19 Az 5/2026 – Krajský soud v Ostravě

19 Az 5/2026- 23 - text  7 19 Az 5/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: M. K. státní příslušnost Alžírská demokratická a lidová republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2026 č. j. OAM-1272/BA-03-VL15-PŘZ-2025 ve věci zajištění v zařízení pro zajištění cizinců takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jimž žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o propuštění ze zajištění a o znovu posouzení podmínek zajištění ve smyslu § 46a odst. 10 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) tak, že žalobce je ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Doba trvání zajištění je podle § 46a odst. 5 zákona o azylu stanovena do 22. 2. 2026. Žalobce namítal, že žalovaný mohl uložit mírnější opatření, například povinnost zdržovat se v pobytovém středisku určené ministerstvem podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Úvahy žalovaného vedoucí k nepropuštění ze zařízení pro zajištění cizinců jsou nedostatečné a nepřezkoumatelné. Argumentuje-li žalovaný v napadeném rozhodnutí jeho pobytovou historií a účelovostí podání žádosti o mezinárodní ochranu, pak ovšem nijak blíže jeho pobytovou situaci nepopisuje. Může se toliko domnívat, že jedním z důvodů nevyhovění žádosti je nelegálnost jeho pobytu v České republice po určitou dobu. Je pravdou, že žádost o mezinárodní ochranu podal až po zajištění, nelze však odhlédnout od širšího právního rámce. Nelegálnost jeho vstupu a pobytu na území České republiky neměly být nejpodstatnější okolností, jíž se žalovaný řídil. Žalovaný měl naopak řádně zjistit stav věci včetně skutečností svědčících v jeho prospěch, jak mu ukládá zákon a následně případ vyhodnotit v celém jeho rozsahu. Žalobce dále namítal, že závěr žalovaného o podání žádosti o mezinárodní ochranu účelově, je nepřezkoumatelný a nedůvodný. V napadeném rozhodnutí žalovaný k tomu neuvádí žádné faktické informace. Uvádí pouze, že žádost o mezinárodní ochranu podal po zadržení policií, zajištění za účelem vyhoštění a umístění do zařízení pro zajištění cizinců. Neuvádí však, na základě jakého rozhodnutí a kdy byl zajištěn, ani datum, kdy podal žádost o mezinárodní ochranu, ani neodkazuje na obsah spisu. Zdůraznil, že žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice podal po obdržení právní konzultace. Nikdy dříve o této možnosti nevěděl, a tedy ji ani nemohl využít. V jeho případě lze účinně uplatnit zvláštní opatření dle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Se správními orgány spolupracuje po celou dobu řízení, svou totožnost správním orgánům řádně a pravdivě sdělil, žádné údaje nezamlčel. Ani nemá zájem vyhýbat se správnímu řízení, neboť je si plně vědom toho, že by se na jeho postavení ničeho nezměnilo, pokud by se pokusil vycestovat. Jeho vycestování by pravděpodobně znamenalo předání zpět do České republiky, kde již zahájil řízení o mezinárodní ochraně. Proto má za to, že v jeho případě odpadl důvod zajištění. 2. Další výhrady žalobce se vztahovaly k délce zajištění. Žalovaný dle žalobce nijak nezohlednil to, že byl nejdříve zajištěn policií, ani délku tohoto předchozího zajištění, to vše, aniž by bylo postaveno najisto, zda, respektive kdy takové zajištění skutečně skončí. Žalovaný ani konkrétně nerekapituloval dílčí kroky, které bylo či je třeba učinit během 110 dnů zajištění, a především, jaká je časová náročnost těchto jednotlivých kroků. Hodnotil-li žalovaný, zda je či není možno vyhovět jeho žádosti o propuštění ze zajištění, měl tyto úvahy, to je délku zajištění 110 dnů, dílčí kroky, které bylo a je třeba učinit, jakož i jejich časovou náročnost, zahrnout i do napadeného rozhodnutí, aby mohl řádně a přezkoumatelně dospět k závěru, zda je délka zajištění přiměřená a nebyla stanovena svévolně. Žalovaný pouze shrnul, že je přesvědčen, že by neposkytoval nadále součinnost v rámci správního řízení a následně se vyhýbal nucenému vycestování z České republiky. Ke dni 12. 2. 