6 As 413/2017 — Nejvyšší správní soud

52 Af 23/2022- 87 - text  14 52 Af 23/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců Mgr. Ondřeje Bartoše a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci žalobkyně: AUTO GAMES, a.s., IČ 255 44 608 sídlem Za Olšávkou 365, 686 01 Uherské Hradiště proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2022, č. j. 34850/2022-900000-311, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně napadla žalobou dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v rozhodném znění (dále jen „s.ř.s.“ nebo jen „soudní řád správní“), v záhlaví označené rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu pro Pardubický kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 7. 4. 2021, č. j. 2383-11/2021-590000-12 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím celní úřad uznal žalobkyni vinnou spácháním přestupku podle zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, v rozhodném znění (dále jen „zákon o hazardních hrách“). 2. Žalobkyně se měla dopustit pokračujícího přestupku podle § 123 odst. 3 písm. j) zákona o hazardních hrách, ve znění účinném do 31. 12. 2020, spočívajícího v tom, že jako provozovatel hazardní hry ve smyslu § 6 zákona o hazardních hrách neprovedla identifikaci návštěvníka při jeho vstupu do herny podle § 71 zákona o hazardních hrách, neboť v provozovně „HERNA U MARTINA“ na adrese náměstí Míru 57/49, 568 02 Svitavy-Město minimálně v období od 29. 8. 2020 v 17:51 hod. do 3. 9. 2020 v 19:04 hod., v provozovně „HERNA AG“ na adrese Soudní 154/1, 568 02 Svitavy minimálně v období od 1. 9. 2020 v 10:47 hod. do 11. 9. 2020 v 00:40 hod. a v provozovně „Herna Bar Wings“ na adrese Jungmannova 80, 572 01 Polička minimálně v období od 1. 9. 2020 v 10:31 hod. do 16. 9. 2020 v 23:25 hod. neprováděla řádně identifikaci návštěvníků při jejich vstupu do herny, když nevedla jejich zápis do denní evidence všech návštěvníků v souladu s § 71 zákona o hazardních hrách. 3. Za shora uvedený přestupek byl žalobkyni uložen správní trest pokuty ve výši 40 000 Kč a dále jí byla uložena povinnost nahradit náklady správního řízení v paušální částce 1 000 Kč. II. Shrnutí žalobní argumentace 4. Žalobkyně se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí i prvostupňového rozhodnutí, eventuálně moderace výše uložené pokuty dle § 78 odst. 2 s.ř.s. Namítala, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, a to především z důvodu, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s námitkou porušení základních zásad správního řízení a s námitkami týkajícími se majetkové situace žalobkyně, obsaženými v odvolání. 5. Souhrnnou stěžejní námitkou žalobkyně bylo porušení principu legitimního očekávání ze strany správních orgánů. Způsob provádění identifikace byl v minulosti dle tvrzení žalobkyně prováděn pod dohledem celních úřadů dlouhodobě a konzistentně bez připomínek. Evidence návštěv tak, jak byla nastavena, fungovala několik let po celé České republice a všemi celními úřady byla akceptována. Dle žalobkyně se tedy ve věci nejedná o přestupek, tvrzení o společenské škodlivosti hazardních her a ochraně spotřebitelů někým, za jehož aktivní spolupráce byly tyto chráněné zájmy ohroženy, je absurdní. 6. Porušení principu legitimního očekávání měl dokladovat žalobkyní požadovaný statistický přehled kontrol provedených po celé ČR, což bylo účelově odmítnuto. Tímto přehledem by byla prokázána dlouhodobost a jednotnost postupu kontrolních orgánů. Provedení identifikace a praxi kontrolních orgánů hodlala žalobkyně dále prokázat výslechem svědků, což jí také nebylo umožněno. Podání vysvětlení sice může být podkladem pro vydání rozhodnutí, ale pokud je obsah podání vysvětlení napadán a je navrhován výslech svědků, kteří podání vysvětlení učinili, měla být svědecká výpověď žalovaným provedena. 