2 As 212/2025 — Nejvyšší správní soud

39 A 15/2025- 50 - text  7 39 A 15/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci žalobce: K. P. zastoupený advokátem Mgr. Martinem Kolářem sídlem Karlovo nám. 28, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Dopravní a energetický stavební úřad sídlem Nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1 za účasti: ČEPS, a. s., IČ: 25702556 sídlem Elektrárenská 774/2, 101 52 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. DESU/031/025978/25 ze dne 7. 10. 2025, ve věci omezení vlastnického práva, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobní námitky a stanoviska žalovaného a OZNŘ 1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14. 11. 2025 domáhal zrušení výroku I. rozhodnutí žalovaného č. j. DESU/031/025978/25 ze dne 7. 10. 2025, kterým bylo ve prospěch osoby zúčastněné na řízení omezeno vlastnické právo žalobce zřízením věcného břemene spočívajícího ve zřízení služebnosti strpění modernizace a posílení liniové stavby vedení přenosové soustavy, přetnutím vyvlastňovaných pozemků vodiči vedení přenosové soustavy, a to v ploše pozemků vymezené kolmým průmětem krajních vodičů tohoto vedení. Plošný rozsah činí 483,3 m2 k pozemku parc. č. X, v rozsahu 156,3 m2 k pozemku parc. č. XA, v rozsahu 3,8 m2 k pozemku parc. č. XB a v rozsahu 129,9 m2 k pozemku parc. č. XC, vše zapsáno na LV XD v k. ú. X; dále bylo rozhodnuto, že vyvlastnitel je povinen zahájit uskutečnění účelu vyvlastnění ve lhůtě 4 let od nabytí právní moci rozhodnutí. 2. Žalobce v žalobě předně namítl (první námitka), že došlo k porušení ustanovení § 33 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, neboť žadatel – společnost ČEPS, a. s., byl zastoupen společností ČEPS Invest, a. s., která byla dále zastoupena společností INKOS-OSTRAVA, a. s. Správní řád však neumožňuje mít v řízení více než jednoho zástupce. Navíc dualita zástupců způsobovala nejistotu, kdo vůbec byl oprávněn obrátit se na žalobce jménem ČEPS, a. s., s požadavkem na uzavření smlouvy o zřízení služebnosti, a zda je splněna podmínka vyčerpání možnosti dosažení dohody s vyvlastňovaným. 3. Dále (druhá námitka) žalobce namítl porušení ustanovení § 3a zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury (dále jen „urychlovací zákon“). Zatímco zákon stanoví, že smlouva má založit právo vyvlastňovaného na vrácení převedených práv, pokud nebude zahájen účel převodu do 5 let od uzavření smlouvy, což podle žalobce znamená možnost výpovědi smlouvy nebo odstoupení od smlouvy, předložený návrh smlouvy uváděl, že v případě nezahájení záměru se oprávněný zavazuje na návrh povinného přistoupit na vrácení převedených práv zrušením věcného břemene. Žalobce má zato, že mu smlouvou byla poskytnuta jen možnost požádat oprávněného o zrušení věcného břemene, přičemž k tomuto zrušení dojde až souhlasným projevem vůle obou stran, jehož podmínky nejsou předem dány. Žalobce k tomu poznamenal, že mu nelze vyčítat, že v negociačním procesu nepožadoval úpravu příslušné pasáže v návrhu smlouvy, neboť na tuto úpravu zástupce ČEPS, a. s., nepřistoupil ani ve 30denní lhůtě pro dosažení dohody poskytnuté již v rámci vyvlastňovacího řízení. 4. V třetí námitce žalobce namítl, že v napadeném rozhodnutí není řádně zdůvodněna převaha veřejného zájmu nad zachováním práv žalobce; odvolal se na závěry Nejvyššího správního soudu vyslovené v rozsudku č. j. 8 As 187/2016-51 ze dne 29. 8. 2017 a nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 24/04 ze dne 28. 6. 2005. Vyplývá-li veřejný zájem ze zákona (jako v projednávaném případě), neruší se tím požadavek hodnocení převahy tohoto zájmu. Tato převaha je v napadeném rozhodnutí pouze tvrzena, nikoli však podložena konkrétními úvahami. 