10 As 79/2021 — Nejvyšší správní soud

22 Ad 11/2023- 29 - text  6 22 Ad 11/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci žalobce: JPServis, a.s. sídlem Chodovská 228/3, 141 00 Praha 4 - Michle zastoupen advokátem JUDr. Viktorem Pakem sídlem Francouzská 171/28, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2023 č. j. 1867/1.30/23-3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou doručenou soudu dne 14. 8. 2023 domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský a Olomoucký kraj ze dne 18. 1. 2023, č.j. 17395/10.30/22-11, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku ochrany soukromí a osobních práv zaměstnanců podle § 24a odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (dále jen „zákon o inspekci práce“), kterého se dopustil tím, že narušil soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele způsobem uvedeným v § 316 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), když žalobce jako zaměstnavatel nejméně dne 14. 12. 2020 od 8:00 do 10:00 bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti provozoval na svém pracovišti na adrese Peterkova 370/10, 721 00 Ostrava – Svinov, v prostoru kanceláře, ve které je umístěna také kuchyňka pro zaměstnance, a prostoru skladu, kamerový systém způsobem, který umožňoval žalobci jako zaměstnavateli na tomto pracovišti, v těchto prostorách, podrobovat své zaměstnance otevřenému sledování. Za spáchání uvedeného přestupku byl žalobci uložen správní trest pokuty ve výši 28 000 Kč a dále byl žalobce zavázán zaplatit paušální částku nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu jako nezákonné a v žalobě polemizuje se stanoviskem Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj i žalovaného o naplnění znaků skutkové podstaty přestupku dle § 24a odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce, neboť dle názoru žalobce umístění kamer na jeho pracovišti nebylo porušením povinnosti podle § 316 odst. 2 zákoníku práce. 3. V žalobě žalobce dále uvádí jednotlivé argumenty na podporu svého názoru, které soud vyhodnotil jako žalobní námitky. 4. Za prvé žalobce argumentuje tím, že, jak vyplývá z komentářové literatury, je narušení soukromí zaměstnance (dle § 316 odst. 2 zákoníku práce) možné, pokud to odůvodňuje zvláštní povaha činnosti zaměstnavatele. Zákon zvláštní povahu činnosti nedefinuje, ale obecně se jako příklad uvádí práce s penězi nebo pracoviště s rizikem nebezpečí. Dle názoru žalobce jsou tyto podmínky na jeho pracovišti splněny, neboť žalobce provozuje síť prodejen s potravinami a občerstvením, ve kterých se každý den nachází vysoká finanční hotovost, velké množství zboží a prodejny jsou umístěny na velmi frekventovaných místech v centrech měst a na nádražích, stejně jako kontrolovaná prodejna. 5. Jako druhý argument žalobce uvedl, že kamera umístěná v kanceláři je zde za účelem kontroly a ochrany hotovosti v trezoru a nemonitoruje kuchyňku pro zaměstnance. Kamera umístěná ve skladu monitoruje prostor manipulace se zbožím. Prostory pro zaměstnance, kde se nevyskytuje žádné zboží ani finanční hotovost, monitorovány kamerami nejsou. Kamerový záznam je často vyžadován Policií ČR při odhalování trestné činnosti. Jiným způsobem nebo v jiném rozsahu žalobce předcházet rizikům a provádět kontrolu nemůže. 6. V dalším bodě žalobce namítl, že předmětná prodejna se ničím neliší např. od prodejen čerpacích stanic, kde jsou běžně obdobné prostory monitorovány. Sami zaměstnanci žalobce vnímají situaci v provozovně a jejím bezprostředním okolí jako vysoce rizikovou a umístění kamerového systému vítají. 7. Ve čtvrté námitce žalobce uvedl, že v případě závažného důvodu má zaměstnavatel právo do soukromí zaměstnance zasáhnout a kontroly zavést. Zaměstnanci žalobce jsou informováni o zavedení kamerového systému předem a dále vidí přímo na pracovišti, co konkrétně kamery snímají, jelikož PC monitor se spuštěným kamerovým systémem je neustále k dispozici v kanceláři, do níž mají všichni zaměstnanci přístup. 