3 Ads 96/2011 — Nejvyšší správní soud

78 A 3/2024- 33 - text  7 78 A 3/2024 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Berkovou ve věci žalobce: P. K. bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje sídlem Jeremenkova 40a, 779 00 Olomouc o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2024, č. j. X takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 27. 5. 2024, č. j. X se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 600 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce, advokátky Mgr. Rebeky Moťovské Židuliakové, sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Žalobce byl rozhodnutím Městského úřadu Hranice (dále „MÚ“) ze dne 23. 11. 2023, č. j. X uznán vinným spácháním dvou přestupků. 2. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítl odvolání žalobce jako nepřípustné s odůvodněním, že žalobce podal proti rozhodnutí MÚ odvolání prostřednictvím společnosti P. I. a. s. (dále jen „společnost P.“), která ale ani na výzvu nedoložila plnou moc k zastupování žalobce. Odvolání tak žalovaný vyhodnotil jako nepřípustné, neboť jej v rozporu s § 96 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále „zákon o přestupcích“), podala jiná osoba (společnost P.) než obviněný (žalobce). B) Shrnutí obsahu podání účastníků Žaloba 3. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného pro nesrozumitelnost jeho výroku a nezákonnost, neboť uvedl-li podle něj ve výroku napadeného rozhodnutí žalovaný, že přezkoumal odvolání P. K., zastoupeného společností P., tj. odvolání obviněného, pak nemohl toto odvolání zamítnout jako nepřípustné, tj. podané neoprávněnou osobou, jelikož účastníku řízení právo podat odvolání svědčí. Žalobce podal odvolání dne 15. 12. 2023 ze své datové schránky, takže šlo o odvolání samotného účastníka, které tak nemohlo být nepřípustné. Otázka, zda takové odvolání bylo včasné, je pro posouzení věci nerozhodná, neboť odvolání bylo zamítnuto jako nepřípustné, nikoli opožděné. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že odvolání proti rozhodnutí MÚ bylo dne 14. 12. 2023 podáno z datové schránky společnosti P. bez plné moci, přičemž tato společnost následně k výzvě žalovaného ze dne 3. 5. 2024 uvedla, že žalobce nezastupuje. Odvolání tak bylo podáno jinou osobou než obviněným, a tudíž je nepřípustné. Žalovaný odmítl, že by výrok napadeného rozhodnutí byl nesrozumitelný, neboť je z něj zřejmý název odvolatele, v čí věci bylo rozhodnuto, jakým způsobem a na základě jakých právních ustanovení. Zdůraznil přitom, že odvolatelem byla společnost P. Dále dodal, že o odvolání podaném samotným žalobcem dne 15. 12. 2023 z jeho datové schránky rozhodl dne 17. 6. 2024 tak, že je zamítl jako opožděné. Oznámení žalovaného o vydání opravného rozhodnutí 5. Následným podáním žalovaný soudu sdělil, že dne 9. 9. 2024 vydal ve věci opravné rozhodnutí, kterým opravil zjevnou nesprávnost tak, že nově v záhlaví napadeného rozhodnutí označil odvolání, o němž bylo rozhodnuto, jako odvolání společnosti P. ve věci obviněného žalobce, namísto odvolání žalobce, zastoupeného společností P. Replika žalobce 6. Žalobce v reakci na vyjádření žalovaného uvedl, že tvrdí-li žalovaný, že odvolatelem byla společnost P., která nikoho nezastupovala, pak tato musela být jediným účastníkem řízení o odvolání. Pokud byl ale jako účastník řízení o odvolání vymezen žalobce, což jednoznačně byl, nebylo možné jeho odvolání zamítnout jako nepřípustné. Napadené rozhodnutí je podle žalobce nepřezkoumatelné pro vnitřní rozpornost, neboť dle výroku rozhodoval žalovaný o odvolání žalobce, dle odůvodnění však o odvolání třetí osoby. Podle žalobce nelze aprobovat rozhodnutí, kterým bylo odvolání jediného účastníka zamítnuto jako nepřípustné, tím méně, je-li v odůvodnění tvrzeno, že účastník řízení odvolání vůbec nepodal. Nejedná se přitom o formální vadu, nýbrž o rozhodnutí nesprávné i věcně. Je-li nesporné, že žalobce dne 15. 12. 