2 As 59/2008 — Nejvyšší správní soud

30 A 52/2022- 67 - text  10 30 A 52/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Ivony Šubrtové a JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., v právní věci žalobců: a) Ing. J. K. b) Mgr. K. K. oba zastoupeni JUDr. Mojmírem Přívarou, advokátem se sídlem Kovářská 1253/4, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 65, 100 10 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2022, č. j. MZP/2022/550/552, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Správa Krkonošského národního parku ve Vrchlabí (dále jen „Správa KRNAP" nebo „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 14. 3. 2022, č. j. KRNAP 02234/2022, rozhodla, že žalobci provedli neoprávněný zásah na území Krkonošského národního parku tím, že na jaře roku 2021 provedli bez souhlasu orgánu ochrany přírody na pozemcích p. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF a XG, k. ú., terénní úpravy spočívající v navezení kameniva a vybudování cesty. Stavbou cesty a skrývkou materiálu bylo poškozeno přírodní stanoviště XH v kvalitě I, které je předmětem ochrany Evropsky významné lokality Krkonoše a soustavy NATURA 2000. Pozemky, na kterých byly úpravy provedeny, se nacházejí na území Krkonošského národního parku mimo zastavěné území obce a zastavitelnou plochu obce a činnost tohoto druhu je zde zakázána. Správa KRNAP současně rozhodla, že uvedení do původního stavu dle § 86 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), je možné a účelné, proto žalobcům uložila: 1. Odstranit propojení komunikace p. č. XF s pozemky p. č. XA a XE, v k. ú., vrátit příkop do původního profilu. 2. Odstranit nově vytvořenou cestu, kterou jsou dotčeny pozemky p. č. XA, XD, XE a XG, k. ú., a vrátit svah do původního profilu – odstranit štěrk a geotextilii, zářez zasypat do původního profilu a ohumusovat původní ornicí respektive svrchní vrstvou sejmutého travního drnu, která je z velké části zřejmě v patě cesty. 3. Povrch všech pozemků dotčených terénními úpravami bude po odstranění cesty a deponie zeminy a dalších materiálů ozeleněn pokládkou zeleného sena sklizeného na okolních lučních porostech na přelomu červen/červenec běžného roku dle metodiky KRNAP. 4. Uvedení části pozměněné přírody do původního stavu, jak je popsáno výše, jsou žalobci povinni provést nejpozději do 30. 5. 2022 nebo do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, podle toho, která z těchto skutečností nastane později. 2. Současně správní orgán prvního stupně žalobce upozornil, že nesplnění povinností uvedení do původního stavu zakládá samostatný přestupek podle § 87 odst. 3 písm. e) zákona o ochraně přírody a krajiny. 3. K odvolání žalobců žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 6. 2022 č. j. MZP/2022/550/552, prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že žalobci provedli neoprávněný zásah na území Krkonošského národního parku tím, že „na jaře 2021 v rozporu se zákazem uvedeným v ust. § 16 odst. 2 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb., provedli (...) terénní úpravy na pozemcích pozemcích p. č. XA, XC, XD, XE, XF a XG v k. ú., spočívající ve zřízení cesty, propojení komunikace a louky (sjezdu z komunikace) a v umístění navážek zeminy a jiného materiálu; provedením těchto úprav došlo k újmě na přírodním stanovišti XH (Horské sečené louky) v kvalitě I.“ Ve zbytku bylo rozhodnutí Správy KRNAP potvrzeno. II. Žalobní argumentace 4. Žalobci nejprve uvedli, že jako účastníci správního řízení o odstranění následků neoprávněného zásahu se podáním ze dne 2. 12. 2021 písemně ve věci vyjádřili. Tehdy poukázali na to, že zřídili pouze dočasnou přístupovou cestu vytvořenou jako nezbytný a jediný prakticky možný přístup ke staveništi, kde probíhá řádně povolená rekonstrukce roubenky č. p. XI v obci, která je v jejich vlastnictví. Jednalo se dle nich o jediný možný způsob, jak se na staveniště dostat stavební technikou, přivážet stavební materiál, odvážet a přivážet stavební hmoty a rekonstruované hmotné díly. Umístění dočasné cesty dle žalobců bylo možné jedině tak, jak je žalobci provedli, pokud má být maximálně dodržen požadavek Správy KRNAP, aby se k objektu dostávalo ze shora přes soukromé parkoviště ve spoluvlastnictví žalobců a sousedů (pozemek p. č. XJ) a pokud měl být zásah do přírody minimalizován. Doprava na místo staveniště bez vybudované dočasné cesty by byla možná pouze na zádech stavebních dělníků, za