4 Ads 127/2008 — Nejvyšší správní soud

25 A 63/2025- 7 - text  7 25 A 63/2025 USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové, a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: M. Ž. proti žalovanému Magistrát města Frýdek-Místek sídlem Radniční 13, 738 01 Frýdek-Místek o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. 1. Žalobce se žalobou doručenou soudu před třemi dny domáhal určení nezákonnosti zásahu žalovaného, který podle něj spočíval v odepření vydání urny a úmrtního listu po P. Ž. a domáhal se uložení povinnosti žalovanému k bezodkladnému zajištění vydání urny a úmrtního listu žalobci jako jediné osobě oprávněné dle § 114 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“). 2. Dále specifikoval, že žalovaný (také jako zřizovatel a provozovatel pohřební služby Pietas) zasáhl do jeho veřejných subjektivních práv tím, že odepírá uznat osobu žalobce jako oprávněného vypravitele pohřbu, odmítá zajistit vydání urny po zesnulém bratrovi, přestože je žalobce jedinou osobou blízkou, odmítl vykonat zákonem uložený postup dle správního řádu (postoupit podnět orgánu dozoru), ignoruje povinnosti podle § 7 odst. 1 písm. d) č. 256/2001 Sb. o pohřebnictví (dále jen „zákon o pohřebnictví“), umožnil nakládání s tělem zemřelého osobě, která se úmyslně vydávala za příbuznou a dlouhodobě odmítá vydat urnu a úmrtní list bratra žalobce. Těmito zásahy bylo žalobci znemožněno vykonat jeho pietní práva, která jsou chráněna občanským zákoníkem a judikaturou Nejvyššího soudu. II. 3. Krajský soud se v projednávané věci předně zabýval otázkou, zda odepření vydání urny, uznání osoby oprávněného vypravitele pohřbu a umožnění třetí osobě nakládat s tělem zemřelého může být nezákonným zásahem ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s., vůči němuž se lze domáhat ochrany u soudu rozhodujícího ve správním soudnictví. 4. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 5. Smyslem a účelem tohoto žalobního typu je poskytnout ochranu proti zásahům veřejné moci, proti nimž jiná ochrana není dána. V této souvislosti lze poukázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65, podle něhož je „ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. důvodná tehdy, jsou-li – a to kumulativně, tedy zároveň – splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením (‚zásahem‘ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž ‚zásah‘ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování ‚zásahu‘ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“ Tyto podmínky doznaly změn pouze v souvislosti s novelou soudního řádu správního provedenou zákonem č. 303/2011 Sb., v jejímž důsledku se lze žalobou domáhat i pouhého určení, že zásah byl nezákonný. 6. Zásadním předpokladem věcného projednání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem tedy je, že se o takový zásah vůbec může jednat. Skutečnost, že žalobce nějaký úkon za nezákonný zásah označil, ještě neznamená, že se o takový zásah jedná a že je třeba proti němu poskytnout soudní ochranu ve správním soudnictví. Pokud je zjevné a nepochybné, že jednání popsané v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, povaze jeho původce či jiným okolnostem „zásahem“ ve smyslu legislativní zkratky v § 82 s. ř. s., i kdyby byla tvrzení žalobce pravdivá, musí být žaloba odmítnuta dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož chybí podmínka řízení spočívající v připustitelném (plausibilním) tvrzení nezákonného zásahu (rozsudky NSS ze dne 14. 3. 2019, č. j. 5 As 194/2018-26, ze dne 16. 5. 2019, č. j. 10 As 228/2018-23, či ze dne 7. 3. 2023, č. j. 7 As 208/2022-39, a další). 7. Vedle judikatury požadující připustitelné tvrzení nezákonného zásahu nicméně existuje též judikatura postavená na tom, že soud žalobu odmítne za užití § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. také tehdy, pokud se požadovaná kontrola zákonnosti zásahu správního orgánu pohybuje mimo hranice veřejné správy (rozsudek NSS ze dne 28. 4. 