9 Afs 50/2007 — Nejvyšší správní soud

65 Af 39/2014- 51 - text pokračování - 13 - 65 Af 39/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Radkové, Ph.D., a soudkyň JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a Mgr. Barbory Berkové v právní věci žalobce C – C. l. p. s. r. o., se sídlem Z., Š. 309/13, zastoupen Mgr. Stanislavem Bodlákem, advokátem se sídlem Sobotín 270, Petrov nad Desnou, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem v Brně, Masarykova 427/31, o žalobě na přezkum rozhodnutí ze dne 3. 7. 2014, č. j. 15538/14/5000-14203-702459, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Včas podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Olomoucký kraj ze dne 13. 1. 2014, č. j. 125805/14/3110-05300-805748 a ze dne 13. 1. 2014, č. j. 126258/14/3110-05300-805748. Těmito platební výměry byla žalobkyni doměřena daň z příjmu právnických osob za léta 2010 a 2011, včetně penále. [2] Žalobkyně v žalobě namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a porušení § 68 odst. 3 správního řádu, protože se zejména správní orgán I. stupně nevypořádal s námitkami a vyjádřeními žalobkyně. Žalobce si sám zpracoval rozpočet, což není v rozporu s žádným zákonem, a který při daňové kontrole předložil. Zákony nekladou na rozpočet žádné požadavky. Podle zápisu z valné hromady byla tvořena rezerva na opravu, ne na technické zhodnocení. Žalobkyně znala výši zákonné rezervy předem. Není třeba vypracovávat položkový rozpočet, neukládá to žádný právní předpis. Skutečná výše nákladů byla logicky zjištěna až v době provádění opravy oken. [3] Žalobkyně nesouhlasila s hodnocením důkazů, důkazy fotografiemi z Google maps jsou nezákonné. Důkazy byly vytrženy z kontextu, nebyly řádně hodnoceny. Skutkový stav nebyl dostatečně zjištěn a došlo k porušení § 2, § 3, § 50 a § 53 správního řádu. Zjištěný skutkový stav správní orgán I. stupně nesprávně vyhodnotil a neprovedl fakticky žádné důkazy – odkázal pouze na protokoly a na jakési nezákonné fotografie. Správní orgán měl za situace, kdy naproti sobě stály vyjádření žalobce a jeho podklady a vyjádření správních orgánů, provést výslechy účastnice řízení, svědků, ústní jednání, znalecký posudek k opravě či technickému zhodnocení. Žalovaný měl postupovat podle § 50 odst. 3, § 51 odst. 1 a § 52 správního řádu. V řízení vedeném z moci úřední musí správní orgán provést všechny důkazy v neprospěch i ve prospěch účastníka řízení i bez návrhu. Není správné, že žalovaný zcela pominul důkaz znaleckým posudkem a vyjádření žalobkyně. Skutkový stav zjištěný žalovaným je v rozporu se spisy. [4] Žalobkyně neměla možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním a nevěděla, že má uplatňovat svá práva, byly porušeny § 3, § 4 a § 36 odst. 3 správního řádu. [5] Dále byl porušen § 4 odst. 2 správního řádu, neboť žalobce nebyl poučen o svých povinnostech – zejména o povinnosti tvrdit a prokazovat tak, aby bylo jeho rozhodnutí pro žalobkyni očekávatelné. [6] Žalovaný se nevypořádal se zákonností rozhodnutí, porušil § 89 odst. 2 správního řádu a neuvedl žádná vlastní zjištění. Žalovaný svůj závěr postavil na jediném podkladě, a to tvrzení správních orgánů. Žalobce namítal i porušení zásad in dubio pro reo a požadoval presumpci neviny. Žalovaný provedl nesprávný výklad, přenesl nesprávně na žalobkyni důkazní břemeno. Žalovaný postupoval v rozporu s veřejným zájmem, právním řádem ČR i EU, porušil § 2 odst. 1 a 2 daňového řádu, nešetřil zájmy žalobkyně, postup nebyl službou veřejnosti, byla poručena zásada legitimního očekávání, upřeno právo na obhajobu a spravedlivý proces. Správní orgány nečinily úkony vůči žalobkyni v dostatečném předstihu a ta nemohla účinně uplatňovat svá práva. [7] Žalovaný ve vyjádření k žalobě v prvé řadě odmítl názor žalobkyně na použití správního řádu v daňovém řízení. Pro daňové řízení se používá výhradně daňový řád, který je komplexním procesním předpisem. Žalovaný odkázal na § 93 odst. 1 daňového řádu. Místní šetření dne 13. 11. 