2026 mu však nejsou známy žádné konkrétní informace ohledně stavu správního řízení ve věci jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Délku trvání zajištění žalovaný stanovil do 22. 2. 2026. Ta však může být prodloužena. Je tak ponechán ve stavu permanentní nejistoty ohledně délky zajištění. 3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož citoval, stejně tak na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž také citoval. Žalovaný zdůraznil pobytovou historii žalobce, nerespektování právních předpisů České republiky, poukázal na to, že si žalobce obstaral padělané doklady Itálie na jméno N. D. zřejmě ve snaze vyhnout se zákazu vedenému v SIS a těmito doklady se pokusil prokázat německé policii při kontrole totožnosti na hranicích. Sám uvedl, že v okamžiku zajištění policií na hranicích s Německem, chtěl pokračovat dále do Německa, zjevně opět nelegálně. V Německu nemá pobytové oprávnění, a je tedy zřejmé, že neměl v úmyslu požádat v České republice o udělení mezinárodní ochrany. Nedá se ani očekávat, že by v případě jeho nezajištění v zařízení pro zajištění cizinců byl k dispozici správnímu orgánu a nevycestoval například právě do Německa nebo se naopak nevrátil do Francie, kde má manželku a dítě. Ve Francii rovněž pobýval nelegálně, má aktivní záznam v SIS, nelegálně pobýval dále v Německu a Rakousku, jimiž projížděl. Je veden v SIS jako státní příslušník třetí země, kterému byl odepřen vstup na území členských států s platností do 16. 9. 2030, a to na základě údaje zadaného Francií. Žalovaný vyslovil přesvědčení, že z napadeného rozhodnutí je jasně seznatelné, z jakých podkladů správní orgán vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. V rozhodnutí popsal skutkový stav a též zdůvodnil, z jakých konkrétních a individualizovaných důvodů shledal naplnění podmínek pro zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců. 4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s ust. § 46a odst. 8 zákona o azylu, neboť žalobce nařízení jednání nenavrhl. 5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort č. j. KRPU-198450-26/ČJ-2025-040022-ZZC ze dne 30. 10. 2025 byl žalobce zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Důvodem zajištění žalobce byla skutečnost, že dne 29. 10. 2025 byl kontrolován hlídkou OPKPE Ústí nad Labem u společného centra Petrovice - Bahratal poté, co mu byl odepřen vstup na území Německa z důvodu předložení padělaných dokladů Itálie na jméno N. M. D. Policistům nepředložil žádný platný doklad totožnosti, ani platné oprávnění k pobytu na území České republiky, ani členských států Evropské unie a smluvních států. Následnou lustrací bylo zjištěno, že cizinec je veden v Schengenském informačním systému (SIS) jako státní příslušník třetí země, kterému byl odepřen vstup na území členských států. Žádajícím státem Francie. Z těchto důvodů byl zadržen, zajištěn a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem realizace správního vyhoštění. 6. Součástí správního spisu je také protokol o podání vysvětlení ze dne 30. 10. 2025, podle něhož žalobce uvedl údaje o své totožnosti a státní příslušnosti. Má manželku dle muslimského práva a syna, kteří mají občanství Francie. 27. 10. 2025 cestoval z Paříže do Berlína. Když projížděl Mnichovem, kde měl přestupovat, spal a dojel až do Vídně. Z Vídně jel do Berlína. Kontrolovali jej němečtí policisté. Těm předložil občanský a řidičský průkaz Itálie. Doklady si koupil ve Francii za 1 000 EUR. Šlo o upravené doklady jeho kamaráda, který žije v Kanadě. Padělatelé mu je upravili na jeho totožnost se jménem N. D. Uvedl, že v Berlíně chtěl požádat o azyl, protože ve Francii mu odebrali doklady a na azyl tam nemá nárok. V Berlíně má krajany, kteří by mu pomohli. V minulosti měl francouzský pas pro cizince, ale ten mu francouzské úřady odebraly. Ve Francii měl zákaz pobytu na 1 rok, ale zůstal tam, protože neměl kam vycestovat. Dá se tam žít i bez dokladů. K písemnosti z Francie, která u něho byla nalezena, tvrdil, že se jedná o prodloužení správního vyhoštění z Francie na 24 měsíců. Neví, proč v ní má uvedeno místo narození Damašek a státní příslušnost Sýrie. Uvedl, že v evidenci franc