7. Žalobkyně též uvedla, že přihlížení k přestupkům, za které byl obviněný uznán vinným po dobu delší než jeden rok od jejich vykonání, je nepřípustné. K tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 5 As 77/2010. Žalovaný obchází argumentaci žalobkyně tím, že konstatuje dobu 5 let nutnou k vyřazení údajů z evidence přestupků dle § 16k odst. 1 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o Rejstříku trestů“). Spisový materiál však žádný výpis z evidence přestupků dle tohoto zákona neobsahuje, není proto zřejmé, proč žalovaný argumentuje právě tímto zákonem. Správní orgány jako přitěžující okolnost uvádějí počet herních prostor, ve kterých byla naplněna skutková podstata přestupku, čímž je pravděpodobně myšleno ust. § 40 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v rozhodném znění (dále jen „zákon o přestupcích“). Jako další přitěžující okolnost je uváděno, že žalobkyně v posledních třech letech byla pravomocně uznána vinnou ze spáchání přestupků dle zákona o hazardních hrách. Jedná se tedy o dvojí přičítání přitěžujících okolností. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný setrval na závěrech obsažených v odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Poukázal na to, že skutečnost, že předmětem kontroly je dodržování povinností plynoucích ze zákona o hazardních hrách, nemůže vyvolat legitimní očekávání, že v budoucnu po prozkoumání vedení denní evidence dozorové orgány nedospějí k závěru, že tato nesplňuje zákonné požadavky. Pouhá nečinnost veřejné správy v oblasti postihování deliktního jednání bez dalšího nezakládá legitimní očekávání, že dosud nepostihované jednání není deliktním jednáním, resp. že nebude postihováno ani nadále. Je podstatné, že žalobkyni se osobně nedostalo žádného konkrétního ujištění ze strany správních orgánů, že jedná v souladu s právem, což je předpokladem práva dovolávat se legitimního očekávání. 9. Odkaz na § 16k odst. 1 zákona o Rejstříku trestů je dle žalovaného relevantní ve vztahu k posouzení v minulosti spáchaných přestupků jako přitěžující okolnosti. Tímto ustanovením je dána doba, po kterou správní orgán může přihlédnout k dřívějšímu spáchání přestupku a recidivě pachatele. K námitce porušení zákazu dvojího přičítání žalovaný uvedl, že celní úřad při úvaze o výši trestu přihlédl k tomu, že deliktního jednání naplňujícího znaky přestupku se žalobkyně dopustila ve třech svých provozovnách. Zohlednil tak, že se žalobkyně dopustila jednání ve větším rozsahu, a teda míra škodlivého následku byla vyšší oproti situaci, kdy by žalobkyně naplnila skutkovou podstatu přestupku jen v jedné své provozovně. Nejednalo se tedy o přitěžující okolnost ve smyslu § 40 písm. b) zákona o přestupcích, protože žalobkyně se více přestupků nedopustila. IV. Replika žalobkyně 10. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že vymezení způsobu spáchání skutku ve výroku rozhodnutí je nedostatečně určité, neboť z něj nelze určit, jaký úkon z celého souboru identifikace žalobkyně neprovedla. Částečně zopakovala svou argumentaci týkající se porušení principu legitimního očekávání správními orgány. V. Posouzení věci soudem 11. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního soudního řádu správního. Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného ve smyslu § 75 odst. 1 s.ř.s. 12. Žaloba není důvodná. 13. Soud předně s ohledem na jednoznačnou strukturu napadeného rozhodnutí a s ohledem na podloženost a převážnou přesvědčivost závěrů žalovaného uvádí, že není smyslem soudního přezkumu podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto bude soud níže opakovaně odkazovat na odůvodnění napadeného rozhodnutí [viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012-47]. K tomu lze ještě uvést, že žalobu lze považovat za obsáhlou, přičemž zejména u takových podání postačuje, aby se soud vypořádal se všemi stěžejními námitkami účastníka řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008-130). V.a. Přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. 15. Obecně je třeba konstatovat, že z napadeného rozhodnutí, které s prvostupňovým rozhodnutím tvoří materiálně jeden celek, je zřetelné, jak žalovaný rozhodl, o jaké podklady své rozhodnutí opřel a jak je hodnotil. Odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahuje řádné skutkové i právní posouzení věci. Žalovaný zjistil v souladu s ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“) stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro soulad jeho rozhodnutí s požadavky uve