6 As 54/2013 — Nejvyšší správní soud

31 A 19/2023- 67 - text  13 31 A 19/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Ondřeje Bartoše ve věci žalobce: Kaufland Česká republika v. o. s., IČ 25110161 se sídlem Bělohorská 2428/203, 169 00 Praha proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce se sídlem Květná 504/15, 603 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2023, č. j. SZPI/AB666-41/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce byl rozhodnutím Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Hradci Králové (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 9. 2. 2023, č. j. SZPI/AB666-38/2023, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uznán vinným ze spáchání celkem 11 přestupků [7 přestupků podle § 17 odst. 2 písm. c) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o potravinách“), 1 přestupek podle § 24 odst. 1 a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), 2 přestupky podle § 17 odst. 2 písm. f) zákona o potravinách a 1 přestupek podle § 17 odst. 1 písm. j) zákona o potravinách]. Současně byla žalobci uložena úhrnná pokuta ve výši 1 250 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. 2. V řízení o odvolání žalovaný napadeným rozhodnutím prvostupňové rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobce zamítl. II. Žalobní argumentace 3. Žalobce nejprve uvádí obecná tvrzení, že napadené rozhodnutí je nezákonné. Žalobce má za to, že byl zkrácen na svých právech, a to zejména na právu mít možnost předvídat postupy a rozhodnutí správních orgánů, na právu moci rozhodnutí správního orgánu řádně a úplně přezkoumat a na základě toho brojit proti postupu správních orgánů a dále na právu, aby bylo o jeho právech a oprávněných zájmech rozhodováno nestranně na základě přesně a úplně zjištěného skutkového stavu věci a věcně příslušným orgánem. Žalobce uvádí, že žalovaný odmítl všechny jeho námitky proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, přitom zastává názor, že všem jeho námitkám mělo být vyhověno. Napadené rozhodnutí je dle jeho mínění věcně a právně nesprávné, v rozporu se zásadou spravedlnosti a předvídatelnosti správních rozhodnutí. Rovněž výše uložené pokuty je dle žalobce nepřiměřená a pokuta mu byla uložena v rozporu se zásadou legitimního očekávání. 4. Žalobce nejprve téměř doslovně uvedl obsah odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí [odvolací námitky se týkaly příliš restriktivní aplikace absorpční zásady, selektivního a nahodilého posouzení povahy a závažnosti spáchaných přestupků dle § 38 zákona č. 250/2016, o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon), nedoložení důkazů k domněnce o počtu potencionálně poškozených spotřebitelů, nesprávný závěr o nedostatečném fungování interních kontrolních mechanismů žalobce, nesprávné hodnocení samotné podstaty hospodářské činnosti žalobce k jeho tíži, nezohlednění systému tzv. „záruky vrácení peněz“ jako polehčující okolnosti, nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí z důvodu absence relevantní skutečnosti ospravedlňující uložení pokuty, nepřiměřenost uložené pokuty]. V další části žaloby se pak zabýval samotným napadeným rozhodnutím, vůči němuž vznesl následující žalobní námitky. 5. Žalobce má za to, že o přestupku pod bodem 3. napadeného i prvoinstančního rozhodnutí rozhodoval věcně nepříslušný orgán, neboť se jednalo o porušení zákona o ochraně spotřebitele. K projednání přestupků dle tohoto zákona je příslušná Česká obchodní inspekce. Napadené rozhodnutí je proto dle žalobce nepřezkoumatelné. 6. Žalobce se cítí být zkrácen na svých právech, neboť správní orgány dle jeho mínění dlouhodobě ignorují systém tzv. „záruky vrácení peněz“, kdy spotřebitel, který si zakoupí jakékoliv zboží, je oprávněn bez uvedené konkrétního důvodu „vyjádřit se, že ho nechce“ a toto zboží vrátit oproti vyplacení kupní ceny, kterou za zboží uhradil, případně může upozornit na cenový rozdíl mezi cenou výrobku deklarovanou a skutečně účtovanou, který je bez dalšího uhrazen. Tato skutečnost měla být dle žalobce hodnocena v jeho prospěch, nikoliv zůstat bez hodnocení. 