1 As 58/2013 — Nejvyšší správní soud

72 A 28/2022- 63 - text  27 72 A 28/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Radkovou ve věci žalobce: A. B., st. příslušnost: Maroko zastoupený advokátem Mgr. Umarem Switatem sídlem Dědinova 2011/19, 148 00 Praha adresa pro doručování: V Tůních 11, 120 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky sídlem Loretánské nám. 101/5, 118 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2022, č. j. 304077/2022-VO, ve věci nového posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žádost manželky žalobce I. G. o ustanovení jako vedlejšího účastníka řízení se zamítá. Odůvodnění: 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím nově posoudil důvody neudělení víza podle § 180e odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni vydání tohoto rozhodnutí (dále jen „ZPC“) a rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Rabatu (dále jen „velvyslanectví“) o neudělení krátkodobého víza shledal v souladu s § 20 odst. 5 písm. e) ZPC. 2. Žalovaný posuzoval věc podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „směrnice 2004/38/ES“), která umožňuje omezit tato práva z důvodu zneužití práv nebo podvodu, např. z důvodu účelového sňatku. Žalovaný dále postupoval podle doporučení Komise k lepší transpozici a aplikaci směrnice 2004/38/ES [Sdělení Evropské komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 2. 7. 2009 č. COM (2009) 313 final a 604 final, dále jen „Sdělení komise“], jehož přílohou je Příručka pro řešení otázky údajných účelových sňatků mezi občany EU a státními příslušníky třetích zemí v kontextu práva EU o volném pohybu občanů EU (dále jen „Příručka pro účelové sňatky“). 3. Zdejší soud o totožné otázce na základě předchozí žaloby rozhodl rozsudkem ze dne 4. 11. 2021, č. j. 72 A 54/2020-54, kterým žalobu zamítl. Žalobce podal proti citovanému rozsudku kasační stížnost, kterou NSS odmítl pro nepřijatelnost usnesením ze dne 19. 10. 2022, č. j. 6 Azs 389/2021-49. 4. Žalobce svými žádostmi o vízum vyvolal první správní řízení (v roce 2018), druhé správní řízení (které soud přezkoumal ve věci sp. zn. 72 A 54/2020) a nynější řízení o přezkum rozhodnutí, vydané ve třetím správním řízení. 5. Žalovaný odůvodnil napadené rozhodnutí tak, že se jednalo o účelový sňatek. Žalovaný přihlédl k rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. 11. 2022, č. j. 72 A 54/2020-54, a zkoumal, zda existují indikativní kritéria, která poukazují na to, že zneužití práv Evropské unie (dále jen „EU“) je nepravděpodobné. 6. Nelze konstatovat, že by žalobce bez problémů získal právo pobytu sám. Jedná se o jedno z pozitivních kritérií, které poukazuje na to, že zneužití práv EU je nepravděpodobné. Žalobce nikdy necestoval do ciziny a ani nikdy legálně nepobýval v členském státě EU. Žalobce v roce 2018 žádal o schengenské vízum na velvyslanectví za účelem návštěvy rodiny a přátel, kde uvedl, že jeho nynější manželku (tehdy přítelkyni) zná rok a jede ji pouze navštívit. Velvyslanectví žádost zamítlo, protože účel a podmínky pobytu v ČR nebyly prokázané, žalobce neprokázal dostatek legálních finančních prostředků k pobytu v ČR a k návratu do vlasti, a protože nebyl prokázán jeho úmysl vrátit se zpět do vlasti. Následně žalobce uzavřel v červnu 2019 sňatek s občankou ČR/EU paní I. G. Žalobce v nové žádosti doložil potvrzení, že vykonává práci fitness trenéra. Nejednalo se však o pracovní smlouvu a žalobce zároveň uvedl, že prodával ojetá auta a pracuje jako řidič pro jednu paní. Jak již uvedl soud v citovaném rozsudku, žalobce nedoložil nikdy potvrzení zaměstnavatele o jeho pracovní pozici, mzdě, ani to, na jak dlouho by mu zaměstnavatel umožnil dovolenou. Z důvodu špatné finanční a sociální situace byl podle žalovaného žalobce motivován uzavřít sňatek s cílem získat pobytové oprávnění v ČR a jeho prostřednictvím v celé EU, z čehož bude případně profitovat i celá jeho rodina. 