1 Afs 20/2008 — Nejvyšší správní soud

31 Af 10/2024- 57 - text  17 31 Af 10/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Ondřeje Bartoše ve věci žalobce: Zemědělské družstvo OSTAŠ se sídlem č. p. 141, 549 55 Žďár nad Metují, zastoupeno Mgr. Antonínem Hajduškem, LL.M., advokátem evidenční číslo ČAK 20009 vykonávajícím advokacii ve spolupráci se společností ARROWS advokátní kancelář, s.r.o., IČO: 06717586 se sídlem Plzeňská 3350/18, Smíchov, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2024, č. j. 19800/24/5100-10611-712507 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Včas podanou žalobou namítal žalobce nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, jímž byl na základě odvolání žalobce změněn platební výměr č. j. 1833838/23/2700-31472-602800 Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj o vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně. I. Žalobní tvrzení 2. Žalobce uvedl, že je mu kladeno za vinu, že se měl dopustil porušení rozpočtové kázně, s tímto názorem se neztotožňuje a uvádí následující. Ke Zjištění č. 1 - změna (snížení) požadovaného objemu palivové nádrže kolového traktoru 3. Žalobce předně odmítá, že by postupoval v rozporu s ust. § 99 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ ZZVZ“), neboť změna zadávací dokumentace spočívající ve změně technického parametru u položky kolový traktor s čelním nakladačem, kdy žalobce snížil požadovaný objem palivové nádrže na min. 195 litrů z původně požadovaných min. 215 litrů, není takovou změnou, která je způsobilá rozšířit okruh možných účastníků zadávacího řízení. Žalobce měl za to, že takovou změnou může být jen změna spočívající v požadavcích na kvalifikaci dodavatele, typicky pak změna v požadavcích na profesní způsobilost či technickou kvalifikaci. Změna ve vymezení předmětu veřejné zakázky však takovou změnou být nemůže, neboť ve skutečnosti nevytváří žádný „filtr“ mezi dodavateli, který by selektoval dodavatele na ty, kteří se veřejné zakázky objektivně účastnit mohou, a kteří objektivně nemohou. 4. Žalobce pak uvedl, že za kvalifikaci dodavatele je třeba považovat způsobilost (schopnost) dodavatele realizovat zadavatelem požadovanou veřejnou zakázku. Skutečnost, že dodavatel prokáže splnění požadované kvalifikace, poskytuje zadavateli určitou jistotu, že bude moci uzavřít smlouvu na plnění veřejné zakázky s dodavatelem, který je po všech stránkách způsobilý veřejnou zakázku splnit a neexistují okolnosti, které by jeho schopnost splnit předmět veřejné zakázky zpochybňovaly. Účelem kvalifikace je tak zabezpečit, aby dodavatel se zájmem realizovat veřejnou zakázku byl po profesní a technické stránce způsobilý předmět veřejné zakázky v požadovaném rozsahu a požadovaným způsobem splnit. 5. Stanovení přiměřených požadavků na prokázání kvalifikace dodavatele je tedy výrazem oprávněného zadavatelova zájmu zajistit, aby se o přidělení veřejné zakázky účinně ucházeli pouze ti dodavatelé, kteří jsou ve skutečnosti schopni po stránce technické a materiální tuto veřejnou zakázku plnit. Žalobce poukázal na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, vyjádřenou např. v jeho rozhodnutí č.j. 1 Afs 20/2008-152 ze dne 5. 6. 2008. 6. Z výše uvedeného je dle žalobce zřejmé, že jsou to právě požadavky zadavatele na způsobilost a kvalifikaci, které dělí dodavatele na způsobilé a nezpůsobilé se účinně ucházet o přidělení veřejné zakázky. V momentě, kdy zadavatel změní zadávací podmínky tak, že tyto kvalifikační požadavky zmírní, rozšíří se tak automaticky okruh možných účastníků zadávacího řízení, neboť více dodavatelů na relevantním trhu bude schopno se účinně ucházet o přidělení veřejné zakázky. Jedná se tedy o objektivní stav, který dodavatel není schopen nijak ovlivnit, neboť v rozhodný okamžik buďto kvalifikaci splňuje nebo nesplňuje, a v závislosti na tom volí, o které veřejné zakázky má smysl usilovat. 7. Žalobce tedy uvedl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nesprávně vykládá odpověď žalobce zaznamenanou v protokolu o ústním jednání. Pokud totiž žalobce odpověděl, že požadovaný objem nádrže by významně zužoval okruh možných strojů, které by v době poptávky mohli na trhu působící prodejci nabídnout, pak žalobce hovoří o zúžení okruhu strojů, nikoli dodavatelů. 