5 As 126/2011 — Nejvyšší správní soud

61 A 15/2025- 26 - text  6 61 A 15/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Honusovou v právní věci žalobce: R. P. proti žalovanému: Magistrát města Ostravy Prokešovo náměstí 8, 729 30 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovanéhoč. j. SMO/359569/25/Vnitr./Koz, ze dne 18. 6. 2025, ve věci přestupku proti občanskému soužití takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou dne 23. 6. 2025 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2025 č. j. SMO/359569/25/Vnitr./Koz, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městského obvodu Mariánské hory a Hulváky, odboru právního (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 24. 4. 2025 č. j. MH 08030/2025/OP/Pa, ve věci přestupku podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“). 2. V podané žalobě žalobce uvedl, že se nedopustil žádného protiprávního jednání. Žalobce považoval za občanskou povinnost jednání zadokumentovat, jelikož mu osobně vadí, že se na chodníku jako chodec nemůže volně pohybovat a případné kontinuální parkování vozidel v dlouhodobém časovém horizontu na části infrastruktury, která nedisponuje odpovídajícím stavebním základem – chodník, tuto poškozuje a posléze se nevyhnutelně objeví zájem veřejnosti na její nutné opravě, což se musí financovat z veřejných peněz obce. V době, kdy žalobce závadové jednání řidiče natáčel, R. O. s nahráváním nepřímo souhlasil, když prohlásil „Tak si to nahrej a pošli to na CIA, ty blbečku.“ Tím dle žalobce nepřímo jeho činnost schválil a souhlasil s ní. Žalobce si není vědom ustanovení zákona, které by mu dávalo za povinnost obstarat si souhlas osob ve veřejném prostoru se zachycením jejich podoby formou fotografie nebo videozáznamu, pokud jej žalobce pořizuje ve veřejném zájmu. V době, kdy se jmenovaný R. O. k předmětnému místu vracel, na místě parkovalo jiné vozidlo spediční služby. Také na základě této skutečnosti žalobce dále nahrával, protože i toto vozidlo nemělo na chodníku co dělat. Vzhledem k tomu, že žalobci R. O. při jeho prvním kontaktu s ním začal hrubě nadávat, vznikla na straně žalobce nutnost v kontinuálním nahrávání pokračovat, i za cenu toho, že on již na chodníku s vozem nestojí. R. O. žalobci do telefonu úmyslně strčil, čímž žalobci potvrdil to, že jeho chování není standardní a vykazuje znaky agrese a frustrace. Mimo to žalobce odmítá faktickou argumentaci správního orgánu I. stupně, že jej provokoval větou: „‘Tak co, ještě něco?‘‘. Dále žalobce uvedl, že jako fyzická osoba ve veřejném prostoru není povinen řídit se pokyny jiné fyzické osoby, která nemá veřejnou moc. To, že uvedená E.H. s nahráváním nesouhlasila, bylo její přání, kterým se žalobce mohl řídit a respektovat je, ale nemohla si je vůči němu jakkoliv vynutit. Dále žalobce považuje za absurdní, aby správní orgán I. stupně z vlastní svévole rozděloval záznam na část legální a část nelegální. Žalobce uzavřel, že video natáčel ve veřejném zájmu, bylo pořízeno v souladu se zákonem, nemůže se tak jednat o přestupek proti občanskému soužití. 3. Dále žalobce namítl, že se správní orgán I. stupně se nezabýval studiem podobného případu, který byl veden u správního orgánu městské části Ostrava-Poruba pod č. j. S POR 28282/2022/0544. 4. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že setrvává na svém stanovisku, že obecně nelze pořizovat nahrávky (zvukové nebo obrazové záznamy) bez souhlasu nahrávané osoby. Ustanovení § 84 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) uvádí, že zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením. Dle § 86 občanského zákoníku nesmí nikdo zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Výjimku ze shora uvedeného pravidla zakotvuje ust. § 88 občanského zákoníku, podle kterého není svolení člověka zapotřebí, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Svolení není třeba ani v případě, když se podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu. S ohledem na výše