4 As 10/2012 — Nejvyšší správní soud

72 A 5/2016- 39 - text pokračování - 18 - 72 A 5/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou, Ph.D., ve věci žalobce M. V., bytem K. 18, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2016, č. j. KUZL-3138/2016, ve věci přestupku, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se domáhal přezkoumání rozhodnutí, citovaného v záhlaví, a postupu jeho vydání předcházejícího. Tímto rozhodnutím byl změněn výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně (Městského úřadu ve Valašském Meziříčí) ze dne 17. 6. 2015 tak, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, spočívajících v tom, že dne 10. 2. 2015 kolem 12. hodiny v obci Valašské Meziříčí na ulici Vsetínská řídil motorové vozidlo tov. zn. Seat, RZ X, přičemž nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem, a dále tím, že vozidlo nesplňovalo podmínky stanovené zvláštním právním předpisem (v halogenových světlech byly užity xenonové výbojky). [2] Ohledně úpravy čelního a bočního stínění zasklení a dále ohledně hloubky dezénu drážek pneumatik výrok o vině žalovaný zrušil a řízení zastavil. Za přestupky byly žalobci uloženy pokuta ve výši 2.000 Kč a náhrada nákladů správního řízení ve výši 1.000 Kč. I. Žaloba [3] V žalobě žalobce namítal 1. Nezákonnost změny výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Tím, že žalovaný změnil v rozhodnutí o odvolání místo spáchání přestupku z ulice Sokolská na ulici Vsetínská upřel žalobci právo účinně se bránit. Nelze seznat, jestli byl žalobce nepřipoután po celou dobu jízdy po ulici Vsetínská nebo jen v úseku, kde ho viděli policisté. Žalovaný žalobce nevyrozuměl podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, k seznámení se s podklady rozhodnutí a proto bylo rozhodnutí o odvolání pro žalobce překvapivé. 2. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro absenci úvah o zavinění žalobce. Správní orgán I. stupně neučinil a nepopsal žádnou úvahu o zavinění žalobce. Ty přitom měly být provedeny ke každému přestupku, včetně každého jednotlivého porušení zákona a každé vadě technického stavu zvlášť. Správní orgán I. stupně pouze citoval § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Pro osobu neznalou práva, jako je žalobce, je taková úvaha nevypovídající. Samotná úvaha k oběma znakům zavinění zcela chybí. Např. ohledně hloubky dezénu drážek pneumatik u žalobce lze reálně prokázat pouze nevědomost nedbalou. 3. Nepřezkoumatelnost pro uvedení souhrnných skutkových zjištění. Je nepřípustné, aby správní orgány pouze učinily souhrnné skutkové zjištění, aniž by uvedly, která skutečnost byla prokázána kterým konkrétním důkazem. Není například zřejmé, z jakých podkladů zjistily správní orgán I. stupně místo a čas spáchání přestupku, technické závady a nepřipoutání žalobce bezpečnostním pásem. To nenapravil v rozhodnutí o odvolání ani žalovaný. 4. Absenci právně kvalifikačních úvah u přestupku spočívajícího v užití xenonových výbojek. Správní orgán I. stupně vůbec neodůvodnil svůj závěr, že xenonové výbojky v halogenových světlech způsobují oslnění. Navíc měl posoudit přestupek podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 namísto odkazu na § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, jelikož údajně mělo jít o technickou závadu, která ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích ve smyslu § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o silničním provozu a která je stanovena v § 40 odst. 1 vyhlášky č. 341/2014 Sb. V návaznosti na to měl správní orgán zkoumat, zda vozidlo kvůli této závadě ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích bezprostředně. Tím se však správní orgán I. stupně nezabýval. Žalovaný pak prvostupňové rozhodnutí aproboval nesprávně. 5. Neuvedení bodového postihu ve výroku. Protože bodový postih je podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014 – 55, „trestem“, musí výrok o sankci obsahovat též údaj o bodovém postižení. Podle § 77 zákona o přestupcích musí výrok obsahovat druh a výměru sankce. 6. Nesrozumitelnost výroku. Není jasné, které jednání je porušením kterého ustanovení, přitom na výrok je třeba klást zvýšené požadavky, protože jde o část rozhodnutí, která je závazná a vykonatelná. 