pomoci kolečka, v nůších, případně letecky, což jistě odporuje zdravému rozumu a nelze to oprávněně požadovat. Bez vyztužení cesty a srovnání plochy dočasným navezením kameniva na geotextilii by se totiž nákladní auta na stávajícím terénu převrátila. Ježděním po jedné stálé trase by se vyjezdily do louky hluboké koleje a za nepříznivých povětrnostních podmínek by se k objektu nebylo možné dostat vůbec. Upozornili na to, že Správou KRNAP požadovaným odstraněním cesty jim bude zabráněno rekonstrukci roubenky provádět. Existovala sice i jiná varianta přístupu k jejich stavbě, a to varianta přístupu odspodu ze silnice pod chalupou, zespodu po louce – ta však byla Správou KRNAP na počátku zamítnuta jako údajně nepovolitelná za žádných okolností. Správa nesouhlasila s výstavbou přístupové cesty nájezdem od spodu ze silnice, a určila řešit přístup sjezdem z nezpevněné cesty nad objektem před parkovištěm na pozemku p. č. XJ. Řešení přístupu od spodu ze silnice by rovněž vyžadovalo zřízení dočasné cesty a terénní úpravy a pozdější uvedení do původního stavu. Nicméně doprava na staveniště by tímto způsobem probíhala v méně náročném - méně strmém terénu, tzn., byla by podstatně méně riziková a bezpečnější pro všechny. Tato varianta by byla také pro žalobce méně finančně a časově náročná, neboť by nevyžadovala složité vyjednávání se spoluvlastníky soukromé cesty nad jejich objektem o jejím využívání pro přístup ke stavbě žalobců a nevyžadovala by finanční závazky vůči nim za možnost zřízení oné cesty dlouhé cca 500 m pro potřeby stavebního provozu (pro který tato cesta samozřejmě není technicky určena a nebyla zřízena). Žalobcům nezbylo, než aby celou věc přístupu technicky vyřešili sami. Snažili se o řešení maximálně v souladu s neurčitými požadavky Správy KRNAP a se zapojením vlastního zdravého rozumu tak, aby byl zásah do přírody minimalizován na nezbytně nutný rozsah. 5. Žalobci jak v řízení před Správou KRNAP, tak v řízení odvolacím žádali o projednání na místě samém za jejich přítomnosti a za přítomnosti pracovníka Správy KRNAP, kompetentního pro posouzení technických parametrů přístupové cesty. Žádali, aby proběhlo řádné posouzení na místě. Žalovaný jako odvolací správní orgán neodůvodnil, proč požadavek místního šetření pokládal za irelevantní a nedůvodný. Právem každého účastníka řízení je přitom navrhovat důkazy, a nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívá mimo jiné v nevypořádání se s důkazními návrhy žalobců jako účastníků řízení. 6. Žalobci dále namítli, že předmětné správní řízení bylo Správou KRNAP zahájeno písemným vyrozuměním ze dne 25. 10. 2021, ve kterém bylo jako předmět řízení uvedeno nepovolené provedení a odstranění cesty vedoucí přes pozemek p. č. XA k domu č. p. XI v k. ú. V rozhodnutí o odstranění se však v bodu 1 uvádí povinnost odstranit propojení komunikace p. č. XF s pozemky p. č. XA a XE. Před vydáním tohoto rozhodnutí se správní orgán žalobcům o tomto vůbec nezmínil, nevyzval je k vyjádření, rozhodnutí nepředcházelo žádné důkazní řízení, zda se žalobci dopustili propojení komunikace p. č. XF s pozemky p. č. XA a XE. Žalobcům tedy byla nesprávným postupem odebrána procesní práva ve vztahu k této uložené povinnosti. Správní orgány ani nezjišťovaly, kdo provedl propojení komunikací, ale automaticky předpokládají, že se toho dopustili žalobci. Podle ustanovení § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), správní orgán v oznámení o zahájení řízení musí popsat předmět řízení. Při vymezení předmětu řízení pak lze vycházet z náležitostí výrokové části rozhodnutí (respektive výroku), která jako jediná má právní účinky a tedy ve smyslu § 67 odst. 1 správního řádu zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti nebo tato práva nebo povinnosti autoritativně deklaruje. Výše popsaným způsobem tak dle žalobců došlo k porušení ustanovení § 68 odst. 2 správního řádu, podle kterého se ve výrokové části rozhodnutí uvede řešení otázek, které byly předmětem řízení. 7. Žalovaný jakožto odvolací orgán výše uvedené formální vady řízení dle žalobců zcela přehlédl a nevypořádal se s nimi. Přitom povinností odvolacího orgánu je vypořádat se s odvolacími námitkami, a pakliže odvolací orgán nepovažuje tyto námitky za opodstatněné, měl by to přesvědčivým způsobem odůvodnit. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je dle žalobců zcela nepřezkoumatelné a tudíž protizákonné pro nedostatek důvodů rozhodnutí. Uvedli, že f