10 Afs 405/2020 — Nejvyšší správní soud

52 Ad 2/2022- 44 - text  9 52 Ad 2/2022 [OBRÁZEK][OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Dvořáka a soudců Aleše Korejtka a Petry Venclové ve věci žalobkyně: Mgr. E. V., zastoupená Mgr. Matějem Votroubkem, advokátem, sídlem Purkyňova 115, 566 01 Vysoké Mýto, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 12. 2021, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Dne 8. 11. 2021 byl u Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Orlicí uplatněn předložením písemné žádosti na předepsaném tiskopisu [rozhodnutí o potřebě ošetřovaní (péče)] č. 2278798 B nárok na ošetřovné žalobkyně z důvodu potřeby nezbytného ošetřování syna M. V. v období od 20. 10. 2021 do 27. 10. 2021, čímž bylo zahájeno řízení o této dávce. Následně bylo zjištěno, že žalobkyně již uplatnila nárok na ošetřovné za období od 11. 10. 2021 do 19. 10. 2021, které bylo vystaveno na stejnou ošetřovanou osobu, tj. na syna M. V. 2. Dle § 39 odst. 4 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v rozhodném znění (dále též „zákon o nemocenském pojištění“), náleží v témže případě ošetřování (péče) ošetřovné jen jednou a jen jednomu z oprávněných nebo postupně dvěma oprávněným, jestliže se v témže případě ošetřování (péče) vystřídají. Změna druhu onemocnění (diagnózy) se nepovažuje za nový případ ošetřování. Dle § 40 odst. 1 písm. a) zákona o nemocenském pojištění podpůrčí doba u ošetřovného činí nejdéle 9 kalendářní dnů. Dle § 40 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění podpůrčí doba u ošetřovného počíná od prvého dne potřeby ošetřování nebo péče. Podle § 40 odst. 3 zákona o nemocenském pojištění se běh podpůrčí doby staví po dobu poskytování zdravotních služeb ošetřované osobě u poskytovatele lůžkové péče. 3. Vzhledem k výše uvedenému nebylo možno rozhodnout ve zkráceném řízení ve smyslu § 153 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a) zákona o nemocenském pojištění. Okresní správa sociálního zabezpečení Ústí nad Orlicí proto vyrozuměla (oznámení ze dne 8. 11. 2021, č. j. 46009/125003/21/110/CH) žalobkyni o tom, že bude v souladu s § 153 odst. 7 zákona o nemocenském pojištění dále pokračovat v řízení o nároku na dávku ve smyslu zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále též „správní řád“). K oznámení o zahájení řízení se vyjádřila žalobkyně, přičemž uvedla, že sice rozhodnutí o potřebě ošetřování jejího nezletilého syna byla lékařem vystavena na období od 11. 10. 2021 do 19. 10. 2021 a následně od 20. 10. 2021 do 27. 10. 2021, ale fakticky o syna nepečovala po celá tato období. V prvním období ošetřovala syna pouze dne 11. 10. 2021 a dne 12. 10. 2021, ve zbytku období byla péče zajištěna otcem či prarodiči, což doložila výpisem z evidence docházky (potvrzeným zaměstnavatelem žalobkyně) a potvrzením o platbě ošetřovného s popisem období 11. 10. 2021 a 12. 10. 2021. Dále žalobkyně zdůraznila, že syna ošetřovala ve druhém období. Ani jedno z těchto období netrvalo déle než 9 dnů a období byla oddělena týdnem, takže na sebe ani bezprostředně nenavazovala. Dle žalobkyně by měl „správní orgán vycházet z faktické doby ošetřování jejího syna, nikoliv pouze z lékařem vystavených rozhodnutí“. 4. Okresní správa sociálního zabezpečení Ústí nad Orlicí dne 26. 11. 2021 rozhodla (rozhodnutí č. j. 46009/129596/21/110/CH) dle 40 odst. 1 písm. a), odst. 2 a odst. 3 a § 39 odst. 4 zákona o nemocenském pojištění tak, že žalobkyně nemá nárok na ošetřovné v období ode dne 20. 10. 2021 do 27. 10. 2021, neboť potřeba ošetřování vznikla dne 11. 10. 2021 a dne 19. 10. 2021 uplynula devítidenní podpůrčí doba pro nárok na ošetřovné. Současně žalobkyni vysvětlila, že kompetentní osobou stanovující vznik, délku a konec potřeby ošetřování v případě nemoci je pouze ošetřující lékař, nikoliv okresní správy sociálního zabezpečení. 5. Proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Orlicí dne 26. 11. 2021, č. j. 46009/129596/21/110/CH, podala žalobkyně odvolání, v němž zopakovala, že rozhodnutí o potřebě ošetřování nezletilého syna na období od 11. 10. 2021 do 19. 10. 2021 bylo vystaveno ošetřující lékařkou na její jméno, jelikož danou záležitost „řešila“. Fakticky ale nezletilého syna ošetřovala pouze dva dny, a to 11. 10. 2021 a 12. 10. 