5. Konečně (čtvrtá námitka) žalobce namítl, že k záměru bylo zřízeno smluvní věcné břemeno. Nelze proto požadovat vyvlastněním věcné břemeno pro stejný záměr s argumentací veřejného zájmu. Na toto žalovaný v napadeném rozhodnutí nereagoval a jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Postup žalovaného odporuje § 4 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Zrekapituloval průběh řízení. K první námitce (vada v zastoupení žadatele) uvedl, že vyvlastnitelem je nesporně společnosti ČEPS, a.s. Ta v řízení neměla více zástupců, ale došlo k jejich řetězení, což § 33 správního řádu výslovně připouští. v řízení za žadatele vždy vystupoval jen jeden řádně identifikovaný zmocněnec. Ke druhé námitce (nedostatečné založení práva na vrácení převedených práv) odkázal na její vypořádání v napadeném rozhodnutí a dodal, že návrh smlouvy uváděl jasnou a vymahatelnou povinnost oprávněného, která je v souladu se zákonem. Ke třetí námitce (nedostatečné posouzení převahy veřejného zájmu) žalovaný uvedl, že rozhodnutí obsahuje podrobné a konkrétní odůvodnění veřejného zájmu. K čtvrté žalobní námitce (předchozí smluvní věcné břemeno) žalovaný odkázal na její vypořádání v napadeném rozhodnutí konkrétně na stranách 9 a 10. Zdůraznil, že věcná břemena se navzájem nepřekrývají, ale doplňují se. 7. Osoba zúčastněná na řízení k řetězení zplnomocnění uvedla, že toto je výslovně umožněno ustanovením § 33 odst. 3 správního řádu. Po celou dobu negociačního procesu i vyvlastňovacího řízení nebylo pochyb o tom, kdo je za ČEPS, a. s., vůči žalobci i žalovanému oprávněn jednat. Veškerých jednání se nadto účastnil vždy jen jeden zástupce společnosti ČEPS, a. s. Ke druhé námitce uvedl, že znění článku 4.3 návrhu smlouvy o zřízení věcného břemene je v souladu s § 3a urychlovacího zákona. Rozhodnutí bez jednání a zjištění ze správního spisu 8. Soud rozhodl ve věci bez jednání v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Z obsahu správních spisů soud zjistil následující. Před zahájením vyvlastňovacího řízení zaslala zúčastněná osoba žalobci dne 18. 2. 2025 návrh smlouvy, obsahující v čl. 4.3 text následujícího znění: „Pokud oprávněný nezahájí do 5 let od uzavření této smlouvy uskutečňování účelu, pro který bylo zřízeno Věcné břemeno, zavazuje se oprávněný na návrh povinného přistoupit k vrácení převedených práv zrušením Věcného břemene podle této smlouvy.“ Na návrh žalobce nereagoval. 11. Zúčastněná osoba udělila pro úkony rozhodné pro toto řízení plnou moc společnosti ČEPS Invest, a. s., která zmocnila k jednání za sebe společnost INKOS-OSTRAVA, a. s. Vyvlastňovací řízení bylo zahájeno na základě žádosti zúčastněné osoby podané Dopravnímu a energetickému stavebnímu úřadu dne 22. 5. 2025. Žádost zdůvodnila tím, že zajištění předmětných práv k pozemku je zapotřebí pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby vedení přenosové elektrizační soustavy „V406/407 Kočín – Mírovka, nové vedení 400 kV“, pro niž bylo vydáno pravomocné územní rozhodnutí. Žalovaný vyrozuměl o řízení účastníky a katastrální úřad. O zahájení vyvlastňovacího řízení a nařídil na 22. 7. 2025 ústní jednání. U jednání zástupce žalobce uvedl, že věcné břemeno již bylo zřízeno v minulosti smlouvou z roku 2014 a z roku 2015, přičemž nelze ověřit, zda se staré a nové věcné břemeno nepřekrývá. Dále namítl, že návrh smlouvy nezakládá vyvlastňovanému právo na vrácení vyvlastněných práv. Vyvlastňovací úřad napadeným rozhodnutím o vyvlastnění v rozsahu, jak výše uvedeno. První námitka – procesní pochybení 12. Pokud se týče první námitky spočívající ve vadném zastoupení zúčastněné osoby, pak k tomu soud uvádí, že § 33 odst. 2 správního řádu připouští, aby zástupce pověřil další osobu k jednání za zastoupeného. Žalobce nenamítal, že by nebyly splněny podmínky v daných ustanoveních uvedené. Žádnou procesní vadu stran zastoupení zúčastněné osoby proto soud neshledal. Druhá námitka – nedostatek negociačního procesu 13. Žalobce dále namítal, že návrh smlouvy v čl. 4.3 neodpovídal ustanovení § 3a zákona č. 416/2019 Sb., urychlovacího zákona. Uvedené ustanovení zní takto: „Smlouva o získání potřebných práv k pozemku nebo ke stavbě podle zákona upravujícího vyvlastnění musí v případě, že se jí získávají práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění stavby dopravní, energetické nebo těžební infrastruktury, infrastruktury pro ukládání oxidu uhličitého nebo infrastruktury elektronických komunikací, založit též právo osoby, která touto smlouvou převádí potřebná práva k pozemku nebo stavbě, na vrácení převedených práv, pokud nebude zahájeno uskutečňování účelu převodu do 5 let od uzavření smlouvy. Získávají-li se práva podle věty první převodem spoluvlastnického podílu, předkupní právo spoluvlastníka k