3 As 241/2014 — Nejvyšší správní soud

72 A 9/2025- 71 - text  15 72 A 9/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl samosoudkyní Martinou Rýznarovou ve věci žalobce: D. H., st. příslušnost: Moldavská republika bytem X zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Vymazalem sídlem Wellnerova 1322/3C, 779 00 Olomouc proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha za účasti: I. L. K. bytem X II. I. H. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 11. 2025, č. j. X, ve věci správního vyhoštění takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 6. 11. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení k rukám advokáta JUDr. Tomáše Vymazala ve výši 28 538,80 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Přerov (dále „správní orgán I. stupně“) z 11. 8. 2025, č. j. X, který žalobci uložil správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodů 3 a 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí (dále jen „ZPC“). Správní orgán I. stupně stanovil, že žalobci nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie (dále jen „území“) po dobu 36 měsíců. 2. Žalobce v žalobě namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu nebylo žalobci doručeno. Správní orgány nezjistily dostatečně skutkový stav. Vadou řízení bylo, že žalobci nebyl ustanoven tlumočník. Výslech matky byl proveden v rozporu se zákonem, večer, bez poučení a matka výslech nepochopila. Žalobce je držitelem cestovního pasu. Správní orgány nepřihlédly k rodinné situaci žalobce a k jeho soukromému životu. Správní orgány porušily zásady správního řízení. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nad rámec žalobou napadeného rozhodnutí dodala, že vycházela z evidence „Cizinecký informační systém“, z níž vyplynulo, že rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu žalobce nabylo právní moci 18. 2. 2020. Správní orgány posoudily všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch žalobce. Za daných okolností nelze od uložení správního vyhoštění upustit a jde o přiměřené opatření. Je v zájmu každého státu, aby na jeho území setrvávali pouze cizinci, kteří dodržují předepsané právní normy. 4. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 5. Žalobce při jednání soudu uvedl, že nevěděl o zrušení trvalého pobytu. Pracovnice Probační a mediační služby prověřovala v roce 2020 i na cizinecké policii, že žalobce má vše v pořádku. Žalobce byl kontrolován víckrát policií (včetně dopravní) a nikdy mu nic neřekli. Jednou mu policie doručovala zásilku přímo na zahradě a jednou si vyzvedával zásilku na oddělení policie. Žalobce žije v České republice (dále jen „ČR“) už 25 let, je tu i celá jeho rodina, všichni mají trvalý pobyt a požádali si o státní občanství. Oni se do Moldavska už nevrátí. Žalobce tu má i vnučku, které bude za měsíc jeden rok. K pobytové kontrole žalobce uvedl, že jeho máma mluví jen moldavsky a rusky, česky rozumí málo, v češtině se vůbec nevyjádří. Pobytová kontrola byla večer, asi v osm hodin. Žalobce s přítelkyní nebyli doma, byli na zahradě. Matka zavolala žalobci, který přijel podepsat papír, kde byla chyba v datu. Policisté nebyli ani vevnitř v bytě, matky se ptali před vchodem do domu a ona policistům nerozuměla. Správní orgán I. stupně do protokolu nezapsal, že žalobce mluvil o své přítelkyni, se kterou žije od července 2018, každý den. Policisté se ptali dcery žalobce jen po telefonu. Dcera nikdy nebyla na soudě nebo na policii. Žalobce na Probační a mediační službu docházel každé dva týdny, nyní jednou za dva měsíce. Žalobce má rodinu v ČR, všichni čtyři bratři a dvě sestry otce jsou tady, jejich děti se tu narodily a mají trvalý pobyt, část z nich má české občanství. V Moldavsku není nikdo, děda a babička už zemřeli. 