5 As 126/2011 — Nejvyšší správní soud

72 A 41/2023- 53 - text  8 72 A 41/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou (dříve Radkovou) ve věci žalobce: L. P. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Miroslavem Píšťkem sídlem ČSA 23/10, 785 01 Šternberk proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2023, č. j. X, ve věci přestupku takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2023, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit k rukám advokáta JUDr. Miroslava Píšťka náhradu nákladů řízení ve výši 17 729 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Spornými otázkami v posuzované věci bylo, jestli napadené rozhodnutí bylo přezkoumatelné a jestli správní orgány zjistily skutkový stav tak, aby o něm nebyly pochybnosti, konkrétně jestli žalobce způsobil drobné zranění bývalé manželce a dceři a jestli přitom správní orgány zohlednily všechny okolnosti věci. 2. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil výroky IV, V, VI, VII a VIII rozhodnutí Městského úřadu Šternberk (dále jen „městský úřad“) z 12. 5. 2023, č. j. X. Městský úřad výrokem IV a V uznal žalobce vinným z přestupků proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o některých přestupcích“). 3. Žalobce se měl prvního přestupku dopustit tím, že 13. 11. 2022 kolem 19:15 h ve X na ulici X na dvoře rodinného domu po předchozí partnerské hádce uchopil jeho bývalou manželku M. P. (dále jen „manželka“) za pravou ruku, silně ji stisknul a tahal za ni, čímž jí způsobil drobné zranění – hematom na hřbetu pravé ruky, který si vyžádal jednorázové ošetření v nemocnici ve Šternberku. Žalobce tímto jednáním způsobil Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 1 772 Kč, která vznikla ošetřením manželky. 4. Druhého přestupku se žalobce měl dopustit tím, že 18. 10. 2022 kolem 17:10 h na adrese X ve X v rodinném domě fyzicky napadl jeho mladistvou dceru M. P. (dále jen „dcera“) – uchopil ji za obě zápěstí, kroutil s nimi a tím ji odtáhnul od boku, čímž jí způsobil drobné zranění – zhmoždění obou zápěstí, které si dcera nechala ošetřit v nemocnici ve Šternberku. Tímto jednáním žalobce vznikla Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky škoda v přesně nezjištěné výši. 5. Městský úřad uložil žalobci pokutu 3 000 Kč, povinnost nahradit náklady správního řízení v paušální výši 1 000 Kč a povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu 1 772 Kč. 6. Městský úřad v rozhodnutí z 12. 5. 2023 zjistil spáchání přestupků z výpovědí manželky a dcery žalobce, z fotodokumentace zranění a lékařských zpráv o ošetření bezprostředně po incidentu. 7. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shledal naplnění všech formálních znaků i materiálního znaku, správnou kvalifikaci přestupků a zjištění skutkového stavu tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Přitěžující okolností bylo, že se žalobce dopustil přestupku na ženách, přičemž jedna z nich byla nezletilá, spáchal více přestupků a ublížení na zdraví u manželky a dcery vzniklo jako násilné a agresivní řešení rozepří mezi manžely. Žalovaný nesouhlasil s odvolací námitkou žalobce, že se městský úřad nevypořádal s jeho tvrzeními o nevině. Městský úřad zohlednil všechny důkazy i výpovědi žalobce. Důkazy v neprospěch žalobce převažovaly nejen četností, ale i kvalitou a věrohodností. O přestupcích existoval dostatek důkazů. Užití zásady in dubio pro reo nebylo namístě. Žalovaný neměl pochyby o věrohodnosti svědeckých výpovědí manželky a dcery žalobce. Samotná skutečnost, že manželé jsou v rozvodovém řízení, není dostatečným důvodem pro zpochybnění výpovědí svědkyň. Popisu událostí, tak jak ho učinily manželka a dcera žalobce, odpovídaly jak lékařské zprávy datované bezprostředně po incidentu, tak připojené fotografie jednotlivých zranění manželky a dcery žalobce. Lékařské zprávy a fotografie jsou sice důkazy s nižší důkazní hodnotou co do jejich přímosti a absence datování fotografií, ale pouze při hodnocení každého důkazu zvlášť. Při hodnocení vzájemné provázanosti zde byl řetězec důkazů o vině žalobce. Lékařská zpráva vydaná osm dní po útoku žalobce popisující, že předloktí dcery žalobce je bez hematomů, nebolestivé a hybnost bez omezení, nezpochybňuje vinu žalobce. 