3 As 51/2003 — Nejvyšší správní soud

22 A 195/2011- 15 - text pokračování - 6 - 22 A 195/2011 22 A 195/2011 - 15 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobkyně T. D. D., nar. x, t.č. Z., proti žalované Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Olomouckého kraje, odboru cizinecké policie, adresa pro doručování Jeseník, Moravská 780/4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26.8.2011 č.j. KRPM-4184-17/ČJ-2011-140023-SV, ve věci zajištění cizince, t a k t o : I. Rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, odboru cizinecké policie, ze dne 26.8.2011 č.j. KRPM-4184-17/ /ČJ-2011-140023-SV se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádná z účastnic řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhá přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 26.8.2011 č.j. KRPM-4184-17/ČJ-2011-140023-SV, kterým bylo rozhodnuto o zajištění žalobkyně podle § 124 odst. 1 písm. b) zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC“). Namítá, že: 1) a) žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že žalobkyni bylo v roce 2004 uloženo správní vyhoštění s dobou platnosti do 26.7.2006 a že žalobkyně vycestovala z území ČR v době platnosti víza opravňujícího ji k pobytu na území ČR a znovu přicestovala do ČR až 23.8.2011, přesto v témže rozhodnutí uzavírá, že se měla na území ČR neoprávněně zdržovat od 27.7.2004 dosud; b) z napadeného rozhodnutí přitom není vůbec zřejmé, z jakých skutečností žalovaná dovodila, že by žalobkyně mohla mařit případné nové rozhodnutí o správním vyhoštění. Dříve uložené vyhoštění žalobkyně plně respektovala, jiného porušení ZPC se nedopustila. Ust. § 124 odst. 1 ZPC nelze ani vykládat tak, že naplněním zde uvedených důvodů je vždy (automaticky) založena povinnost policie cizince zajistit, aniž by bylo třeba přihlédnout ke všem okolnostem případu. Ani zjištění, že byla splněna podmínka § 124 odst. 1 písm. a), b) ZPC nezbavuje žalovanou povinnosti zjišťovat všechny rozhodné skutečnosti svědčící též ve prospěch žalobkyně a k nim i přihlédnout. K zajištění může dojít jen v těch případech, kdy je takový zásah nezbytný vzhledem ke všem okolnostem případu, přičemž tento požadavek proporcionality je třeba uplatnit též v případě, že došlo k naplnění okolností uvedených v § 124 odst. 1 písm. b) ZPC; c) žalovaná při svém rozhodnutí zcela pominula otázku, zda je správní vyhoštění, za jehož účelem byla žalobkyně zajištěna, vůbec realizovatelné (zde žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15.4.2009 č.j. 1 As 12/2009-61 a na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3.8.2011 sp. zn. 3 A 168/2011; 2) napadené rozhodnutí je dále nepřezkoumatelné, když nijak nebyl odůvodněn výrok o době zajištění 180 dnů. Podle § 124 odst. 3, § 125 ZPC je tato doba maximální, přičemž i úvaha žalované, která ji vedla ke stanovení této doby zajištění, musí být odůvodněna; 3) žalovaná dostatečně nezdůvodnila, proč v případě žalobkyně nepovažuje za účinná tzv. zvláštní opatření za účelem vycestování – žalovaná vůbec nezohlednila, že by žalobkyně mohla žít u syna, příp. zdravotní stav žalobkyně. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě odkazuje na shromážděný spisový materiál a k jednotlivým žalobním bodům uvádí: 1) a) žalovaná vycházela při rozhodování z údajů Cizineckého informačního systému, z nichž je zřejmé, že platnost víza žalobkyně za účelem strpění pobytu skončila 26.7.2004, nebyl nalezen žádný záznam o odjezdu žalobkyně z ČR. Ke dni 27.7.2004 nebyla ČR začleněna ve schengenském prostoru, proto v případě vycestování podléhala žalobkyně povinnosti hraniční kontroly. Kdyby k vycestování došlo, bylo by toto evidováno. Sama žalobkyně též uvedla, že nemůže nijak prokázat svůj pobyt mimo území ČR od r. 2006 do 23.8.2011. Je-li v rozhodnutí uveden údaj o vycestování a zpětném přicestování, žalovaná v napadeném rozhodnutí jen zkonstatovala, co žalobkyně uvedla ve svém vyjádření. Tuto argumentaci s ohledem na zjištěné skutečnosti považuje za účelové s cílem oddálit vyhoštění z území. Tato argumentace je navíc nereálná, když žalobkyně nevlastnila