4 Azs 23/2003 — Nejvyšší správní soud

61 Az 79/2008- 155 - text  61Az 79/2008-155 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce : S. I., státní příslušnost Ruská federace, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Zonkem, advokátem se sídlem Sadová 1585/7, Ostrava-Moravská Ostrava, proti žalovanému : Ministerstvo vnitra ČR se sídlem se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 3.10.2008 č.j. OAM-521/VL-07-ZA07-2008, o udělení mezinárodní ochrany, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3.10.2008 č.j. OAM-521/VL-07-ZA07-2008 s e v části výroku o neudělení mezinárodní ochrany podle ust. § 14 zákona č. 329/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů a o neudělení doplňkové mezinárodní ochrany podle ust. § 14a a § 14b téhož zákona z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. V části směřující proti výroku rozhodnutí žalovaného ze dne 3.10.2008 č.j. OAM-521/VL-07-ZA07-2008 o neudělení mezinárodní ochrany podle ust. § 12 a § 13 citovaného zákona s e žaloba z a m í t á . III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Pokračování -2- 61Az 79/2008 IV. Česká republika n e m á právo na náhradu nákladů řízení. V. Odměna advokáta Mgr. Ing. Jana Zonka se určuje částkou 17.280,- Kč, která mu bude proplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 3.10.2008 č.j. OAM-521/VL-07-ZA07-2008 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen ČR) neudělilo žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13 a § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán za objasněno, že důvodem žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je obava z pronásledování ze strany ruských speciálních sil a následky tzv. krevní msty. Tvrzení žalobce o obavách z krevní msty považoval žalovaný za nevěrohodné, když tyto obavy žalobce zdůvodňoval informací o zabití kolegy z ochranky, kterou měl údajně dostat až v květnu 2008, a proto ji uváděl ve své opakované žádosti jako novou skutečnost. Žalovaný poukázal na to, že tato okolnost žalobci musela být známa již v roce 1995, což potvrzuje nabídka starosty, že ho před ní ochrání. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný poukázal na další rozdílná tvrzení žalobce a dospěl k závěru, že žalobcem uváděné vazby na akt krevní msty jsou zcela smyšlené, neboť nebylo hodnověrně prokázáno, že by mohly vzniknout na reálném základě. Podle žalovaného žalobce nesplnil podmínky udělení mezinárodní ochrany podle ust. §12 a § 13 zákona o azylu, stejně tak podle ust. § 14 téhož zákona, neboť neuvedl žádné skutečnosti, které by zakládaly důvod pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Žalobcem uváděné psychické potíže (problémy s hlavou) byly dle žalovaného uváděny ve snaze ospravedlnit skutečnost, že neustále tvrdil něco jiného a navíc nedoložil žádnou zprávu, která by jim uváděné „potíže s hlavou“ nějakým jiným způsobem zdůvodňovala. Neudělení doplňkové mezinárodní ochrany podle ust. § 14a zákona o azylu odůvodnil žalovaný rovněž nevěrohodností sdělení o potížích, které žalobce měl údajně během pobytu v Ruské federaci a které by měly být základem jeho obav v případě návratu do země původu. Nelze vyvodit oprávněnost žalobcovy obavy, neboť jemu samotnému se nepodařilo prokázat, že byl aktivně zapojen v nějakých čečenských strukturách. S poukazem na informace o poměrech v Čečensku posuzoval žalovaný bezpečnostní podmínky místa žalobcova návratu. Poukázal v této souvislosti na to, že v případě předchozí žalobcovy žádosti mu byly uděleny překážky vycestování podle ust. § 91 zákona o azylu v tehdejším znění. Situace v Čečenské republiky doznala výrazných změn ve významu její stabilizace a žalovaný konstatoval, že pravděpodobnost cíleného postihu v místě, kde žalobce bude zřejmě pobývat, lze vyloučit a v případě náhodného zásahu minimalizovat. Na Čečensko nelze již nahlížet jako na oblast válečného konfliktu a žalobce není vystaven hrozbě ponižujícího zacházení nebo Pokračování -3- 61Az 79/2008 trestání, vážnému ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Nejsou také známy žádné informace, že by osoby vracející se ze zahraničí byly perzekuovány. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal dne 22.10.2008 včasnou žalobu, kterou napadl výrok o neudělení mezinárodní ochrany podle ust. § 12, § 14a a § 14b zákona o azylu a v doplnění žaloby ze dne 27.10.2008 také neudělení azylu podle ust. § 14 téhož zákona. V žalobě vytýkal žalovanému porušení ust. § 3, § 50 odst. 2 a 3 správního řádu, porušení příslušných ustanovení zákona o azylu a čl. 3 Newyorské úmluvy proti mučení a jinému krutému zacházení. Poukázal na to, že pravidelně navštěvuje odbornou psychologickou pomoc a jeho problémy jsou jasně prokázány odborným vyšetřením. Podklady, které si žalovaný zajistil ohledně bezpečnostní situace jsou neúplné. Žalovaný deklaruje zlepšení bezpečností situace v Čečensku, aniž by se jakkoliv vypořádal s otázkou, zda i tato zlepšená bezpečností situace zajišťuje ochranu před vážnou újmou podle ust. § 14a zákona o azylu. Žalovaný nezkoumal schopnost a ochotu čečenských orgánů zajistit mu ochranu před pronásledováním ze strany soukromých osob. V dalším doplnění žaloby prostřednictvím ustanoveného právního zástupce žalobce opětovně poukázal na to, že mu nebyla udělena doplňková mezinárodní ochrana podle ust. § 14a zákona o azylu, přičemž v předchozím řízení mu byly uznány překážky vycestování v podstatě ze stejných důvodů jaké v nynější právní úpravě obsahuje ust. § 14a zákona o azylu. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popíral oprávněnost žaloby, která neprokazuje nezákonnost výroků napadeného rozhodnutí správního orgánu, odkázal na správní spis, zejména na vlastní žádost žalobce o udělení azylu a jeho výpovědi a na vydané rozhodnutí z nichž je zřejmé, že v průběhu správního řízení postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem a dbal na ochranu všech žalobcových práv garantovaných mu právním řádem České republiky. Žalovaný při hodnocení podání vycházel především z vlastních tvrzení žalobce sdělených v průběhu správního řízení o udělení azylu. Žalovaný poukázal na značnou nevěrohodnost výpovědí žalobce a pokud žalobce namítal nedostatečné informace o zemi původu, uvedl žalovaný, že z těchto zpráv nevyplývá žádná konkrétní spojitost se žalobcem a že špatná situace v oblasti dodržování lidských práv v Rusku není sama o sobě důvodem pro udělení azylu či doplňkové ochrany. Žalovaný navrhoval, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 3.10.2008 č.j. OAM-521/VL-07-ZA07-2008, z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a ze správního spisu č.j. OAM-3374/VL-10-2003. Dále provedl důkaz zprávami o zdravotním stavu žalobce, znaleckým posudkem znalce MUDr. J. Č. ze dne 19.9.2012 a poté dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.). Pokračování -4- 61Az 79/2008 Z obsahu správního spisu žalovaného krajský soud zjistil, že žalobce v žádosti sepsané formou pohovoru ze dne 11.7.2008 odpověděl na otázku, z jakého důvodu opustil svou vlast to, že tak učinil asi v květnu 2003 pro politické a vojenské důvody. Pracoval v ochrance starosty ve města Argun. Během této práce došlo k přestřelce a jeden jeho kamarád byl zastřelen. Po skončení války z práce odešel, avšak byl pronásledován, aby spolupracoval se skupinou Timirbaeva, což odmítal. Raději odjel a dověděl se, že zastřelili dalšího jeho kamaráda. Jeho život byl ohrožen, hrozila mu smrt. O udělení mezinárodní ochrany žádá proto, že odjet nechce, nemá kam jít, tady má příbuzné a práci. Do vlastnoručně sepsaného prohlášení žalobce uvedl, že o azyl žádá z důvodu pronásledování, krevní pomsty a obává se o svůj život. Je ohrožen na životě kvůli pronásledování ruských speciálních jednotek. Z obsahu správního spisu dále vyplývá, že dne 19.8.2008 byl s žalobcem proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Z protokolu o tomto po