2021, což doložila zaměstnavatelem potvrzenou evidencí pracovní doby. V ostatní dny plnila své pracovní úkoly a nezletilého syna ošetřovaly jiné osoby, které ošetřovné nečerpaly a ani na něj neuplatňovaly nárok. Vzhledem k tomu, že se zdravotní stav syna ke dni 19. 10. 2021 výrazně nezlepšil, navštívila žalobkyně dne 20. 10. 2021 opět dětskou lékařku, která vystavila další rozhodnutí o potřebě ošetřování nezletilého syna na období od 20. 10. 2021 do 27. 10. 2021. V tomto období žalobkyně syna fakticky ošetřovala. Jelikož syna ošetřovala v období od 11. 10. 2021 do 12. 10. 2021 a následně od 20. 10. 2021 do 27. 10. 2021, ani jedno z těchto období netrvalo déle než 9 dnů a období byla od sebe oddělena týdnem, takže na sebe bezprostředně nenavazovala, žalobkyně žádala, aby správní orgán vycházel z faktické doby ošetřování jejího syna, nikoliv pouze z lékařem vystavených rozhodnutí o potřebě ošetřování. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací správní orgán změnil odvoláním napadené rozhodnutí tak, že žalobkyně nemá nárok na ošetřovné za období od 13. 10. 2021 do 19. 10. 2021 a má nárok na ošetřovné za období od 11. 10. 2021 do 12. 10. 2021 a od 20. 10. 2021 do 27. 10. 2021. K odvolání žalobkyně opět připojila potvrzení o platbě ošetřovného za období od 11. 10. 2021 do 12. 10. 2021. 6. Žalovaná odvolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 30. 12. 2021, č. j. 46000/013510/21/010/PT, zamítla a odvoláním napadené rozhodnutí potvrdila. II. Žaloba a vyjádření žalovaného 7. Proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 12. 2021, č. j. 46000/013510/21/010/PT, které tvoří společně s rozhodnutím správního orgánu prvého stupně jeden celek, podala žalobkyně žalobu, v níž zopakovala skutečnosti uváděné v průběhu správního řízení, z něhož vzešlo žalobou napadené rozhodnutí. Žalobou napadené rozhodnutí označila za „naprosto formalistické“ a vydané „v rozporu se zásadou materiální pravdy“, neboť žalobkyně v období 11. 10. 2021 až 19. 10. 2021 „syna fakticky ošetřovala pouze dva dny, a to 11. 10. a 12. 10. 2021“, což doložila výpisem z evidence pracovní doby (nově též soudu předložila potvrzení z Mateřské školy Kamarádi ze dne 3. 1. 2022, dle kterého syn žalobkyně byl ve dnech 18. 10. 2021 a 19. 10. 2021 přítomen v mateřské škole). Za období 13. 10. 2021 až 19. 10. 2021 ostatně ani žalobkyně ošetřovné nežádala a nebylo jí poskytnuto. Pokud žalovaná tvrdí, že podpůrčí doba stále běžela, pak měla žalobkyni za toto období ošetřovné vyplatit. Žalobkyně si je vědoma toho, že v § 40 odst. 3 zákona o nemocenském pojištění není „uvedeno, že by se běh podpůrčí doby stavěl tím, že je ošetřované dítě zdravé a navštěvuje mateřskou školu“. Žalobkyně však neví, „čím jiným by se už měla podpůrčí doba stavět“. Žalobkyně současně připustila, že „možná právně pochybila, když si u lékařky nenechala potvrdit ukončení potřeby ošetřování syna v prvním období péče o něj“, ale tomu se dle mínění žalobkyně „v době covidové pandemie nedá divit“, navíc „díky postupu dětské lékařky byly eliminovány dvě zcela zbytečné návštěvy žalobkyně, na kterých však naopak naprosto formalisticky bazíruje žalovaná“. Žalobkyně je proto přesvědčena, že správní orgány měly vycházet „z faktické doby ošetřování jejího syna, nikoliv pouze z lékařem vystavených rozhodnutí, a přiznat ji nárok na ošetřovné v období 11.10. - 12. 10. 2021 a následně 20. 10. – 27. 10. 2021, neboť se nejedná o období delší než 9 dnů“. 8. Ze všech výše uvedených důvodů by dle názoru žalobkyně mělo být rozhodnutí žalované zrušeno a věc by měla být žalované vrácena k dalšímu řízení. 9. Žalovaná ve vyjádření k žalobě [jež není třeba podrobně rekapitulovat, neboť jeho obsah účastníci znají, nadto v řízení byla žalovaná úspěšná, přičemž v odůvodnění rozsudku je třeba vypořádat základní námitky toho účastníka, kterému soud za pravdu nedal; ostatně rozhodnutí soudu je primárně reakcí na žalobní námitky, teprve až v druhé řadě - a pouze tehdy, je-li to pro vyjasnění stěžejních otázek nezbytné - případně může reagovat i na vyjádření k žalobě (srov. shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 10 Afs 405/2020 – 41, bod 9)] setrvala na závěrech obsažených v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, které je dle jejího názoru věcně správné a zákonné, a navrhla, aby soud žalobu zamítl. III. Posouzení věci soudem 10. Soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále též „s. ř. s.“) žalobou napadené rozhodnutí [přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v d