4 Ads 62/2007 — Nejvyšší správní soud

17 Ad 22/2023- 64 - text  10 17 Ad 22/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zorou Šmolkovou, ve věci žalobce: Bc. J. K. zastoupen advokátem Mgr. Petrem Letovancem, sídlem Lidická 544, 739 61 Třinec proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 07. 2023, č. j. MPSV-2023/157517-923, č. j. MPSV-2023/157519-923, č. j. MPSV-2023/157520-923 a č. j. MPSV-2023/157521-923 ve věci příspěvku na bydlení takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Zástupci žalobce, advokátovi Mgr. Petru Letovanci, sídlem Lidická 544, 739 61 Třinec, se přiznává odměna za zastupování žalobce v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Ad 22/2023 ve výši 3 146 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou dne 30. 7. 2023 se žalobce domáhal zrušení čtyř rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2023: · rozhodnutí č. j. MPSV-2023/157517-923, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky ze dne 30. 5. 2023, č. j. 214319/23/FM, jímž mu byla přiznána dávka státní sociální podpory příspěvek na bydlení ve výši 2 236 Kč měsíčně od 1. 7. 2021 do 30. 9. 2021, · č. j. MPSV-2023/157519-923, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky ze dne 31. 5. 2023, č. j. 216053/23/FM, jímž mu byla snížena dávka státní sociální podpory příspěvek na bydlení z 2 236 Kč na 1 842 Kč měsíčně od 1. 10. 2021 do 31. 12. 2021, · č. j. MPSV-2020/157520-923, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky ze dne 31. 5. 2023, č. j. 217732/23/FM, jímž mu byla zvýšena dávka státní sociální podpory příspěvek na bydlení z 1 842 Kč na 2 320 Kč měsíčně od 1. 1. 2022 do 31. 3. 2022, · č. j. MPSV-2020/157521-923, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky ze dne 31. 5. 2023, č. j. 217783/23/FM, jímž mu byla zvýšena dávka státní sociální podpory příspěvek na bydlení z 2 320 Kč na 2 366 Kč měsíčně od 1. 4. 2022 do 30. 6. 2022. Ve všech případech je spor o stanovení rozhodného příjmu vzhledem k vyplacení tzv. kompenzačních bonusů. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 2. Žalobce požádal o příspěvek na bydlení dne 18. 7. 2021. O jeho žádosti rozhodovaly správní orgány i zdejší soud opakovaně, s ohledem na dvě sporné otázky, které žalobce vznesl. První spor se týkal postavení jeho nezaopatřeného syna jako osoby společně posuzované a druhý započtení kompenzačního bonusu; v řízení není sporné, že žalobce obdržel dne 22. 4. 2020 částku kompenzačního bonusu ve výši 25 000 Kč a dne 15. 5. 2020 ve výši 19 500 Kč, jakož i skutečnost, že v roce 2020 vykonával žalobce samostatně výdělečnou činnost jako činnost vedlejší, z níž mu neplynul žádný příjem. Krajský soud zde pro přehlednost zmíní obě sporné linie, neboť se navzájem překrývají. 3. Dne 6. 8. 2021 úřad práce oznámil žalobci přiznání příspěvku na bydlení pro období od 1. 7. 2021 do 30. 6. 2022 ve výši 3 076 Kč měsíčně. Společně posuzovanými osobami byl žalobce a jeho nezaopatřený syn, rozhodný příjem žalobce úřad práce zjistil ve výši 5 565 Kč měsíčně (invalidní důchod) a rozhodný příjem rodiny (s připočtením přídavku pobíraného na nezletilé dítě 910 Kč) ve výši 6 475 Kč měsíčně. Žalobce proti oznámení uplatnil dne 8. 9. 2021 námitku nesprávného posouzení jeho syna jako společně posuzované osoby. 4. Dne 21. 9. 2021 rozhodl úřad práce o přiznání příspěvku na bydlení shodně, tedy žalobci přiznal příspěvek na bydlení pro období od 1. 7. 2021 do 30. 6. 2022 ve výši 3 076 Kč měsíčně. Podle úřadu práce byl nezaopatřený syn, který je svěřen do střídavé péče obou rodičů, do společně posuzovaných osob zahrnut správně. 5. Spor o postavení nezaopatřeného syna pokračoval jak v linii správní, tak soudní. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný dne 3. 11. 2021 pod č. j. MPSV-2021/175550-923, jeho zamítnutím a potvrzením prvostupňového rozhodnutí. Vycházel z § 7 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, podle kterého se za společně posuzovanou osobu považuje s nezaopatřeným dítětem rodič určený na základě dohody rodičů, s tím, že tuto lze změnit vždy k 1. dni kalendářního čtvrtletí. Na základě předložené dohody má být syn žalobce společně posuzován s žalobcem. Krajský soud v Ostravě však rozsudkem ze dne 15. 3. 