7. Žalobce v nové žádosti o vízum uvedl, že se s paní I. G. (dále i „manželkou“) seznámil v Moskvě v roce 2013. Dříve uváděl rok 2014. V citovaném rozsudku soud přisvědčil žalovanému, že rovněž shledal rozpory ve výpovědích manželů ohledně seznámení, že pár se neshodoval v důležitých osobních informacích, které se jich týkaly. Věrohodnosti tvrzení manželů, že míní vztah vážně, ubralo i to, že rozpory ve výpovědích o seznámení neodstranili, další přibyly a že pro žalobce data narození manželky a svatby nebyla důležitá. Žalovaný dodal, že manželé se poprvé viděli v srpnu 2017, kdy manželka žalobce přicestovala do Maroka, poté se setkali v lednu, červenci a srpnu roku 2018. Doba návštěv byla v rozmezí od 8 do 23 dní. Poté uzavřeli v červnu 2019 sňatek a od té doby se manželé viděli pouze jednou, a to v březnu 2022. V žádosti však tyto skutečnosti nedoložili. Žalobce doložil k opakovaným cestám manželky do Maroka fotografie, letenky a kopie části cestovního pasu s otisky razítek. Podle § 180e odst. 3 ZPC součástí žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza nemohou být skutečnosti, které žalobce neuvedl nebo netvrdil v žádosti o vízum. Správní orgány však přihlédly k minulým pohovorům, jelikož dokreslují skutkový stav věci a sloužily k porovnání uváděných skutečností v aktuálním pohovoru. Vztah žalobce s manželkou před uzavřením sňatku a po něm netrval dlouhou dobu. Sdělení komise definovalo kritéria naznačující účelovost sňatku, v tomto případě dlouhodobost vztahu před sňatkem a dlouhodobost vztahu po sňatku. Manželé nemají úmysl sdílet společnou domácnost, jelikož tak do dnešního dne neučinili, ačkoliv společnou domácnost alespoň po nějakou dobu mohli sdílet. 8. Manželé žádné kroky k rozvíjení vztahu nečiní, protože poslední návštěvy manželky u žalobce byly v červnu 2019 (v době sňatku) a poté až březnu 2022, přičemž za pandemie covid-19 bylo možné cestovat. Absenci úmyslu sdílet společnou domácnost potvrdil i soud v citovaném rozsudku a uvedl, že manželé nepřijali vážný dlouhodobý právní nebo finanční závazek se společnou odpovědností (hypotéka na bydlení, úvěr a podobně) a neměli společné bydliště nebo domácnost po dlouhou dobu. Žalobce ke kritériu uzavření dlouhodobého právního či finančního závazku poznamenal, že k žádosti o vízum předložil nájemní smlouvu, kterou uzavřela jeho manželka. V textu nájemní smlouvy je uvedeno, že v bytě s manželkou může bydlet její manžel. To však nelze považovat za uzavření finančního či právního závazku. Manžel není smluvní stranou nájemní smlouvy a současně nijak nedoložil, že se podílí na vzájemné úhradě nákladů na chod společné domácnosti. Sdělení komise definuje indikativní kritéria naznačující, že zneužití práva společenství je nepravděpodobné. Jak již uvedl soud, v posuzovaném případě z vyjmenovaných pozitivních kritérií nesplňuje žalobce s manželkou ani jedno. Krajský soud v listopadu 2021 konstatoval v citovaném rozsudku, že žalobce uzavřel manželství účelově. Žalovaný se v tomto řízení zabýval poznatky, které získal během šetření, respektive novými skutečnostmi a souborem indikativních kritérií, které poukazují na to, že existuje možný úmysl zneužití práv přiznaných směrnicí výlučně za účelem obejít vnitrostátní právní předpisy upravující přistěhovalectví, tj. skutečnostmi, které hovoří pro závěr, že žalobce uzavřel manželství účelově. 9. Manželé stále neovládají společný jazyk. Od uzavření sňatku se téměř neviděli. Nemají společný plán do budoucnosti. Manželství je tak nutno považovat i nadále za účelové. S odkazem na rozsudek žalovaný uvedl, že komunikace předložená jako důkaz v soudním řízení neprokazovala komunikaci manželů. Při jednání soudu k otázce žalovaného, jak manželé řeší každodenní problémy, když nemají společný jazyk, manželka žalobce uvedla, že nerozumí otázce, a po vysvětlení zástupkyní žalovaného a poté soudkyní uvedla, že „teď se baví česky a anglicky, rozumí žalobci každé slovo a někdy ukazuje na obrázky a používá Google překladač“. Toto vyjádření svědkyně ani doložení internetové komunikace neprokázaly jazykové porozumění. Nyní předložená komunikace rovněž neosvědčila, že mezi manžely není jazyková bariéra. Z předložené komunikace vyplynulo, že žalobce jednoznačně uzavřel manželství účelově a je to pouze manželka, která ho zdraví a která mu píše. To plyne i z obsahu spisového materiálu, který obsahuje velké množství dokumentů psaných manželkou žalobce. Žalobce sám však nečiní žádné kroky, tj. neučí se česky, nikdy nenavštívil rodiče manželky na Ukrajině, případně samotnou manželku na Ukrajině či v jiné třetí zemi. Od roku 2019 do února 2022 žalobce mohl na Ukrajinu přicestovat nebo se alespoň o t