1 As 90/2010 — Nejvyšší správní soud

22 Af 126/2011- 107 - text pokračování 13 22Af 126/2011 22 Af 126/2011 - 107 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D. ve věci žalobce ZETRA servisní, a.s. – v likvidaci, se sídlem Mírové náměstí 213, Horní Benešov, zastoupeného Ing. R.L., daňovým poradcem se sídlem D. 4, B., proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 1.6.2011, č.j. 1231/11-1302-802470, ve věci daně z přidané hodnoty a ze dne 6.6.2011, č.j. 1230/11-1202-802360, č.j. 1318/11-1202-802360 a č.j. 1319/11-1202-802360, ve věci daně z příjmů právnických osob t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 1.6.2011, č.j. 1231/11-1302-802470, ze dne 6.6.2011, č.j. 1230/11-1202-802360, ze dne 6.6.2011, č.j. 1318/11-1202-802360 a ze dne 6.6.2011, č.j. 1319/11-1202-802360 se zrušují a věci se vracejí žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 24.650,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Ing. R. L., daňového poradce se sídlem D. 4, B. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou k soudu v zákonné lhůtě domáhá přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě (jehož působnost přešla s účinností od 1..1.2013 podle zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, v platném znění, na Odvolací finanční ředitelství, s nímž je nadále jednáno jako s žalovaným dle § 69 s.ř.s.): a) ze dne 1.6.2011, č.j. 1231/11-1302-802470, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno 17 rozhodnutí Finančního úřadu v Bruntále (dále jen „správce daně“) ze dne 19.11.2010, č.j. 86929/10/358912803350, 86989/10/358912803350, 87002/10/358912803350, 87004/10/358912803350, 87006/10/358912803350, 87010/10/358912803350, 87012/10/358912803350, 87013/10/358912803350, 87016/10/358912803350, 87017/10/358912803350, 87018/10/358912803350, 87020/10/358912803350, 87021/10/358912803350, 87022/10/358912803350, 87023/10/358912803350, 87024/10/358912803350, 87025/10/358912803350, jimiž správce daně doměřil žalobci daň z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí 2006 a roky 2007 a 2008; b) ze dne 6.6.2011, č.j. 1230/11-1202-802360, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí správce daně ze dne 19.11.2010, č.j. 86909/10/358912803350, jím správce daně doměřil žalobci daň z příjmů právnických osob za rok 2006; c) ze dne 6.6.2011, č.j. 1318/11-1202-802360, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí správce daně ze dne 19.11.2010, č.j. 86923/10/358912803350, jím správce daně doměřil žalobci daň z příjmů právnických osob za rok 2007; d) ze dne 6.6.2011, č.j. 1319/11-1202-802360, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí správce daně ze dne 19.11.2010, č.j. 86926/10/358912803350, jím správce daně doměřil žalobci daň z příjmů právnických osob za rok 2008. Žalobce v žalobě vytýkal žalovanému nesprávnost posouzení účinnosti doručení zprávy o daňové kontrole a dodatečných platebních výměrů zástupci žalobce správcem daně. Doručení nelze dle žalobce považovat za účinné, neboť správce daně nedoručil zprávu o daňové kontrole ani předmětné dodatečné platební výměry do datové schránky jeho zástupce, ačkoli měl datovou schránku „X“ zpřístupněnou a veškeré písemnosti předtím i potom mu správce daně do této datové schránky doručoval. Odkázal přitom na rozsudky NSS sp. zn. 9 As 90/2010 a 7 Afs 46/2010, v nichž dle jeho závěru soud dovodil absolutní přednost doručování do datové schránky. Dále namítal, že ani zásilka správce daně, zasílaná zástupci žalobce poštou, nebyla řádně doručena, neboť správce daně vycházel z fikce doručení, která měla nastat u zástupce žalobce dne 2.12.2010, ačkoli zástupce žalobce dne 21.11.2010 správci daně oznámil, že pečuje o nemocného syna a z tohoto důvodu požádal o prodloužení lhůty k vyjádření se před ukončením daňové kontroly. Tato nepřetržitá péče trvala od 9.11.2010 do 3.12.2010. Žalovaný však uvedený důvod v rozporu s obsahem listin, doložených žalobcem, hodnotil jako nikoli závažný ve smyslu § 17b odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“). Ani tvrzení žalovaného v napadených rozhodnutích, že průběh daňové kontroly byl žalobci znám z písemnosti č.j. 86686/10/358931805221 ze dne 19.11.2010, není pravdivé, neboť tato písemnost nebyla žalobci doručena. Žalobce tudíž namítal, že uvedeným postupem