4 Azs 55/2003 — Nejvyšší správní soud

65 Ad 1/2019- 35 - text  5 65 Ad 1/2019 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Barbory Berkové a soudkyň JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a Mgr. Jany Volkové ve věci žalobce: MUDr. J. H. bytem F. 24, O. proti žalované: Česká lékařská komora sídlem Lužická 419/14, Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 3. 2019, č. j. 18/70-001/0236 takto: I. Rozhodnutí Čestné rady České lékařské komory ze dne 9. 3. 2019, č. j. 18/70-001/0236 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Čestná rada Okresního sdružení lékařů České lékařské komory v Olomouci (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 4. 7. 2018, č. j. 18/70-001/0236, uložila žalobci pokutu ve výši 20 000 Kč podle § 13 odst. 3 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře (dále jen „zákon o ČLK“) za disciplinární provinění, jehož se měl žalobce dopustit tím, že v rozporu s § 9 odst. 2 písm. a) zákona o ČLK nepředal zdravotní dokumentaci paní K. L. a jejím rodinným příslušníkům, a to ani po urgencích ze strany paní L., ani po opakovaných výzvách pověřeného člena Revizní komise Okresního sdružení lékařů České lékařské komory v Olomouci. 2. Žalovaná (Čestná rada České lékařské komory) ve výroku označeným rozhodnutím ze dne 9. 3. 2019 rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila. 3. Žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2019 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované. Uvedl, že při převzetí nového pacienta do péče a jeho registraci je nový lékař povinen podat předchozímu lékaři písemnou žádost o předání zdravotnických informací, v níž uvede, že žádá o zaslání potřebných informací pro zajištění návaznosti zdravotní péče, přičemž původní lékař je podat novému lékaři do 30 dnů podklady ze zdravotnické dokumentace v podobě výpisu. Žalobce však žádnou žádost nové registrující lékařky neobdržel a o přeregistraci rodiny L. se dozvěděl až od lékařky revizní komise MUDr. R. Zaslání žádosti novou lékařkou nebylo v řízení doloženo, proto mu nemůže být vytýkáno, že ve stanovené lhůtě zdravotnickou dokumentaci nepředal. 4. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Žalobce dle žalované mylně dovozuje, že měl být o předání informací nově zvolenému lékaři nutně požádán doporučeným dopisem, neboť zákon formu žádosti nestanoví. Volba způsobu žádosti je tudíž na nově zvoleném lékaři, resp. jeho dohodě s pacientem. MUDr. E. písemně požádala žalobce o zaslání výpisu zdravotnické dokumentace rodiny L. již dne 15. 1. 2018, tj. v den registrace, a žalobce tak do 28. 2. 2018 neučinil a při telefonické urgenci paní L. vypnul telefon. Následně byl žalobce vyzván ke sdělení informací o zdravotním stavu rodiny L. členkou revizní komise MUDr. R., a to dne 13. 3. 2018 a dne 9. 4. 2018, avšak stále tvrdil, že předmětnou dokumentaci nemá. Teprve po uložení pokuty správním orgánem I. stupně po důkladnějším hledání zdravotní sestra žalobce předmětnou dokumentaci nalezla a dne 27. 6. 2018 z ní pořídila výpisy. 5. V replice k vyjádření žalované žalobce uvedl, že se žalovaná opírá o jednání po zákonné lhůtě k vyjádření se k dané problematice, nemá nic v ruce a spisová dokumentace neprokazuje oficiální žádost o převzetí dokumentace na formuláři. 6. Žalovaná v reakci na repliku setrvala na svém stanovisku, že způsob předání žádosti nového lékaře není nijak formálně upraven, a dále uvedla, že žádný formulář není předepsán. 7. Žalobce v následném podání uvedl, že se s paní L. ani jejími rodinnými příslušníky nikdy osobně nesetkal, jeho prvý kontakt s paní L. byl při velmi sprostém telefonátu, který jej zastihl při řízení vozidla a ukončil jej zavěšením telefonu na křižovatce. Znovu zdůraznil, že žádný dopis od MUDr. E. neobdržel, proto se v zákonné lhůtě 30 dnů neměl k čemu vyjádřit. Předmětná zdravotnická dokumentace byla založena mezi zemřelými a dohledána až ex post. 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 9. Úvodem krajský soud uvádí, že byť žalobce v žalobě uvedl, že navrhuje, aby bylo žalobou napadené rozhodnutí soudem „zamítnuto“, neměl soud po posouzení obsahu žaloby pochyb, že se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalované. Z důvodu jednoznačnosti obsahu žaloby směřující proti rozhodnutí správního orgánu, které je k žalobě přiloženo, krajský soud nepovažoval výzvu k odstranění vad žaloby spočívající v úpravě žalobního petitu za nezbytnou. 10. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že disciplinární řízení s žalobcem bylo zahájeno na podkladě stížnosti paní K. L. podané dne 28. 2. 2018. Správní orgán I. stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že paní L. s manželem a synem po ukončení činnosti jejich registrující lékařky MUDr. B. dne 15. 1. 2018 podepsali novou registraci u praktické lékařky pro dospělé, MUDr. E., a téhož dne paní L. požádala písemně žalobce, který odkoupil lékařskou praxi MUDr. B., o předání zdravotnické dokumentace v souladu s § 45 odst. 2 písm. g) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Žalobce však na písemnou žádost nijak nereagoval a následně se o věci odmítl s paní L. bavit telefonicky, proto na něj podala stížnost. Správní orgán I. stupně uvedl, že nepovažuje za pravdivé tvrzení žalobce, že mu MUDr. B. zdravotnickou dokumentaci paní L. nepředala, neboť zjistil, že žalobce ke dni 1. 1. 2018 požádal příslušnou zdravotní pojišťovnu o registraci paní L. a jejích rodinných příslušníků ve své lékařské praxi, což dle správního orgánu I. stupně není možné bez základní zdravotnické dokumentace a zpravidla i první návštěvy pacienta. Dále uvedl, že poslední návštěva paní L. u MUDr. B. se uskutečnila v prosinci 2017, přičemž zdravotnická dokumentace byla žalobci řádně předána, a to i na flash disku. Žalobce je tedy dle závěru správního orgánu I. stupně odpovědný za ztrátu předmětné zdravotnické dokumentace. Dále správní orgán I. stupně uvedl, že žalobce v průběhu disciplinárního řízení nebyl vstřícný a neposkytoval povinnou součinnost, neboť podle § 51 odst. 4 zákona o zdravotních službách je povinen každý člen ČLK k prošetření stížnosti zapůjčit potřebnou zdravotnickou dokumentaci a podat potřebná vysvětlení. 11. Žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí uvedla, že smyslem § 45 odst. 2 písm. g) zákona o zdravotních službách je zajištění bezproblémové návaznosti poskytování zdravotních služeb, proto by měly být zdravotnické informace předávány bezodkladně. Ačkoli zákon o zdravotních službách žádnou lhůtu nestanoví, lze per analogiam za maximální lhůtu považovat lhůtu 30 dnů dle § 66 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách, je však třeba současně zvažovat, zda si návaznost péče v konkrétním případě nevyžaduje postup rychlejší. Dle žalované právě v posuzované věci všechny okolnosti nasvědčují potřebě rychlejšího postupu, žalobci však trvalo předání výpisu z dokumentace 5 měsíců a 12 dní, což je jednoznačné porušení uvedených zákonných zásad. Dále žalovaná uvedla, že výpisy z dokumentace rodiny L. nakonec zpracovala zdravotní sestra, ačkoli toto bylo povinností žalobce, jakožto lékaře, který se nadto nemůže vyvinit poukazem na skutečnost, že vyžadovanou dokumentaci nehledala intenzivněji zdravotní sestra, neboť je za její postup zodpovědný. 12. Podstatou žaloby je námitka, že správní spis neobsahuje oporu pro závěr, že byla žalobci doručena tvrzená žádost MUDr. E., jakožto nové registrující lékařky rodiny L., o výpis ze zdravotnické dokumentace, přičemž žalobce popírá, že by tuto žádost obdržel. Krajský soud tuto námitku shledává důvodnou. 13. Žalobce byl správním orgánem I. stupně shledán vinným disciplinárním proviněním dle § 9 odst. 2 písm. a) zákona o ČLK, podle něhož má každý člen komory povinnost vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony. Dle správního orgánu I. stupně naplnil žalobce skutkovou podstatu uvedeného provinění tím, že nevykonával žalobce své povolání způsobem stanoveným zákony, a to konkrétně ustanovením § 45 odst. 2 písm. g) zákona o zdravotních službách, podle kterého je poskytovatel povinen předat jiným poskytovatelům zdravotních služeb nebo poskytovatelům sociálních služeb potřebné informace o zdravotním stavu pacienta nezbytné k zajištění návaznosti dalších zdravotních a sociálních služeb poskytovaných pacientovi. 14. Z povahy povinnosti poskytovat informace o zdravotních službách dle citovaného ustanovení zákona o zdravotních službách je zřejmé, že poskytovatel zdravotních služeb musí být o jejich poskytnutí prve někým požádán. Správní orgán I. stupně v odůvodnění své