2013 a fotografování nemovitosti bylo provedeno za účasti obou jednatelů. Přitom byly jednatelům předloženy k nahlédnutí všechny fotografie pořízené při místním šetření i stažené z internetové aplikace Google maps. Všechny fotografie byly podpisy autorizovány jednateli jako dokumenty dokládající stav objektu před provedením opravy a po ní. Dále takto zjištěný skutkový stav potvrdili jednatelé při jednání v protokole tak, že výslovně souhlasili se snímky a dokumentovaným stavem. [8] Z polemiky žalobkyně s důvody rozhodnutí lze dovodit, že seznala, jak správce daně rozhodl i důvody rozhodnutí a rozhodnutí napadené odvoláním, ani rozhodnutí napadené žalobou nejsou nepřezkoumatelná. [9] Skutkový stav byl zjištěn v souladu s § 92 odst. 1 daňového řádu, o čemž svědčí zejména protokol o kontrole a rozhodnutí o odvolání. K názoru žalobkyně, které důkazy měl správce daně provést, žalovaný konstatoval, že ústní jednání s žalobkyní probíhala a výslech konkrétních svědků nebyl žalobkyní navrhován. K potřebě znaleckého posudku namítané žalobkyní žalovaný upřesnil, že posouzení, zda jde o opravu či technické zhodnocení je otázkou právní, přičemž znalec může objasnit pouze otázky skutkové. Správce daně i žalovaný byli oprávnění posoudit, zda šlo o opravu či technické zhodnocení. Při výměně prosklení došlo prokazatelně ke změně počtu a rozměru oken a k náhradě oken se dvěma vrstvami za okna se třemi vrstvami, což bylo známo i v době konání valné hromady dne 25. 11. 2010 při rozhodnutí o tvorbě rezervy. Postup správce daně tak byl v souladu se zákonem a Pokynem č. D-300 ze dne 16. 11. 2006 (za zdaňovací období roku 2010) a Pokynem GFŘ D-6 č. j. 32320/11-31 (za zdaňovací období roku 2011). Žalobkyně porušila § 7 odst. 2 zákona č. 593/1992 Sb. [10] Žalobkyně byla seznámena s výsledky kontrolního zjištění, včetně hodnocení dokazování, což jí bylo předloženo k vyjádření podle § 88 odst. 2 daňového řádu při ústním jednání dne 4. 9. 2013. Po písemném vyjádření žalobkyně správce daně provedl ohledání budovy a zjištění na stavebním úřadě. Dne 25. 11. 2013 byla žalobkyně s těmito podklady seznámena a vyjádřila se do protokolu ze dne 18. 12. 2013. V odvolacím řízení žalovaný neměl povinnost seznamovat žalobkyni s výsledky dokazování, protože žádné neprováděl a ani se neodchýlil od právního názoru správce daně. [11] K obecné námitce nesplnění poučovací povinnosti žalovaný pouze obecně konstatoval, že tohoto porušení se nedopustil a odkázal na § 6 odst. 3 daňového řádu. Smyslem zásady o poučovací povinnosti je poskytnout poučení zejména o procesních právech a povinnostech, nikoliv zajistit výklad zákona. Žalovaný poukázal na poučení, která se žalobkyni dostala podle protokolu při zahájení daňové kontroly, při ústním jednání dne 4. 9. 2013 a při místním šetření dne 13. 11. 2013 atp. [12] Rozsah přezkumu odvoláním napadeného rozhodnutí je dán § 114 odst. 2 a 3 daňového řádu. Odůvodnění rozhodnutí o odvolání je popsáno na str. 5 až 9, a to včetně vypořádání námitek žalobkyně. [13] Žalovaný odmítl námitku chybného přenášení důkazního břemene na žalobkyni jako nedůvodnou. Daňové řízení je ovládáno zásadou, že každý daňový subjekt má povinnost tvrzení a navazující břemeno důkazní. Když správce daně vyjádří pochybnosti o tvrzení daňového subjektu, ten je pak povinen skutečnosti prokázat. V daném řízení žalobkyně neprokázala oprávněnost tvorby rezerv na opravu, resp. neprokázala, že se jedná o opravu a nikoliv technické zhodnocení. K závěru o technickém zhodnocení došel správce daně po provedené kontrole a žalovaný se s tímto závěrem ztotožnil. [14] Žalobkyně nenamítla konkrétní úkony, které nebyly činěny v předstihu tak, aby mohla účinně uplatňovat svá práva. Obecně žalovaný uzavřel, že správce daně při stanovování lhůt nijak nepochybil. [15] Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), tedy ke dni 3. 7. 2014. [16] Ve vztahu k žalobním námitkám soud ze správního spisu zjistil následující. [17] Dne 12. 7. 2013 byla zahájena kontrola daně z příjmu právnických osob za léta 2010 – 2012. Podle rozpočtu nákladů na opravu body Školská 13, Zábřeh, měla být provedena oprava – výměna okenních sestav na budově v ceně 600.000 Kč firmou dle výsledků výběrového řízení. Na to měla být vytvořena rezerva ve výši 300.000 Kč v roce 2010 a stejná výše v roce 2011. [18] Podle úředního záznamu byla zástupkyně žalobkyně vyzvána dne 5. 8. 2013 k předložení rozpočtu nákladů a dokladů čerpání rezervy na výměnu oken. Dne 26. 8. 2013 byly před