— Nejvyšší správní soud

22 A 7/2018- 30 - text  6 22A 7/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobce: P. L. proti žalovanému: Městský úřad v Novém Jičíně sídlem Masarykovo nám. 1, 741 01 Nový Jičín o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu takto: I. Žalovaný Městský úřad v Novém Jičíně je povinen vydat rozhodnutí o žádosti žalobce o odstranění pevných překážek z pozemní komunikace ze dne 16.10.2016, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 048 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal soudní ochrany proti tvrzené nečinnosti žalovaného a požadoval, aby soud rozsudkem uložil žalovanému povinnost rozhodnout o žádosti žalobce ze dne 16.10.2016, kterou se domáhal odstranění pevných překážek z pozemní komunikace. 2. Žalobce v žalobě upřesnil, že žádostí ze dne 16.10.2016 se u žalovaného domáhal zahájení řízení o odstranění pevných překážek z pozemní komunikace. Žalovaný reagoval sdělením ze dne 1.11.2016, že není příslušným orgánem státní správy. Žalobce dopisem ze dne 3.11.2016 vyzval žalovaného k postoupení věci kompetentnímu správnímu orgánu. Žalovaný v dopise ze dne 4.11.2016 žalobci sdělil, že věc nelze řešit cestou veřejného práva a odkázal jej na občanskoprávní řízení. Následně dne 16.11.2016 se žalobce obrátil na nadřízený správní orgán Krajský úřad Moravskoslezského kraje (dále jen „KÚ MSK“) s žádostí na ochranu před nečinností. KÚ MSK v dopise ze dne 15.12.2016 žalobci sdělil, že neshledal nečinnost žalovaného. Následně se žalobce obrátil na Veřejného ochránce práv a ministerstvo dopravy jako ústřední orgán státní správy. Zatímco ministerstvo dopravy neshledalo v postupu správních orgánů nečinnost, Veřejný ochránce práv v dopise ze dne 2.5.2017 žalobci sdělil, že správní orgány ve vyřízení jeho žádosti chybují. Jelikož žalobce vyčerpal všechny prostředky, které mu právní řád umožňuje, přistoupil k podání správní žaloby. 3. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 15.11.2007 sp. zn. 6 Ans 2/2007-128, na nějž poukazuje ve svém stanovisku Veřejný ochránce práv, považuje za nepřiléhavý, a to s ohledem na ust. § 77a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v platném znění (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“), které staví soukromé cesty do jiného režimu. Ust. § 29 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), podle něhož se žalobce domáhá zahájení správního řízení, stanoví, že povinnost odstranit pevnou překážku z dálnice, silnice či místní komunikace, má vlastník pevné překážky ve lhůtě stanovené silničním správním úřadem. V případě nesplnění povinnosti je oprávněn překážku odstranit vlastník dálnice, silnice či místní komunikace na náklady vlastníka pevné překážky. Žalovaný se ztotožňuje s názorem KÚ MSK, že platná právní úprava žádné „řízení o povolení či odstranění pevné překážky“ neupravuje, naopak zákon předpokládá, že pevná překážka na dálnici, silnici či místní komunikaci není přípustná a silničnímu správnímu úřadu pak ukládá povinnost stanovit k případnému vynucení zákonné úpravy lhůtu. Jedná se o pasivní bezpečnost dálnice, silnice či místní komunikace, nikoliv ochranu obecného práva užívat pozemní komunikace. Žalovaný se ztotožňuje s názorem KÚ MSK, že není vhodné, aby orgány státní správy pozemních komunikací prostřednictvím právního institutu určeného k ochraně zcela jiných veřejných zájmů autoritativně vstupovaly do vztahů mezi soukromými vlastníky pozemků. V rámci principů dobré správy je nezbytné vážit zásah do práv dotčených osob. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 4. Podle ust. § 79 odst. 1 věty prvé zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“) ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis, platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. 