7. Žalobce považuje provedení vyhodnocení některých okolností dle § 37 a násl. přestupkového zákona ze strany žalovaného za tendenční, a to zejména pokud jde o skutečnosti, z nichž prvoinstanční správní orgán dovozuje systémová selhání v oblasti interní kontroly u žalobce. Žalobce poukazuje na to, že má zajištěny kontrolní mechanismy na kontrolu potravin, nicméně vzhledem k objektivní odpovědnosti je sankcionován i za individuální pochybení jednotlivých zaměstnanců, kterým z povahy věci nelze zcela předcházet ani jim zabránit. Žalobce má za to, že na základě individuálního pochybení zaměstnance nelze učinit obecný závěr o tom, že interní kontrolní mechanismy žalobce fungují nedostatečně. 8. Žalobce dále namítá, že se správní orgán odchýlil od setrvalé judikatury, podle které je „řádné odůvodnění ukládané sankce v případě správního trestání základním předpokladem pro přezkoumatelnost úvahy, kterou byl správní orgán při svém rozhodnutí veden. Zohledněním všech hledisek, jež lze v konkrétní věci považovat za relevantní, pak určuje míru zákonnosti stanoveného postihu“. Žalobce se tak cítí uložením pokuty a její výší zkrácen na svých právech a má za to, že mu měla být uložena nižší pokuta. 9. Žalobce namítá též zmatečnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť na začátku odůvodnění napadeného rozhodnutí je uvedeno zcela jiné rozhodnutí prvostupňového orgánu, a to ze dne 14. 9. 2020 a na straně 6 je uvedeno rozhodnutí ze dne 9. 2. 2022. 10. Závěrem žaloby žalobce navrhuje, aby soud rozsudkem zrušil napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí prvostupňové. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Žalovaný uvádí, že žalobce v žalobě uplatňuje v zásadě tytéž námitky, které zazněly v jeho odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí a s nimiž se žalovaný ve svém rozhodnutí již vypořádal. Proto se žalovaný při vyjádření k jednotlivým námitkám odkazuje na příslušné pasáže napadeného rozhodnutí. 12. K námitce věcně nepříslušného orgánu v případě přestupku pod bodem 3. žalovaný uvádí, že dle § 23a odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele dozor nad dodržováním povinností stanovených kromě jiného v § 4 až 5b tohoto zákona provádí Státní zemědělská a potravinářská inspekce na úseku potravin, zemědělských a tabákových výrobků. Ve znění zákona účinném do 5. 1. 2023 byla kompetence Státní zemědělské a potravinářské inspekce k dozoru upravena v § 23 odst. 2. Příslušnost k projednání předmětného přestupku je upravena v § 24b odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. 13. K námitce týkající se systému tzv. „záruky vrácení peněz“ žalovaný konstatuje, že nelze očekávat, že všichni potencionální spotřebitelé, kteří si potraviny nevhodné ke konzumaci zakoupí, využijí nebo budou schopni využít systém záruky vrácení peněz, neboť spotřebitelé v době, kdy zjistí, že potraviny nejsou vhodné ke konzumaci, už nemusejí mít doklad o koupi zboží nebo vadu mohou zjistit, až poté, kdy začnou zboží konzumovat či ho použijí pro další úpravu a nemohou tudíž už zboží vrátit. V případě nesprávně deklarované slevy spotřebitel vůbec nemusí zjistit, že byl poškozen. Roli mohou hrát také náklady spotřebitele v podobě času a úsilí, které je třeba vynaložit k uplatnění deklarované „záruky vrácení peněz“. To vše jsou okolnosti, které snižují reálný přínos pro spotřebitele žalobcem deklarované záruky. 14. Žalovaný má za to, že v případě zjevných nedostatků, které nebyly ojedinělé a dokonce se v případě hygienických nedostatků v provozovně v Chrudimi vyskytly opakovaně, nelze hovořit o tom, že by systém kontroly a prevence byl nastaven dostatečně efektivně, aby bylo předejito poškození spotřebitelů. Rovněž nelze danou situaci hodnotit jako individuální pochybení zaměstnanců, ke kterému došlo přes maximální snahu žalobce o zabránění porušení jeho právních povinností, neboť tvrzené úsilí nebylo dle názoru žalovaného ze strany žalobce prokázáno. 15. Žalovaný považuje uloženou pokutu za přiměřenou a prvostupňové rozhodnutí za řádně odůvodněné. 16. Chybný odkaz a nesprávné datum vydání prvoinstančního rozhodnutí v odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje žalovaný za zjevnou nesprávnost, která nezpůsobuje zmatečnost nebo nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Současně dodává, že dne 19. 7. 2023 bylo dle § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), vydáno usnesení, č. j. SZPI/AB666-44/2023, kterým byly zmíněné nesprávnosti v napadeném rozhodnutí opraveny. 17. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl. IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu 18. Krajský soud přezko