8. Žalobce uvedl, že dodat nějaké zboží, konkrétně navíc požadovaný traktor, nevyžaduje žádné zvláštní veřejnoprávní povolení, osvědčení či oprávnění. Traktor lze dodat na základě volné živnosti. Pokud tedy žalobce nezmírnil kritéria technické kvalifikace, ani kritéria profesní způsobilosti, pak se potenciální okruh dodavatelů schopných dodat předmětný traktor nezměnil, pokud žalobce zmírnil technický požadavek na velikost palivové nádrže. Tento okruh dodavatelů je tak i po zmírnění technických parametrů palivové nádrže tedy stále tvořen stejnou skupinou subjektů, kteří představují podmnožinu všech podnikatelských subjektů na relevantním trhu, kteří disponují zadavatelem požadovanou kvalifikací a potřebným veřejnoprávním oprávněním (živností volnou). Ke Zjištění č. 2 - Nebylo umožněno dílčí plnění veřejné zakázky 9. Žalobce má za to, že dle § 35 ZZVZ platí, že zadavatel může rozdělit veřejnou zakázku na více částí, pokud tím neobejde povinnosti stanovené tímto zákonem. Pokud zadavatel zadává více částí veřejné zakázky v jednom zadávacím řízení, vymezí rozsah těchto částí a stanoví pravidla pro účast dodavatele v jednotlivých částech a pro zadání těchto částí. Žalobce odkázal na důvodovou zprávu k tomuto ustanovení. Konstatoval, že zvažoval a posuzoval možnost rozdělení veřejné zakázky na části. Dospěl však na základě průzkumu trhu k závěru, že pro oslovené dodavatele podnikající v odvětví dodávek zemědělské techniky není problém předmět veřejné zakázky dodat a v tomto smyslu tedy neexistovaly pochybnosti o tom, že by vymezený předmět veřejné zakázky byl s to jakkoliv ztížit, či dokonce zamezit dodavatelům v přístupu k veřejné zakázce. Skutečnost, že nakonec podal nabídku pouze jeden dodavatel, byť v průzkumu trhu žalobci potvrdili bezproblémovost vymezení předmětu veřejné zakázky 3 dodavatelé, nemůže být v žádném případě kladena k tíži žalobce tak, jak to činí správce daně, potažmo žalovaný v napadeném rozhodnutí. 10. Skutečnost, že jediný účastník k dodání předmětu veřejné zakázky využil poddodavatele, pak rovněž není bez dalšího ukazatelem, který by poukazoval na povinnost zadavatele předmět veřejné zakázky rozdělit na části. Využití poddodavatelského řetězce k poskytnutí služeb a dodávek podnikatelských subjektů je naprosto běžnou záležitostí, přičemž ZZVZ ani nestanovuje žádnou povinnost zadavateli v tom smyslu, že pakliže není předmět veřejné zakázky schopen dodat dodavatel ze svých skladových zásob, případně bez zapojení poddodavatelského řetězce, měla by být veřejná zakázka rozdělena na části. 11. Žalobce pak odmítá argumentaci správce daně, dle které těm dodavatelům, kteří nabízejí některou/některé z poptávaných částí vybavení, avšak nenabízejí současně všechny, měl žalobce znemožnit účast v zadávacím řízení. Znemožnění účasti je kategorií objektivní. Skutečnost, že např. ti dodavatelé, kteří byli poptáni v rámci průzkumu trhu, nakonec svou nabídku nepodali, však nenastala objektivně, tedy že by nemohli, ale protože nechtěli, tedy subjektivně. Žalobce pak uvedl, že pokud správce daně ve Zprávě o daňové kontrole odkázal za účelem podpory své argumentace na judikaturu Nejvyššího správního soudu, případně Krajského soudu v Brně, pak všechny posuzované případy se týkaly plnění, která spolu vzájemně nesouvisejí, a v důsledku toho mohlo podat nabídku méně dodavatelů než v situaci, kdy by byla tato jednotlivá plnění poptávána samostatně. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Afs 192/2018 – 82 ze dne 10. 7. 2019, ve kterém kasační soud dospěl k závěru, že „podání jediné přihlášky je sice skutečností, která může vzbuzovat určité podezření nebo být důvodem ke zvýšené pozornosti při kontrole dodržování zákona o veřejných zakázkách či dotačních podmínek, sama o sobě však nemůže být jediným explicitně uvedeným důvodem pro neuplatnění nižší sazby finanční opravy.“ 12. Žalobce má dále za to, že s ohledem na zásadní spekulativnost Zjištění č. 2 je stanovení odvodu ve výši 25 % z částky dotace vztahující se k veřejné zakázce neproporcionální. Zároveň nelze klást k tíži žalobce, že nabídku podal pouze jeden dodavatel. Toto kritérium tak nemůže být rozhodující při stanovení odvodu ve výši 25 %, neboť takto by nikdy nemohl být stanoven odvod v nižší sazbě. Žalobce má za to, že se a priori porušení rozpočtové kázně v rámci Zjištění č. 2 nedopustil, a zároveň, že stanovený odvod za tvrzené porušení rozpočtové kázně spočívající ve Zjištění č. 2 je stanoven v rozporu se zásadou přim