4 As 5/2003 — Nejvyšší správní soud

25 A 32/2025- 36 - text  6 25 A 32/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., a JUDr. Zory Šmolkové, ve věci žalobkyně: Základní a mateřská škola Erazim 1, IČ 08971129 sídlem Hlavní 1040/120, 747 06 Opava zastoupen advokátem JUDr. Ondřejem Moravcem sídlem Václavské náměstí 832/19, 770 00 Praha proti žalované: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, IČ 00022985 sídlem Karmelitská 529/5, 118 12 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 4. 2025, č. j. MSMT- 3614/2025- 3, ve věci změny zápisu v rejstříku škol a školských zařízení, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 30. 4. 2025, č. j. MSMT-3614/2025-3, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21 404 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Ondřejem Moravce, advokáta se sídlem Karmelitská 529/5, 118 12 Praha. Odůvodnění: Žalobní námitky: 1. Předmětem sporu je zamítnutí žádosti žalobkyně o navýšení nejvyššího povoleného počtu žáků školní družiny z 50 na 70 žáků s účinností od 1. 9. 2025. Krajský úřad Moravskoslezského kraje jako prvostupňový správní orgán žádost žalobkyně zamítl, neboť je v rozporu s Dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Moravskoslezského kraje 2024 – 2028 (dále jen „dlouhodobý záměr“). Žalované se s tímto ztotožnilo, protože dlouhodobé záměry jsou pro všechny školy a školská zařízení závazné, žalobkyně v procesu jejich přijímání žádné připomínky nevznesla a kapacita družiny je dostatečná i v případě přijetí avizovaného počtu studentů. 2. Žalobkyně v žalobě namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek odůvodnění. Žalované totiž nechalo bez povšimnutí stěžejní část odvolací argumentace, že dlouhodobý záměr kraje nemůže být aplikován způsobem, který ve svých důsledcích brání tomu, aby školní družina plnila svou funkci, tedy aby odpovídala potřebám žáků základní školy. Nevypořádána zůstala i námitka diskriminační povahy dlouhodobého záměru, neboť žalované vyvrací nevznesené argumenty, uplatněné argumenty však nevypořádalo. 3. Žalobkyně dále namítla, že žalované užilo v napadeném rozhodnutí nesprávná kritéria pro vyhovění žádosti. Družina je sice samostatné školské zařízení poskytující zájmové vzdělávání, slouží však vždy škole, pro jejíž žáky je určena. Vyhodnocení potřebné kapacity družiny přísluší vždy řediteli školy, nikoliv žalovanému. Kapacita školy žalobkyně je 250 žáků. Ředitel školy dospěl k tomu, že stávající kapacita družiny 50 žáků je nedostatečná. Navýšení je v souladu s požadavkem dlouhodobého záměru, aby kapacita družiny nepřekračovala kapacitu školy. Žalobkyně žádala jen mírné navýšení kapacity družiny z 20% kapacity školy na 28 %. Svou prognózu nárustu žáků konkrétně odůvodnila. Žalované není oprávněno tuto strategickou úvahu ředitele školy nahradit vlastní administrativní úvahou, která se neopírá o žádný reálný základ. Odhad žalovaného přehlíží nové žáky, které nastoupí v roce 2025/2026. Přehlíží i to, že navýšení kapacity družiny je možné jen jednou ročně. Žalobkyně poukázala na závěry Nejvyššího správního soudu vyjádřené v rozsudku z 7. 12. 2022, č. j. 10 As 320/2020-58, podle kterého správní orgány i soudy musí vykládat dlouhodobé záměry tak, aby tyto záměry nezasahovaly do jádra práva na vzdělání. Podle žalobkyně dlouhodobý záměr do jádra práva na vzdělání zasahuje, protože neumožňuje pro žáky školy zajistit možnost zájmového vzdělávání. Regulací kapacity družiny je de facto regulována kapacita školy. 4. Žalobkyně dále namítla, že aplikované ustanovení dlouhodobého záměru je diskriminační, neboť ačkoliv působí zdánlivě neutrálně, směřuje pouze proti žalobkyni a nikomu jinému, protože žalobkyně jako jediná škola v kraji naplňuje podmínku, že vzdělává více žáků s individuálním vzděláváním než žáků s denní docházkou a zároveň usiluje o navýšení kapacity družiny. Požadavek dlouhodobého záměru, podle něhož nebude povolována kapacita vyšší, než je aktuální počet žáků s denní docházkou do základní školy, je nesplnitelný, protože požadavek na navýšení kapacity družiny lze podat jen jednou ročně, a proto je třeba zohlednit nikoliv aktuální počet žáků s denní docházkou, ale předpokládaný počet žáků v nadcházejícím školním roce, aby kapacita družiny byla dostatečná. Navíc