8. Dále žalobce doplnil, že prostory, které jsou monitorovány, nejsou prostory určené a užívané zaměstnanci pro odpočinek a regeneraci, kamery jsou do těchto místností umístěny především z důvodu ochrany samotných zaměstnanců, když v těchto prostorách může dojít k fyzickému napadení zaměstnanců a je tedy takto chráněno jejich zdraví a život. K ochraně těchto zájmů neexistuje jiný vhodnější nástroj. 9. Žalobce zdůraznil, že nemůže docházet k zásahu do práv zaměstnanců, neboť umístění kamer je v jejich zájmu, což doložil čestným prohlášením zaměstnanců. Žalobce argumentoval, že ustanovení o ochraně soukromí je v zákoníku práce stanoveno za účelem ochrany práv zaměstnance a v jeho prospěch, a že je jistě ve prospěch práv zaměstnance to, co chce, než to, co nechce. Odstranění předmětných kamer by znamenalo zmenšení komfortu zaměstnanců. 10. Závěrem se žalobce bránil proti správnímu trestu ve formě uložené pokuty, když dle žalobce, přestože odmítá svou vinu, by k naplnění účelu správního trestu stačilo uložení napomenutí. 11. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, neboť má za to, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně, spáchání přestupku žalobcem bylo prokázáno a rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj (dále jen „správní orgán 1. stupně“) i napadené rozhodnutí byla vydána v souladu se zákonem. Zjištění z obsahu správních spisů 12. Ze správních spisů krajský soud zjistil, že na pracovišti žalobce na adrese Peterkova 370/10, 721 00 Ostrava – Svinov proběhla ve dnech 14. 12. 2020 a 8. 2. 2021 kontrola provedená inspektory správního orgánu 1. stupně podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce v rozsahu § 3 zákona o inspekci práce. O provedené kontrole byl zpracován protokol ze dne 2. 3. 2021, proti němuž podal žalobce včas námitky. Tyto námitky byly nadřízeným orgánem dne 1. 4. 2021 v celém rozsahu zamítnuty a kontrola byla ukončena. Správní orgán 1. stupně vydal dne 24. 6. 2022 příkaz, jímž uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 24a odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce a uložil mu pokutu ve výši 30 000 Kč. Proti příkazu podal žalobce včas odpor, jímž byl vydaný příkaz zrušen a v řízení bylo pokračováno. Dne 18. 1. 2023 vydal správní orgán 1. stupně rozhodnutí č.j. 17395/10.30/22-11, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku ochrany soukromí a osobních práv zaměstnanců podle § 24a odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce a byla mu uložena pokuta ve výši 28 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce odvoláním, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím. Posouzení věci krajským soudem 13. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 s. ř. s. 14. V přezkoumávané věci jde o posouzení, zda umístěním kamer (označeny ve správním spise jako kamery K1 a K3) v provozovně žalobce v Ostravě-Svinově došlo k naplnění znaků skutkové podstaty přestupku dle § 24a odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce, který zní: „Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako zaměstnavatel dopustí přestupku na úseku ochrany soukromí a osobních práv zaměstnanců tím, že naruší soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele některým ze způsobů uvedených v § 316 odst. 2 zákoníku práce.“ 15. Podle § 316 odst. 2 zákoníku práce „Zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci.“ 16. Žalobce na podporu svého názoru, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 24a odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce, zejména tvrdí, že narušení soukromí zaměstnance podle § 316 odst. 2 zákoníku práce je možné, pokud to odůvodňuje zvláštní povaha činnosti zaměstnavatele. Zákon zvláštní povahu činnosti nedefinuje, ale obecně se jako příklad uvádí práce s penězi nebo pracoviště s rizikem nebezpečí a dle názoru žalobce jsou tyto podmínky na jeho pracovišti splněny. 17. Krajský soud uvážil, že použití kamery v