uvedené žalovaný zastává názor, že část audiovizuálního záznamu pořízeného žalobcem, na němž je zaznamenáno vozidlo stojící na chodníku včetně jednání jeho řidiče, R. O., a druhé stojící vozidlo včetně jeho řidiče, byla pořízena v souladu se zákonem a žalobce se tak v této části nedopustil přestupku podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona o některých přestupcích. Žalovaný se však ztotožnil s názorem správního orgánu I. stupně, že pořízení části nahrávky, na níž je zaznamenána E. H., již nesouvisí s veřejným zájmem, jímž se žalobce hájí. Taktéž k následnému pořízení audiovizuálního záznamu R. O., který se dostavil zpět na místo incidentu poté, co vozidlo přeparkoval, neměl dle názoru žalovaného žalobce žádný zákonný důvod, jelikož v tu chvíli již nezachycoval přestupkové jednání R. O. ani žádné další osoby. Dle názoru žalovaného tak jednání spočívající v pořizování záznamu dotčených osob mimo zákonný rámec, bez souhlasu nahrávaných osob, a navíc ještě po výzvě dotčené osoby k ukončení nahrávání její osoby, lze považovat za jednání naplňující skutkovou podstatu předmětného přestupku proti občanskému soužití. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž byl vázán skutkovým a právním stavem ke dni rozhodování správního orgánu a také obsahem žalobních tvrzení (ust. § 75 odst. 1 a 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s. ř. s.). 6. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dne 17. 8. 2022 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno „Oznámení o podezření ze spáchání přestupků na úseku občanského soužití ze dne 16. 8. 2022, na ulici 28. října 1099“ podané žalobcem jako podnět k zahájení řízení pro podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. a), písm. c) bod 4 zákona o některých přestupcích proti mu neznámému řidiči vozidla s RZ X. Správní orgán I. stupně vyhodnotil zaslaný podnět jako důvodný, načež v součinnosti s žalovaným ztotožnil jako provozovatele předmětného vozidla R. O. Vzhledem k tomu, že ze spisového materiálu vyplynulo, že také sám oznamovatel – žalobce se mohl v rámci sledovaného incidentu dopustit přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona o některých přestupcích, správní orgán I. stupně jej také ustanovil do pozice obviněného, a to Oznámením o zahájení řízení o přestupku z moci úřední ze dne 31.10.2022, které mu bylo doručeno do jeho datové schránky. Dne 16. 9. 2022 bylo zasláno obviněnému R. O. v souladu s ustanovením § 78 a § 79 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) oznámení o zahájení řízení o přestupku z moci úřední a současně byl obviněný předvolán k ústnímu jednání, jež mu bylo doručeno dne 23. 9. 2022, kdy tímto dnem bylo správní řízení o přestupku zahájeno. Ústní jednání bylo nařízeno na den 12. 10. 2022 a konalo se pouze za účasti žalobce, když obviněný R. O. se z jednání omluvil a nedostavil se v předmětné věci došlo v průběhu správního řízení k opakovanému vrácení věci správnímu orgánu I. stupně k novému projednání z důvodu závažných nedostatků v dosavadním řízení. Dne 28. 6. 2023 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, jímž uznal žalobce i obviněného R. O. vinnými z přestupku proti občanskému soužití podle ust. § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona o některých přestupcích (úmyslné narušení občanského soužití jiným hrubým jednáním). Na základě odvolání podaného žalobcem bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve vztahu k jeho osobě zrušeno a věc byla vrácena tomuto orgánu k novému projednání. Ve vztahu k obviněnému R. O. bylo rozhodnutí zrušeno žalovaným ve zkráceném přezkumném řízení. 7. Dne 3. 6. 2024 vydal správní orgán I. stupně nové rozhodnutí, které bylo na základě dalšího odvolání žalobce opět zrušeno žalovaným a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Rovněž ve vztahu k obviněnému R. O., který byl po změně právní kvalifikace přestupku uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle ust. § 7 odst. 1 písm.