6. Zástupce žalobce upozornil, že žalobce měl v době doručování rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu sjednanou dosílku u České pošty s. p. z ohlášené adresy na adresu, kde bydlel a poštu přebíral. Po doručení rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu by určitě reagoval, protože s přítelkyní vede společnou domácnost od roku 2018 a plánují svatbu. Rodiče žalobce jsou ve věku, kdy potřebují fyzickou pomoc a nejen finanční. Žalobce tu má dceru. O zrušení trvalého pobytu žalobce neinformovala ani policie, ani Probační a mediační služba. Žalobce by tu nepobýval s vědomím porušování rozhodnutí. Při sjednávání dohody o vině a trestu ve věci sp. zn. 7 T 115/2025 právě s ohledem na pevné rodinné vazby státní zástupce uvedl, že nebude navrhovat trest vyhoštění. Pokud žalobce nebude vyhoštěn, svůj pobyt si zlegalizuje a zajistí si zaměstnání, což v této situaci není právně možné. 7. Zástupce žalobce v konečném návrhu shrnul, že z dokazování vyplynulo, že správní orgány vycházely z nedostatečných podkladů a z právně nevalidních důkazů. Policisté se nemohli s matkou žalobce domluvit tak, aby pochopila předmět řízení a otázky. Napadené rozhodnutí koliduje se zákonem, nebyla dostatečně zohledněna přiměřenost vyhoštění. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce má v ČR dlouhodobě celou rodinu a veškeré zázemí a od roku 2018 partnerku, se kterou vede společnou domácnost a plánují sňatek a dále tu má dceru a vnučku, zatímco v Moldavsku nemá nikoho. Žalobce tam nemá ani majetek, možnost práce a ubytování. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi žalobcem a jeho družkou je velmi pevný partnerský vztah. Protože žalobce aktuálně nemůže pracovat, je na své družce a rodičích závislý a pomáhá jim fyzickou prací. Vyhoštění by zasáhlo do jeho i jejich práv na rodinný a soukromý život, garantovaný čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a způsobilo by jim nepřiměřenou újmu. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce by se nemohl vídat se svou partnerkou. Uložené správní vyhoštění je nepřiměřené také proto, že žalobce nevěděl o zrušení trvalého pobytu. Přestože byl žalobce opakovaně kontrolován policií, nesdělila mu to a neřekla mu to ani Probační a mediační služba. Uložené vyhoštění by kolidovalo s povinnostmi, které vyplývají z rozsudku Okresního soudu v Olomouci č. j. 7 T 115/2025-386. Ten žalobci uložil zdržet se užívání návykových látek a podrobit se dohledu. Žalobce se nemůže plnění těchto povinností vyhnout a nelze je považovat za splněné, když by opustil Evropské unii (dále jen „EU“) a dostal se mimo dosah orgánů veřejné moci ČR. Zástupce žalobce navrhl zrušit napadená rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. 8. Soud zjistil z rozsudku Okresního soudu v Olomouci z 16. 9. 2025, č. j. 7 T 115/2025-386, že žalobce a osoba zúčastněná na řízení I společně bydleli na adrese X na chatce na zahrádce parc. č. XA, LV X, od roku 2023 do roku 2025. 9. Soud vyžádal od žalovaného čitelnou kopii obálky k rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu a po dokazování při jednání z této obálky zjistil, že písemnost byla žalobci zaslána na adresu X. Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra (dále jen „OAMP“) uložil doručujícímu orgánu tyto pokyny: „Nevracet, vložit do schránky, uložit jen 10 dní“. Doručující orgán zanechal 25. 11. 2019 žalobci prohlášení, že byl vyzván k vyzvednutí zásilky, bylo mu zanecháno poučení a zásilka byla připravena k vyzvednutí. Podle zadní strany obálky zásilka nebyla vyzvednuta v úložní době, a proto doručující orgán zaslal zásilku zpět odesílateli. 10. Správní orgán I. stupně v rozhodnutí o vyhoštění vysvětlil, že zahájil správní řízení ve věci správního vyhoštění, protože žalobce pobýval od 18. 5. 2020 do 18. 7. 2025 na území ČR bez platného oprávnění k pobytu. Tato skutečnost vyšla najevo 18. 7. 2025 před budovou vazební věznice při pobytové kontrole po propuštění z výkonu vazby. Žalobce nepředložil žádný cestovní doklad. 11. Správní orgán I. stupně lustrací v systémech žalované zjistil, že žalobci byl 18. 2. 2020 ukončen trvalý pobyt (udělený za účelem sloučení rodiny), a to z důvodu spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy. Žalobce poté využil svého oprávnění pobývat na území členských států EU, které mu vyplývá z nařízení ES č. 2018/1806, podle kterého může pobývat na území členských států EU po dobu 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů. Tato doba žalobci uplynula 17. 5. 2020 a od 18. 5. 2020 pobýval na území členských států neoprávněně celkem 1888 dní