žádný cestovní doklad; b) nebezpečí maření či ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění žalovaná dovodila z jednání žalobkyně, kterým žalobkyně ztěžovala úkony při zjišťování její totožnosti a z údajů vedených v Cizineckém informačním systému; c) s nerealizovatelností správního vyhoštění žalovaná nesouhlasí, když žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že neexistují žádné překážky, které by ji bránily ve vycestování, s případným vyhoštěním souhlasí a bude ho respektovat; 2) dobu zajištění žalovaná vyhodnotila dostatečně v závěrečném odstavci odůvodnění. Řídila se tím, že žalobkyně nevlastní žádný cestovní doklad a uvedla rozdílné údaje ke své totožnosti, z čehož je zřejmé, že některý z uváděných údajů bude informací nepravdivou a ověření totožnosti může být ztíženo; 3) neúčinnost mírnějších opatření byla prokázána jednáním samotné žalobkyně – uvádění odlišných údajů a pobyt na území bez cestovního dokladu a pobytového oprávnění. Žalovaná se zabývala i zdravotním stavem žalované a jejími rodinnými vazbami, když žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že se cítí zdráva a o společném soužití se synem neuvedla podstatné informace. Navíc v následném řízení o správním vyhoštění syn do protokolu uvedl, že si přeje, aby jeho matka žila ve Vietnamu, nikoli v ČR. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Především krajský soud konstatuje, že nemohl vycházet ze skutečností, které jsou obsahem správních spisů, ale nenalezly svůj odraz v napadeném rozhodnutí a především nemohl vycházet ani z argumentace neobsažené v napadeném rozhodnutí, kterou žalovaná uvedla ve vyjádření k žalobě. Podle ustálené judikatury soudů rozhodujících ve správním soudnictví totiž před soudem nemůže obstát dodatečné zdůvodnění napadeného rozhodnutí provedené v rámci vyjádření k žalobě (srov. např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 22.7.1994 č.j. 7 A 521/93-28, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.10.2004 č.j. 3 As 51/2003-58, www.nssoud.cz, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30.12.2005 č.j. 11 Ca 207/2005-23). Rozhodnutí správního orgánu, v jehož odůvodnění nejsou uvedeny důkazy, na jejichž podkladě správní orgán dovodil své závěry, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22.1.2004 č.j. 4 Azs 55/2003-51, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.2.2010 č.j. 7 Afs 1/2010-53, www.nssoud.cz) Z obsahu napadeného rozhodnutí soud zjistil, že je odůvodněno [krom citace § 124 odst. 1 písm. b) ZPC a krom konstatace doručení oznámení o zahájení řízení žalobkyni] následujícím textem, který soud pro přesnost cituje: „Při rozhodování o zajištění za účelem správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 1. a bod 2. zákona č. 326/1999 Sb., vycházel správní orgán z následujících zjištění..Dne 26.08.2011 v 15,30 hodin ve městě Zábřeh na Moravě, v mezinárodním rychlíku EC 110 ve směru z Hranic Na Moravě do Zábřehu na Moravě, byla policisty Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Jeseník, kontrolována cizinka T. D. D., nar. x, státní občanství V.. Kontrolou bylo zjištěno, že se cizinka zdržuje na území České republiky bez platného cestovního dokladu, víza nebo oprávnění k pobytu, ačkoliv k tomu není oprávněna. Prověřením osoby v informačních systémech policie bylo dále zjištěno, že cizinka pobývá od 27.07.2004 neoprávněně, neboť k tomuto dni uplynula platnost jejího víza za účelem strpění pobytu. Z informačních systémů byla zjištěna i skutečnost, že cizince bylo v minulosti uděleno správní vyhoštění z území České republiky rozhodnutím č.j. SCPP-857/OV-VI-2004, vydaným Oddělením cizinecké policie v Opavě a to s platností do 26.07.2006. Z protokolu o vyjádření účastníka správního zjištění ve věci správního vyhoštění sepsaného dne 26.08.2011 v Přerově bylo zjištěno (pozn. – zvýrazněno soudem), že cizinka vycestovala z území České republiky v době platnosti jejího víza za účelem strpění pobytu. Zpět do České republiky přicestovala dne 23.08.2011 z Bulharska a pobývala u svého syna v Opavě, část K., ul. A. S. 1393. Na území vstoup