2023, č. j. 17 Ad 1/2022-27 toto rozhodnutí zrušil. Dospěl k závěru, že nezletilý syn žalobce nepatří do okruhu společně posuzovaných osob s žalobcem pro účely příspěvku na bydlení, protože žalobce nemá zdanitelný příjem. Tento má matka, který rovněž na nezaopatřeného syna uplatňuje daňové zvýhodnění, a tedy spolu hospodaří; krajský soud na situaci aplikoval pouze § 4 zákona č. 110/2006 Sb., zákona o životním a existenčním minimu. Dne 21. 4. 2023 žalovaný proto zrušil rozhodnutí úřadu práce z 21. 9. 2021, přiznávající žalobce pro období 1. 7. 2021 do 30. 6. 2022 příspěvek na bydlení ve výši 3 076 Kč vzhledem k uvedenému právnímu názoru krajského soudu 6. V mezidobí, dne 6. 10. 2021, úřad práce zahájil správní řízení ve věci dávky příspěvku na bydlení z důvodu změny příjmu za rozhodné období druhého čtvrtletí roku 2021 v návaznosti na zjištění („elektronická odpověď Ministerstva financí České republiky“), že žalobce, jako osoba samostatně výdělečně činná vykonávající tuto činnost jako vedlejší, obdržel v roce 2020 kompenzační bonusy v celkové výši 44 500 Kč dle zákonů o kompenzačním bonusu. I toto rozhodnutí bylo přezkoumáváno, jak v linii správní, tak soudní, v níž se krajský soud k charakteru kompenzačního bonusu a rozhodnému období vyjádřil v řízení pod sp. zn. 18 Ad 2/2022. 7. Dne 18. 10. 2021 správní orgán prvého stupně rozhodl o snížení příspěvku na bydlení vyplaceného žalobci pro období od 1. 9. 2021 do 30. 6. 2022 z částky 3 076 na částku 1 963 Kč s odůvodněním, že došlo ke změně příjmů žalobce za rozhodné období. Za rozhodné období přitom považoval druhé čtvrtletí roku 2021 (tedy měsíce duben, květen a červen roku 2021), přičemž v tomto období zohlednil navíc jako příjem žalobce měsíčně vždy částku 3 708,33 Kč odpovídající jedné dvanáctině vyplaceného kompenzačního bonusu (tj. 44 500/12). Úřad práce dovodil, že se tak rozhodný příjem žalobce v rozhodném období zvýšil z částky 5 565 Kč měsíčně na částku 9 273,33 Kč měsíčně (5565 + 3708,33); rozhodný měsíční příjem rodiny tedy činil 10 183,33 oproti 6 475 Kč. Dávka byla snížena od 1. 9. 2021, neboť dávka za měsíc srpen 2021 již byla vyplacena. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že úřad práce považoval vyplacený kompenzační bonus za vratku daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a zároveň za započitatelný příjem pro stanovení nároku na dávky vyplácené podle zákona o státní sociální podpoře. 8. Toto rozhodnutí správního orgánu prvého stupně žalobce napadl odvoláním dne 5. 11. 2021. Rozhodné období pro zohlednění vyplaceného kompenzačního bonusu v jeho případě bylo kalendářní čtvrtletí po vyplacení bonusu, tedy třetí čtvrtletí roku 2020, jak stanovuje § 6 písm. a) zákona o státní sociální podpoře, nikoliv druhá polovina roku 2021. Dále sporoval charakter kompenzačního bonusu. Je přesvědčen, že vyplacený kompenzační bonus je vratkou daně, která není příjmem, nepodléhá dani a neuvádí se do daňového přiznání, což taky žalobce neučinil. K odvolání přiložil daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2020 s vykázaným nulovým příjmem, jakož i protokol o jednání před správním orgánem prvého stupně dne 25. 10. 2021, na které se žalobce dostavil bez předvolání za účelem zjištění bližších informací k probíhajícímu řízení. 9. Žalovaný rozhodnutím z 30. 11. 2021, č. j. MPSV-2021/189230-923 zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Konstatoval, že u žalobce jako osoby samostatně výdělečně činné došlo na základě změny příjmů zohledněných ve druhém čtvrtletí roku 2021 k přehodnocení rozhodného příjmu a k navazujícímu snížení příspěvku na bydlení. Žalovaný zdůraznil, že dle zákonů o kompenzačním bonusu je kompenzační bonus v případě osob samostatně výdělečně činných započitatelným příjmem pro stanovení nároku na dávky dle zákona o státní sociální podpoře. Pokud měla osoba při vyhodnocení nároku na dávku ode dne 1. 7. 2021 v rozhodném období příjmy ze samostatně výdělečné činnosti, stanovuje se tento příjem dle § 5 odst. 4 zákona o státní sociální podpoře, tedy se započítává jako příjem z této činnosti do rozhodného příjmu za každý měsíc jedna dvanáctina příjmů uvedených v daňovém přiznání za kalendářní rok, který bezprostředně předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá počátek období od 1. července do 30. června následujícího kalendářního roku. K argumentu žalobce, že kompenzační bonus byl vyplacen již v roce 2020, a nelze tak jej zohlednit v roce 2021, žalovaný os