2005, č. j. 2 Aps 2/2004-69). 8. Z žaloby a listin přiložených žalobcem totiž vyplývá, že s urnou nedisponoval žalovaný jako správní orgán, ale právě provozovatel pohřební služby. Tím je společnost TS a.s. provozující pohřební službu Pietas Frýdek-Místek. Ačkoli je Statutární město Frýdek-Místek jediným akcionářem této společnosti, tato skutečnost nezakládá pohřební službě postavení správního orgánu. Na TS a.s. ani na Pohřební službu Pietas nebyly žádným obecně závazným právním předpisem delegovány žádné pravomoci správního orgánu. Pohřební služba je ovšem současně tím, kdo žalobci odepřel postavení vypravitele pohřbu a jak vyplývá z žaloby, sjednal pohřeb s třetí osobou (dcerou vzdálené sestřenice zemřelého). 9. Soudy rozhodující ve správním soudnictví přitom poskytují dle § 4 odst. 1 písm. c) s. ř. s. ochranu jen před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, nikoli před zásahem osoby, která není správním orgánem, ale soukromoprávní korporací. 10. Z výše uvedeného je tak zcela zřejmé, že se žalobce nemůže dovolávat obrany proti zásahu do svých veřejných subjektivních práv správním orgánem, neboť jak sám žalobce namítá, porušena měla být jeho pietní práva. 11. Tato jeho práva vyplývají především z § 114 občanského zákoníku, tj. z předpisu soukromého (nikoli veřejného) práva. 12. Podle § 46 odst. 2 s. ř. s. „soud návrh odmítne také tehdy, domáháli se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, anebo domáháli se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.“ 13. Za této specifické situace však soud žalobu v této části odmítl dle § 46 odst. 2 s. ř. s., neboť spor žalobce a žalovaného je sporem soukromoprávní povahy, vyplývajícím z § 114 občanského zákoníku. Odmítnutí žaloby podle uvedeného ustanovení je tedy pro žalobce v zásadě vstřícnější, a tento důvod odmítnutí je tak třeba upřednostnit (rozsudek NSS ze dne 26. 2. 2009, č. j. 4 Ads 127/2008-73). 14. Žalobce se tedy může domáhat svého práva podáním žaloby ve lhůtě jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto usnesení u místně příslušnému okresního soudu v občanském soudním řízení. Doručí-li žalobce soudu žalobu ve stanovené lhůtě, platí, že řízení o žalobě je u soudu zahájeno dnem, kdy soudu ve správním soudnictví došel odmítnutý návrh. III. 15. Pokud se žalobce v této souvislosti domáhal zásahu Magistrátu města Frýdek-Místek, případně jiného orgánu veřejné moci, vůči pohřební službě, je nutno zdůraznit, že podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. a podle čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky č. 1/1993 Sb. státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. 16. Takovým zákonem je v nyní posuzované věci zákon o pohřebnictví. Tento zákon nedává Magistrátu města Frýdek-Místek pravomoc přikázat pohřební službě vydání těla či urny konkrétní osobě, sjednání smlouvy o pohřebních úkonech s konkrétní osobou, příp. určit postavení této osoby jako vypravitele pohřbu. Takovou (ze zákona nevyplývající) povinnost pak nemůže Magistrátu města Frýdek-Místek uložit ani soud rozhodující ve správním soudnictví, neboť ani němu zákon takovou pravomoc nedává. I z tohoto důvodu je třeba žalobní požadavky uvedené v odst. 3. tohoto usnesení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout. IV. 17. Namítá-li žalobce, že nevydáním urny, nevydáním úmrtního listu a neuznáním žalobce za vypravitele pohřbu je ignorováno ust. § 7 odst. 1 písm. d) zákona o pohřebnictví, je nutno toto ustanovení citovat: „Provozovatel pohřební služby je povinen zdržet se při kontaktu s pozůstalými chování nešetrného k jejich citům a umožnit při smutečních obřadech účast registrovaných církví, náboženských společností nebo jiných osob v souladu s projevenou vůlí zemřelé osoby, a pokud se tato osoba během svého života ke smutečnímu obřadu nevyslovila, také v souladu s projevenou vůlí osob uvedených v § 114 odst. 1 občanského zákoníku.“ 18. Prostou lingvistickou redukcí lze u návaznosti na § 114 občanského zákoníku a osoby