7. Následek ve formě porušení nebo ohrožení zájmu společnosti byl správním orgánem I. stupně popřen. Přitom bez následku není žalobce za přestupek odpovědný, nejde vůbec o přestupek (§ 2 odst. 1 zákona o přestupcích). Žalovaný aproboval nepřezkoumatelné rozhodnutí. 8. Správní orgán I. stupně porušil zásadu dvojího přičítání; v rámci výměry sankce hodnotil formální znaky přestupku. Nelze zjistit, jaké úvahy vedly správní orgán I. stupně k závěru, že právě sankce ve střední hranici sazby je úměrná a splňuje výchovný účel. 9. Žalovaný pochybil, neboť nepromítl do výše sankce méně deliktních jednání (po zastavení řízení o třech). Pokud pokuta činila původně za pět přestupků 2.000 Kč, tj. 400 Kč za jeden, měla být adekvátně snížena. 10. Absence posouzení materiální stránky přestupků. Ačkoli správní orgán byl povinen v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu se materiální stránkou zabývat, vůbec tak neučinil. Žalovaný nezákonně takový postup aproboval. II. Vyjádření žalovaného [4] Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že 1. změna ve výroku (změnou označení ulice) byla pouze formální. Neměla žádný vliv na obranu žalobce, která byla aktivní. Totožnost skutku byla zachována, a to jak jednání (nepřipoutání bezpečnostními pásy), tak následek (ohrožení zájmu společnosti na ochraně plynulosti a bezpečnosti silničního provozu). Totožností skutku se nerozumí absolutní shoda oznámení s rozhodnutím. Správní orgán I. stupně postupoval chybně, protože opisoval mechanicky z oznámení přestupku ulici Sokolskou, ačkoliv jednání proběhlo na ulici Vsetínské. Chyba vyšla najevo při ústním jednání, kdy zmocněnec žalobce upozornil, že na ulici Sokolské byl žalobce pouze stavěn hlídkou Policie ČR. Z výpovědi policistů jednoznačně vyplývá, že k přestupku došlo na ulici Vsetínská. Protože správní orgán I. stupně ani po tomto upozornění nezměnil místo spáchání přestupku v rozhodnutí, napravil tuto vadu žalovaný. Z obrany žalobce se podává, že dobře věděl, o jakém skutku se řízení vede; po pasivním vyčkávání po ústním jednání písemně namítal, že do auta nemohli policisté (na ulici Vsetínské) vidět, dále tvrdil, že vozidlo neřídil, pak zpochybňoval svědecké výpovědi a místo, ze kterého ho policisté viděli. Nešlo ani o omezení obhajoby žalobce ani o porušení zásady dvojinstančnosti – na tu nárok není, srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 23. 1. 2014, č. j. 9 As 128/2013 - 45. Žalovaný neměnil kvalifikaci jednání, ani následek, celou dobu bylo zjevné, o jaké jednání žalobce jde, změna nastala jen při individualizaci okolností. Určení místa spáchání přestupku ulicí je postačující, nedošlo a nemohlo dojít k záměně s jiným skutkem. 2. Žalovaný shledal jako dostačující, když správní orgán I. stupně stručně vypořádal zavinění žalobce v části odůvodnění o sankci. Podle žalovaného mohlo jít v daném případě až o nepřímý úmysl. Správní orgán I. stupně benevolentně shledal vědomou nedbalost. Ta byla prokázána tím, že žalobce souhlasil s přestupky, svůj názor změnil až při sdělení výše blokové pokuty policisty. Žalobce nemohl nerozumět rozhodnutí správního orgánu I. stupně, protože byl zastoupen T. T. a O. K., tj. „pokoutnými zmocněnci“ spolupracujícími s FLEET Control s. r. o., která nabízí „pojištění proti pokutám“. Vzhledem k četnosti případů, ve kterých tito zmocněnci vystupují, nelze ani uvažovat o tom, že by žalobce nebyl schopen z rozhodnutí zjistit, o jakou míru jeho zavinění šlo. K namítané vadě, že výrok neobsahuje formu zavinění, žalovaný upozornil, že povinnost uvádět ji ve výroku platí až od 17. 6. 2015, kdy nabyla účinnosti novela, která toto ukládá. 3. K námitce souhrnného zjištění žalovaný poukázal na průměrně rozumného člověka podle občanského zákoníku a na to, že popis jednotlivých důkazů pro něj dostačuje. Vady rozhodnutí správního orgánu I. stupně napravil žalovaný v napadeném rozhodnutí. Zčásti řízení zastavil, ve zbylé části doplnil podrobnou argumentaci. O nepřezkoumatelnosti nemůže být dle žalovaného řeč. 4. K namítané absenci právně kvalifikačních úvah žalovaný vysvětlil, že na vozidlo patří homologované výrobky, aby nedocházelo k oslnění ostatních účastníků silničního provozu, aby docházelo k potřebnému čištění a regulaci sklonu. Žádné samovyvažovací zařízení ani ostřikovače žalobce na xenonových výbojkách neměl. 5. Žalovaný nesouhlasil, že by měl