není důvod, proč by jiným hlediskům měla podléhat žádost školy, která vedle žáků s denní docházkou vzdělává i žáky v individuálním vzdělávání. Žalobkyně usiluje o navýšení kapacity družiny dlouhodobě a dlouhodobě je ji bráněno. Stanovisko žalovaného a replika žalobkyně: 5. Žalované s žalobou nesouhlasilo. Napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné, protože reagovalo na všechny odvolací námitky. Za diskriminaci nelze považovat situaci, když obecné pravidlo dopadá pouze na žalobkyni; dlouhodobý záměr reguluje všechny právnické osoby, které vykonávají či zamýšlejí vykonávat školní družiny, bez ohledu na právní povahu zřizovatele. Správní orgány se podrobně zabývaly tím, zda je nejvyšší povolený počet žáků v družině dostatečný s ohledem na naplněnost školy. Není pravdou, že nelze zasahovat do kompetence ředitele školy, kolik žáků do družiny přijme. Pokud by tomu tak bylo, nestanovil by zákonodárce, že se nejvyšší povolený počet dětí a žáků ve školském zařízení zapisuje do rejstříku škol a školských zařízení. Správní orgány nevyšly z nejvyššího povoleného počtu žáků školy (250), protože žalobkyně vykonává činnost základní školy na dvou od sebe vzdálených místech v Opavě a v Třinci, školní družina je pouze v Opavě a vzhledem ke vzdálenosti obou míst je prakticky vyloučené, aby byla využívána žáky školy v Třinci. To žalované v napadeném rozhodnutí vysvětlilo. Nutnost plánovat počet žáků družiny „s rezervou“ s ohledem na možnost navýšit její kapacitu jen jednou ročně správní orgány zohlednily, neboť vzaly v potaz možné počty v budoucnu přijímaných žáků. Nedošlo přímo ani nepřímo k omezení kapacity školy a dlouhodobý záměr nebyl vyložen a použit způsobem, který by nebyl ústavně konformní a zasáhl do práva na vzdělání. 6. V replice žalobkyně zopakovala, proč považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Svůj názor o nepřípustnosti odmítnutí žádosti čistě na základě administrativní úvahy správního orgánu nahrazující strategický záměr školy podpořila odkazem na rozsudky Krajského soudu v Brně z 6. 5. 2025, č. j. 31 A 18/2024 – 341 a 31 A 38/20245-106, podle kterých dlouhodobý záměr musí umožňovat zohlednění přepokládaného navýšení počtu žáků. Posouzení krajským soudem, zjištění ze správního spisu: 7. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalobci, tedy v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobkyně požádala o zvýšení nejvyššího povoleného počtu žáků školní družiny z 50 na 70 žáků od 1. 9. 2025 z důvodu navýšení počtu žáků základní školy. Ke dni podání žádosti má 38 žáků bez započtení žáků vzdělávaných individuálně. V průběhu školního roku se předpokládá přijetí 15 žáků na denní docházku a k 1. 9. 2025 má podle strategického záměru školy být v základní škole 60 žáků. Proto je navrhováno navýšení kapacity školní družiny na 70 žáků, kdyby počet žáků byl vyšší. 9. Prvostupňový správní orgán žádost zamítl dne 16. 12. 2024, a to ze tří důvodů. Žalobkyně neprokázala potřebnost navýšení kapacity školní družiny, současná kapacita školní družiny odpovídá potřebám počtu žáků základní školy a žádost není v souladu s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Moravskoslezského kraje 2024-2024, podle jehož bodu 8.1. c): nebude podporováno zvyšování kapacit školních družin a školních klubů u základních škol, ve kterých se vzdělává více žáků v individuálním vzdělávání než žáku s denní docházkou do základní školy. Kapacita školní družiny tedy nebude povolována vyšší, než je aktuální počet žáků s denní docházkou do základní školy. 10. Proti rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Namítla, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nesprávné, neboť vychází z nesprávných podkladů a je založeno na nesprávném právním posouzení. Ustanovení dlouhodobého záměru je neaplikovatelné, neboť je diskriminační a nemá oporu v zákoně. Poukázala na úkoly školní družiny podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 9 odst. 1 vyhlášky č. 74/2005. Z nich vyplývá povinnost ředitele školy zajistit žákům prvního stupně možnost využívat služeb školní družiny. Dlouhodobé záměry nejsou právními předpisy, nemohou bránit splnění povinnosti zajistit žákům školy možnost využívat služeb školní družiny. Povinností ředitele školy je předvíd