2023 podal ze své datové schránky odvolání a žalovaný rozhodl o odvolání žalobce, pak takové odvolání nemohlo být nepřípustné. Dále žalobce dodal, že otázka, zda bylo jeho odvolání i včasné, není předmětem tohoto řízení, v němž je soud oprávněn přezkoumávat jen závěr o nepřípustnosti odvolání. Duplika žalobce 7. V dalším podání žalobce označil postup žalovaného spočívající ve vydání opravného rozhodnutí za nemožný, neboť původní rozhodnutí již bylo zažalováno a lhůta k rozšíření žaloby již uplynula. Žalovaný nadto neopravoval zjevnou písařskou vadu ani zjevnou vadu v počtech, nýbrž zcela změnil smysl rozhodnutí, proti němuž by musel žalobce zcela odlišně koncipovat žalobu. Žalovaný podle žalobce v opravném rozhodnutí změnil skutkový stav, neboť nově tvrdí, že rozhodoval o odvolání společnosti P., zatímco v původním rozhodnutí tvrdil, že rozhoduje o odvolání žalobce, což je nepřípustné, jak lze dovodit i z § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Dále pak žalobce poukázal na skutečnost, že výrok původního, žalobou napadeného rozhodnutí byl zcela v kohezi s jeho odůvodněním, zatímco po změně provedené opravným rozhodnutím výrok s odůvodněním nekoresponduje. Konečně podle žalobce obsahuje opravné rozhodnutí nesprávné poučení o absenci odkladného účinku odvolání. Oznámení žalovaného o zrušení opravného rozhodnutí 8. Podáním ze dne 14. 1. 2025 oznámil žalovaný soudu, že ministerstvo dopravy rozhodnutím ze dne 12. 11. 2024 výše zmíněné opravné rozhodnutí zrušilo. C) Posouzení věci krajským soudem 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s., přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl bez nařízení jednání. 10. První spornou otázkou v tomto řízení byla (ne)srozumitelnost výroku napadeného rozhodnutí. Podle žalobce totiž žalovaný ve výroku napadeného rozhodnutí uvedl, že přezkoumal odvolání žalobce (obviněného P. K.), zastoupeného společností P. I. a.s., přičemž toto odvolání zamítl jako nepřípustné, tj. podané osobou neoprávněnou, což podle žalobce nedává smysl, resp. nelze takto rozhodnout, neboť žalobce byl v procesním postavení účastníka řízení, jemuž právo podat odvolání náleží (viz § 81 odst. 1 správního řádu a § 96 odst. 1 zákona o přestupcích), a tudíž nemůže být jeho odvolání zamítnuto jako nepřípustné. 11. Krajský soud předně uvádí, že žalobce nerozlišuje výrok a výrokovou část. 12. Podle § 68 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Odstavec 2 poté stanoví, že ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji umožňujícími jejich identifikaci (§ 18 odst. 2); účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem. Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání (§ 85 odst. 2). Výroková část rozhodnutí může obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat vedlejší ustanovení. 13. Z citovaného ustanovení vyplývá, že výrokovou část správního rozhodnutí nelze ztotožňovat s výrokem rozhodnutí. Podrobně se tímto rozlišením zabýval NSS v rozsudku ze dne 11. 1. 2012, č. j. 3 Ads 96/2011-118, v němž uvedl, že „ve výrokové části je označen orgán, který jako věcně příslušný ve věci rozhodl; poté jsou v ní označeni účastníci řízení podle § 27 odst. 1 s. ř., kterým správní rozhodnutí zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti nebo o nichž, se prohlašuje, že práva nebo povinnosti mají nebo nemají, a jejich zástupců; poté je v ní uvedena vlastní právní otázka, která je předmětem řízení (např. uložení pokuty za protiprávní jednání /jak tomu bylo ostatně v tomto případě/ nebo zamítnutí žádosti o určitou dávku či nepřiznání nároku); dále jsou uvedena příslušná ustanovení právních předpisů, na jejichž základě bylo vydáno rozhodnutí a samozřejmě samotný výrok rozhodnutí. Právě samotný výrok rozhodnutí náležitě vyjadřuje, jakým způsobem příslušný správní orgán rozhodl o předmětu řízení. Výrok rozhodnutí musí být přitom jasný, srozumitelný, přesný a určitý, neboť pouze ten (na rozdíl od ostatních částí správního aktu, jako je označení orgánu, který rozhodl, návětí, odůvodnění, poučení) v sobě nese autoritativní úpravu práv a povinností. Je tedy třeba odlišit „výrok“ jako nejdůležitější součást správního aktu (většinou i vhodně graficky oddělený, zpravidla