8. Žalobce v žalobě namítal nesprávnou kvalifikaci jednání žalobce a nezákonné zjištění skutkového stavu. Svědecké výpovědi manželky a dcery žalobce jsou nevěrohodné. Manželka žalobce zneužila partnerské hádky k vylepšení své pozice v nadcházejícím rozvodovém řízení. K tomu také navedla společnou dceru. Zranění spočívalo pouze v mírně zarudlém zápěstí a nebyl důvod vyhledávat lékařskou pomoc. Zarudnutí mohlo být způsobeno mnoha jinými způsoby než napadením žalobce, jako například stlačením zápěstí těsně před vyšetřením. Veškeré další symptomy vycházejí pouze ze sdělení poškozených a nebyly ošetřujícími lékaři objektivně zjištěny. Spáchání přestupku nevyplývá z lékařských zpráv ani fotografií. Jediným důkazem o spáchání přestupku byly výpovědi manželky a dcery žalobce. Žádné další podpůrné důkazy neukazují na vinu žalobce. 9. Žalobce má s manželkou napjaté vztahy a jejich partnerský vztah se rozpadl. Primárním účelem svědectví manželky bylo poškodit pověst žalobce a jeho postavení v budoucím rozvodovém řízení. Manželka navádí dceru proti žalobci. Ačkoliv žalovaný nepovažoval rozvodové řízení za dostatečný důvod pro zpochybnění výpovědí svědkyň, jedná se o zásadní okolnost a žalovaný ji nevypořádal dostatečným způsobem. Není neobvyklé, že jeden z partnerů po ukončení vztahu druhého neoprávněně osočí z násilí, přičemž zneužití dětí a jejich navedení proti druhému z rodičů za tímto účelem je taktéž časté. Proto námitka žalobce měla relevanci a jsou zde důvodné pochybnosti o pravdivosti tvrzení poškozených. Je zde opodstatněné podezření, že si poškozené tyto skutečností účelově vymýšlejí. Fotografie o zranění mají nulovou vypovídací hodnotu a mohly být jednoduše vyrobeny. Žalobce nemá jak prokázat, že k napadení nedošlo. Negativní skutečnosti nelze prokazovat. Poškozené si mohly samy stlačit zápěstí, takto vzniklé začervenání vyfotit a vyhledat se „zraněním“ lékařské ošetření. Z lékařské zprávy s popisem zranění jako „diskrétní otok a zarudnutí bez hematomů, pohyby v zápěstí nebolestivé a bez omezení“, nelze vyčíst, že došlo k incidentu tak, jak ho poškozené popsaly. Mírný otok a zarudnutí v zápěstí jsou natolik mírná zranění, že si je poškozené mohly způsobit samy. Nelze dospět k závěru, že manželka žalobce nevyvolala správní řízení jako mstu žalobci. 10. Proti vině žalobce svědčí skutečnost, že v minulosti nebyl nikdy trestán za jakýkoliv přestupek či trestný čin obdobného charakteru. Výpovědi žalobce jsou konstantní, od počátku vinu odmítá a od své verze událostí se nikdy neodchýlil. Incidentu nebyli přítomni žádní další svědci. Naopak zde existuje negativní vztah manželky k žalobci. Verze předložené manželkou žalobce a žalobcem mají stejnou relevanci. 11. Žalovaný se s těmito námitkami dostatečně nezabýval, s pochybnostmi se nevypořádal a nepřihlédl ke konstantním výpovědím žalobce, který jakékoliv fyzické násilí vůči poškozeným odmítal. Správní orgány nezjistily úplně a správně skutkový stav a přihlédly selektivně k určitým skutečnostem, které tvrdily manželka a dcera žalobce. Myšlenkové závěry o pravdivosti či nepravdivosti důkazů nesmí představovat akt libovůle správního orgánu, jak se stalo, a nesmí být ani věcí pouhého osobního dojmu či obecné úvahy. Vnitřní přesvědčení o nepravdivosti či nevěrohodnosti svědecké výpovědi je výsledkem logického myšlenkového postupu, který vychází z posouzení objektivních skutečností vnějšího světa (skutkových okolností) zjištěných v konkrétní projednávané věci jako například z rozporů ve výpovědi svědka, rozporů mezi výpovědí svědka a jinými provedenými důkazy, ze způsobu výpovědi, z osobního (nikoliv z obecně postulovaného) vztahu k věci nebo osobám zúčastněným na řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2305/2009). Nelze se spokojit pouze s pravděpodobnou verzí příběhu a je namístě zvážit uplatnění zásady in dubio pro reo, pokud jsou zde rovnocenné verze příběhu. 12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě shrnul, že kvalifikace přestupku byla v souladu se zákonem o některých přestupcích a žalobní námitka byla obecná. 13. Žalovaný neshledal žádnou pochybnost o věrohodnosti výpovědí dcery a manželky žalobce. Jejich svědecké výpovědi se shodovaly a byly podpořené lékařskými zprávami a fotografiemi. Žalovaný nebagatelizuje skutečnost, že manželka a dcera žalobce po napadení vyhledaly lékařskou pomoc; i kdyby vyhledaly lékařskou pomoc jen proto, aby měly důkaz o svém zranění, nezbavilo by to žalobce viny. Variantu, že si dcera a manželka žalobce způsobily zraněn