu způsobenou příslušníkovi, včetně odškodnění pozůstalých, v ustanoveních § 106 až § 110 stanoví hmotněprávní podmínky, které je nutné splnit, aby odškodnění mohlo být přiznáno. Je pravdou, že uvedená právní úprava je odlišná od právní úpravy ust. § 2959 občanského zákoníku a okruh oprávněných osob je užší. Žalovaný však zdůrazňuje, že občanský zákoník obsahuje právní úpravu v soukromoprávních vztazích a nevztahuje se na právní vztahy vzniklé v souvislosti se služebním poměrem příslušníka bezpečnostního sboru. V dané situaci je tak služební funkcionář povinen respektovat podmínky a výši odškodnění stanovené zákonem o služebním poměru a nemůže přiznat požadované nároky nad rámec stanovený zákonem. 11. Žalovaný dále sdělil, že žalobce uplatnil svůj nárok i v občanskoprávním řízení u Okresního soudu v Hradci Králové, kdy věc je projednávána ve společném řízení pod sp. zn. 20 C 245/2017, žalovaný navrhl zastavení řízení pro věcnou nepříslušnost soudu k vydání rozhodnutí tak, jak o tom bylo pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 18 C 88/2019. 12. K námitce, že obě rozhodnutí byla vydána po zákonem upravené lhůtě, rozhodnutí příslušného funkcionáře více než rok a půl po podání žalobce, žalovaný uvedl, že v právním řádu je nutné rozlišovat lhůty pořádkové a prekluzivní, kdy se zmeškáním lhůty pořádkové zákon nespojuje právní následky v podobě nezákonnosti provedeného úkonu, dává však možnost obrany v případě, že správní orgán nekoná, v podobě právních nástrojů jako jsou žaloba na nečinnost, oprávnění stanovených zákonem č. 82/1998 Sb., apod. Naopak se zmeškáním prekluzivní lhůty je spojena „sankce“ v podobě skutečnosti, že provedený úkon nevyvolá zamýšlené právní následky (např. zmeškání lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí podle ust. § 196 zákona č. 361/2003 Sb.). Uvedený zákon obsahuje v § 175 odst. 5 povinnost služebního funkcionáře rozhodnout o podání do 30 dnů a ve složitějších případech do 60 dnů od jeho doručení. V daném případě se jedná dle žalovaného o lhůtu pořádko