5. Z listin předložených žalovaným krajský soud zjistil, že žalobce spolu s dalšími fyzickými osobami podal dne 16.10.2016 návrh na zahájení řízení o odstranění pevných překážek na pozemní komunikaci podle ust. § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích s tím, že přes část pozemku parc. č. X v k. ú. Rybí vede veřejná účelová komunikace sloužící jako příjezdová cesta pro žadatele, kteří jsou vlastníky navazujících nemovitostí. Dne 14.10.2016 vlastníci pozemku parc. č. X nainstalovali na tuto účelovou komunikaci, kterou vlastníci navazujících nemovitostí užívali 70 let, pevné překážky. Žalobce poukázal na ust. § 29 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, podle kterého lze pevnou překážku umístit na pozemní komunikaci pouze na základě povolení silničního správního úřadu vydaného po projednání s vlastníkem dotčené komunikace se souhlasem příslušného orgánu Policie ČR. Proto se žadatelé domáhali zahájení řízení o odstranění pevné překážky z pozemní komunikace. Svou žádost doložili fotodokumentací. Vyjádřením ze dne 1.11.2016 žalovaný žadatelům sdělil, že pozemek parc. č. X v k.ú. Rybí není veřejně přístupnou účelovou komunikací, a proto žalovaný s odkazem na ust. § 40 odst. 4 písm. a) zákona o pozemních komunikacích není příslušným správním orgánem. Žalobce podáním ze dne 3.11.2016 vyzval žalovaného k bezodkladnému postoupení podané žádosti příslušnému orgánu státní správy. Žalovaný sdělením ze dne 4.11.2016 žalobce informoval, že spory o užívání předmětného pozemku nelze řešit cestou veřejného práva prostřednictvím silničních správních úřadů, neboť záležitost spadá do režimu práva soukromého včetně případného řešení před soudy v občanskoprávním soudním řízení. Žalobce v opětovné výzvě k pokračování správního řízení doručené žalovanému dne 10.11.2016 uvedl, že podáním žádosti bylo v souladu s ust. § 44 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu v platném znění (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení, které musí být formálně ukončeno buď rozhodnutím o nařízení odstranění překážek nebo zamítnutí návrhu. Ve věci neexistuje spor o to, zda se v daném případě jedná o účelovou komunikaci. Předmětem sporu je pouze charakter účelové komunikace, tj. zda je veřejně přístupná nebo veřejně nepřístupná. Žalobce tvrdí, že jde o účelovou komunikaci veřejně přístupnou. Silniční správní úřad proto musí jako předběžnou otázku posoudit, zda se jedná či nejedná o veřejně přístupnou komunikaci. Půjde tedy o posouzení veřejného práva a nikoliv o právo soukromé, jak tvrdí žalovaný. Současně žalobce poukázal na rozsudek NSS sp. zn. 6 Ans 2/2007 vyjadřující právně závazné stanovisko k uvedené problematice. Součástí listinných podkladů je také vyjádření obce Rybí ze dne 21.9.2016, že na pozemku parc. č. X v k.ú. Rybí je v pasportu místních komunikací zakreslena účelová komunikace, která slouží pro přístup k rodinným domům č.p. X a č.p. X a dále k zahradě na pozemku parc. č. X. Tato účelová komunikace se nachází v uzavřeném prostoru na pozemcích soukromých vlastníků, je částečně oplocená a veřejnosti nepřístupná. Žalovaný v přípisu ze dne 28.11.2016 žalobci sdělil, že žádosti žalobce nelze vyhovět, neboť pozemek parc. č. X není veřejně přístupnou účelovou komunikací ve smyslu ust. § 7 zákona o pozemních komunikacích. Současně poukázal na judikaturu NSS a Ústavního soudu zabývající se znaky veřejně přístupné účelové komunikace a doporučil žalobci užívat k účelu napojení na obecní komunikaci pozemky parc. č. X, X a X, které jsou v jeho vlastnictví. Současně poukázal na Smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene přístupové a příjezdové cesty, kterou žalobce uzavřel dne 3.3.2009 a v níž se zavázal zřídit pro budoucí vlastníky pozemků věcné břemeno chůze a jízdy dopravními prostředky právě přes pozemky parc. č. X, X a X v k.ú. Rybí, jichž je žalobce vlastníkem. Tato smlouva přitom byla zásadním podkladem, bez něhož by stavební úřad nedal žalobci souhlas s dělením pozemku parc. č. X na základě geometrického plánu č. 603-166/2008. Dne 16.12.2016 pod č.j. MSK 148937/2016 vydal KÚ MSK stanovisko k žádosti o opatření proti nečinnosti žalovaného, v němž žalobci sdělil, že podnět k zahájení řízení podaný žalobcem a dalšími osobami dne 16.10.2016, byl žalovaným vyřízen přípisem ze dne 1.11.2016. Na další podání žalobce bylo žalovaným vždy neprodleně reagováno a nejedná se proto o nečinnost žalovaného. 6. Na základě shora uvedeného krajský soud předně posoudil, že žalobce podal žalobu po vyčerpání prostředků, které správní řád stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu a dodržel přitom lhůtu stanovenou § 80 odst. 1 s.ř.s. 7. Při posouzení merita věci krajský soud vycház