správce daně došlo ke zkrácení jeho práva vyjádřit se před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě a projednat jej dle § 16 odst. 4 písm. f) a § 16 odst. 8 ZSDP. Správce daně dále porušil zásadu spolupráce, vyjádřenou v § 2 odst. 9 ZSDP když na žádost žalobce ze dne 21.11.2010 nijak nereagoval, nýbrž rovnou ve věci rozhodl. Odkázal přitom na rozsudky NSS sp.zn. 8 Afs 119/2005, 8 Afs 61/2005, 1 Afs 55/2005, 1 Afs 19/2005 a 1 Afs 11/2005, zdůrazňující dle jeho závěru dvouinstančnost daňového řízení a nezhojitelnost porušení práva vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí před vydáním rozhodnutí (dodatečných platebních výměrů) správcem daně poukazem na možnost vyjádření se k nim v odvolacím řízení. Požadoval proto zrušení všech ve výroku uvedených rozhodnutí včetně rozhodnutí správce daně vydaných v I. stupni. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě a dalších podáních uvedl, že z obsahu správního spisu je zřejmé, že správce daně respektoval právo žalobce vyjádřit se k výsledkům daňové kontroly ve smyslu § 16 odst. 4 písm. f) ZSDP a opakovaně umožnil žalobci toto právo uplatnit, avšak žalobce od okamžiku seznámení se zjištěními správce daně při ústním jednání dne 15.9.2010 svého práva ani přes opakované žádosti o prodloužení lhůty k vyjádření nevyužil. K porušení práva žalobce dle § 16 odst. 4 písm. f) ani k porušení práva žalobce projednat zprávu o daňové kontrole dle § 16 odst. 8 ZSDP nedošlo, neboť realizace tohoto práva vyžaduje součinnost ze strany daňového subjektu, avšak z obsahu spisu je zřejmé, že daňový subjekt se projednání zprávy a jejímu převzetí vyhýbal. Správce daně tudíž oprávněně aplikoval poslední větu ust. § 16 odst. 8 ZSDP a zprávu o daňové kontrole doručil žalobci v poštovní zásilce s doručenkou. Ohledně účinnosti doručení předmětných písemností zástupci žalobce odkázal žalovaný na rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 11.3.2011, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí správce daně ze dne 27.12.2010, jímž tento zamítl žádost žalobce o vyslovení neúčinnosti doručení předmětných písemností (žalobcem byl původně požadován i přezkum tohoto rozhodnutí, avšak žaloba byla následně po vyloučení k samostatnému řízení usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.9.2011, č.j. 22 Af 148/2011-16 odmítnuta). Zdůraznil, že dle § 32 odst. 1 a § 32 odst. 2 písm. c) ZSDP je nositelem práv a povinností z doručovaných rozhodnutí, tj. jejich příjemcem, žalobce sám, jemuž písemnosti dne 22.11.2010 fakticky doručeny byly a který jejich obsah znal. Zástupce žalobce naopak sám nedisponuje procesní subjektivitou, na procesních právech být zkrácen nemohl, tudíž není zřejmé, jaký reálný význam má otázka, zda nastaly právní účinky fikce doručení vůči zástupci žalobce. Materiální funkce doručení účastníku splněna byla a ke zkrácení práv žalobce nemohlo dojít pouhou skutečností, že u jeho zástupce, jehož prostřednictvím měly být písemnosti žalobci s ohledem na § 17 odst. 7 ZSDP doručeny, fikce doručení (případně) nenastala. V bodě III. repliky z 5.9.2012 žalovaný připustil, že správce daně nezvolil správně způsob doručení zástupci žalobce ani správně neposoudil specialitu § 16 odst. 8 k § 17a ZSDP, avšak zdůraznil, že zástupce žalobce, u nějž dle žalobce nenastala fikce doručení poštou zasílaných písemností, vystupoval jako daňový poradce, tj. osoba, u níž lze požadovat erudici i výkon činnosti s náležitou odbornou péčí, jejíž součástí je nepochybně i zajištění soustavného přebírání korespondence s jeho činností související. Připuštění možnosti vyloučení právních účinků fikce doručení u takového subjektu je proto nutné vykládat restriktivně, kdy s případnou pracovní neschopností musí daňový poradce počítat a pro ten případ si přebírání korespondence zajistit. Konečně v posledním vyjádření ze dne 15.1.2014 žalovaný uvedl, že setrvává na názoru, že postup při doručování písemností zástupci žalobce správce daně byl správný, neboť § 16 odst. 8 ZSDP, který stanoví povinnost správce daně odeslat daňovému subjektu zprávu o daňové kontrole v poštovní zásilce s doručenkou, je v poměru speciality k § 17a ZSDP. Správce daně tedy v souladu se zákonem doručoval zástupci žalobce zprávu i rozhodnutí poštou a k doručení došlo v souladu s ust. § 1